U Oringle: července 2016

Jak si uvázat pugét...

pondělí 25. července 2016

Nic to není, věřte mi... A já vám prozradím pár věcí, které vám celý proces ještě usnadní... Když už jsem vás na ty ekokytky tak nalákala... Květiny, které vidíte na fotkách, jsou uvázané z toho, co roste v okruhu do kilometru od našeho domu. Bydlím na okraji města...

* Na začátku se na něčem domluvíme, ano? Pokud chytáte panické záchvaty strachu, když kolem proletí moucha, vykašlete se na to... Už to tak prostě je, že v trávě a na kytkách žije spousta breberek... Ani když se potkáte se včelou, není nutné hystericky máchat rukama kolem sebe. Věřte mi, jste jí naprosto ukradení. Nechte ji udělat její práci a ona si poletí po svém...

* Doporučuji pozorně si květy prohlédnout, zda breberky nebydlí přímo v nich nebo na nich. Na louce jsou žádoucí, doma už tak moc ne. Květiny s mšicemi nebrat, broučky vytřepat...

* Nedělejte stejnou chybu jako já, a nechoďte na květinové výpravy jen v žabkách a s krátkými kalhotami. Pravidelně se vracívám s olezlými lýtky, a to nejsem alergická... Do povinné výbavy lučních květinářů bych v létě kromě ostrých nůžek zařadila i opalovák a repelent. Včera jsem utržila asi sto pichanců, au au...

* Ideální je vyrazit s přenosnou nádobou na vodu, aby květiny při sběru nevadly. Je jasné, že se člověku s sebou na procházku nechce tahat rovnou kýbl... Nosívám takovou tu starou bandasku na mléko...

* Ať už vyrazíte s vodou nebo bez ní (a to pak platí dvojnásob), je dobré si trasu sběru projít s očima na šťopkách a koukat, kde co roste. Trhám až při zpáteční cestě, a to je pak fofr (zase kvůli vadnutí).

* Časem si vytvoříte trasy, na kterých budete mít přehled o tom, co kde roste. Já už mám svá bezpečná místa... Všímejte si i různých bobulí, pupenů a trav, dodají kytkám úžasný objem...

* Jestli je to možné, stonky čistím od zbytečného listí přímo při sběru. Nezdá se to, ale když otrhávám až doma, zbude poměrně dost odpadu. Takhle mám aspoň přehled o skutečném objemu květin, a koš není plný listí...

* Pokud jste to nestihli po cestě, doma rozhodně očistěte stonky květů do hladka. Zbytečné listí ve vodě zahnívá, a kytka rychleji vadne. Když jsou stonky očištěné, květy si rozdělím na hromádky dle druhů, a pak už jenom randomize přikládám jednotlivé kvítky k sobě. (Většinou tak tři květy jednoho druhu, pak další, a tak pořád dokola...)

* Hotový pugét svážu kousek pod květy lýkem nebo režným provázkem, aby držel tvar. Stonky dole zastřihnu tak, aby i nejkratší stonek dosáhl do vody. (Chcete-li dlouhou kytku, trhejte dlouhé stonky.)

* Jestli máte zvíře (kočku) květinářku, dávejte bacha, aby vám příliš intenzivně nepomáhala. Maty mi jednou v nepozorované chvíli sežrala kus obilí s dlouhým vlasem. Její dušení, chrchlání a sýpání a následně poblinkaný celý byt, no, nic příjemného... A to to mohlo dopadnout mnohem hůř, kdyby si vybrala něco jedovatého...

Kytky z koláže bych zařadila do kategorie menších. Jejich kompletní příprava včetně úklidu po práci. nafocení a úpravy fotek trvala asi hodinu. Pokud budete mít ale specifické požadavky na barevné ladění či květinové složení, počítejte s delším časem sběru... Podle toho, co jsem zatím vypozorovala, je ve volné přírodě nejméně k dostání červená. To se dá parádně dohnat různými bobulemi, ovšem až na podzim...

P. S.: Dnes jsem při odvozu kamarádky pozorovala paní u autobusáku, jak trhá krásný divoký pugét... Takovou radost mi udělala!

Africký sen

neděle 24. července 2016

Jednou za čas to na mě sedne, začnu projíždět nabídky cestovek, a usilovně přemýšlet, kde sehnat hromadu peněz, abychom mohli vyrazit na naše vysněné africké safari. Občas propadnu skepsi, že takový balík nemůžu nikdy našetřit, a že se tam nikdy nedostaneme, pak ale podlehnu příjemné vlně snění a řeknu si, že se to nějak vyvrbí a představuju si všechny ty baobaby, žirafy a západy slunce nad savanou. Pak začnu plánovat, co si vezmu s sebou a jaké fotky uděláme, a co nesmíme zmeškat... A pak se znova kouknu na stránky cestovek a ujistím se, že ceny zájezdů opravdu neklesly aspoň na polovinu, povzdechnu si a jdu vydělávat na hypotéku... Ale jednou nám to vyjde, vím to!

Po svatbě jsem byli už jen kousíček od splnění našeho společného snu. Chtěli jsme za penízky ze svatebních darů jet objevovat krásy naší milované Afriky. Jenže to tak asi nemělo být. V tu dobu byla panika kolem epidemie eboly na vrcholu, a my jsme se fakt báli... Asi se to stalo, abychom objevili magické Bali, na které bychom jinak nikdy nejeli...

Moje láska k Africe trvá už od dětství. Od dědy Lexy jsem dostala úžasnou knížku Kimuri od Josefa Vágnera a byla jsem lapena. (Opravdu doporučuji, jsou v ní příběhy českého cestovatele, i africké pohádky, krásné ilustrace...) V pubertě jsem pak přešla na romány od Wilbura Smitha, a moje touha po africkém dobrodružství byla zpečetěna. (Nedávno jsem se jednu z jeho knih snažila přečíst znova, a po pár stranách jsem to vzdala. Nechci si kazit idylické vzpomínky...) A pak jsem poznala Toma, a zjistila jsem, že jeho největší sen je podívat se do deštného pralesa a na safari... A tak už si o té cestě společně dvanáct let sníme... Ke kulatinám jsem Tomovi dala obraz s názvem "Africký sen", který nám každé ráno po probuzení připomíná, že je na dosah...

Letmo jsme se ho dotkli během cesty do Maroka. Pořád na ni vzpomínám, Maroko je tak nádherná země... A na naměstí Jemaa el-Fnaa v Marakéši, tam jsme na sebe nechali dýchnout Afriku se vším, co k ní patří. S živočišnou krásou, nepříjemnými pachy, exotickými vůněmi, neskutečnými barvami, odpornými pokrmy, lidmi všech barev a vyznání, ubíjejícím horkem a dokonalými rukodělnými trhy...

Mimochodem, inspirace africkým uměním a tradičním řemeslem je mi opravdu velmi blízká. Různé etno vzory a batiky na textiliích nebo keramice v interiéru zbožňuju. Přírodní materiály, surové dřevo všech odstínů, barva písku, země a nebe... "Primitivní" (dle mého geniální) malby z daleké prehistorie...

A móda? Safari styl se mi vždy líbil. Nedávno jsem neodolala a koupila si klobouk. A taky by se mi velmi hodily pohodlné, ale dobře vypadající sandály a stylový batoh. Viděli jste třeba batohy, co teď ušila lochta? Tak takový... Šedohnědorezavý, možná s malinkou kapkou modré... Abych na tu cestu byla dostatečně připravená, že jo...

P.S.: Kdyby se vám líbil můj linoryt, mám tady jeden hnědo-tyrkysový tisk s červenými detaily. V případě zájmu ráda pošlu do emailu foto a info o ceně...

Zdroje obrázků najdete na mém Pinterestu.

Ekologická květinářství

sobota 23. července 2016

Pevně věřím, že všichni víte, co jsou to ekologická květinářství a ekologické kytky. A proč není úplně nejlepší jít do obyč květinářství a nechat si tam uvázat pugét... A jestli to náhodou nevíte, tak já vám to teda povím...

Většina květin, které se prodávají v takových těch klasických květinářstvích, jsou rostliny, které byly vypěstovány v Africe, rozprodány na holandské či ruské burze a dovezené k nám. Proč jsou takové kytky na prd?

* Jaktože se vyplatí dovážet kytky až z Afriky a nestojí majlant? Protože lidé, kteří kolem nich skáčou a pěstují je, dostávají opravdu mizerně zaplaceno... A často se jedná o děti, které dřou od rána do večera... A pěsují je na lánech půdy, kde by se měly raději pěstovat potraviny pro místní než květiny pro Evropu...

* Jaktože kytka vydrží tak dlouhou cestu? Protože je napuštěná chemií, aby nechcípla... Voní snad květiny z květinářství?

* Jaktože takové kytky musíme dovážet? Protože za minulého režimu zanikla celá řada soukromých zahradnictví, český trh nestačí a nestíhá konkurovat...

Já jsem to taky dlouho nevěděla, netušila, nenapadlo se mě ptát... A pak se najednou objevila první květinářství, která jsou založená na ekologickém pěstování rostlin a vázání květin a mně se naprosto otevřely oči. Že mám vlastně super koníčka, když miluju toulky přírodou, sbírání rozkvetlé krásy a vázání pugétů...

Ta první květinářství byla Lahůdkové květinářství a Efemér. Pak se objevil ještě Plevel+, Loukykvět nebo třeba Modrokvět. A určitě jich existuje mnohem více, která ani neznám. Doporučte, budu ráda...

Jaké jsou principy takových květinářství? Pěstovat si kytky sami, hnojit přírodními hnojivy a zbytek produkce doplnit sběrem toho, co aktuálně kvete...

Já nemám zahradu, ani nebydlím na vesnici. Zato mám čím dál tím větší přehled, co v kterou dobu kvete, kde to roste, taky mám dobré boty, velkou trpělivost a ostré nůžky... Když jdu na procházku, koukám do příkop a na louky, co bych kde mohla využít. A neskutečně mě to těší. Stačí si všímat tvarů a odstínů listů, různých bobulí, pupenů a bodláků... (Třeba letošní objev ekokvětinářů - kokoška pastuší tobolka, to byly tak krásné pugéty...)

Uvázat květinu z toho, co aktuálně kvete, nestojí na materiálu ani korunu, trvá to však desetkrát déle, než vytahat dovezené kytky z váz... Proto je jasné, že ani takový pugét není zadarmo...

Vlastnoručně nasbírané a nasušené květiny jsem využila i na svatbě, a to na výzdobu slavnostní tabule. Na nevěstinu kytku jsem si tehdy ještě netroufla, teď už bych s tím neměla sebemenší problém... I vůči hostům jsem byla otravná, a místo pugétů jsem si přála jednu bílou růži... Vždycky mi bývá líto těch kytic hozených do kýblů, a naprosto nevyužitých... Doma jsem si pak týden užívala bílé království... A už teď vím, že na nějaké další oslavě si budu přát místo růží třeba pár kopretin... To ze mě budou mít zase radost... (Rodinná potížistka, co si na akce vymýšlí speciální dress code a jaké kytky chce dostat...)

P.S.: Ke kopretinám mám speciální vztah. Když jsem se narodila, donesl děda mojí mamince jako poděkování za vnučku obrovskou kytici kopretin, které sám natrhal na kopci za městem, kam mě potom jako prcka vozil na sedátku na kole, já jsem si vila první pugétky a válela se v trávě, a on chystal seno pro králíky. Ten kopec celoživotně miluju a vábí mě jako magnet pokaždé, když přijedu za mamkou...

Manipulátor

pátek 22. července 2016

Byli jste někdy v područí manipulátora? Já mám s manipulací bohužel velmi intenzivní a nepříjemnou celoživotní zkušenost. A protože mi v posledním půlroce bylo důrazně připomenuto, jak je nepříjemné s manipulátorem koexistovat, ráda bych si některé postřehy sepsala, abych vytrvala a byla silná...

Ubránit se manipulátorovi totiž někdy znamená jen a pouze "rázný řez", a to bývá velmi náročná a bolestivá operace. Následky jsou nejisté a citové újmy velké... Pokud byste však operaci nepodstoupili, čekalo by vás něco mnohem horšího... Protože...

* Manipulátor nikdy neocení, co jste pro něho udělali. Nikdy nevidí energii, kterou jste kvůli němu vynaložili a rizika, která jste kvůli němu podstoupili. Jakmile dosáhne svého cíle, chce víc. Žádná poslední šance pro manipulátora není nikdy poslední. Kolik já už dala posledních šancí...

* Manipulátorovi je jedno, jak se cítíte nebo co prožíváte. Záleží mu jen na sobě samém. A i když dokáže vytvořit dojem, že se o vás stará a pečuje, jedná se o nepodstatná gesta, demonstraci. Manipulátor vás možná má i rád, ale pokřiveným způsobem. Je to něco jako domácí násilí. Násilník oběť zmydlí, a pak ji pozve na luxusní večeři... Manipulátor vás uvrhne do nebezpečí, a pak vám vyčte, že jste nevděční, že jste si ani nepřijeli pro narozeninový dárek... U fyzického násilí bývají šrámy vidět, u toho psychického někdy až velmi pozdě.

* Hlavním smyslem manipulátora je žít si pohodlně na úkor druhého. Jestliže se zapletete do jeho sítí, dopadnete jako moucha v područí pavouka. Moje konkrétní zkušenost je třeba taková, že jedna osoba dodnes splácí bývalé dluhy manipulátora, druhá lítá kolem jeho současných a třetí ho za své peníze vzala na dovolenou. Manipulátor si to umí zařídit... A když se necháte příliš oblbnout a obmotat, dopadnete opravdu špatně... Jako ta vycucaná moucha...

* Aby manipulátor dosáhl svého cíle, využívá ty nejodpornější metody útoku na lidskou duši.

- Vyvolává pocity viny. Staví vás do pozice toho špatného. Celou situaci překroutí tak, že z ní vyjdete jako totální špína. ("Nechceš mi pomoct. Tobě na mně vůbec nezáleží.")

- Citově vydírá. Útočí na slabá místa. Dělá ze sebe oběť a vyžaduje záchranu. ("Nemám jiné řešení, jestli mi nepomůžeš, máš mě na svědomí.")

- Zastrašuje a vyhrožuje. ("Jestli mi ty peníze nepošleš, tak si pro ně budu muset přijet.")

* Komunikovat s manipulátorem je velmi vysilující, protože proti vaší pravdě a logickým argumentům postaví svou naprosto zdeformovanou představu o celé situaci. Manipulátor neuvažuje jako normální člověk. Pro něj jsou podstatné body, které vedou k jeho cíli - žít si pohodlně. Ostatní pomíjí. Je opravdu velice frustrující, když na email, ve kterém několik hodin sepisujete argumenty a shrnujete situaci, přijde odpověď, která vybírá naprosto nepodstatné detaily jako styčné body.

* Nikdy nevěřte manipulátorovým slibům. Nikdy je nesplní. On už si ani vteřinu na to, kdy je vypustil z úst, nepamatuje, že tak učinil. Slib je jedním z jeho prostředků, jak dosáhnout svého cíle... ("Pošli mi ty peníze, já ti je pak budu splácet!")

* Nejhorší na tom je, že manipulátor svou chybu nikdy neuzná. On ji prostě nevidí. Jeho mozek nedokáže zpracovat, že udělal něco špatně. Má v něm zabudovaný filtr absolutní sobeckosti, který mu to neumožňuje. Takový člověk je vlastně nemocný. To ale neznamená, že vy kvůli tomu budete trpět...

A co s tím vším dělat? Já se to teprve učím... Stále si opakuji, že nikdo nemá právo mi ubližovat. Že nemá smysl ohrožovat vlastní život na úkor někoho, kdo mi nikdy v životě v ničem nepomohl ani nevyšel vstříc. Že vydírání a zastrašování nejsou normální metody komunikace s blízkou osobou. Že nemůžu dělat věci, které mě vrhají do rizika jenom proto, abych po sté vytáhla z rejže manipulátora. Že manipulátor je dospělý člověk, který je zodpovědný sám za sebe, a že by si měl vlastní průšvihy vyřešit sám, a ne jen čekat, kdo ho z té rejže zase vytáhne. On se totiž nějaký blbec vždycky najde. Ale já už to nebudu!

Můžu říct, že mi působení manipulace v životě docela zavařilo. Nemyslím tím jenom konkrétní důsledky manipulátorových činů na můj život, které jsou i tak nemalé... Myslím tím to, že jsem dlouho měla pocit, že musím vyhovět každému... Že mě každá kritika totálně vydeptala... Že jsem se neuměla pustit do konfliktu, aniž bych se po vteřině nerozbrečela... Všechno si uvědomuji a pracuji na sobě. Nedělám věci, které mi vadí. Kritiku beru jako možnost posunout se dál. Konflikty nevnímám jako souboj a útok, ale jako možnost pročistit vzduch. Učím se, abych byla sebevědomá a myslela především na sebe a své potřeby.

Víte, já jsem měla štěstí, protože jsem potkala rovného a poctivého chlapa, který mě provází životem, a můžu se na něho spolehnout. A který mi ukázal, že ne každý se vás snaží jen podrazit a zneužít. A že když dáte, tak taky dostanete. Pomohlo mi to vyžehlit v duši spoustu věcí, které byly před tím pokrčeny. A pomohlo mi to hlavně v tom, abych spoustu těch kazů vyzdravila sama. To je totiž ten nejlepší recept. Když najdete sílu pomoci sami sobě a postavit se tomu, co vás ničí...

Ilustrace jsou z mých prehistorických začátků, někdy z roku 2007. Dělala jsem je do nějaké knížky od ženách, měla jsem vystihnout typy pozitivní i negativní. Knížku jsem nikdy neviděla, ani nevím, jestli vyšla... A i když se jedná o mou tvůrčí prehistorii, myslím, že obrázky plně vystihují dnešní téma.

Lovecreativity - skleněné magnety i šperky

čtvrtek 14. července 2016

Lovecreativity jsou webovky, na kterých si můžete pořídit kreativní sady i jednotlivé kusy pro výrobu šperků se skleněnými čočkami. Když mi jejich majitelka Irča navrhla spolupráci, moc ráda jsem přijala. Přišel mi balíček plný věcí k ozkoušení, a já si od té doby průběžně hraju... Je fajn mít něco podobného po ruce, když chcete někomu vyrobit vlastnoručně drobnost pro radost...

Kromě ozkoušení jsem taky přemýšlela, jak by se sady i jednotlivé výrobky daly zužitkovat... A v neposlední řadě, a z toho mám velkou radost, si budete moci zakoupit speciální sady na výrobu magnetů s mými motivy, které jsem pro Lovecreativity navrhla... Ale vezměme to popořadě.

Nejprve nápady na využití skleněných sad, šperků a magnetů:

* Moje první myšlenky směřovaly ke svatbám. Milým trendem je, že nevěsty dávají svým družičkám drobné dárky. Kreativní nevěsty pro ně mohou vyrobit přívěsky či náušnice, s fotkami nebo motivy ze svatby... Pro rodiče magnety, které jim budou den D připomínat... A pro budoucího manžela třeba manžetové knoflíčky. No, a pro vyvolené k oznámení přibalit rovnou magnet, aby si kartičku mohli důstojně vystavit...

* Když mi sady přišly, byla jsem nadšená z čistého designu jejich balení. Bílá krabička, nenápadné stříbrné písmo, mint vizitky a přehledné knížečky s návody k výrobě. Moje neteře milují tvoření. A já jim každý rok vymýšlím kreativní dárky... Letos je to jasné. Sady samy o sobě jsou moc pěkným dárkem pro stvoření s nenechavýma rukama.

* Myslím, že nejedna budoucí maminka, babička nebo teta by ráda nosila šperk s ultrazvukovým snímkem budoucího človíčka...

* Třeba máte štěstí, a máte spoustu kamarádek... Se kterými se pravidelně vídáte, a každý rok marně přemýšlíte, čím jim udělat radost třeba na Vánoce... Aby vás takové množství dárečků nezruinovalo... Tak letos jim můžete dát společnou fotku, a k ní rovnou magnet, aby si jí měly čím přichytit na lednici...

Pokud by se vám samotným nechtělo do tvoření, napište Ireně, ona vám libovolný počet kusů čehokoliv se zvoleným motivem ráda vyrobí... A pokud budete mít specifické přání, nic není nemožné. Já dodám motiv, Irča sadu, případně hotové šperky...

A když jsme u těch motivů... Na stránkách jsou v nabídce k dostání dvě sady s mými obrázky. Jednu jsem udělala vlastně sobě pro radost... Modrobílou, folklórní... A při navrhování té druhé jsem myslela na všechny, kteří mají rádi skandinávský styl, jednoduchost a neutrální barvy... A až bude správné povětří, snad spatří světlo světa ještě jedna sada, nejspíš kočičí...

Pexeso!

pondělí 11. července 2016

Můj první prázdninový projekt je hotov. Folklórní pexeso pro děti i dospělé. Říkám si, jestli s ním nevyrukovat až po prázdninách a dovolených, ale zase... Kdyby se to stihlo už během léta, tak máte aspoň ceny útěchy pro návrátilce do škol a školek... A když se to nestihne... Tak si ho prostě schováte pro Mikuláše... Nebo pro Ježíška, třeba...

Proč Folklórní pexeso? Protože obsahuje 26 symbolů - obrázků, které se vážou k různým tradicím a svátkům. Proto jsem také klasické otáčení obrázků a hledání dvojic doplnila o další hru...

"Okořeňte si hru folklórní poznávačkou! Sbírejte body za přiřazení symbolů z nasbíraných dvojic pexesa ke svátku a datu jeho konání. Nejvíce bodů vyhrává!1 dvojice pexesa = 1 bod, název svátku = 1 bod, datum svátku = 1 bod. Zda jste přiřazovali správně, zkontrolujte v klíči symbolů..."

Říkám si, že by se mohlo jednat o nenásilné probuzení zájmu o tradice...

Cena pexesa je 155 Kč. 52 kartiček, 26 dvojic, pravidla hry a vysvětlivky, knížečka A4 se čtyřmi listy a osmi barevnými stranami na pevném křídovém papíru... (Poštovné bude kolem 50 Kč.)

A tak zase hledám 30 statečných, abych mohla pexeso nechat natisknout... Pokud byste si pexeso přáli mít, dejte mi prosím vědět na email oringle@email.cz. Napíšu si vás do seznamu (když mi rovnou napíšete i svou adresu, bude to super), a až budu mít všechny zájemce pohromadě, poslala bych vám fakturku k proplacení... A do tiskárny požadavek k tisku... Troufám si říct, že kalendářníci byli s průběhem spokojeni... (Nějaký dáreček navíc přibalím, to je jasný!)

Bude?

A co dále? Dále kvarteto... Zase folklórní, jak jinak... Mně se tahle linie moc zamlouvá... Ale to bude chvilku trvat. Jdu se mazlit s 32 obrázky...

Pirátské Létohrátky

neděle 10. července 2016

Další omalovánky, které jsem udělala pro město, tentokrát pirátské. Na Létohrátky jsem se zase nedostala, takže nemám ani bublifuk, ani odznáček, ani omalovánky... Kamarádka ale psala, že se jejím dětem moc líbily, tak snad splnily svůj účel. Jestli jste někdo na akci byli, budu moc ráda, když napíšete zpětnou vazbu (což neznamená jen chválu, samozřejmě...)

Nástupkyně

sobota 9. července 2016

Tetóóó, pojď vázat kytice... Strejdóóó, vezmeš si znova tetu? Kytku už má... Tetóóó, a vystavíš i moji? Tetóóó, budu taky na blogu? Vystavím. Budeš, Kači.

Okurková sezóna

pátek 8. července 2016

... tmavnu... a závidím hnědovláskám a zrzkám přírodní barvení henou... medový přeliv myslím dopadl výborně... dost bylo peroxidu...

...suším... aspoň po troškách... brousím si zuby na makovice... šišek mám spoustu...

... louhuju... ořechovku, smrkovici... i rybíz bude, jasně, že bude...

... zhluboka dýchám a snažím se nepanikařit... moc mi to nejde... vůbec mi to nejde...

... pracuju na vlastních projektech a nápadech... možná už brzy vyhlásím další pátrání po odvážlivcích...

... raduju se, jsem zdráva...

... těším se, dovolená bude...

Anenský...

úterý 5. července 2016

...věnec. Bude to rok, co babička Anička odešla. Pár dní před svým svátkem. Tak jsem upletla jednu voňavou vzpomínku. Zamotala jsem do ní zlaté lány pšenice, bílé chomáčky mraků na blankytném nebi, prašnou cestu lemovanou heřmánkem, bzučení včel a čmeláků kolem levandulového keře, osvěžující první doušky vychlazeného piva po projížďce na kole... Prostě léto...

Domů jsem si přivezla svazečky obilí, černuchy i levandule k usušení, voňavý věnec, meduňku, zelené ořechy na likér, čerstvou petrželku... Aranžování jsem si užila plnými doušky... I bez dovolené kdesi v dálkách jsem si odpočinula parádně.

A teď už by to zase chtělo návrat k pastelkám...

Léto budiž pochváleno

neděle 3. července 2016

Někdy prostě stačí změnit ovzduší... Vypnout. Nic nedělat. Neřešit. Slavit promoce. Projít se v krásných šatech po oblíbených místech... Kolem úžasně opraveného holešovského zámku. A dál do zahrad a sadů, až za město. K mostu - bráně do mého oblíbeného "světa". Toho z povídky...

Doma grilovat a slunit se... Proběhnout zahradu a najít spoustu květů a bobulí a nafotit přání... Plánovat letní věnce a kytice a sušit a sbírat... A těšit se z blízkosti... A odpočívat...

Přišla. Letní nálada... Jsem tak ráda...

Stránky