V naší rodině není venkovním svatbám přáno nebo co... Ale my se nedáme, a vždycky se to do toho deště stihne! Jen je škoda, že kvůli nepřízni počasí muselo být veselí přesunuto z jednoho moc pěkného místa... No jo, přírodě se neporučí.
Ale víte co, já myslím, že ty venkovní obřady za to riziko stojí. Cesta k rybníku po louce a podél úlů, "Ano" mezi břízkami, čápi kroužící nad nevěstiným autem, psí družičky.... Příroda je nejkrásnější a nejopravdovější chrám, tak jí ty vrtochy jeden rád odpustí...
Líbil se mi nápad, že se hostům při příchodu a připínání myrty rozdaly plastové šampusky, sem tam nějakému chlapovi se strčilo do ruky šáňo a až bylo dokonáno, tak mezi hosty začaly lítat a špukat špunty a všichni si připili na zdraví novomanželů...
Tomovi to děsně slušelo. Všichni do něho šijí, ať ta fusiska shodí, ale mně se líbí. A ještě v té bekovce a bugatce, no za styl jednička s hvězdičkou...
Tak máme za sebou druhou ze tří letošních svateb. Ještě náš čeká jedna v září, v Liberci, a s prodlouženým víkendem, takže se moc těšíme... Svateb není nikdy dost!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář!