Morana a Vesna

sobota 16. února 2019
Když Tom odjížděl na měsíc pryč, nachystala jsem si obřadně plátno a barvy, abych v nich našla útěchu, až mi bude nejsmutněji. A dny plynuly, a já jsem se k němu vůbec nedostala. Soustředila jsem se na své Malé zázraky a snažila se věnovat slíbeným zakázkám. Co si budeme povídat, v tyto přejarní dny ze mě tvůrčí ani životní energie zrovna nepřekypuje. Snažím se jíst hodně ovoce a zeleniny, dost spát, chodit ven, a moc se těším, až příroda sama procitne, a já se začnu ládovat svěžími zelenými lístky a slunečním svitem. Tento víkend bude zřejmě lahodným příslibem... Ale zpět k obrazu. Už to vypadalo, že ten svůj oltáříček zase rozeberu a plátno schovám zpět do skříně. A pak mužovi prodloužili lázně o tři týdny. Hrklo ve mně. Místo do skříně putoval obraz do obýváku na stůl, abych ho měla pořád na očích.

Celý motiv vznikal pro mě dost neobvykle. Většinou pracuju tak, že si nápad vystavím v hlavě, a pak nechám ruku, aby ho zhmotnila. Tady jsem žádný koncept neměla. Nechala jsem celou tvorbu tak nějak plynout. Dělala jsem něco úplně jiného, a pak mě plátno prostě najednou přitáhlo, a chtělo, abych kousek namalovala. Někdy na deset minut, jindy na pár hodin. Přidávala jsem tahy štětcem, vrstvy barev, až se vylouply tyhle dvě bohyně. Morana a Vesna. Včera v noci jsem jim znova udělala oltáříček. Bylo to trochu děsivé, dívat se jim do očí, fantazie pracovala na plné obrátky. Ve dne vypadají mnohem přívětivěji, ale síla z nich sálá pořád. Skoro mám chuť podat jim ruku a nechat se provádět jejich mýtickým světem. To mezi nimi, mezi Moranou a Vesnou, to teď právě prožíváme. Předjaří. Dny, kdy je na čase začít se klubat ze zimní skořápky odpočinku, sbírat síly a připravit se, až propukne jarní zázrak. Tak mě napadá, že bych si mohla vyset řeřichu a nechat naklíčit nějaké křupání, ať tu zimní lenost zase o kousek zaženu...






Dárkové pytlíky

pátek 15. února 2019
Taky to máte tak, že se vám u tvoření nejlíp povídá? Proto když jedu ke kamarádce na kus řeči, snažíme se u plkání něco užitečného dělat. Pravda, během dopoledne toho moc nenapovídáme, protože se pozornosti dožadují její děti, jsou to pro mě ale velmi užitečné okamžiky. Obdivuju, jak je jejich máma dokáže úplně přirozeně začlenit do všech činností, které děláme. Vaří s námi oběd, pečou dobroty, šijí, dokonce malují stěny v koupelně... Někdy to pochopitelně drhne, když je jeden nebo druhý prcek jaksi nenaložen, jindy ale přímo žasnu, co všechno už se s nimi dá zvládnout. Když jsem dnes Tondovi povídala, že jsem měla snad tu nejkrásnější sukni na bále, a že jsem každému vyprávěla, že ji šil i on, úplně se rozzářil jako sluníčko... Já mám takové ty odháněcí tendence, a tohle jsou pro mě lekce k nezaplacení, že stačí dobře vysvětlit, mít trpělivost a nikam nechvátat. A že potom je i ten čas společně strávený a zužitkovaný o dost radostnější, než když se zakazuje a nedůvěřuje... No, a pak se poo přečte pohádka, zazpívá písnička, děti si pospí a my si u kafe dořešíme takové ty dospělácké věci...

Dneska jsem šili dárkové pytlíčky. Je to docela jednoduché tvoření, a navíc dost užitečné. Zužitkují se u něho různé zbytky látek, a ušetří se pak při balení dárků hromady zbytečného papíru. Minulý "sedánek" (to je fakt blbě zvolené slovo, protože stíháme všechno, jen ne sedět) byl batikovací, takže jsme si přípravili plátěné plachty, kterých byly ve starém domě plné skříně. Různě roztrhané, zažloutlé, flekaté, tudíž na podobné tvoření ideální. No, a dnes jsme je nastříhali, naaplikovali ozdobná srdíčka, a posešívali. Pochopitelně budeme pokračovat, protože jich bude potřeba více, a taky někdy někomu nějaký ten pytlík zůstane, protože kromě dárku dostane i bezva schovku na různé věci. Jako materiál můžete použít kromě zbytků látek třeba i staré oblečení, které je na některých místech už onošené, ošoupané, ale na jiných je látka ještě pevná a pěkná... A dokážu si představit, a musím si to zapamatovat pro příště, že by balíčky parádně ozdobily i dětské malůvky, ne jen ty Oringlí... 

P.S.: Vánoční řešení je strašně jednoduché. Prostě se Ježíškovi spolu s dopisem pošlou i pytlíky, aby taky tolik nemusel plýtvat papírem...♥




středa 13. února 2019
Tady ode mě něco máte, že vás mám ráda...♥












Dnes měl skončit můj slaměnovdovský statut, ale bohužel. Přiznávám, odloučení zvládám ještě blběji, než jsem si sama myslela. A ne, nepotřebuju si od svého muže odpočinout, trávím s ním čas ráda. A ne, nerozveselí mě hlídání cizích dětí, od kterých si potřebují jejich zničení rodiče odpočinout akutně. To je moje odpověd na dvě nejčastější reakce, když někomu sděluji, proč jsem poslední dny tak zvadlá...

A když už to sakra nejde, nejlepší je se sebrat, a prostě jít. Protože ačkoliv je venku ošklivo, šedivo, a procházíte milionkrát prošlapanými stezkami, pokaždé se vyloupne něco nového, neokoukaného, milého... Kolikrát jsem prošla kolem toho plotu, než jsem si dnes všimla, jak krásně láskyplný je? A i ten úmorný únor brzo skončí, a pak už bude čas sněženek a sukní, a já si zase vpluju do svých milovaných zajetých kolejí...♥

Ať už Valentýna slavíte nebo ne, užívejte si každý den, který můžete se svými milovanými strávit, a hlavně jim říkejte, jak je máte rádi, protože každý to někdy potřebuje slyšet...