Opravdu už je to rok. Odcházela jsem ze školy s výčitkami svědomí, že děcka opouštím takhle blbě během školního roku (pardon, já už bych opravdu déle nevydržela...) Odcházela jsem naměkko, protože mě žáci nechtěli pustit, zlobili se na mě, že je v tom nechávám, a na rozloučenou mi dali opravdu nádherné dárky, takže ne jen z nich jsem poznala, že mě mají fakt rádi... Odcházela jsem na pokraji depresí, s úzkostmi a panickými ataky, které se "lékařka přes hlavu" rozhodla řešit antidepresivy. Odmítla jsem. Řekla jsem, že potřebuju čas a terapii. Na tu jsem docházela opravdu často, a své milé terapeutce nekonečně mnoho děkuji za to, jak moc mi pomohla. Chytila mě za ruku, a převedla mě přes nesnadné období přerodu učitelky v podnikající umělkyni. Naučila mě chápat samu sebe... Čas a "vykecat se", to zabralo. Odcházela jsem ve svůj poslední učitelkovský den rovnou k ženské lékařce, která si se mnou už opravdu nevěděla rady. Některé mé příznaky odkazovaly k určité nemoci, jistotu jsme však neměly. Nabídla mi léky, driáky... Odmítla jsem. Řekla jsem, že potřebuju čas a najela jsem na bylinkovou terapii. Žádná nemoc to nebyla. Mé tělo bylo zamořené stresem a potřebovalo se ho zbavit. Zlobilo se na mě, že ho tak dlouho trápím a neposlouchám. A když zjistilo, že už žádná zátěž, žádné přesčasy, žádné rozčilování, začalo se léčit samo. A verdikt pana doktora ze září: " Jste v pořádku, zdráva...," jenom svědčí o tom, že to šlo i bez driáků...
Pokud bych měla bilancovat, a psát takový ten seznam "pro/proti", mé bilancování by bylo, a vlastně bude, poněkud jednostranné. Žádná negativa neshledávám. Jsem šťastná. Jsem šťastná. Jsem šťastná.
* A to je první věc, kterou mi nová práce vrátila. OPTIMISMUS. Vždycky jsem uměla mít radost ze života, z maličkostí, ze všeho... Poslední roky jsem se nepoznávala. Protivná, umručená, na všem jsem viděla černý flek. Pořád jsem na něco brblala a nadávala. Děkuji svým (ex)kolegům, že to se mnou vydrželi, a že mě vždy ochotně vyslechli. A že se i přesto se mnou stále rádi vídají... Já jsem kolikrát měla chuť vyliskat sama sobě, jak jsem byla protivná... Návrat optimistického vidění světa je tak úlevný...
* S ním přišla i další zásadní věc. NEMÍT STRACH. Já jsem vám měla pořád z něčeho strach. Jako když někdo žije v temné místnosti, a bojí se z ní vypadnout ven. Protože má strach, co ho venku čeká. A když to přece jen dokáže, a ty dveře otevře, zjistí, že ho za nimi čeká nádherný svět. Ano, i starosti a překážky. Jejichž překonání ale člověka zase jen a jen posílí... Postavit se svému strachu, to byla ta nejlepší věc, kterou jsem pro sebe mohla udělat.
* Protože mi to přineslo SEBEDŮVĚRU a dosti posílilo SEBEVĚDOMÍ. Něco vám prozradím. Když jsem pročítala inzeráty a hledala práci, dívala jsem se pozice tipu "uklízečka", "doplňování zboží", "dělnice u pásu". Ano, tak moc špatně mi bylo. Myslela jsem, že jsem neschopná, a že nic neumím. Chápete to? Já už ne... A jak už jsem jednou psala, pozor na manipulátory. Dokáží ve vás přesně tyto pocity vyvolat, abyste dělali to, co oni chtějí, a ještě jim za to byli vděční. Díky nově získané SEBEDŮVĚŘE jsem se dokázala postavit i manipulátorovi jinému, který mi visel na krku jako balvan celý život... Protože jsem pochopila, že mi nikdo nesmí ubližovat, a že musím myslet na to, jak se cítím... Že to nejde, pořád brát ohledy na všechny kolem...
* Podnikání mě naučilo mnohem větší FINANČNÍ ZODPOVĚDNOSTI. Já jsem v tomhle děsná... A když vám na účtu každý týden přistane určitá částka, strašně to svádí k tomu ji bez rozmyslu rozfofrovat, protože další měsíc přiletí další výplata... To u podnikání nejde. Hlavně, když teprve začínáte. Z toho jsem byla vykulená asi nejvíc, z finanční nejistoty. Že si ty korunky musím nejdřív nastřádat, abych s nimi mohla nakládat. A že to není jednorázově a pěkně v balíčku, ale postupně, po částech... Naučilo mě to mnohem více promýšlet, plánovat, uvažovat nad tím, co opravdu potřebuju, a co nikoliv... Jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla, a dokonce bez dluhů. Tedy, občas jsem do mínusu dostala, to jo, ale vždy jsem ho zvládla dorovnat. Každý měsíc je pohodovější a pohodovější. Ze začátku jsem byla docela hysterická, když mi nevycházely peníze. Vzhledem k tomu, jaké mám za sebou životní zkušenosti, je celkem pochopitelné, že mám panickou hrůzu z dluhů. Teď už ale vím, že to vždycky nějak ustojím a zvládnu... Myslím, že příští rok už se mi podaří vytvořit i nějaké ty zásoby, abych nemusela jet "vlej/vylej". Jsem na opravdu na dobré cestě! A víte co? Už jen to, že se tvorbou opravdu uživím, je zázrak. Zaplatím socku, zdravku, životní náklady, nakoupím materiál, neumíráme hlady, máme co na sebe... Nepotřebuju být bohatá. Stačí mi, že se můžu (u)živit tím, co mě nekonečně moc baví...
* Obrovskou výhodou tvůrčí práce je, že mi nedovolí, abych sklouzla zpět k úplnému vyčerpání. Musím mnohem více myslet na to, abych pravidelně doplňovala energii. Což podstatně zvyšuje kvalitu mého života. Dělat hezké a příjemné věci je totiž ta nejlepší investice. Šťastná srším nápady. Unavená a vyčerpaná neudělám nic. A když jsem nedisciplinovaná, a při práci "vyžeru" i poslední zásoby energie, musím si to pak pěkně protrpět, a počkat, až se baterky zase nabijí. Občas mi to ještě ujede, ale protože stavy, kdy sedím nad prázdným papírem, a zuřím, že to nejde, nic mě nebaví, nic mě netěší, a úzkosti klepou na dveře, nesnáším, tak se opravdu hlídám.. Ne jen prací živ je člověk. I když svou práci milujete...
* Prohlédněte si blog od loňského listopadu, a radujte se se mnou, jaký kus krásné práce mám za sebou. A to jsem se bála (zase ten strach), že to nepůjde. Stačilo se do tvoření pustit na plný plyn. Mám radost z toho, že si mě zákazníci hledají sami, těší mě pro vás tvořit na zakázku. Mám radost z toho, že se celá řada z vás vrací, protože jste s mou prací spokojení. To je pro mě největší odměna za to, že se snažím všechno dělat opravdu poctivě, pečlivě a srdcem. Mám radost z toho, že se mi podařilo navázat několik větších pracovních spoluprací, ze kterých mi plyne aspoň trošku pravidelné finanční zabezpečení. Mám radost, že se nabídka volně prodejných kousků pěkně rozrůstá, a že je to moje "oringlí papírnictví" čím dál tím pestřejší. Mám radost z toho, že nápady stále přicházejí, že se mé tvůrčí obzory rozšiřují, že je pořád co zdolávat, a na co se těšit, že mám pořád nějaké pracovní cíle a že mě mé zaměstnání nekonečně moc těší a naplňuje. Zkrátka, přátelé, dokázala jsem to. Splnila jsem si svůj obrovský životní sen. Jsem UMĚLKYNĚ.
Nechci na závěr sypat nějaká moudra ani ponaučení. Ono je jich v předchozích řádcích nakonec dost a dost. Jestli jsem se na té své cestě za štěstím něco naučila, tak že některé rady a zkušenosti jsou bohužel nepřenosné. Že i když vám někdo velmi dobře radí a ukazuje vám správnou cestu, musíte se tím vším nakonec prokousat sami a v ten správný čas. Abyste na sebe mohli být hrdí, a z celého procesu vyšli silní a spokojení. Mně pomohlo odejít ze školství a dát se na volnou nohu. Někomu jinému může pomoci najít si stálé zaměstnání a přestat se nervovat s podnikáním... Důležité je poslouchat svou intuici a pochopit sebe sama... Hodně štěstí!
 |
| Foto: Jitka Zahumenská (http://www.zahumenska.com/) |
Péťo, přečetla jsem jedním dechem. A mám opravdu velkou radost. Život je příliš krátký na to, abychom jej promarnili věcmi, které nám nic nepřinášejí a naopak nám kus něčeho vezmou. Shodou okolností včera večer jsem narazila na jeden článek, který mi do toho, co píšeš docela pěkně zapadá: http://gratulki.cz/zdravotni-sestra-odhaluje-5-nejcastejsich-litosti-smrtelne-posteli/. Krásný adventní čas a těším se brzy na viděnou :-) A.
OdpovědětVymazatAničko, díky za spolusdílení radosti...;-). Důležité je nebát se změny, a opustit činnosti, které nám už daly vše, co mohly... Taky se těším na naši "mikulášskou":-). Měj se moc krásně! P.
VymazatPeti, gratuluji k "prvním narozeninám"! Jak "málo" stačí, aby člověka přestaly trápit i neduhy fyzického těla, ne jen to duševno. Stačí jen uvědomit si to, a nebát se, jak píšeš. Klobouk dolů, že ses s tím poprala tak rychle, tak efektivně, tak po svojem. A ta fotka na závěr je boží! Krásný předvánoční čas! L.
OdpovědětVymazatSpousta nemocí dnešního světa pramení z neštěstí duše... Jak se člověk odpoutává od přírody a její přirozenosti, láme sám sebe přes koleno... Fotky jsem si nadělila jako dárek k tomu prvnímu výročí... Bude jich více, a moc se na ně těším...;-). Děkuju moc, Luci! P.
VymazatCesta je cíl! Napsala jsi to krásně a moc gratuluju, protože sama tak trošičku chápu, o čem píšeš. A každý rok bude lepší a lepší ... Jsem ráda, že jsem před třemi roky udělala to stejné rozhodnutí a nikdy jsem toho nelitovala. Měj se krásně!
OdpovědětVymazatTen proces, živost, změna, nebát se výzev, je to úžasné! Ano, cesta je cíl... Děkuju, cítím, že bude opravdu jen líp a líp...:-). Děkuju A ať se stále daří! P.
VymazatPeti, krasne napsane, diky za sdileni, za radost, krasu a moudra, ktera nam davas, ikdyz jsme se (zatim)osobne nesetkaly, ale verim, ze i to prijde.
OdpovědětVymazatMuzu ti napsat, ze te mam rada a jsi moje kamaradka?
Blahopreji k k prvnim stastnym narozeninam.
Bohunka
Určitě ano, ten výlet klapne, v tu správnou dobu...;-). A můžeš, a já Ti za to velmi děkuji! I za vše ostatní... P.
VymazatPeti, super článek. Mluvíš mi z duše. Moc se na tebe těším.
OdpovědětVymazatJá na Tebe taky, Alenko! A na vánoční výlet...;-). A plánování, to bude krása! P.
VymazatNoc gratuluju k nalezeni zivotni harmonie. Sleduju vas blog uz nejakou dobu, ale porad jsem nerozlouskla duvod odchodu ze skolstvi..? Pisete hezky o zacich i vasich kolezich. Takze asi vedeni..? Sama jsem ucitelka a za rok se mam po materske vracer...popravde se netesim a premyslim, co bych mohla dekat jineho..vubec ale nevim. Mam pocit, ze neumim uz skoro nic. Drzim palce a preju klidny advent.
OdpovědětVymazatMirjanko, to byly interní důvody, které bych nerada veřejně šířila. Mělo to co do činění s fungováním školy, kde jsem pracovala, a hlavně s mou neschopností nenechat s sebou špatně zacházet. To už jsem se snad taky odnaučila, obětovat se až do padnutí...
VymazatJistě je to jen pocit, který je třeba rozehnat...;-). Učení je fajn práce, a moc náročná... Pokud jste zvládla ukočírovat pytel blech v podobě dětského kolektivu, zvládnete cokoliv...:-)))
P.
Peti krásně napsané až mě to dojímá. Držím palce, však víš a seš borka :)
OdpovědětVymazatMartina
Děkuju, Marti, vím, že to se mnou prožíváš celou dobu...:-) Díky moc za to! P.
Vymazat"Moje" milá Oringličko:-) Ty víš, že mám stejné myšlenky - odejít ze školství, ale nenašla jsem ještě odvahu a směr, kterým bych se vydala. Jsem ve fázi rozhodování. Gratuluji Ti, obdivuji tě, fandím Ti a děkuji Ti - MOC. Ester z Olomouce
OdpovědětVymazatAch jo, mám opravdový strach o naše školství... Schopní učitelé jsou demotivovaní:-(. Bude to chtít nějakou důkladnou reformu, která zlepší podmínky učitelské práce, jinak jsme jako společnost v pytli... Kdo nám bude učit děti?
VymazatTo jen takový povzdech... Kdyby nebyli učitelé přetížení, unavení, a kdyby naopak byli dostatečně ohodnocení, neměli by potřebu hledat práci jinde...
Pořád si uvědomuju, jaké bylo štěstí, že já věděla, kudy se chci vydat... Přeji hodně štěstí při hledání té správné cesty...;-).
A děkuju z celého srdce!
P.
Peťi, krásně se to čte, až mi hrkly slzy do očí, nejskvělejší je že jsi šťastná, šťastná, šťastná.Některé věci jsou mi důvěrně známé, sice ne z vlastní zkušenosti, ale ze zkušenosti mého muže. Když byl vyčerpán z práce, nešlo mu vyřezávání, nápady a chuť do práce nepřicházely. Tak dlouho jsem do něj hustila, až v práci dal výpověď a živí se svým koníčkem, který miluje. Držím palečky do dalšího tvoření a přeji hodně spokojených zákazníků. mám z tebe velikou radost. :-D
OdpovědětVymazatManžel má obrovské štěstí, že v Tobě má tak velkou oporu a důvěru... Ať se vám oběma moc a moc daří! A děkuju moc! P.
VymazatPetinko, jsem šťastná s Tebou............moc, moc ,moc Ti přeju ať se ti tvoření i podnikání daří......jsi šikovná!!! Máma
OdpovědětVymazatTo je díky tomu kvalitnímu uměleckému genu...:-). Děkuju moc, mami! P.
VymazatPeti, ta fotka je SUPROVÁ. Máš nádherné oči a záříš, to je dobře. Jsi borec, že jsi našla místo v tomto velmi konkurenčním prostředí.
OdpovědětVymazatAť se daří. M
Říkám si, neskromně, úplně potichoučku,že by to snad mohlo být díky... já nevím... že by díky kapce talentu?:-) Strašně se těším i na ty ostatní fotky, fotografka je opravdu úžasná, moc jsem si to focení užila... Díky, Mončo! P.
VymazatMoc hezky a povzbudivě napsané :) gratuluji a hodně dalších šťastných let :)
OdpovědětVymazatDěkuji, Jíťo! I kdyby se mělo cokoliv stát, a já bych musela změnit povolání, (což fakt nehodlám udělat:-)), už by mi to bylo jedno, už jsem to prostě dokázala... ten pocit bych přála každému! Měj se moc krásně! P.
VymazatTak poprvé, ač Vás čtu od počátku�� A v našem městě (s pomlčkou) vídám Vaše plakáty. Jsou úžasné! Gratuluji, přeji spousty inspirace, zakázek, štěstí. Moc Vám fandím a vím, o čem píšete. Samotnou mě životní kopance srazily na dno, ale dnes: mám úžasnou práci, kde denně pomáhám lidem, fajn lidi kolem sebe, a pocit hrdosti i naplnění. Snad i ten zbytek přijde. Nejlepší věci v životě nejsou věci.
OdpovědětVymazatDržte se!��
Petra z F-M.
Jee, Peti, tak to mě moc těší, že potkávám další čtenářku...;-). A moc vám přeji, že jste šťastná a spokojená. Bylo by fajn, kdyby na světě byli jen takoví lidé, kteří si plní sny. Zmizela by spousta frustrací, a tím pádem i zla... Těším se na Vaši reakci na další kousek, který se ve F-M objeví...;-). Mějte se moc krásně! P.
VymazatPeti, jak já ti rozumím. A gratuluju. Hlavní je se odhodlat. To mi trvalo strašně moc. A ruzumím tomu strachu z dluhů, mám to dost podobně. Takže každý krok si padesátkrát promýšlím a a si i zbytečně váhám.....ale jo, jsem šťastná a neměnila bych. Ani za nic:-)
OdpovědětVymazatJani, ani mi o váhání nemluv... Já jsem o tomhle začala snít tak... před deseti lety? Všechno má svůj čas. A jsem ráda, že jsem si vyzkoušela i učení, a že jsem si zatím jakž takž připravila půdu pro podnikání, a nezačala z čista jasna... To by bylo asi nelehké...
VymazatA tu Tvou krásnou dílnu, k té se taky jednou dopracuju:-). Bylo by to třeba jako sůl...:-).
Ať se moc daří, Jani!
P.
Krásně shrnuto :), moc fandím a obdivuju! Držím pěsti a těším se na další a další tvorbu, jsi naše inspirace :).
OdpovědětVymazatPanejo, je mi ctí být pro někoho někoho inspirací...! Já se taky moc těším na všechny nové výzvy! Ať se Ti moc daří, Kači! P.
VymazatFandím!...Ty to víš, že? :)
OdpovědětVymazatVím...;-) A děkuju za to! P.
Vymazat