Oceán chrp

pondělí 20. června 2022

Tak já si tady hýčkám těch pár krásek v okolí... A pak se octnu v chrpovém ráji? Pojďme si upřímně říct, že se mi o víkendu splnil sen octnou se vprostřed lánu chrp. Tolik modrých krásek pohromadě jsem ještě nikdy neviděla... Ach...

Workshop na farmě ŽIJEM BIO byl úžasný. Nechápu, jak to rodina Štanclových všechno zvládá, a hluboce se před nimi klaním. Kromě toho, že mají čtyři malé kluky, tak se starají o hejna i stáda různých zvířat, a hlavně obhospodařují přes dvě stě hektarů lánů polí, a to prosím v bio kvalitě... Já teda na takovou dřinu zvyklá nejsem, to upřímně přiznávám, a měla bych dost "jenom" z péče o velký dům, velkou zahradu a děcka... A kde jsou pole, louky, zvířata, mlýn a pekárna...? Takže opravdu klobouček! A taky vděčnost, že takové lidi můžu poznat a znát...

Katka nás vzala v pátek na obhlídku míst, kde budeme následující den sbírat. Z obhlídky se nakonec stalo dvanácti kilometrové putování, jelikož se sešly tři milovnice přírody a krajiny, a tak se nám dobře povídalo a kochalo, že se nám nechtěla výprava zkrátit o jediný krok... Paní domácí nám navíc povídala o polích, čím jsou osázená, jak o ně pečují, co takové bio zemědělství obnáší... A já jsem do občas skočila do toho chrpového moře, a už jsem se nikdy nechtěla vynořit...  Prošli jsme bývalou německou osadou na Požaze, kde charakter a atmosféra místa stále trvá... A u bíloveckého větrného mlýna jsme pak stočily kroky zpátky k farmě... Nádherný den to byl.

Druhý den jsme něco podobného, leč ve zkrácené verzi absolvovaly s kurzistkami. Byl dost horký den, takže jsem byly rády, že po čase stráveném při sběru na sluníčku můžeme tvořit v dřevěné pergole u starého domu, kde byl příjemný chládek. Výhled do zahrady byl taky velmi osvěžující... O dobrotách od Lucky a Katky ani nemluvím... Věřím, že se účastnicím workshop líbil, a že z něho mají podobně milé dojmy jako já...

P.S.: Akvarel "Chrpa" je k mání. 23 x 23 cm, v rámečku z Ikei (sklo plexi), akvarel, perokresba, signováno, cena 1500 Kč.














Závdavek

čtvrtek 16. června 2022

Udělit si na červenec volno byl dobrý nápad. Díky vidině odpočinku jsem byla minulý týden až nečekaně disciplinovaná a zvládla jsem kus práce, s čímž jsem ani vlastně nepočítala... Už se tak trochu znám, tak jsem se obávala, že se po odevzdaném větším projektu seknu, a bude mrzení kolem toho, že nestíhám odevzdávat další práci. A ono ne, ono to šlo, a i přes různé zádrhele, jsem se dobrala kýžených výsledků... Díky tomu jsem si užila víkend u mamky, který byl krásným závdavkem prázdnin... Procházky, květiny, obědy s láskou připravované, dobroty k narozkám, společně strávený čas... Letošní červen je i navzdory spoustě práce a nemocem nádherný. Vyhovuje mi, že nejsou vedra, že se teplé dny střídají s dešťovými... Světelné podmínky na focení jsou fantastické.

Baví mě procházky s lijákem v zátylku, kdy je vzduch svěží a prosycený vodou. Zatím jsem bouřce vždycky unikla... Nemůžu se nabažit chrp. Letos je jich v "mých" polích tolik...

V sobotu jsem se po dlouhé době dostala na stezku za Holešovem, kterou tak ráda chodívám... Když už se u starého mlýna v Dobroticích stáčela zpátky k městu, rozhodla jsem se, že se mi domů ještě nechce, a vydala se úvozem do kopce nad vesnici. Skrz louku plnou květin jsem se dostala na travnatý chodník lemovaný ovocnou alejí a lány polí. Nalevo pšenice, napravo hrášek... Klásy do věnce, hrášek do pusy... Došla jsem až na rozcestí, kudy se obvykle vracím zpět, dál jsem nikdy nešla. Travnatý chodník mě nalákal, abych si zase neřekla "někdy příště", ale vkročila na něho rovnou. Jenom já a vítr mezi klásky... Měkké kroky v trávě, která byla tak akorát, aby tlumila chůzi, ale nebrzdila. Ani horko, ani zima, vítr příjemně osvěžující, sluníčko hřející... dokonce ani žádné kousavé či savé potvory neobtěžovaly... V hlavě příjemně prázdno. Taková dokonalá chvilka existence. Jenom jít a jít. Světlo, stín, světlo, stín. Pořád dál, v pravidelném rytmu kroků. Nakonec jsem se rozhodla nejít až tam, kde se cesta stáčí zpátky do civilizace k hluku hlavní cesty, ale příště ji zkusím dojít až tam... Už teď se nesmírně těším, že se na tom místě zase ocitnu... Vlastně tam v myšlenkách pořád trochu jsem...

















Letnice

pondělí 6. června 2022

Letnice čili svatodušní svátky se slaví padesátý den po Velikonocích, jsou jejich vyvrcholením - křesťasné oslavují seslání ducha svatého na zem. Symbolem ducha svatého je holubička, proto k Letnicím neodmyslitelně patří... Já jsem si letos pořídila dřevěné holubičky v Rožnově, a pomalovala jsem si je. Vyhlídla jsem si je už v Rymicích, ale v tom šrumci tam na ně už nedošlo, tak jsem měla radost, že se nakonec podařilo. V lidových tradicích se období Letnic pojí s obchůzkami královniček, senoseči i děláním vaječiny na ohni... Je to období, kdy vzduch voní bezem, chutná po jahodách, a svět je opentlený planými růžemi, vlčími máky a chrpami...

Najít chrpu je velká vzácnost. Na setkání s celým lánem zatím čekám, ale i těch pár v okolí je zázrak... Narozeninovou kytici jsem si letos uvázala s mírným zpožděním, protože jsme červen přivítali bohužel nemocí... Však ony na mě modré krásky počkaly...

Jinak jsem dokončila cyklus ilustrací do kalendáře, a mám z toho velikou radost. Vymyslet dvanáct navazujících obrázků, aby to celé mělo hlavu i patu, je závazek. Ještě náš čekají dodělávky a závěrečné ladění, ale to hlavní je hotovo. Uf, žuch kámen ze srdce, že se zase povedlo... Teď honem na věci, které jsem skrz kalendář odsouvala, a pak si, přátelé, beru volno. Je to potřeba. (Takže: zakázky beru nejdřív na srpen, jo?) 

"Viděla jsem na bazaru krásný stoleček. Koupím ti ho na Vánoce...! "Ale já ho teď nemám kam dát..." "Tak ti ho zatím nechám u nás v garáži, ten prostě musíš mít..." Tahle situace nastává docela často... Dostávám staré rámy, nacházím nábytek, který by stál za opravu... Ale chybí mi ateliér, ve kterém bych to všechno uskladnila, abychom se doma neutopili v čurbesu... A sotva se dostanu na "dno" jedné hromady věcí, objeví se nová, protože "přece to, Peťo, nevyhodíme, z toho uděláš poklad..." Láska ke starým věcem je někdy náročná... Já jsem spokojená tam, kde jsem, vděčná za domov, který máme... Ale i skrz tohle věřím, že se nám třeba jednou sen o domku, ve kterém bude i prostor pro můj kreativní bordel, splní... Pořád nevím, jak to bude nebo nebude s podzimní výstavou. Celé je to úplně na vodě, protože se má daný prostor rekonstruovat, ale stále to není zcela jisté... Kdyby se rekonstukce odsunula, mohla by tu proběhnout hezká adventní záležitost... Věnce, nazdobený stromek malovanými ozdobami, betlémy, obrazy... A já mám teď zase dilema jako u zimních originálů... Syslit to doma, co kdyby, a nebo se a to vykašlat, a prodat...? A potom prostě máknout a řešit podle aktuální situace...? Na jednu stranu tohle posezení úplně vidím u někoho třeba v nějaké zimní zahradě, a představuju si ty pomalé dlouhé snídaně u andělského stolečku... Na druhou si dokážu v hlavě vykreslit, že posezení tvoří základ výstavy, a své majitele si nachází právě tam... Však ono se to zase nějak utřepe, že jo... Čímž nenápadně mrkám, že jestli ses právě zamiloval/a, tak piš, nějak to vymyslíme, mrk mrk... 

Výšku, šířku a další parametry nábytku ráda pošlu ve zprávě. Cena za jednu židličku je 3500 Kč, a stoleček stojí 3000 Kč. Stolek ještě musím zalakovat, aby se dal otírat od prachu a nečistot, ale jinak je vše připraveno k používání. Je potřeba počítat s tím, že se jedná o starý repasovaný nábytek, takže různé nedokonalosti jsou přirozenou součástí. Jak dlouho vydrží krásný, záleží na uživatelích. Před pár lety jsem dělala staré školní židličky, pamatujete? V některých domovech vypadají stejně, jako když jsem je odevzdala, jinde už by si zasloužily refresh...