"Myslete pozitivně," řekl pan doktor...

neděle 6. listopadu 2016
... a náš pan doktor je fakt machr. Takže já mu důvěřuji a pracuji na revitalizaci myšlenek ohledně otěhotnění. Velmi soukromé téma, že? To je... Ale vyhlásit do světa, že jsem zdravá a že jediné, co nás brzdí, je zase nějaký ten pitomý strach v mojí hlavě, je součástí mé osobní terapie. Strach. Děsná věc. Strach odejít z práce, která mě ničí, strach opustit lidi, kteří mi ubližují, strach mluvit o věcech, které mi běží hlavou, strach, že nemůžu mít děti... Strach mi docela dost komplikoval a komplikuje život. Potvora jedna. Ale víte co, když už jsem ho přemohla jednou, zvládnu to zase!

Vždy, když jsem v životě dokázala něco úžasného, bylo to díky tomu, že jsem naprosto věřila, že celá záležitost skvěle dopadne. Žádné pochyby, jenom všeobjímající příjemný pocit sebejistoty. A ten si potřebuji naordinovat i nyní. Prostě si svou hlavu přeprogramuji z úzkostného "co kdyby" na "bude to, a basta!"

Vy, moji pravidelní čtenáři blogu, mí virtuální přátelé, moc dobře víte, čím jsem si za poslední dva roky prošla. Věřte mi, že postavit se strachu a splnit si sen, pustit se do výtvarničení na plný úvazek, to bylo nejlepší, co jsem mohla sama pro sebe udělat. Neskutečně mi to zvedlo sebevědomí. Posílilo mě to. Umožnilo mi to dokázat nádherné věci. A teď, když už je můj pracovní život zcela v pořádku, bylo na čase obrátit pozornost k soukromé záležitosti - tomu, že už opravdu moc potřebujeme, aby k nám přilétlo nějaké to miminko.

Když jste vystresování a vyhořelí, tělo není na zázrak připraveno. Jenže pak už mi bylo lépe, vlastně úplně dobře, a tak jsem pořád nechápala, co ten můj organismus vyvádí za vylomeniny. A vzadu v hlavě pořád ten strach "co když nemůžeš mít děti"... Po letošním úžasném babím létě, které mě naplnilo radostí a štěstím, jsme se konečně odhodlali, a navštívili odborníka. A já jsem po každém vyšetření a zákroku, a že jich nebylo málo (kdo to máte za sebou, tak víte...), přicházela pro výsledky s myšlenkou: "Tak teď už, teď už mi to řekne, že jsem nemocná, neplodná, že nemůžu mít děti." A pan doktor mě pokaždé vítal se širokým úsměvem a dobrými zprávami. Jsem zdráva. Zcela. Oba jsme. Naprosto. "A co mám teda dělat, pane doktore?" "Myslete pozitivně, hlavně dobrou náladu!"

Tak. Takže už žádné strachování, že to zase nevyjde. Naopak radostná naděje, že by to vyjít mohlo. A když ne tento měsíc, tak prostě ten další. Žádné tutlání a tváření se, že o nic nejde. Jde, a o hodně. Rady typu: "Hlavně na to nemysli..." jsou zcela mimo mísu. Já na to naopak myslet budu, s radostí a s velkým těšením! A že bych o tom neměla vůbec mluvit, protože co když se něco stane... No, to se stát může. Ale taky mě může zítra přejet autobus, a já kvůli nějaké takové pitomé úzkosti přece neztratím radost že života... Já to totiž vím, že my děti mít budeme. Když si představím naši rodinu za pár let, rozlije se ve mě přesně ten správný všeobjímající pocit jistoty. 

Důležitá je i motivace, že jo? Já dětské věci miluju. To bude asi i tím, že mám narozeniny na Den dětí, a že ve mně kus dítěte vždycky bude. Taky si mě hledají pracovní příležitosti zaměřené právě na děti. I když už neučím, v dětském světě jsem pořád. Spolupráce s naším městem je právě skrze dětskou scénu. A je jenom otázka času, kdy mi tu k ilustrování už konečně přistane nějaká ta kniha pohádek nebo dětských příběhů. 


A zde pár pižďuších kousků, které se mi velmi zamlouvají... Některé z nich třeba pořídíme, některé určitě ne, poněvadž jsou drahé jako prase, a jiné už čekají na svou příležitost...
1. Plenek není nikdy dost. To jsem jako teta poznala a pochopila už dostatečně. 2. Opravdu nikdy dost... 3. Když jsem narazila na tuhle úžasnou látku, tak jsem ji prostě a jednoduše vykoupila. A že laciná nebyla, to je vám asi jasné... Ale jako černobílomodré kočičandy? A pak jsem si z nich v rámci dalšího z bártrů nechala našít věci. Některé bude letos rozdávat Ježuch, takže neukážu, ale tohle bodyno bude naše, tak se s ním klidně pochlubit můžu. Jinak se ale těším na lovy v sekáčích a bazarech. Určitě nehodlám za výbavu utrácet miliony... 4. Tohle povlečení se mi hrozně líbí, ale protože se naprosto nevyznám v dětských peřinách a podobných věcech, tak se neodvažuju pořídit, aby nám tu zbytečně neleželo... 5. Svítící bambule v ložnici jsou v permanenci. Ani v pokojíčku chybět nebudou... 6. Tohle je ta nekrásnější židle pro děti, jakou jsem kdy viděla. A tonetka. A modrá. Ale je strašně drahá. Takže tu určitě kupovat nebudeme. Fňuk...7. Stejně tak žraloka. Vypadá skvěle, miminu se v něm musí spinkat úžasně, ale 1800? To fakt ne... Fňuk... 8. O Little rock star už jsem psala, a tenhle bryndák je perfektní... 9. Suavinex vyrábí tak krásné věci pro mimina. Jenže co jsem zatím vypozorovala, tak snad žádné mimčo nemá rádo krásné designové věci. Nejvíc frčí ty nejhnusnější dudlíky a savičky... A pak to pořiďte... 10. Já jsem si s matrjoškami vyhrála jako děcko docela dost. A tyhle jsou navíc barevně a designově dokonalé! 11. Kousátko do Jany z lesa. Krásné i jako dekorace. 12. Čím méně světla, tím více spánku, tím více času pro tebe. Zásadní životní moudro mojí kamarádky. A tyhle závěsy budou do pokojíčku ideální. 13. Něco na muckání. Polštář micák.Odkazy na obchody, kde jsou tyhle krásnosti k dostání, najdete na mém wishlistu u Dej mi dárek.

48 komentářů:

  1. Vsechno ma urcenou chvili a veskere deni pod nebem svuj cas...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo!!! Už žádný a vůbec...:-) Díky...;-). P.

      Vymazat
  2. Znám to. Když to člověk zrovna chce, tak ne a ne to přijít. A když s tím vůbec nepočítá a nechá tomu volný průběh, je to hned. Z hlavy to vyprostit ale nejde. Držím pěsti!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak se to dělá, nechat tomu volný průběh?:-))) Problémem řady lidí je, že vůbec nepřemýšlí, a pak je tu skupina lidí, do které patřím i já, jejichž hlavním problémem je, že přemýšlí až moc:-D. Já to říkám furt, vypněte mi někdo mozek, aspoň na pár dní, ono by mi to jen prospělo...:-) Hele, tví dva synové mi dávají naději, že se to dá i bez vypnutí mozku:-D. P.

      Vymazat
    2. Když to člověk chce... Dva roky to nešlo, až když jsem se smířil s umělým "Ano, pane doktore, po prázdninách za vámi přijdu. A pak byly prázdniny a já měla hafo zařizování, veletrh, 2 služební cesty, minidovolená v Česku a dovolená v zahraničí - a po prázdninách jsem šla za panem doktorem jen aby mě vyškrtl - že se zadařilo. Druhé otěhotnění se podařilo skoro hned po porodu - a to mi tvrddili že když kojím, tak je to jak antikoncepce. :-) Ale ani ta není dokonalá - třetí cácorka se protlačila i přes ni "Pane doktore, dělala jsem si těhotenské testy, a jsou negativní, ale brečím při večerníčku a je mi podezřele dobře." :-)

      Vymazat
    3. Já nevím... Mám za sebou rozjezd podnikání, kdy jsem celé dny myslela jen a jen na práci... Spoustu úkolů, které mi zabraly hodně času... Řešení i dost nepříjemných věcí... A naopak i velmi krásné víkendy, dny plné relaxu a odpočinku, pár veselých večerů s lahví vína...:-D A vůbec, všechny takové ty události, kdy se říká, že to vyšlo... Asi prostě ještě nepřišel ten náš čas. Ale čekat už se mi moc nechce... Mít doma ve čtyřiceti novorozence bych energeticky nemusela zvládnout:-). P.

      Vymazat
  3. Oringličko, mám Tě čím dál raději:-) Já jsem se, jako správná učitelka, 1.6. vdávala a samozřejmě tam byla spousta dětí a vůbec nebyly z naší rodiny;-) Já mám opačný "problém" jako Ty. Můj gynekolog říká, že jsem "plnokrevnice" a mohla bych mít ještě spoustu dětí. Máme dva kluky 10 a 3 roky - někdy toho máme až nad hlavu;-) Táhne nám na 40 a to, co bylo před deseti lety pohoda, je dnes celkem náročné;-) Kluci málo spí a energii mají na rozdávání. Rodina nepomáhá, ale o to pevnější je náš vztah s mužem. Zvládáme to v rámci možností dobře. Takže, hlavu vzhůru, nohy v teple a očekávám zprávu typu: "Holky, tak UŽ!!!!!!!" Ester z Olomouce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to já jsem byla "krkavčí úča", a o svatbě jsem děckám řekla až po. Našich devadesát hostů nám stačilo...:-).
      Inu, a to je ten důvod, proč už se mi nechce čekat, dokud mám ještě aspoň trochu síly a energie:-). Té já jsem už tak neměla nikdy moc... Moc ten dnešní trend odkládání nechápu, už včil si připadám děsně stará...:-)
      Děkuju moc za přízeň a podporu...;-)
      P.

      Vymazat
    2. Jé, krkavčí úča je skvělý označení, to si budu pamatovat ;-). Fandím téhle otevřenosti. Nepochybuju, že pozitivní myšlení a uklidnění zabere. Kdyby náááááhodou problém přetrvával, což nečekám, můžeme si napsat, měla bych jeden tip. Jak říkám, nepochybuju o dobrém konci, jen jsem to chtěla napsat, aby ten pocit zadních vrátek/náhradního řešení ještě posílil to pozitivní myšlení. Držím palce! Kator

      Vymazat
    3. Klidně, a moc ráda! Nebráním se ničemu! Čaje a byliny beru, koukám po hormonální józe, ale tam mě odrazuje cena... Nicméně, ráda zkusím novou cestu;-). Piš prosím na mail;-). P.

      Vymazat
  4. Vypnout to z hlavy nejde! To je blbost :). Nejhorsi je kdyz chces neco hned..a kazda minuta, den, mesic je sakra dlouhy...ono to Peti prijde a pak to bude krasny:*. Tonetka se mi taky libila :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, když ony dva roky nejsou hned...:-). Ale já už jsem teď mnohem klidnější, a snad budu i trpělivější, asi jsem potřebovala slyšet, že jsem v pořádku...;-). Užívej si svého pokladu, i bez tonetky...:-) P.

      Vymazat
    2. To ne..ale jak utekly..ty tri...
      Taky potrebuji definovat problem, neproblem,cil asi to mame stejne ;). Drzim palce

      Vymazat
    3. Marti, a dočkala ses...-). Taky se dočkám. Jak psala hore Renča, všechno má svůj čas...:-). P.

      Vymazat
  5. Růžový slon, nemysli na něj, nemysli.. A stejně ho vidíš.
    Všechno chce svůj čas, držím palce, ať ten váš přijde brzo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už by bylo na čase...:-D Podle mě je chyba v tom, že má každý pocit, že by se o takových věcech nemělo mluvit, aby se něco nezakřiklo nebo že se to nesluší, ale o to víc pak vzniká právě ten strach a panika...;-). Děkuju! P.

      Vymazat
  6. Tak držím pěsti. Vzpomínám, jak jsem otěhotněla s dcerkou - vyvrkla jsem si kotník a musela ležet a být v klidu :))).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v tom zrovna u mě nebude háček, já čím víc musím být v klidu, tím víc to šrotuje v palici, a to je konec...:-D. Děkuju;-). P.

      Vymazat
  7. Jééééé, někdo tě tady Peti oslovil Oringličko. To je tak pěkné♥ Takže ty vlastně budeš mít Oringlátka :-) Přeji ti, aby přišly co nejdříve :-) Měj se fajn, Ivana.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, tak se mi říká, tady v té blogosféře:-). Oringlátka:-))) Nový živočišný druh:-). Děkuju, Ivi;-). P.

      Vymazat
  8. Alfredovy nejoblibenejsi hracky jsou pet lahve a plechova konev :)))) takze radim zadne drahe hracky nekupovat, bude na ne padat prach stejne jako u nas :)
    A deti budou, zadne strachy ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ony ty drahé hračky jsou vlastně nakonec pro maminky, že...:-). Já vím, budou, ale někdy je to čekání fakt dlouhé...;-). P.

      Vymazat
  9. Já si děti teda pořídila opravdu v mladém věku��(bylo mi 21 a 25let),ale bohatě mi stačilo,jak jsem sama sebe dokázala trápit pouhého půl roku,nez se to povedlo podruhé.. Každý měsíc jsem obrečela,ze teď ještě ne... husa. A pak jsem se na to vykašlala a - za dva týdny se to stalo... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kéž bych taky začala v tak mladém věku...;-) Moc nechápu, proč to někteří odsouvají daleko po třicítce, to já už bych panikařila tak moc, že bych "nevyrobila" nikdy nic:-). Vykašlat se na to nedokážu, poslední měsíce jsem řešila spoustu jiných věcí, a stejně to nepomohlo...;-). P.

      Vymazat
  10. Peti, moc držím pěsti! Vím, o čem píšeš. Taky jsem si obdobím očekávání prošla. U nás to nakonec dopadlo jinak - máme adopčátko. Je to naše štěstí a neměnila bych a vzhledem ke kontextu naší situace to čekání na miminko dopadlo nejlépe jak mohlo :-) Takže tfuj, tfuj a hlavně - všechno má svůj čas! Právě tohle vědomí, mi hrozně moc pomáhalo, když jsme na Myšku čekali. Věřím, že si k vám miminko najde cestu v tu správnou chvíli :o) P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každé dítě je požehnání, a opravdu klobouk dolů, že jste ten proces adopce zvládli. Prožívala jsem s přáteli, je to slušná mašinérie... Nemůžu se dočkat správné chvíle...;-). Děkuju! P.

      Vymazat
  11. Péti, pomohlo mi cvičení podle Mojžíšové. Na rehabilitacích ve Vítkovické nemocnici mi je připravili podle toho, které cviky jsem potřebovala, neplatila jsem nic, šlo to ze zdravotního pojištění a pak bylinkové čaje ... takže hlavně ta pozitiva!! D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To už mi říkalo více lidí, měla bych se odhodlat a vyzkoušet to taky... Díky za tip;-). P.

      Vymazat
  12. Přesně, všechno má svůj čas. Lehce se to říká, ale je to tak....Vím, o čem mluvím, i když z trochu jiné strany této problematiky... Každopádně několika mým známým pomohla dovolena hodne daleko od CR a opravdove vypnuti....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šmankote, to já bych jela hned! Já bych cestovala, až bych brečela...:-D P.

      Vymazat
  13. Petro, metodu Mojžišové opravdu vyzkoušejte. Jen si najděte někoho fakt dobrého - nejde jen o cvičení, ale i mobilizační prvky - techniky. Škoda jen, že pani Mojžišova zemřela tak brzy. Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jdu se poohlédnout, snad na někoho tady v okolí narazím...;-). P.

      Vymazat
  14. Milá Petro,držím moc pěsti...přiznávám, že na MOjžíšové metodu jsem neměla tu vůli i přes to jak moc jsem si miminko přála no a před osmi lety už jsem po různých vyšetřeních byli objednaní na umělé oplodnění ( prostě jsem podlehla i když jsem s tímto nebyla smířena),ale výsledky mé i mého muže k tomu vedli jako jediné možnosti...no a čekal mě poslední zákrok laparoskopie,který mi změnil život hnedle dvakrát...když mi doktorka oznámila, že mám zvětšenou dělohu a, že než mě propustí zítra dom udělá kontrolní ultrazvuk a uvidí se co dál,ale že ať si nedělám naděje:-( probrečela jsem celou noc a chtěla hned domů..no a ráno při kontrolním ultrazvuku ztuhl úsměv na tváři doktorce a mě bylo do pláče z pohledu na ní co že tam objevila...no ještě teď mě mrazí objevila tam 12 týdnů a 4 dny životaschopného dnes Vojtíka...její výraz nezapomenu a následné trapné dotazy jak to je možné že jsem těhotná ha ha ha...odfláknuté vstupní kontroly vždyť je neplodná že nemenstruuje...no a Vojta tam prostě byl a vše se v dobré obrátilo....a když po dvou letech jsem si řekli že by bylo fajn další...můj doktor mi řekl no kdybych nevěděl že máte už jedno dítko,tak Vás s těmito výsledky pošlu na umělé oplodnění,ale zkusíme na 3 měsíce hormonální léčbu a uvidíte pak smůla....a co se nestalo pokousal mě sousedovic pes a já se nemohla léčby účastnit no a než se kousanec zahojil otěhotněla jsem přirozeně podruhé a doktor nevěřil...a pak že zázraky se nedějí:-)Tak se budu těšit až se dočtu radostnou novinu:-) a s tím myšlením je na tom asi něco pravdy:-)Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám ráda příběhy se šťastným koncem, dokonce dvěma...:-) Moje doktorka si se mnou nevěděla rady, tak mě poslala na kliniku, naštěstí tady u nás ve městě, a musím říct, že pan doktor je fakt profík. Nejvíce se mi na něm líbí jeho optimismus. Žádné strašení a nervování... Hele, já to mám včil černé na bílém, že je všechno naprosto ready, tak se taky budu těšit, až tu radostnou novinu budu psát...;-). P.

      Vymazat
  15. Milá Petro najdoležitejšie je nezameniť milovanie na výrobnú linku ...teplomer do zásuvky, nečakať na ovuláciu /zakaždým som otehotnela pár dní po menzese/ .....
    prvú dcéru sme počali tak nejak neplánovane - hned po tom čo sme plánovanie opustili....na druhú sme čakali dlhých 6 rokov a kedy sme počali tretiu fakt neviem .....
    držím palce a spolu s vami verm že ten pravý čas je možno zajtra .....Irena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to vás můžu uklidnit, že takhle to u nás nejde a nepůjde:-). Museli jsme absolvovat jednou kvůli vyšetření, a... takhle to neumíme:-). Teploměr asi ani nemáme:-D Děkuju za podporu! P.

      Vymazat
    2. na předporodní kurz se mnou chodila mladá paní, která na miminko čekala asi sedm let. Zdravá, vyšetření v pořádku. Pak jí někdo zjistil, že ovuluje BĚHEM menstruace. Zkusili - a hned napoprvé otěhotněla. U druhého dítka stejným způsobem. Myslím, že to byl nějaký léčitel.

      Vymazat
    3. To je neskutečné! Příroda si občas umí vymyslet opravdu neuvěřitelné psí kusy...:-). P.

      Vymazat
  16. Viera je životodarná, bez nej život není:-)))
    Dobré čaká až mu uveríš a tak zavoláš!Napriek všetkému!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, tys mi řekla, že to bude, a v tu chvíli jsem věděla, že máš naprostou pravdu...:-). Děkuju;-). P.

      Vymazat
    2. Ani nevieš ako sa radujem s tebou, tiež už dávno:-))))

      Vymazat
  17. Ahoj Peti, krasne napsane. A drzim vse, co mam a modlim se za tebe.
    Krasne dny.
    Bohunka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, s takovou úžasnou podporou, to ten pižďuch přilétne opravdu brzy...:-). P.

      Vymazat
  18. Petro, určitě to vyjde! A mezitím moc doporučuji Gynex. A držím palce....
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Postupně, zas úplně všechno do sebe cpát nemůžu...:-). Ale děkuju za tip! A za podporu! P.

      Vymazat
  19. Jen na to klidně mysli, jen se na to klidně těš, ono to přijde v ten správný okamžik. Možná později pochopíš, proč to nešlo hned, ale ty naše cesty nás vždy vedou k tomu nejlepšímu pro nás.
    Držím palce.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!