Jak uspořádat pecka sraz ze střední...

neděle 22. května 2016
Moc ukecaná včilkaj nejsem... Pardón... Sešlo se dost práce (jupí) a taky jsme měli o víkendu náš dlouho plánovaný sraz z gymplu po 10 letech (jupí)...

Kamarádka měla dobrý postřeh, že když hledáte na netu inspiraci týkající se srazu, najdete tak akorát důvody, proč na něho raději nechodit... Jedním z nich je, že ho prý většinou pořádají šprtky z první lavice... Chmmm... Tak šprtka jsem nebyla nikdy! Slušňačka, to možná... A v lavici jsem seděla až v druhé, náhodou!

Jako, byla to pecka... Chodili jsme spolu osm let do jedné třídy, a moc ráda na ty roky vzpomínám. Byla jsem na gymplu opravdu spokojená... Všechny akce jsem si užívala,  a už tehdy jsem se do nich samozřejmě montovala... (Některé vlastnosti se věkem zkrátka jen prohlubují...) Majálesy, beánie, výlety, taneční, třídní kronika... Akorát jsem byla tehdy až příliš pubertálně urputná, a strašně jsem se rozčilovala, když se mnou zbytek kolektivu nesouhlasil nebo nespolupracoval... V tom vidím za těch 10 let velký posun. Jsem trpělivější a už se tak nevztekám... 

Sešli jsme se všichni, až na jednoho "Američana", a jednu akutně churavějící... Prostě super! Tak ráda jsem je všechny viděla... A nejhezčí bylo, že všichni vypadali spokojeně, to mě fakt potěšilo. Myslím tím spokojenost jako životní stav... 

Troufám si tvrdit, že se to fakt vyvedlo. A když jsme byli na prohlídce školy a holky z první lavice se na nás otočily, to byla naprostá nálož nostalgie... Měla jsem chuť vytáhnout svačinu a probrat, jestli některá na chodbě náhodou nepotkala Pavla ze čtvrťáku, ach... 

No, každopádně moje srazové rady a tipy pro všechny pořadatele...

* Srazy pořádejte, choďte na ně a buďte rádi, že máte nadšené šprtky z první či druhé lavice, které to všechno zorganizují, a ještě je to baví, a ještě z toho mají radost...

* Dejte si práci s papírovou pozvánkou. I v době Facebooku potěší dostat dopis a instrukce v nápaditě podané formě...

* Ke jmenovkám na stůl jsem připsala pár "hlášek", které dotyčný pronesl... Takové ty, jak se dávají na tablo. Asi ne každý má takovou supr čupr třídní kroniku jako my, ale třeba aspoň nějaké relikvie máte... 

* Jako vyřešení trablů se zasedacím pořádkem mě napadlo místa u stolu očíslovat a každého nechat tahat cedulku... Že by se to osazenstvo rozhodilo náhodným losem. Ale když už jsem měla ty jmenovky...

*  Ono to tak nějak bývá, že když je vás třicet, tak si prostě nestihnete pokecat každý s každým...  Ale přitom každého zajímá, kdo kde studoval, co kdo dělá, jestli je ženatý/ vdaná, jestli má děti... Tak jsem vytvořila dotazníky, které se při přípitku rozdaly, vyplnily a potom vyvěsily... To bylo témat k rozhovoru!

* K dotazníkům jsem chtěla nechat udělat propisky s nápisem, třeba ze stužky, jakože na památku... To už jsem bohužel nestihla, ale třeba se někomu bude nápad hodit...

* Balónky, pompomy, to snad ani nemusím psát... Základ každé oslavy!

* Na stůl jsem kromě kytek rozmístila i papírové "svícny". Jednoduché, levné a velmi efektní! Prostě jen vytištěná fotka nebo koláž z fotek, slepená do roury, a dovnitř umístěný kahánek. Je dobré pod to dát třeba bílý talíř...

* Aspoň malou desítku z fotek jsem stihla udělat! Představovala jsem si ji dvakrát větší, ale to už jsem prostě nedala... Pověsila jsem ji nad "oltářík" s třídní kronikou. Je to jednoduché, jen to chce mít čas na výrobu a trpělivost při shánění dostatečného počtu fotek...











 Hlášky dne:

* Paní provázející nás po škole: "Kolik chcete těch fotek na schodech...?" Z davu se ozvalo: "Přece pro každýho jednu..."

* Paní profesorka prohlížející si svícen z fotek: "Radko nevíte, kdo je tato pohledná dívka? Nemůžu si ji vybavit..." Radka s ledovou tváří: "To je Jirka Dlabaja..."


Zde bývala busta Wolkera... Než ji někdo ukradl... Model se taktéž jmenuje Jiří...
A víte, co mě úplně dostalo? Když jsme byli všichni po jídle, všechny formality a placení a nutnosti byly vyřízeny, konečně jsem si dala pivko a sedla si mezi "kluky" do jejich chlapského kruhu... A oni vytáhli mobily, začali si ukazovat fotky se slovy: "Tohle je naše Anežka..." nebo "Hele, náš Filípek..." a "Jaký plíny používáte...?" a já jsem málem spadla pod stůl...

(Mám fakt obr radost, že se to povedlo... A že se ta práce kolem zúročila... Ale plně si uvědomuju, že se tak stalo zase a především díky lidem... Protože bručouny a brblouny by nezachránila ani nějaká papírová desítka... S o to větší radostí se pustím i do nějakých případných dalších příprav, bude-li o to někdo stát... Protože si to moji gympláci prostě zaslouží...)

14 komentářů:

  1. Pááni, to tedy klobouk dolů před takovou organizací. Paráda. Nás čeká za dva roky již 20 let, to abychom s přípravou už začali... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to prostě dělá obr radost, pořádat akce pro lidi, které mám ráda...:-). Že by dvojnásobná doba = dvojnásobný čas na přípravu?:-). Nezdá se to, ale chce to nějaký čas... A ještě když se do toho montují peníze...:-). A díky moc! P.

      Vymazat
  2. téda, krásný jste to měli, úplně závidím!
    a to s facebookovou dobou a papírovýma pozvánkama.. pod to bych se podepsala.
    já třeba fb nemám, takže mě vloni na sraz po 5 letech z osmiletého gymplu nějak zapomněli pozvat..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaj! Ona je to největší fuška sehnat kontakt a obeslat všechny, ale tak snad si po společný osmi letech pamatuju, s kým jsem chodila do třídy...:-)? Nebo ne?:-) A díky moc... P.

      Vymazat
  3. Moc sympatická trieda a moc sympatická akcia!
    Dokonale a pekne pripravená!
    Peti, nechceš si založiť agentúru: sretká, narodky, svadby...? Úžasná si!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, že chci, chci, chci! A jednou bude, neboj...;-). Všechno má svůj čas...;-). Děkuju, Ali! P.

      Vymazat
  4. Krasne napsane, ja se hezky pobavila. Je citit,jak moc jste si to uzili:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Užili... Jako bychom se nikdy nerozloučili... A pak, že nejde vrátit čas, aspoň na jeden den...:-). Děkuju moc! P.

      Vymazat
  5. Jéé tak to se ti teda fakt povedlo, jsi šikovná. Já jsem taky ta "organizátorka",která nelení, všem napíše, domluví místo a čeká-jestli někdo přijde:)Nedělám takovou parádní výzdobu, která je fakt úžasná, ale vždycky na sraz většina dorazí a je to vážně paráda. My teda máme ze střední už za 2 roky 30 let (ble), ale i tak se na to těším.Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, to my se taky scházíváme i taky docela bez výzdoby, ale deset je deset...;-). A jestli někdo přijde - cha, já si vzala finančního rukojmí...:-D. Děkuju, paní kolegyně organizátorko...:-) P.

      Vymazat
  6. Tak tomu říkám skvěle připravený sraz! Ty by jsi byla vyjímečná organizátorka akcí všeho druhu! Představ si to, mít tak svůj penzion a pořádat tam třeba různé rodinné akce, kurzy tvorby a stříhání s papírem. Každý pokoj by měl Tvůj vlastnoručně namalovaný obrázek. Úplně to vidím.....
    Petruš, jsi hrozně šikovná!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem se krásně zasnila...:-). Musela bych si najít schopného provozního, já a hospoda, to nevím:-). Ale takový kreativní penzion, ještě třeba u lesa a u rybníka, to by byla prostě krása...:-). Děkuju moc! P.

      Vymazat
  7. Peťulí konečně jsem se dostala k tomuhle článku, na který jsem se moc těšila. Teda nádhera! Jak já ti závidím! Jsem zvědavá, jak bude probíhat náš sraz příští rok a kolik nás bude...trošku se toho bojím, nikdy jsme nebyli dobrá parta a nejsem si jistá, že deset let tomu nějak pomůže. Třeba budu mile překvapená :) Prohlídka školy by byla moc fajn, ale to bychom tam museli mít nějakou takovou zlatou Peťku, která se směje, ať už přede dveřma nebo za dveřma :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se to nezdá, ale člověk za těch 10 let dost zklidní, takže Tě možná někteří mile překvapí...;-). Na gympl stačí napsat, oni vám otevřou a provedou vás...;-). Bylo to fakt déja vu jak prase! A víš co naprostý mazec? Že Karel, i Hanka Strýčková, že Ti dva vypadají oba pořád naprosto stejně...:-). (Přede dveřma, za dveřma, eh...?):-) P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!