Bouře uprostřed levandulového pole

neděle 23. června 2019
Tentokrát nám na poli poněkud sprchlo. No jo, přírodě a počasí neporučíš. Celý workshop se nesl ve velmi příjemné atmosféře, než se těsně před jeho koncem strhla taková průtrž mračen, že jsme nestihly říct ani "levandule" a byly jsme durch promoklé a do půli lýtek v bahně. Účastnice kurzu byly ovšem úžasné. "Kdy jindy bychom tohle zažily!" No jo, zkušenost opravdu intenzivní. Prudká bouře uprostřed levandule. Dnes měl proběhnout workshop další, ale pochopitelně jsme ho museli zrušit, protože pršelo celou noc, a políčko je rozbahněné a vyplavené. Obdivuju farmářku Lucku, jak celou tu totálně chaotickou situaci zvládala. Mezi hromy a blesky obvolávala lidi, kteří se měli přijít na pole fotit (a někteří si prostě nechtěli nechat vysvětlit, že to opravdu není možné), zachraňovala nevěstu uvězněnou v zahradním domečku, a psala na sociální sítě, aby návštěvníci raději zůstali doma. Já jsem se teda stíhala jen bát a klepat zimou.

Levandulová farma je rodinný podnik. Stojí na několika lidech, kteří dělají úplně všechno. Pěstují levandulky, starají se o pole, vyrábí produkty, řeší management, organizaci všech akcí, prodej a produkci zboží, dodržují určitou filozofii i laťku nastavenou zatraceně vysoko... Levandulové pole je opravdu jedinečné a unikátní místo, a celý ten projekt je obdivuhodný. Není divu, že láká stále více návštěvníků. Návštěvnost se stává až masovou, a ne každý je ochotný a schopný respektovat nastavená pravidla. Někteří jsou přímo bezohlední, snaží se vyhnout placení vstupného "kvůli pár kytkám", chodí mezi rostlinami a ničí tak jejich kořeny, klidně si lehnou přes několik keříků, aby se vyfotili, a je jim jedno, že tím květiny trpí, fotografové si sem bez dovolení vodí své klienty, které fotí za nemalé peníze, aniž by zaplatili stanovené poplatky, a pak se vztekají, když je po nich na farmě chtějí... Nějak jsme zapomněli respektovat a ctít cizí majetek a práci. Ne ne, opravdu už nežijeme za socíku, kdy "všechno bylo všech". (Naštěstí.) Pobavilo mě, že jeden návštěvník nazval farmu "turistickou pastí". Lidi zblbnutí honěním za senzacemi a stáním ve frontách na pivo nedokážou ocenit krásu přírody a náboj, který toto místo má. Očekávají... Já vlastně ani nevím co... Supermarket, kde je vše na dosah ruky? Betonové parkoviště, stánek s občertvením, nebo že je na vrchol pole vyvezou pojízdné schody?

Nedivila bych se, kdyby rodina Bízova pole zavřela, a přestala sem návštěvníky pouštět úplně. (Aby nedošlo ke zbytečným spekulacím, toto je jen můj postřeh...) Levanduli pěstují ze stejného důvodu jako jiní brambory nebo kukuřici. Aby z ní měli užitek a mohli z ní vyrábět potraviny, kosmetiku a další skvělé věci. Ne pro ufrflané supermarketové zombie... To, že vy i já můžeme stanou uprostřed fialového zázraku je pouze jejich dobrou vůlí...

Děkuju všem návštěvníkům farmy, a naštěstí je jich stále dost, kteří dokážou ocenit hodnoty biofarmaření a rodinného podniku, umí vnímat krásu fialového lánu a respektovat to, že nejsou pupkem světa, ale že tady je království květin, včel a motýlů...♥








Letošní letní věnec

pondělí 17. června 2019
Letošní červen, hlavně jeho horké dny, příliš nepřejí kreativitě papírové, zato květinkám ano... Pomalým tempem dokončuju poslední zadání obrázků, která mi přišla, další se zatím neobjevují, a asi to tak má být, protože nápady jsou momentálně opravdu v režimu "off". Jediné, co zvládám, je doploužit se někam k poli, nasbírat pár svazků obilí na nadcházející víkendové workshopy, a odploužit se zase domů. Díky za ochlazení v podobě dešťů, jinak bych asi nezvládla ani to. O víkendu jsem si udělala radost, a uvila si věnec na naši lodžii. Na farmě na to není čas, tam se věnuji kurzistkám, ale naštěstí mám k dispozici i levandulku z mamčiny zahrady. 

Kromě levandule a obilí jsem věnec proložila i malými makovičkami, černuchami, nerozkvetlými bodláky, lehce nakvetlými hortenziemi, šalvějí, krásnou fialovou střapatou trávou, a jako korunky krásy jsem přidala sušené kopretiny. Tavnou pistoli jsem s sebou neměla, ale k připevnění dobře posloužily i špendlíky. Jen to jejich hledání v babiččině kredenci se mnou nějak moc pohnulo... 

P.S.: Konec školního roku se blíží mílovými kroky, a já bych vám ráda nabídla kytičky pro paní učitelky. Řekněme středně velký pugétek za 200 Kč (složení květin bych zvolila sama podle dostupnosti, vzhledem k nadcházejícímu víkendu by jednou z nich mohla být levandulka), osobní vyzvednutí u mě (Frýdek) ve čtvrtek 27. června (domluvit by se dal i dřívější termín). Případnou objednávku mi prosím napište na email. 







Festivalové střípky

čtvrtek 13. června 2019

Na každém rohu plakát s pětadvacítkou, plné město krojovaných, ať už "našich" nebo exotických (letos třeba Indie, Rusko nebo Mexiko), a taky jedna fotokulisa, díky které se můžete blejsknout na památku (ve čtvrtek ma zámku, v pátek a v sobotu na místeckém náměstí a v neděli v kině Petra Bezruče).