Jaký byl rok 2016? Řekla bych, že přelomový. Byl plný přijatých výzev, a co víc, úspěchů. Šestnáctka byla neskutečná! Taky byla plná svateb, oslav, a cestování...
V lednu jsem hledala sama sebe. Hodně jsem chodila na terapie i na různé kurzy ohledně podnikání a dotací. A taky na dlouhé procházky. Díky terapiím i procházkám jsem aspoň trochu zkrotila úzkosti, díky kurzům jsem pochopila, že je lepší si peníze vydělat, než se trápit s byrokracií. Vrhla jsem se do práce, a dokončila cyklus obrazů, ze kterých potom vznikl kalendář. Taky jsem slavnostně předala padesátinový dar, který udělal takovou radost, že mám do dneška radost, jak velká ta radost byla... A taky jsem se upsala ďáblu. Vzala jsem na svůj hrb dědictví, abych zachránila jednomu člověku kůži a střechu nad hlavou. Zda jsem to měla nebo neměla dělat je otázkou. Neudělat to, ušetřila bych si spoustu trápení. Tím, že jsem do toho šla, jsem se ovšem mohla postavit čelem věcem, které mě pronásledovaly celý život.
V únoru jsme oslavili Tomovy narozeniny, a jinak jsem pokračovala na vlně rozjeté z ledna. Hledala jsem cesty, navazovala kontakty, tvořila, zkoušela, zklámavala se i radovala... A taky vyhlásila další úžasný barter. Onoho člověka, kterému jsme pomohla, jsem se snažila nasměřovat na správnou cestu, a donutit, aby splnil své sliby. Jako bych měla na krku balvan.
V březnu se započala sezóna cestovatelská. Hned na začátku měsíce jsem si udělala výlet do Olomouce. Moc jsme si celý den s Alčou užily a jen tak mimochodem nacvakaly pár povedených fotek. V půlce měsíce nás Jana za odměnu za andělský padesátinový dar pozvala na nádhernou roubenku. Jak to sama oslavenkyně trefně pojmenovala, tenhle babinec, to byla "velmi snesitelná lehkost bytí." A aby těch půvabných víkendů nebylo málo, Velikonoce jsme vyrazili s rodinou strávit do slovenské Oščadnice. A vůbec celé svátky jara jsem si jako vždy užila po svém a tvořivě. Místo odstraňování životních průšvihů onen člověk vyrazil na měsíc do tropů na dovolenou...
Na začátku dubna jsem si splnila jedno velké přání a pořídila si do pokoje skříň na všechny své výtvarné proprietky. Konec nepořádku v pokoji, hurá! Bylinková procházka za město mi definitivně vlila jarní sílu do žil, a já se rozjela jako parní válec. Duben byl měsíc, kdy jsem na otázku, jak to jde s tím podnikám, začala konečně nesměle odpovídat, že asi dobře. Malovala jsem běhouny, krabice, i obrazy na zakázku, a taky chystala svatební dary na svatbu jedné z mých nejlepších kamarádek. Svatba byla mimochodem naprosto skvělá... Jo, a barter byl v plném proudu...
Květen byl přelomový v tom, že jsem se stala skutečnou a nefalšovanou podnikatelkou bez jakékoliv podpory. Zamávala jsem pracáku, roztáhla křídla a světe div se, žádný držkopád se nekonal. Zakázky přicházely, barter byl dovršen, a já jsem mimo jiné dokončila i přípravy na třídní sraz ze střední po deseti letech. Nezapomenutelná akce, jako celé ty roky na gymplu... Jo, a ještě jedna veledůležitá věc se stala. Navázala jsem spolupráci s KulturaFM.
Červen, můj narozeninový měsíc, byl dokonalý! Nebo aspoň jeho start. Tohle byl ten měsíc, kdy jsem si konečně řekla: "Já to sakra dokázala!" Už od prvního jsem měla dostatek práce až do konce měsíce. Vyrazila jsem i mimo internetové vlny, na festiválek Oranjeééé, kde jsem se naživo setkala s půlkou blogerského světa. A taky se stalo něco, co pro mě bylo definitivním důkazem, že jsem si splnila sen o umělecké dráze. Firma, která mě kdysi odmítla, mi přislíbila spolupráci. To byl pro mě velký zlom a uznání. Užívala jsem si focení, kreslení, i krásy přírody. Taky jsem díky její překrásné svatbě poznala Lenku, se kterou jsem kromě přátelství navázala i pracovní kontakty. Svatební. A pak bum, tělo mi vypovědělo službu. Měsíce ženských peripetií vyvrcholily ve frýdecké nemocnici.
Jako by se najednou všechno pokazilo, všechna práce, se kterou jsem počítala na červenec, nevyšla. Rozhodla jsem se tedy udělat si pár dnů volno, a překonat dalšího podnikatelského strašáka. Nucenou odstávku. Poprala jsem se s tím myslím slušně. Když nechcete nic vy po mně, nabídnu něco já vám. A to něco, to bylo Folklórní pexeso. Drama s dědictvím začalo vrcholit. Po té, co onen člověk odjel na dovolenou, jsem se na celou záležitost vykašlala, a přestala ho vodit za ruku. Čekala jsem, zda se něco stane. A stalo. Začal ze mě tahat peníze. A sliby, které nasliboval v lednu, na ty už dávno zapomněl. Na záležitosti, kvůli kterým se půlka rodiny uvrhla do rizika, se úplně vykašlal. Začal kolotoč citového vydírání a vyhrožování. Měla jsem si prožít na vlastní kůži, co prožívali už jiní v mé rodině. Já ale posílena o jejich zkušenosti a pevná v kramflecích díky úžasnému zázemí od Toma i přátel, jsem se tomu všemu postavila. Čelem. A konečně ten balvan z krku definitivně odřízla. Tady jsem se z toho všeho vypsala... Trápení tohoto měsíce dovršilo trhání osmičky, au... Červenec byl ale i veselý. Kromě oslavy promocí mojí sestřenice, jsme se taky veselili na svatbě Tomova bratrance. Konečně jsem do světa pustila svatební přáníčka, a taky jsem se díky setkání s Lenkou začala mnohem více soustředit na květinářské práce.
V srpnu jsem měla tu čest vytvořit banner pro Fler.cz, pozvánky na koncert pana Nohavici, i divadelní plakáty pro naše město. S Tomem jsme oslavili druhé výročí svatby a vyrazili na nepříliš vyvedenou dovolenou do Maďarska. Peripetie je třeba brát s humorem a tak vznikly Maďarské deníky I. a II. A po návratu domů začalo vůbec nejkrásnější období roku...
První zářijový den jsem po letech strávila jinak než ve škole, a to přímo přenádherně, v přírodě, vázáním věnečků, s kamarádkou a jejím špuntem... Potom nás zaměstnala cesta k Liberci, na třetí svatbu roku 2016, která se konala na nádherném Jítravském dvorci. Doma jsme se moc neohřáli, a čekalo nás další cestování, tentokrát na Šumavu. Magické šumavské lesy mi pomohly dočerpat nekonečně mnoho energie, díky které jsem zvládla poslední velkou výzvu tohoto roku. Konečně jsme zašli na kliniku ohledně toho mého ženského trápení... Babí léto bylo i pracovně našlapané. Kromě podzimních obrazů vznikly také židličky do dětského pokoje. A abych nezapomněla! Podařilo se mi zachránit bílou kočičku, která se má v novém domově jako v peřince...
Říjen jsem proběhala po doktorech. Měla jsem strach, jaký bude verdikt, ale zbytečně. Výsledky byly v pořádku, a já se uklidnila a rozradostnila, že se k tomu potomstvu tedy asi jednou propracujeme, že tomu nic zásadního nebrání, že to chce jen trpělivost a čas a víru... Mezi různými lékařskými vyšetřeními jsem stihla udělat kus práce, a hlavně, byla mi odklepnuta největší zakázka tohoto roku. Betlém! Pustila jsem se do návrhů... Dušičkové věnce a vzpomínání jsem nevynechala ani letos... Nikdy bych nevěřila, kolik radosti udělám upřímným vyjádřením obdivu mým oblíbeným výtvarnicím. Ty milé telefonáty a zprávy za to fakt stály...
Normálně listopad moc nemusím. Ale ten letošní byl výjimečně skvělý. Užila jsem si přípravy na advent, zamlouvaly se vám i adventní kalendáře, i adventní věnce... První a poslední jarmark tohoto roku byl intenzivní, propršený, ale i velmi veselý. Ke konci měsíce jsem si dovolila malé výroční bilancování. A pak to přišlo, prozradila jsem vám, na čem jsem většinu října a celý listopad intenzivně pracovala. Ohlasy na betlém byly neskutečné... Jo, a taky jsme stihli poslední vyšetření, kvůli kterému jsme si udělali výlet do hlavního města, ale na několikahodinové trápení v městských kolonách se mi snad ani nechce vzpomínat...
V prosinci jsem plnila vaše dárková i pééfková přání. A ani v posledním měsíci roku jsme neopomněli trochu cestovat. S radostí budu vzpomínat jak na výlet do Litomyšle, tak na neskutečně poetický víkend na Žítkové. Nečekala jsem to, ale celý ten úžasný pracovní rok se završil v soutěži Sonnentoru. A soukromé dny o Vánocích...
Jak už jsem napsala včera. Rok 2017 bude rokem splněných přání. Rozhodla jsem se, a basta! Kéž by byl taky tak pestrý a naplněný, jako byl ten uplynulý...
