"Napíšu něco, až budu mít víc fotek a zážitků..." A najednou je měsíc v háji, a jak to teď nacpat všechno do jednoho příspěvku, že jo...
23. - 27. 8.
Výlet do Orlických hor byl pro mě velká výzva, jak vybalancovat, abych se nechovala jako úplná kráva a nekazila ostatním radost a zábavu, a zároveň úplně nepotlačovala svoje pocity a potřeby, což jsem se celý život horko těžko odnaučovala a teď už mi to prostě (naštěstí) nejde. "Je tu ta krajina kolem nádherná, že?" "Nemám tušení, čumím pod kolo, abych si nerozbila čumák..." "Peti, vyfotilas tu Masarykovu chatu?" "Nevyfotila, vždyť já mám poslední zbytky vůle k životu, natož abych něco fotila." No, tak asi tak můj vztah k jízdě na kole. Vyfasovala jsem kolo s motorkem, muž doufal, že se tím naše napjaté vztahy zlepší. Jako moje a kola... Slovy Jirky Luňáka z Okresního přeboru: "No, co k tomu dodat. Snad, pokus o novou věc, který moc nevyšel, experiment, který se nevydařil..." Možná až mi zmizí modřiny ze zadku a přestanou mě bolet kolena a ruce od brždění, tak zkusíme nějakou pohodovou trasu kolem řeky... Na horský trail už mě nikdo nikdy nedostane.
A ač bych mohla v podobném duchu pokračovat, tak raději k tomu hezkému. Top byl pro mě výlet do Broumova. Bylo to trochu z ruky, ale jelikož stejně pršelo (počasí ke mně bylo milosrdné), tak jsme jeli, a byla to krása. Fascinuje mě, jak na sebe jeden altruistický člověk a jeho počin začne přirozeně přitahovat další, podobně smýšlející bytosti, až vznikne úžasné místo s úžasnou atmosférou. My jsme prošli "jen" prohlídkový okruh a okolí kláštera. (I když jako pomstu za to kolo jsem muže mohla trochu po těch galeriích potahat. Ale vidíte, já ne, já taková nejsem...:-D). Ale už teď vím, že se sem rozhodně musím někdy vrátit. Pronajmout si celu/pokojíček přímo v klášteře a pořádně prozkoumat okolní "zapomenutý" barokní kraj...
Podobně úžasné místo je Neratov, známý ne jen kostelem s prosklenou střechou, ale i místním komunitním životem. Orlické hory jsou fakt krásné (pěšky). Jedna krásnější chalupa vedle druhé, většinou citlivě zrekonstruované, žádná rušivá moderní zástavba... Aktuálně s loukami porostlými krvavcem a červenými jeřabinami zářícími do dáli.
28. - 31. 8.
Hned po návratu z Orliček nastal cvrkot a jedno setkání za druhým. Žádné nešlo odložit a všechny byly moc fajn. Jenom prostě na jednoho asociála až moc nahuštěné... Ale aspoň jsem si vynahradila tu psychickou újmu z jízdy na kole a užila jsem si pár dnů jako kavárenská povalečka. A to by mi jako dost šlo... Vyzkoušely jsme dobroty ve všech oblíbených podnicích v okolí. Snídani v Ráji na zemi, oběd v La Barraca Ostreria, večeři z foodtrucků na Nové Osmičce... A při brunchi v Jako doma pod věží jsme svěsily i zbylé obrazy z výstavy. Ne že by jich zbylo moc... Štěstí! Musím fakt brzy udělat další výstavu. Snad najdu podobný krásný prostor...
6. 9.
Protože jsem papuč, tak jsem šla v rámci festivalu "Čtu ve městě" jenom na "Čtení v papučích"... Ráda bych absolvovala více událostí, je to moc hezký počin, však mrkněte na jejich stránky... Jenom už jsem po všech těch událostech a setkáních byla tak přesocializovaná, že to prostě nešlo. Ale tohle čtení ve vile Jaro Čermáka v Místku jsem si ujít nenechala, protože se jedná o dokonale zrekonstruovanou soukromou vilu z třicátých let, do které se normálně běžný smrtelník nedostane. A moci si tam prohlédnout interiéry a taky v klidu číst, to byl krásný zážitek...
11. - 13. 9.
"Ze světa lesních samot" sice napsal Klostermann o Šumavě, ale klidně by něco takového mohlo vzniknout i o Beskydech. Tyhle hluboké lesy mezi Starými Habry a Bílou mají nenapodobitelnou atmosféru. A osady v nich rozeseté, s průsečíkem kostela na Grůni, musely skrývat, a třeba stále skrývají, spousty úžasných příběhů. Jistě to býval krušný život, ale stejně bych si ho chtěla zkusit. Tak aspoň na víkend na lesácké chatě. Nikde vzduch nevodí jako tady, brzy ráno po dešti, když je les posetý rosou a mlhami. Kromě úžasné inspirace na nové obrazy jsem si bohužel přivezla i bacily, se kterými válčím do dnes, takže nápady zatím čekají na své zpracování...
18. 9.
Ale když tě kamarádka poprosí o svatební kvítí a fotografie, tak se prostě "ztopoříš", a i zpocená až na dupě nasbíráš a uviješ ty nejúžasnější kytky, jaké dokážeš... A uděláš krabičku na prstýnky... A svatební oznámení... A fotky z celého dne... Jak jsem to sakra dokázala? A jak jsem pak dokázala odjet na jarmark do Olomouce a celý den tam být ve stánečku...? Tak já jdu zase ležet a smrkat a chrchlat, ach jo...
P.S.: A mezi tím vším jsem taky stihla prodat několik obrazů, zpracovat pár zakázek a odevzdat přihlášku do jedné soutěže. A příště se pokusím napsat dřív, ať to takhle nemusím všechno ňahňat do jednoho článku...
.jpg)
