Zalezlá

pondělí 20. listopadu 2017
Takhle to dopadne, když vylezu z ulity. Utrpím nachlazeninu a šok, kolik lidí ten můj blog vlastně čte. Zdravím! Takže dneska, a vůbec celý týden, co to jen půjde, budu pěkně zalezlá doma, v teple, pod dekou... Ale vážně - děkuju za sobotní zážitek z jarmarku. Děkuju všem, kteří jste se za mnou stavili, potěšili mě milým slovem, něco si koupili pro radost. Nic jiného jako důkaz, že to, co dělám, tvořím, píšu, má smysl, nepotřebuju... Jak se vám ve Sklenově líbilo? Škoda, že Roubenka nebyla otevřená veřejnosti, ale naprosto to chápu. Byl by nerozum nechat si zdevastovat takový skvost. Vloni po náporu návštěvníků chaloupka moc dobře nedopadla... A až bude příležitost, ráda se vydám do nové přidružené kavárničky na Hukvaldech - Ráj na zemi.

Teď už se jenom zbavit toho protivného nachlazení, které s sebou vláčím třetím týdnem, a v sobotu jsem ho bohužel nechala propuknout naplno... Počasí rozhodně lepší než vloni, ale stejně jsem ten chlad nějak neustála. Před odpadnutím už ráno mě zachránily parádní pletené ponožky z vedlejšího stánku, které mi budou dělat milou společnost celou zimu... 

Aby se mi dobře lenošilo, a hlavně abych se do té postele párkrát denně opravdu dokopala, povlekla jsem si do čistého, rozsvítila lampičky, svíčky... Alenko, koukej, puntíkací polštářky nám teď budou dělat společnost! Jsou úžasné, děkuju... A Zdeni, hele, srdíčka už visí nad postelí! Abyste tomu rozuměli, z Jihlavy mi "chodí" chrostí, a zo Slovenska a z Hané takovéto krásné textilní dárečky... O víkendu u nás byla mamča, a tak i věnec na sváteční tabuli dostal svou příležitost... Nevydržela jsem to, už nám to tu zdobí. O začátku adventu jen doplním čtyři svíce, a bude...



Chrostí od Dáši

středa 15. listopadu 2017
Nazvěme je dobrodružné, tyhle věnce... Protože všechno kolem nich je tak trochu nestandardní... Tak třeba materiál. Dáša z Jihlavy se mi rozhodla jako přátelskou výpomoc do paneláku poslat pytel plný zeleného k tvoření. Domluvily jsme předání v Brně, ona vyslala syna zde pracujícího, já kamarádku tam studující. Všechno vypadalo logisticky dokonale vymyšleno, kdyby si ovšem spojka z Jihlavy nezapomněla mobil doma, a Dáša se zrovna nenacházela někde v lese bez telefonního přijímače... Moje kamarádka hrdinně vytrvala, a navigována Dášiným manželem, který hovor ze stále vyzvánějícího manželčina telefonu nakonec přijal, jejich syna s pytlem chrostí a bez mobilu našla.  Chápete to? Taková kovbojka kvůli větvím... 

No, a když už ke mně teda doputovaly, bylo mi jasné, že z nich musí vzniknout moc krásné věci. Dosbírala jsem další větve, vytáhla zásoby sušeného zdobení, a jala jsem se včera odpoledne motat. Přece jen, pokoj plný zeleně, postel zaskládaná materiálem, o víkendu má přijet návštěva... Bylo třeba ty hromady zkrotit a dát jim úhlednou věnečkovou formu. Pravda, Matylda trochu protestovala, jí se džungle kolem škrabadla velmi zamlouvala... A tak jsem pletla, a pletla, a zdobila, až se ozvalo prásk a v naší domácnosti se rozhostila černočerná tma. Nejprve se Tom přišel ujistit, zda jsem se nerozhodla spáchat sebevraždu tavnou pistolí (schválně, představte si to: "Zastřelila se tavnou pistolí.", to má styl, ne?), a pak jsme čtvrt hodiny zkoumali, jestli nám ještě někdy k něčemu budou elektrické spotřebiče... Budou, přátelé, dobře to dopadlo. 

I ty věnce jsem nakonec dodělala. Je jich celkem pět, jeden si nechávám. Ostatní povezu o víkendu do Sklenova, třeba se jich někdo ujme. Do Vánoc by měly vydržet, jen lehce seschnout. Dají se pověsit na dveře, a když do vnitřního kruhu dáte svíce, můžou zdobit i sváteční stůl... Cena za jeden věnec je 380 Kč. Kdyby se vám některý líbil, můžete si ho zamluvit, nebo i předem vyzvednout. Ale jen osobně, bojím se, že poslání by nemusel křehký přírodní materiál přečkat... A speciální zásilka by vyšla asi dost draho...

Tak co říkáš, Dag., stálo to za to?

P.S.: Volné jsou ty na poslední čtyřech samostatných fotkách. 







Aby nás návštěvy našly...

úterý 14. listopadu 2017
O víkendu jsem zase jednou chytla předělávácí roupy, a tentokrát padla volba na vstupní dveře. U mě to nebývají nikdy takové velké revoluce jako malování nebo stěhování nábytku nebo tak, na to jsem moc lenivá. Ale aspoň vyměnit obraz, dekorace, to jednou za čas potřebuju... Možná vám běží v hlavě, jako některým našim návštěvám, jestli se nebojím, jestli mi něco z toho nebude z chodby "odejito". Nebojím. Ještě se nic takového nestalo. Máme fajn sousedy, a oni mají očividně slušné návštěvy... 

Do rámu jsem udělala koláž z modrých plakátů, přání a pohlednic, abych měla hned u vstupu tak trochu výstavku toho, co že to vlastně dělám... A nad dveře jsem umotala dekoraci ze zeleného. Ta se u muže příliš s úspěchem nesetkala, takže počkám pár dní, jestli někomu nespadne na hlavu, a pak ji tedy asi nahradím něčím jiným. Proč by někomu padala na hlavu? Jo vlastně, vy jste mě neviděli ji věšet, že...?

P.S.: Doputoval ke mně vak plný chrostí, a je mi ho trochu líto, že by do adventu nevydrželo... A taky přijede na víkend návštěva, a mám obavy, že by se jí asi úplně nelíbilo spát mezi větvemi. Kočka je teda přímo nadšená! Mít kus "lesa" všude kolem škrabadla, to je něco... No, ale zkrátka asi tu zeleň bude třeba zkrotit, a proto se pustím do pár věnců už teď. Třeba si ve Sklenově nějaký vyberete...