Šestnáct a dost

středa 15. srpna 2018
Než jsem stihla odprezentovat čerstvě nafocené tisky, jsou některé fuč... Hlavně ty átrojkové... Děláte mi radost! Přiznávám, že jak je teď těch holek květinových už docela dost, přestávám se občas orientovat v tom, které mám hned po ruce, a které ne... Budu si v tom muset udělat trochu systém... Přece jen je jich už 12 kalendářových a 4 navrch... Chytáte se za hlavu, že když si nějakou vyberete, tak já vyrukuju s další, kterou taky "nutně musíte mít". "Co mi to děláš, Peťo?" je docela častá věta související s Květinářkami... Takže, enyky benyky na holý pupiky, těchle šestnáct květinek je na nějakou dobu, dlouhou dobu, kompletní soubor. Neskutečně mě květinkování baví, ale nechci "zahltit trh" a ani samu sebe... Tvořit je budu už jen jako akvarelové originály nebo na výslovné přání... (Takže samozřejmě, jen co jsem se zařekla, že dosti bylo Květinářek, hned jsem jednu na míru tvořila. Ale tu vám ukážu až příště...) Dnes ty naposled nafocené... 


To není podpis. To je kouzlo nechtěného...


Zářijová kráska má pro mě obličej nejmilejší, tvořila jsem ji podle své mámy. I ta barevná kombinace je její oblíbená...



Šípková, říjnová, třeba do dvojice s Jeřabinkou...



Dobromysl čili divoké oregano pro červenec... Takhle mi voní oblíbené prázdninové koupací místo.



Listopadka s chryzantémami. Taková malá čarodějka, že? Pro někoho spíš zimní, ale já takhle vidím sešedlou, mlhou zalitou zahradu, kde na pozadí pokroucených černých větví stromů září nezdolné růžovofialové kateřinky alias listopadky alias chryzule.



 Únorovu břečťanovou už znáte, ale v zimě jsem byla líná vytáhnout paty z domu a jít ji nafotit, tak jsem ji nacvakala trochu neautenticky v horkém letním dni. Paráda je, že břečťan je skoro pořád stejný...

Sníh mě nezastaví, déšť mě nezastaví, ale horko jo...

sobota 11. srpna 2018
Kočka už třetí týden zmateně posedává uprostřed jídelního stolu. Je zvyklá, že právě na tomto místě je vždycky, VŽDYCKY, nějaká kytka... Poslední tři roky určitě... Když sněží, když prší, zkrátka pořád. A když ne kytice, tak věnec... A teď, nic... Tak to bere místo kytice a zdobí sama. To mi přijde dost vtipný...Co mi už tak vtipný nepřijde je, že mi chybí mé dlouhé květinové procházky... A vázání, a aranžování... Pardon, ale já si na to horko prostě musím postěžovat. Miluju světlou část roku, ale světlou, nikoliv horoucí. Nejmíň už tři týdny jsem nebyla na pořádné procházce za město. Minulý víkend v lese jsme teda s neteří kytky vázaly, abych úplně nekecala, ale jedna kytka za tři týdny, co to je v mém normálním průměru? To mě přece vůbec nemůže uspokojit... Vstávám docela brzo, ale už po šesté mám pocit, že se peču ve vlastní šťávě. Cesta na poštu mi připadá jako výprava přes půlku světa, a jsem ráda, když během dne udělám pětinu práce oproti normálním dnům... Hýbat se dá tak maximálně v klimatizovaném fitku, ovšem na běžeckém pásu toho člověk moc nenatrhá, že? Jsem TAK ráda, že žiju v mírném podnebném pásu. A lobuju, lidi, začněte se sakra konečně chovat zodpovědně, myslet ekologicky a žít v souladu s přírodou, nebo o krásné vlahé jaro a zlatavý babí podzim definitivně přijdeme... Teplota kolem 25 stupňů a vodou protkaný vzduch, to chci! Ale víte co? Od včerejšího večera u nás úplně báječně prší, pršelo celou noc, a déšť dosud neustal. Takže já myslím, že si z víkendu konečně přivezu krásnou kytici, a Matylda bude moci ukončit svou čestnou stráž na jídelním stole... A zatím pro potěchu oka aspoň kytice z workshopu na levandulové farmě ve Starovičkách... Dle mého gusta! Levandule, makovičky, bělotrny, šedivé bodláky a bílé miříkovité závojíčky. Celá modrobílošedobéžová... 




Květinářky jsou všechny...

středa 8. srpna 2018
Nějak mi v tom horku změkl mozek i pracovní morálka, což se dost viditelně odráží na mojí pracovní (ne)produktivitě. Jsem ráda, že jsem všechny časově vázané zakázky minulý týden dokončila, a že ty ostatní nespěchají... Vůbec se nedivím, že jižní národy dodržují siestu a ožívají až po setmění. Já se celý den trápím, postupuju šnečím tempem, a nakonec stejně nejvíc práce udělám po šesté odpolední... Kdybych se na to vyprdla, a šla přes den na koupák, udělala bych líp... Což mám, mimochodem, v plánu udělat přesně takhle zítra...

Abych se ale neflákala úplně, rozhodla jsem se pověnovat svým milovaným Květinářkám. Pak bylo ještě na výběr "lelkování" nad vánočními motivy, ale na to je teď fakt moc tropická atmosféra...

Tady je máte všechny, krasavice... Leden - Bříza, únor - Břečťan, březen - Kočičky, duben - Rozkvetlé stromy, květen - Konvalinky, červen - Chrpy, červenec - Oregano, srpen - Borůvky, září - Vratič, říjen - Šípek, listopad - Chryzantéma, prosinec - Adventní andělka. Co na ně říkáte, líbí?



Podklady pod texty souzní s ilustracemi, fotografie doplňují povídání... A to je teď můj hlavní úkol. Zaplnit stránky smysluplnými větami. Původně jsem si hrála s myšlenkou, že je všechny napíšu ručně, ale nakonec se spokojím jen s ručně psanými nadpisy... Důležitější je, abych zachytila přesně tu myšlenku, kterou bych zachytit chtěla. A na to je momentálně asi fakt moc horko...