No... Pořád přemýšlím, jak to sem napsat... Jestli to sem napsat... Nehezké soukromé a intimní věci většinou příliš neventiluji, proč bych to taky dělala... Nicméně... Pokud se tak nějak dotýkají i mého uměleckého světa... A taky nezapomenout... A že jsem to s tím spaním a spaním a spaním zase až tak moc doslova nemyslela... A prostě nechci, aby se z blogu stalo jen pracovní místo...
Zkrátka, letos šla Svatojánská noc, útěk Velké Británie, festival u nás ve městě, a spousta dalších věcí úplně mimo mě, protože jsem skončila s akutními dámskými potížemi pod kudlou. Šlo to ráz na ráz. S bolestmi jsem se doplazila do nemocnice a za dvě hoďky už jsem byla kuchnutá a po všem... Neděste se, žádná velká kovbojka, celkem běžný zákrok, určitě už bude jenom líp... A co mi po té mé "příhodě" běží hlavou...?
Že jsme museli přeložit o měsíc naše červencové dovolenkování, takže jsem normálně pracovně provozuschopná. Moje předchozí vyhrožování, že nebudu přijímat zakázky, ruším, odvolávám... A jsem teda zvědavá, jak to v červenci skoulím, protože jsem opravdu počítala s tím, že se prvních 14 dní pracovat nebude... Diář zeje prázdnotou.
Že mám za sebou svou premiéru pod narkózou. Víte, co jsem těm úplně třem cizím lidem řekla, když jsem se probouzela? Oni se nade mnou tak skláněli... A já jsem byla úplně dezorientovaná... Tak ze mě vypadlo: "To byla asi hustá párty..." A pak jsem se probudila až na pokoji...
Že jsem dostala zase jednou školu optimistického myšlení. Ale nutno otevřeně přiznat, že se mi vůbec nedaří eliminovat úvahu, že když se mi konečně začne dařit v jedné oblasti, tak se nutně musí pos...kazit něco jiného... Jak mi pak ten datlík obav nemá pořád ťukat v hlavě?
Že je velmi zvláštní pocit, když se octnete v neznámé situaci, manžela máte na pracovní cestě, maminku sto kiláků daleko a nejlepší kamarádku na dovolené... A že je velmi úlevné, když jejich místo nezištně zastoupí spousta jiných kamarádek, děkuji!!! A taky moc děkuji dvěma milým ženám, které mě na pokoji vzaly pod svá křídla, půjčily mi ručník a pastu (já jsem vážně netušila, jak se to zpumprlíkuje) a díky nim se ta "akce" stala vlastně docela snesitelnou záležitostí... Zase jsem si poslechla pár životních příběhů a srovnala si v hlavě pár věcí...
Že je pro mě, vodního tvora, úplně na prd, nemoct se několik týdnů koupat... V létě... O prázdninách... Uaaaa...
Že mě nadpis mého prvního červnového příspěvku trochu leká. Až tak jsem to s tou červenou nemyslela, fakt že ne... Já mám opravdu raději modrou...
Ale konec výlevů! Smůly mám vybráno zase na dlouho dopředu, tak teď se těším už jen na ty krásné zprávy, které se ke mně jistě jen pohrnou!
Koláž je poskládaná čistě náhodně. Většinou z fotek z výletů za město, do přírody, které mi připomínají křehkost, něhu, pomíjivost... A také hledání cesty a rovnováhy. Jsem patetická, pardon. Ale... Zbořený dům, prasklá bublina, odkvetlé chmýří... A ta červená...
Že je velmi zvláštní pocit, když se octnete v neznámé situaci, manžela máte na pracovní cestě, maminku sto kiláků daleko a nejlepší kamarádku na dovolené... A že je velmi úlevné, když jejich místo nezištně zastoupí spousta jiných kamarádek, děkuji!!! A taky moc děkuji dvěma milým ženám, které mě na pokoji vzaly pod svá křídla, půjčily mi ručník a pastu (já jsem vážně netušila, jak se to zpumprlíkuje) a díky nim se ta "akce" stala vlastně docela snesitelnou záležitostí... Zase jsem si poslechla pár životních příběhů a srovnala si v hlavě pár věcí...
Že je pro mě, vodního tvora, úplně na prd, nemoct se několik týdnů koupat... V létě... O prázdninách... Uaaaa...
Že mě nadpis mého prvního červnového příspěvku trochu leká. Až tak jsem to s tou červenou nemyslela, fakt že ne... Já mám opravdu raději modrou...
Ale konec výlevů! Smůly mám vybráno zase na dlouho dopředu, tak teď se těším už jen na ty krásné zprávy, které se ke mně jistě jen pohrnou!
Koláž je poskládaná čistě náhodně. Většinou z fotek z výletů za město, do přírody, které mi připomínají křehkost, něhu, pomíjivost... A také hledání cesty a rovnováhy. Jsem patetická, pardon. Ale... Zbořený dům, prasklá bublina, odkvetlé chmýří... A ta červená...
Ty milučké nežné stvoreniatko:-)
OdpovědětVymazatPS:...ten text pod obrázkami som si prečítala až potom, čo sa mi už srdce naplnilo tým prvým napísaným pod obrázkami...
To já teď vidím všechno moc černě (červeně...) :-* P.
VymazatProč nenapsat i o soukromých věcech,vždyť i to je váš život.A ten nám často dokáže připravit různá překvapení.Občas i méně příjemná.Ale z vašich řádku cítím optimismus a mnoho energie a to je to nejdůležitější,nenechat se zlomit osudem.Mnoho zdraví a sluníčka přeji Svaťka
OdpovědětVymazatSvati, nikdy nevíte, kdo je na druhé straně... Čím více čtenářů mám, tím více váhám, jaké informace ventilovat, případně jakým způsobem...;-). Zase taková milá podpora jako od Vás člověka potěší... Každá mince má dvě strany...;-). Děkuji! P.
VymazatKdyby člověk nezažil to mizerné,jak jinak by poznal to dobré??? Drž se,Peti,zase bude líp.��Ivca
OdpovědětVymazatInu, myslím, že si už dokážu vážit dobrého i bez zkoušek... Ale život je život, s tím člověk nic nenadělá...;-). Děkuji, Ivčo! P.
VymazatDrž se, Peti! Ať je brzy lépe... L.
OdpovědětVymazatJá myslím, že už to bude fajn...;-). Děkuju za podporu! P.
VymazatAť je brzy lépe, na těle i na duši :-)
OdpovědětVymazatJá myslím, že už to bude dobrý...;-) Díky, Evi! P.
VymazatPeti drz se at si brzo fit :-* M.a S.
OdpovědětVymazatDěkuji, už je mi docela dobře...;-). P.
VymazatPéťo, neboj, voda na Tebe počká a léto se dá užívat i bez mokrých plavek:-)
OdpovědětVymazatAť je brzy lépe.
papa, M
Ach, to je tím, že jsi nikdy neviděla mou vodní euforii... Mám trochu podezření, že jsem se narodila jako potápka:-). Ale jo, v červenci to vydržím a v srpnu.... se pak asi rozpustím...:-D. Krásné prázdniny! P.
Vymazat