Nechci, aby dnešní příspěvek vyzněl jako fňukání. Ráda bych si ale jednou připomněla nejen to hezké, co s sebou mé rozhodnutí opustit jisté zaměstnání přineslo, ale i těžkosti, které jsem překonala, abych na sebe mohla být pyšná... Ne že bych se chtěla babrat v nepěknostech, to vůbec. Mám ale až příliš selektivní paměť a sklon pamatovat si opravdu jen to dobré. A pak si po čase říkám: "Proč já jsem tehdy vlastně..." a opakuju ty samé chyby.
Co se teda během uplynulých tří měsíců na volné noze událo? Zvykám si na nový pracovní život. Je to opravdu něco úplně jiného, než na co jsem kdy byla zvyklá... Pořád se sžívám s novou rolí. Po učení se mi nestýská. To se mi podařilo odstřihnout dokonale. Asi to fakt bylo potřeba...
Co se týče nové role, té umělecké a podnikatelské, řekla bych, že se moje pocity a dojmy zmítají jako vlny na moři. Jsou týdny, kdy frčím nahoru. Jsem super výkonná, vyprodukuju spoustu věcí, ráno sednu ke stolu a prostě makám. A mám z toho radost a jsem opravdu šťastná. Tolik nápadů, projektů a já tomu všemu můžu legálně věnovat všechnu svou energii a nemusím si krást pár chvilek před spaním...
Pak jsou ale týdny, kdy si říkám, že bych se na to měla vykašlat. Že to prostě nezvládnu, že nikdy nedokážu prodat tolik, abych se uživila, že nejsem dost dobrá na to, abych to dokázala, že nikdy nemůžu vyhrát boj s papírováním a všemi těmi výpočty a odpočty a daněmi a podobnými hnusárničkami... Během takových dní mi pomáhá opakovat si dvě věty, které vyřkly mé dvě blízké duše: "Tohle je teď tvoje práce, a ty se ji musíš naučit zvládat." "Nesmíš chtít všechno hned, vždyť to děláš teprve chvilku!" Tak se snažím naučit, co se dá, orientovat se v nových situacích a pochytit od zkušenějších, jak na to, a taky se moc a moc snažím být trpělivá a zbytečně nepropadat panice...
Na co jsem rozhodně nebyla připravena a co mě dostalo, je ta nekonečná svoboda, na kterou se ale přímo váže nekonečná zodpovědnost a nutnost rozhodovat se. Učím se najít pracovní rytmus, který mi bude vyhovovat. Abych nepracovala moc nebo naopak málo. Jsem líný workoholik. Věděli jste, že někdo takový může existovat? Když převáží workoholická stránka mé osobnosti, pracuji do padnutí. Když lenoch, nedělám lautr nic. (A mám z toho samozřejmě výčitky svědomí.) Najít zlatou střední cestu se mi zatím moc nevede... Učím se nešílet z finanční nejistoty. Byla jsem zvyklá, že mi na účtu každý měsíc přistála určitá částka peněz, a to teď prostě není. A asi ještě dlouho nebude. (Buď trpělivá, Petro...) Učím se nenechat si zkazit radost z tvorby vším tím papírováním a účtováním... Pochopila jsem, že opravdu nemám obchodního ducha, ale pořád věřím, že kvalitní zboží si cestu k lidem najde. Že stačí tvořit, produkovat, věřit si...
A jak to během těch tří měsíců zatím probíhalo? Prosinec byl šílený. Přerod v pravém slova smyslu. I se vší bolestí, kterou takový proces přináší. Chtěla jsem odpočívat, ale hlava a tělo se bránily. Vymýšlely si různé pseudoproblémy a starosti, proč jako nemůžu být šťastná. Pracovat mi moc nešlo, tak jsem vyráběla "aspoň" dárky a tvořila věci pro sebe, na které před tím pořád nebyl čas. Jarmark před Vánoci byl velmi poučný. Pochopila jsem, jak je důležité vyrazit občas mezi lidi... Abych věděla, po čem je poptávka, co naopak moc úspěch mít nebude, a vyslechnout si nějakou tu pochvalu taky není k zahození, co si budeme povídat... Svátky byly úžasné. Asi že jsem po třech týdnech doma načerpala aspoň trochu energie a mohla jsem si tak užít všechna rodinná i kamarádská setkání, aniž bych u nich padala únavou. V lednu jsem se pustila do práce naplno. Odhodlaná uskutečnit všechny nápady, které se mi nakupily v zápisníku. Šlo to. Jásala jsem. Kreslila, barvila, stříhala, lepila a nadšením se mi točila hlava. Takový příval tvůrčího náboje jsem už dlouho nezažila. A pak najednou flashback. Zpátky do ulity. Strachy mě na nějakou dobu přemohly a našeptávaly mi, že nic neumím, že nic nedokážu. Zastihly mě ale už mnohem silnější, než jsem byla v prosinci, a tak jsem se jich za pár dní střepala a zase nasedla na ten kolotoč tvůrčí radosti. A znova, kreslení, stříhání, lepení, běhání mezi tiskárnou a obchody, spousta odeslaných emailů, euforie. Tak jsem se protvořila až do půlky února, a čekala jsem. Co bude. A bylo. Vlastně je. Zase ty pochyby. Ale víte co? Už jsou docela slabé a zvládnutelné. Neochromují, jen lehce otravují. A vím, že zase pominou, a že příště, až se ozvou, budou už jen docela malinkaté... Teď jsem ovšem připravena vyletět zase vzhůru. Cítím to v kostech.
Tak, a teď je na čase se pochválit, co že se mi jako fakt povedlo a pěkně si shrnout, co hezkého ty tři měsíce přinesly...
Co se týče zdraví, dávám se konečně dohromady. Je neskutečné, co dlouhodobý stres na člověku napáchá za škody. Už mi jde zase konečně číst. Prostě si večer lehnout do pelíšku a dvě hodiny se nechat unášet knihou. Úžasný! Do hlavy mi skáčou živé sny a příběhy, i během dne. To mi moc chybělo... Moje sebevědomí se vzpamatovává a už mi nevadí občas nad nějakou tou nedokonalostí mávnout rukou. Věci, které mě dříve válcovaly, vnímám jako výzvu. Dokážu se jim postavit a mít radost z toho, když je přemůžu. Rozpomínám se, jak je úžasné lenošit. Bez výčitek. Prostě odpoledne po práci nedělat vůbec nic a nehroutit se z toho... Občas už to i jde...
A pracovní výsledky?
- Kalendář. Moje malé velké vítězství. Tolik lidí mě od něho odrazovalo. Že kalendář nikdo nebude chtít a že je to zbytečná investice... Udělali jste mi takovou radost! Že jste o kalendář projevili zájem. Že jste mi dali najevo, že se vám moje práce líbí... A já jsem na sebe tak hrdá, že jsem si šla za svým a nevzdala se. Mimochodem. Až na jednu duši jste se ozvali a zaplatili všichni. Jde se tisknout, juch!
- Tištěná přání. Konečně jsem se do nich pustila. A daří se. Je mi totiž naprosto jasné, že stovka za originální handmade přání je fakt hodně. A že mi to přání dá tolik práce, že se mi ho za stovku ani nevyplatí dělat. Optimalizace práce. Zatím jsou k dostání svatební, narozeninové, promoční, miminkovské i kondolenční motivy. A rozhodně budu doplňovat dál. Zatím tvořím ve formátu 10 x 20 neotvírací karty. Určitě se časem ale pustím i do klasického obálkového formátu a otvírací verze... Pěkně postupně...
- Zvěřinec. Zvířecí kolekci jsem měla v hlavě už dlouho. Zatím jsou na světě tři verze přání a kraví plakát. Řadu plakátů se ale určitě chystám ještě rozšířit. Aby kravičce nebylo smutno. Nějaká ta slepička, králík... To jest můj plán na nadcházející týden.
- Zakázky. Dost lidí mě varovalo, že zrovna leden a únor jsou fakt hluché měsíce. No, jsou, co si budeme povídat. Ale i přesto se mi, vycimbaní z peněz po Vánocích, ozýváte, že byste chtěli tohle a tamto. Napíšete, když pro někoho chcete dárek. Vzpomenete si, když potřebujete pozvánku na oslavu nebo gratulaci ke svatbě... Zakázky jsou potřeba! Díky za ně.
- Spolupráce. Lezu z virtuální ulity. Plánuju, kam bych ty svoje věci upíchla. Nejdříve jsem chtěla navázat spolupráci s jednou kavárnou u nás ve městě. Odvezla jsem do ní nějaké své výtvory, ale paní mi po pár dnech psala, že se objevil někdo s podobným sortimentem a polovičními cenami a že mu dává přednost. (Já jsem teda onen sortiment neviděla, tak nechci být škarohlíd, ale nalepit ubrousek na krabičku, to bych za tři kila zvládla taky...) To je prostě chandra našeho kraje. Mít co nejvíc za co nejmíň peněz... Mrzelo mě to, nebudu se tvářit, že ne. Pak se ale objevila velmi, velmi příjemná "náplast" a alternativa. Jedna velmi energická a milá Bára otevřela v našem městě neskutečně krásný obchod. Pokud se vydáte do Frýdku, rozhodně se do něho vydejte! Takové projekty se musí podpořit! (I proto, že mým přáníčkům a plakátům a krabičkám to v takovém prostoru i kvalitní společnosti bude neskutečně slušet....)
Jsem zvědavá, co všechno se semele za další tři měsíce... Těším se na ně!
Krásný článek...já mám odvahu, ale nevím kde začít, reklamou nebo první živnosťákem?? Možná bych přišla na radu :) všechno chce svůj čas a ono se to určitě dá do režimu a i pravidelní zákazníci se najdou.Věřím, že i svatební studia a další podobné instituce budou mít brzy zájem o originalitu.
OdpovědětVymazatNápady a odvaha jsou nakonec to nejdůležitější;-). Já bych rozhodně začala reklamou a vytvořila bych si nějaké zajímavé portfolio... Na živnosťák je vždycky času dost. Státu je jedno, jestli člověk vydělává nebo ne, platit se musí tak i tak...;-). Takže proč si nejdřív nevytvořit aspoň nějaké zázemí... P.
VymazatTak to cítím i já.Vlny a teď to docela bouří.Zjišťuji ve svém okolí podnikavých paní, že je nej to umět prodat:-( a to já opravdu neumí....a ta svoboda je hrozně náročná střídají se dny kdy mi čas nestačí a dny kdy mi přijde zbytečné cokoliv šít do zásoby....finance momentálně hrají velkou roli...podařil se dílčí miniúspěch prodat přes někoho,ale cítím, že tudy moc cesta nevede....a úplný strašák nakonec....faktury a papírování kolem zvládat udržovat zásoby,co když si někdo objedná a já nebudu mít z čeho vyrábět....no ráda čtu Tvé postřehy a z velké části ať je to ten či onen obor všude je něco a vlastně to nej je mít zákazníky.Moc držím pěsti a docela lituji, že nemám blízko někoho s kým zajít na kafíčko a popovídat o radostech a starostech podnikání:-( Přeji Ti Petro úspěšný další týden a moc se těším na kalendář:-)
OdpovědětVymazatNo jo, jak někdy na net nadávám, že mě příliš spoutává a ubírá čas, tak nebýt něho, neznám spoustu spřízněných duší a nedostávám tolik zpětné vazby a vůbec...
VymazatAsi je to fakt hodně podobné... Jeden týden bych nejraději ani nešla spát, jak se mi chce vyrábět a tvořit, to je ta tvůrčí fáze, a pak ten další mi to přijde úplně zbytečné, to je ta obchodní fáze, kdy mám pocit, že se energie vložená nějak nevrací, jak bych potřebovala...
Pořád je to ale něco, co mě nutí konat, dělat, bojovat, přemýšlet, ne jen rezignovaně fňukat... A to je vlastně fajn:-).
P. S.: Taky na tu svou zakázku zakázek pořád ne a ne narazit, ale to se zlomí!
P.
Perfektní článek Peti, úplně jsem se vžila :) Chystám se taky něco rozjet, tak jsi mi padla do noty ;) Moc držím palce ať se daří! ♥
OdpovědětVymazatA já budu držet palce Tobě, aby se podařilo rozjet, co máš v plánu! Je to boj, co si budeme povídat. Ale kdyby to nestálo za to, tak se na to člověk vyprdne:-). Pořád ale touha něco dokázat tak nějak převažuje nad všemi těmi starostmi, a že jich není málo... P.
VymazatInspirativní shrnutí! Moc ti fandím :-)
OdpovědětVymazatA že jsem tak smělá (kdyžtak mě za mou prostořekost omluv, prosím ;-), nejsou ty propady spojené s menstruačním cyklem? Já třeba v období premenstruační fáze upadám do podobných stavů. Nic co udělám není dost dobré, pochybuju jestli to vůbec k něčemu je a o tom, jak jsem občas protivná se raději nebudu rozepisovat ;-) Ale tím, že vím, na čem jsem, a co to způsobuje, a že to není "objektivní", se z toho dokážu snáz oklepat :-)
Tak tedy přeju hodně štěstí!
PS: Navnadila jsi mě, zřejmě u tebe v nejbližší době něco vyberu :-)
Báro, vůbec nejsi smělá:-). To je téma, které řeším neustále. A jelikož mám svůj cyklus (spíš necyklus) pod drobnohledem, můžu prohlásit, že s tím to nemá nic společného:-). Občas pozoruju, že počasí má na mě dost velký vliv... Děkuju za fandění a popřání štěstí, každá podpora mě moc a moc nabíjí energií! PS: To by bylo milé...:-). P.
VymazatMilá Peti, pěkně jsi to všechno shrnula a máme my, pravidelné čtenářky přehled, jak to všechno vlastně je:) Já ti fandím, zatím dva dárky, které jsem si u tebe objednala udělaly radost, kalendář bude třetí a doufám-ty určitě taky-že to není naposled:)Měj se moc hezky, přeju dobrou náladu a nápady a spoustu spokojených zákaznic:) Pavla
OdpovědětVymazatInu, co bych pro své pravidelné čtenářky neudělala...:-). Děkuju za fandění i konkrétní podporu;-). P.
VymazatPeťo, ani nevíš, jak Ti rozumím .-) Sama jsem před několika měsíci rozjela vlastní podnikání v oblasti návrhů zahrad (www.kvetoucizahrada.cz) a ty stavy, kdy je člověk nabitý energií a neví, co dřív a stavy, kdy propadá pesimismu a obavám, jak to bude dál, znám velmi dobře. Mou velkou oporou je v takových chvílích je můj muž. Je velký realista a učí mě čekat ze začátku méně a nechat se příjemně překvapit. Psychická nepohoda ničemu nepřidá. Je jasné, že se člověk musí trochu uskromnit, pokud zakázky nejsou, ale pokud jste na domácí rozpočet dva a netlačí vás zrovna hypotéka, dá se to zvládnout. A určitě bude líp. Vlastně je líp, sama to píšeš .-) Jen si věřit a neustupovat z cesty! Něco v tom duchu říkala vítězka letošního ročníku Lady Business Moravskoslezského kraje. Což mi připomíná - Ty jsi z FM? No tak to máme k sobě coby kamenem dohodil.-) Pokud by ses někdy chtěla sejít a povykládat, předat si zkušenosti, tipy ap. (přes odlišné obory jdou některé věci napříč všemi), ozvi se .-) A možná by se přidala i Kamila, něco mi říká, že to od nás taky nebude mít daleko :-) Krásný večer A.
OdpovědětVymazatNo, právě, rozpočet, hypotéka... Samozřejmě jsem si vytvořila nějakou rezervu, abych nebyla úplně bez prostředků, ale není nekonečná...Jj, hlavně vytrvat a věřit svému cíli, to je jasný...;-). Ano, jsem z F-M, klidně se sejít můžeme, i s Kamčou, vždycky je fajn probrat společný "úděl":-). P.
VymazatTak já se dám nejprve dohromady po zdravotní stránce (doberu antibiotika) a pak se ozvu .-)
VymazatA no jo, řádí to teď, řádí... Tak přeju brzké uzdravení a těším se;-). P.
VymazatTo vieš, že ťa sledujem a obdivujem ako bojuješ, pekne si to napísala a je to tak !
OdpovědětVymazatPamätaj aj na to, že napriek tomu, že si ,,pintlich,, si aj umelec a máš to búrlivejšie :-)
Veľmi, veľmi ti držím palce!
Alenko, myslíš, že potřebuju zrovna "bouři", vzhledem k tomu, co ze mě "leze" a co produkuju?:-))) Rozervanost, to není úplně můj poháněč;-). Ale tak i hledání rovnováhy je cíl:-). Děkuju moc za podporu, každé slovo, navštívení...;-). P.
VymazatMyslela som to tak, že to umelec v tebe ti prevrátil to zabehané staré do tohoto nového....a to vynesie na povrch z človeka aj to skryté ( ,,v bolestiach sa rodí nové,,, alebo práve to....a za to je potom človek nakoniec vďačný...veď vieš, že aj ja mám podnet len z vnútra ak idem z novu do neistoty, budem bez zárobku, budem sprevádzať a možno ešte aj o jedného viac...
VymazatÁmen. Naprostá pravda. Nový stav, nové pocity, se vším všudy, tak to prostě je...;-). Lepší než krnět... P.
VymazatFandím! Já mám zaměstnání i podnikání...Zatím se mi to daří zvládat, ale docela závidím to "Prostě odpoledne po práci nedělat vůbec nic a nehroutit se z toho" :)
OdpovědětVymazatCo se trhů a jarmarků týče, mám zkušenosti, že na jednom např všichni touží po modrých barvách, mám pár výrobků, vše se vyprodá a tak na další trh udělám 2x víc modré a ejhle ona frčí fialová... :)
"Mít co nejvíc za co nejmíň peněz..." bohužel ne každý dokáže ohodnotit ruční práci a neuvědomuje si, jak asi vznikly ty levné výrobky, kdo kde a za jakých podmínek je dělal, ale myslím, že se objevuje čím dál víc lidí, kteří nad tím přemýšlí a to je moc dobře.
A papírování a daně...to je kapitola sama pro sebe...
Takže vydržet a nevzdávat se! :)
Taky jsem to pár let zkoušela, ale nešlo to... Věnovat se naplno dvěma oborům, které vyžadují kreativitu a naprostou oddanost, to už jsem nezvládala... Hlavně proto, že mi kvůli učení už prostě nezbývala síla na tvoření, a to mě dost štvalo a mrzelo...
VymazatPro mě je každý impuls, co ještě dotvořit a zařadit do portfolia fajn. někdy lidé poptávají věci, které by mě ani nenapadly:-).
Co se týče peněz, je to přesně, jak jsi napsala... Hledání rovnováhy mezi tím, co se mi ještě vyplatí dělat a co jsou ochotní zákazníci zaplatit, je někdy fuška... Mám pochopení, taky se nemůžu dovolit vždycky všechno...
Mimochodem, mrkla jsem na hračky, jsou parádní, moc se mi líbí!
P.