Tour de family

pondělí 6. července 2015
Tour de family. To je pár dní v létě, kdy navštěvujeme většinu mé rodiny a procestujeme půlku Moravy. Letos jsem letní "tour" zahájila výletem do Brna se svou drahou svědkyní a jejím cvrčkem. V tom horku jsme nakonec zvládli akorát tak popíjet limču. Ale aspoň sekáčový bod z letního seznamu se nám splnit podařilo... Upečení jsme vypadli v Holešově z auta rovnou do bazénu u mámy na zahradě a tam jsem zůstala naložená prakticky celé tři dny. Z vody jsem vylézala jen na ranní svižné procházky a abych ukuchtila něco dobrého. No, a pak si mě vyzvedl muž a frčeli jsme přes Přerov, Lipník až na Libavou. Myslím, že bod "navštěvování rodiny" se mi taky daří plnit zodpovědně. Přijet - vyžrat - přespat - vypadnout. Teď tady mám spoustu ovocné i jiné výslužky, která si přímo říká o zpracování, ale asi bude muset počkat do zítra... Slunce, voda a spousta povídání, to jednoho vysílí. Vlastně nic světoborného, takové obyčejnosti, že? Hip hip hurá, to já ráda! 


Modrovláska

pátek 3. července 2015
Taky si myslíte, že by se v létě měla udělat aspoň jedna šílenost? 

Hele, já jsem byla vždycky hodná holka. Nikdy žádný tetování, piercingy, experimenty s účesem. Vždycky a jenom blond. Až teď, před třicítkou, na mě vlezla puberta. Když modrá, tak pořádně!


Léto plné radostí

úterý 30. června 2015
Ten pocit naprosté svobody a radosti se každý rok opakuje a je prostě k nezaplacení. Prázdniny. Potřebuju tak moc do žil dočerpat někam odletivší bezstarostnost a optimismus. Takže budu dělat spoustu věcí, které mi k tomu pomohou. A taky hodně a často nebudu dělat vůbec nic. A co mi tedy rozhodně zvedne náladu?

* Sekáčová jízda. Hrabošení a následné úlovky za pár korun. Hezky se obléct a být chválena, že mi to sluší. To můžu. A ještě k tomu mít pocit, že jsem zrecyklovala něco, co může sloužit dál.

* Shánění dárků, klidně třeba na Vánoce. V různých vetešnictvích a starožitnictvích. Dárků, které mají příběh a nápad a vtip. A můžu po nich pátrat a hledat je, protože je nepotřebuju akutně darovat už za pár dní. Dávání dárků je prostě můj koníček, no...

* Vyrábění dárků, protože když ne nikdo jiný, tak aspoň máma musí jeden handmade dárek pod stromečkem mít. A ona ta výroba trochu trvá... A taky při tvůrčím procesu musí být přítomna nekonečná pohoda, která přilétá právě o prázdninách.

* Tvoření. To je jasné, ne? Konečně udělám to plátno, které nosím v hlavě už pár měsíců! 

* Bloumání a procházení. Po blízkém i vzdáleném okolí. Jen tak sama. Někdy s kamarádkami. a rozhodně s foťákem v ruce. A zpátky s kyticí v ruce druhé. Louky, třeste se!

* Psaní na blog. (Blogové prázdniny? Proč? Konečně mám na blog čas!) A čtení, co jsem psala několik let zpátky. A připomínání si všech vzkazů a komentářů, které jste mi tu kdy nechali. Možná to nevíte, ale vracím se k nim často. Člověk si může říkat, že si blog píše především pro sebe, ale zpětná vazba, která se mi díky blogu dostává, to je přímo droga štěstí!

* Vzpomínání na svatbu. Když je někdo ochotný si se mnou prohlédnout fotky, podívat se na video a nedejbože mi (ale musí to být upřímné) říct, jak báječná a výjimečná svatba to byla, miluju ho. Začínám si totiž tak trochu připadat jako taková ta otravná tetka, která čeká na jakoukoliv příležitost, aby si začala mlet zase to svoje... První výročí manželství bude krásná příležitost podívat se po roce "na místo činu".

* Navštěvování rodiny a přátel. Ne jen tak v cukuletu. Udělám si čas, abych si vyslechla, co všechno se za ten rok událo. Konečně se podívám na nový kamarádčin dům, kde už rok bydlí a já ji ještě nenavštívila. Vyzvím od jiné kamarádky, jak se jí líbí v domovině po dlouhých letech života v cizině. S další blízkou duší budeme šít a vyrábět, letos navíc s vrnícím Toníčkem na klíně... A tak dále, a tak dále...

* Obletování Toma. Zaslouží si to, za všechny ty mé výlevy a nálady, které musí během roku snášet. Budu mu vařit a péct bezlepkové dobroty a občas na pár dní vypadnu pryč, aby si ode mě mohl náležitě odpočinout.

A nejlepší je, že všechno z toho můžu, ale nemusím stihnout. Pevně věřím, že už brzo přestanu být srab, seberu odvahu a budu žít přesně tak, jak chci, celý rok a ne jen pár týdnů v létě. Zasloužím si to nejen já, ale i můj manžel a všichni blízcí, kteří stojí při mě. Protože je lepší mě mít milou, veselou a plnou síly, než smutnou, unavenou a plačtivou, to mi věřte. Je to těžší než jsem si myslela, vyskočit ze zajetých kolejí a vrhnout se do něčeho po hlavě. Jsem na sebe dost naštvaná, že jsem to zatím nedokázala...


1. Dóza. První úlovek z toulání po starožitnictvích. 2. a 3. Mé romantické zákoutí na lodžii. 4. Kniha od Blanky Milfaitové, kterou třeba právě v onom romantickém zákoutí s radostí přelouskám. Už jsem začala. Je parádní.
Nikoliv žáci, ale kolegové mi letos udělali opravdovou radost. Jedna kolegyňka mi přes svá dvojčata, která učím, poslala variaci na mou svatební kytku a úžasný rámeček, který jsem si moc přála. Druhá ke mně přesunula parádní srdíčkové talířky. Prý že jí na ně, až přijde na návštěvu, budu servírovat něco moc dobrého. Mileráda!