Stébla

neděle 28. února 2021

Stébla v našem jarním věnci. Stébla pro mou duši. Chytám se všeho, čeho jde, protože se nechci utopit. Ne ne... Blbé nálady máme myslím každý dost svojí, tak já si tu svou nechám pro sebe, a když nebude co jiného říct, tak prostě nechám mluvit jen fotky...

Každému říkám: "Hlavně nám nedávejte další hrnky." Další hrnky nepotřebujeme. Ale radost jo, a hojně. A po těchto už koukám dlouho... A oni je měli zrovna ve slevě... A asi mi rozumíte...

Jarním věncem jsem původně chtěla lákat na kurzy. Ty jsme teda odpískaly... Potom na věnce pro vás. Že to s Luckou spojíme s bloumáním mezi mandloněmi... To tedy taky nejspíš neklapne... Tak já nevím... 

No, fotky...








Obraz Beskydy

čtvrtek 25. února 2021

Myslím si, že dynamika krajiny, do které se narodíme nebo ve které vyrůstáme, hodně ovlivňuje naše celoživotní vnímání světa. Já jsem se narodila do kraje podhostýnského. Naše rodinné výlety většinou směřovaly právě na tuto posvátnou horu, a výšlapy pak do okolních rusavských kotárů. Kdykoliv se octnu v místě, které připomíná mírně zvlněný ráz těchto míst, cítím se nostalgicky. Na vyšší vrcholy Beskyd jsem si musela zvyknout, sladit s nimi dech. Za těch bezmála dvacet let, co sem jezdím, a následně žiju, se mi to už povedlo parádně. Druhé doma. Pěší chůzí, turistikou, srůstám se zemí nejlépe. Nejsem stěhovavý pták. Potřebuju si k místu, které mám nazývat domovem, vytvořit vztah, osahat ho, obchodit, ochutnat, vnímat jeho zvuky i vůně... 

Je pravda, že třeba k Lysé hoře, která je zvána královnou Beskyd, žádný nostalgický vztah nemám. Nějak skrz davy lidí, kteří sem každý víkend chodí, a funí mi při výstupu na záda, v kterémkoliv ročním období, v jakékoliv roční době, nedokážu vnímat její kouzlo. Ráda jí zamávám zezdola. Jsem jí vděčná, že jako těžiště drží všechny ostatní kopce kolkolem pohromadě, vidíte ji odevšad... Ale vyšlápnu raději jinam. Možná mi chybí právě to nostalgické pouto z dětství. Můj muž taky moc nechápe, proč pořád chodit na Hostýn, když je to tam pořád stejný... S množstvím lidí je to podobné na Pustevnách. Kdysi jsem se tu octla na naléhání rodiny o Velikonocích, a to jsem mohla jít rovnou do nákupního střediska, brr. Nicméně mám sen, že až to půjde, ráda bych si zašla na oběd do nově opraveného Libušína. A taky sem vede moc hezká trasa přes vrchol Tanečnice, po které se dá dojít přímo od chatičky, na které sem tam pobýváme celá rodina...

Na Beskydech je skvělé, že je tady stále kam chodit. Na spousta vrcholků vyšších i nižších. Směrem k Čeladné a na Frenštátsko, kde to má už valašský ráz, ale i směrem na Těšínsko, do kraje gorolského... Těšínské Beskydy jsme hodně prochodili poslední měsíce. Objevila jsem nová místa, o kterých jsem neměla tušení. Filipku, Gírovou... Hodně jsem si oblíbila Palkovické hůrky, které máme skoro za domem. Už jen ten název jak z Pána prstenů. Rozhledna Kabátice, vrchol Kubánkov. Charakterem mi připomínají právě ony rodné hostýnské vršky... Přejdete přes ně z Frýdku až na Hukvaldy. K hradu, do obory, k úžasné kavárničce Ráj na zemi, ke krásné roubence v Horním Sklenově, kde snad zase brzy budou jarmarky, a kousek dál i do sadů Lička, které už za pár měsíců nádherně rozkvetou... 

To všechno jsem namíchala do nového obrazu "Beskydy". Turistika, Frýdek-Místek, Libušín, Radegast, Tanečnice, borůvky, Lašsko zastoupené Hukvaldy, Bezruč s Maryčkou, ovečky, lesy, Ondráš a Lysá... Akvarel, perokresba, art fixy. Formát A3, ve starém repasovaném rámu. Cena 3800 Kč. Včera jsem ho dokonce pěšky vysmýčila na Bezručovu vyhlídku za městem, abych jako udělala stylové fotky. No, upřímně, asi bych podobné cvakla i někde blíže domova, ale co, aspoň se se mnou pěkně prošel...










Tak ahoj, sněhu...

neděle 21. února 2021

Možná se mýlím, ale tuto sobotu jsem nejspíš nacvakala pár posledních sněhových snímků. Letošní zimě se zhluboka klaním a z celého srdce děkuji za všechna jiskřivá mrazivá pohlazení. 

Při všem tom sněhovém loučení se mi povedla úžasná momentka se srnkami. Byl by hřích ji nevyužít jako další list do kalendáře. Lednová modrotisková krajina. Únoru bude patřit Fašankový průvod a červenci Velryba a oceán... Krásně se mi ta nová série seskládává, fakt jsem na ni pyšná. (Bude zase předprodej, tak pevně věřím, že in love nebudu jen já...)

Taky mě těší povedená fotokniha za loňský rok. (Naštěstí mají dostatečnou zásobu vyhovujících dekorů na obaly...) Omylem jsem asi odklikla nějaký super prémiový papír, takže jsem se při placení málem vyvrátila, ale musím uznat, že v kombinaci s kvalitou fotek z nového foťáku je to parádička... 

Radost mám i z toho, že se mi daří postupně plnit úkoly, které jsem už dlouho tlačila před sebou. Odškrtávám a s každou "fajfkou" mám lehčí hlavu. Přeju si vstoupit do jara s volnýma rukama, abych zvládla pochytat všechen ten příval energie, který mě jistě čeká...

Jarní kurz jsme po zralé úvaze zrušily. Obě nás to s Luckou mrzí, a těšíme se na lepší časy... Zopakujeme adventní verzi, a místo kurzu nabídneme hotové jarní věnce. Už se těším, až v týdnu vykouknou zpod sněhu poklady, a já vám budu moct ukázat, na jak moc krásné věnce vás budeme chtít lákat.

Obraz "Děvče v kroji" je stále k mání. Trochu mě to udivuje, vzhledem k ohlasům, které vyvolal. Nevadí, obrazy se nekazí, a dobré znamení je, že tahle děvuška se mi líbí čím dál tím víc.