Chrpák

neděle 30. srpna 2015
Když jsem v červnu vymyslela nový motiv, slibovala jsem novou sadu přání... K tomu zatím nedošlo. Ale když už jsem v té folklorní krabičkové mánii, hodila jsem ho na kapesníkovníky. Řeknu vám, daly mi zabrat. Piplačka! Ale výsledek stojí za to, ne? To zas bude boj, abych si je nenechala). (Měla bych začít dělat třeba oranžové věci...)

Hrozně se mi líbily komentáře, které se u červnového příspěvku objevily. 
Liška napsala: "Odteďka je odzvoněno "cibuláku" a přichází chrpák." 
A pan Franta dodal: "Na cibuláku je granátové jablko, které vypadá jako cibule, proto cibulák. Tady je tedy chrpa, která ale vypadá, alespoň já tak soudím, jako čekanka. Nebo myslíte, že ne? Nebýt tam ta sugestivní fotka s chrpami v obilí, nenapadlo by mě, že je to chrpa.Takže by se to mělo jmenovat asi po cikorce. :-) A víte, že ten pan továrník, který postavil v Dubí fabriku, kde posléze jedna firma z Míšně začala vyrábět cibulák, který se tam vyrábí dodnes, zbohatl na výrobě právě té cikorky - tedy náhražky kávy? A víte, že v Dubí pořádají každý sudý rok malířské symposium, které je věnované malbě kobaltem pod glazuru? Ideální příležitost přihlásit se a ohromit svět nějakým podobným modrým dekorem - od vzniku cibuláku to bude za "pár" let už 300 let."

Ono to asi opravdu vypadá jako čekanka, ale pojmenování chrpák se mi líbí tak moc, že už se ho nevzdám... Nakonec, jestli čekanka nebo chrpa, hlavně, jestli se bude líbit...



Peripetie s dárkem

sobota 29. srpna 2015
Dostala jsem na narozeniny od kamarádky dárek. Moc mi chtěla udělat radost. Pečlivě hledala, vybírala, přemýšlela. A taky mi tu radost udělala, to jó! Dostala jsem tácek, tak akorát na nošení štamprlátek s domácím likérem. Perfektní tvar, barva, ale... Dozdoben byl ubrouskovou technikou, která mi k srdci úplně nepřirostla. Nastaly týdny rozervanosti. Přemalovat či nepřemalovat? Kamarádky jsem se bála zeptat, aby se nezlobila, že jsem nevděčná... A pak to přišlo. Jak jsem byla v tom malování makovic a perníčků, nebyla jsem k zastavení. Hodila jsem rovnou pár tulipánů a puntíků i na tácek. Jako v rauši. (Na barvy se vymluvit nemůžu, jsou vodou ředitelné a rozhodně bez výparů.) Po činu jsem se cítila jako zločinec. Až pak jednou kamarádka přišla na návštěvu. Hned ve dveřích jsem na ni vysypala své děsivé tajemství. Než z mého přerývavé zpovědi pochopila, o co jde, musela si myslet, že jí právě sděluji, že mám v pokoji ukrytou mrtvolu. Smála se a ujistila mě, že jí opravdu nevadí, co jsem s táckem udělala, že hlavně ať jsem spokojená já. Konec příběhu.
A jaké z toho plyne ponaučení, milé děti? Kdybych neporušila zásadní životní pravidlo - komunikovat s bližními svými - mohla jsem si ušetřit hromadu trápení kvůli úplné pitomosti. (A vy byste nemuseli číst tolik nasázených písmenech o pomalovaném tácku.) 



Folklorní vlna

pondělí 24. srpna 2015
U mě se teď jede na folklorní vlně... Ne, že by to někdy bylo jinak. To, že se všechno, co je mi blízké, tak nějak točí kolem folkloru, modrotisku, krajek, dřevěných chaloupek, perníkových srdcí, krojovaných průvodů, starého harampádí s duší, cimbálové muziky, tradic a koloběhu, toho si jistě už vnímavý čtenář za těch několik let, co si zde vylívám srdce, všiml. 

Teď jsem se rozhodla cíleně aplikovat svou vášeň i na malované krabičky a další věci. Důvod to má. Krásný, báječný, úžasný. Nejistý. Ale vyhlídka by tady byla. Hodný pán z Rožnova mi slíbil, že bych se příští jaro až léto mohla objevit na trzích ve skanzenu. Moje první trhy a hned takové! Pro jiné je trhovčení rutina, pro mě je to něco úplně nového, další zkušenost, možnost, jak se dostat blíže k zákazníkům, získat zpětnou vazbu...

Takže je na světě zatím krabička modrotisková, perníčková a s makovicemi. Měla bych si je syslit, aby na trhy bylo vůbec s čím jet, ale mně to nedá... Kdyby se některá někomu opravdu zalíbila, klidně si o ně napište. Můžou být vaše, proč by ne... 

A jaké budou další? Napadá mě variace na cibulák, slepice, domečky...