Modré kočky

středa 21. února 2018
Pamatujete, jak jsem napsala článek o svých oblíbených výtvarnicích? Já vám to říkám pořád, dělejte dobré skutky, stokrát se vám vrátí. Většina z těch úžasných ženských mi dojatě psala, že mi děkují, že netušily... Řekly jste někomu, jehož práci opravdu obdivujete, jak je dobrej? Já si říkám, že bych to měla častěji, a zaslouženou pochvalou nešetřit...

Mimo jiné jsem tehdy měla dlouhý telefonát s Míšou em.en., a následně i e-konverzaci s Luckou. Mít kolem sebe zkušené matadory z oboru, ve kterém se snažíte prorazit, je obrovské štěstí. Situace, ze kterých se nováček (já) hroutí, berou s naprostým klidem a nadhledem. A naopak vám ukážou, že je třeba si užívat i ony začátky, protože chvíle napětí a vzrušení z každého pokroku, ty jsou jedinečné a už se nebudou opakovat. Hodně mi setkávání s nimi pomáhá, abych si užívala průběh, cestu, směřování, a méně se nervovala nad malichernostmi praktických záležitostí. A abych si vážila svého "drajvu" a nadšení, které mě zatím naštěstí neopouší, a snad při mě ještě dlouho zůstane.

Ale co je hlavní, a proč o tom všem píšu.  Míša s Luckou si mě vzaly do party (och!), a založily jsme si svoji malou soukromou "sektu" MODRÉ KOČKY. Mohla jsem si díky tomu projít vším tím kolem chystání výstavy, a jsem za to neskonale vděčná. Protože kdybych měla udělat výstavu sama, tak se jí asi nikdy nedočkám... Všechno přehnaně řeším, a sama sobě komplikuju, mám pocit, že všechno musí být vymakané a naplánované do posledního puntíku. Což člověka docela dost vysílí a odradí už na startovní čáře. Holky mě skvěle udržely na uzdě, a nedovolili mi, abych se z naší milé akce hroutila/vycouvala/neradovala se. Chceme si ji především užít, setkat se s přáteli a dalšími milými návštěvníky, a já věřím, že se potkám i s někým z vás. Prosím, hlaste se ke mně, moc ráda vás poznám! 

Výstava bude prodejní, obrazy si bude možné zamluvit, a poté odkoupit na konci výstavy. Moje plakáty i originály budou k dostání v krásných originálních rámech od Barči. Jistě je už z jiných příspěvků znáte... Původně jsem myslela, že v kavárně po dobu jejího konání budou k zakoupení všechny kočičí plakáty a přání, ale bohužel to není organizačně možné, takže pokud máte o nějaký plakát či přání zájem, napište mi, vezmu ho s sebou na vernisáž. 

Vždycky jsem si říkala, jak bude vypadat pozvánka mou první výstavu... Tak takhle...

A takhle nám MODRÉ KOČKY zdobí domov.

Barter 2018?

úterý 20. února 2018
Už tu dlouho nebyl, že? Návrh na nějakou tu výměnu. Dozrál čas, a zase se objevilo pár věcí, které bych potřebovala, ale možná je není nutné kupovat. Třeba je někdo rád vymění za obraz, za nějaké kartičky na míru, za plakáty, za přání, či za cokoliv jiného, co jsem schopná vyrobit.


* Máte někdo Pileu? Jestli jo, tak já bych si rostlinku prosila...

* Nadešel čas mít svoje zero waste pytlíky. Už mě ty stohy igelitových sáčků nebaví.
* Třeba vlastníte střih na podobné šaty, střižené pod prsy, ležérní, pohodlné, které spíchnete bez složitého měření... Jestli jo, tak třeba ze lnu nebo i pěkné bavlny by se mi líbily...
* Akutně potřebuju stylovou tašku, ve které si můžu nosit věci na cvičení, a když ji použiju jako příruční zavazadlo na cesty, nebudu se za ni muset stydět. Na boty, leginy, ručník a lahev s vodou...
* Zájem o domácí kosmetiku trvá. Nejvíce o deodoranty, šampony na jemné vlasy, případně přípravky na problematickou pleť.


Tak, třeba se někomu strefím do vyměňovací nálady. Věci, co mám z předchozích barterů, stále skvěle slouží a jsou nedílnou součástí naší domácnosti...♥
Pilea ZDROJ.
Šaty ZDROJ.
Sáčky ZDROJ.
Taška ZDROJ.

Únorová koláž

sobota 17. února 2018
Druhá letošní koláž. Devět fotek, jedna aktuální, osm vzpomínek. Dnešní foto patří poslednímu obrazu, levandulové víle. Na střední škole jsem hodiny matematiky, fyziky a chemie trávila čmáráním hezkých paní po zadních stránkách sešitu. Když na to vyučující přišel/la, dostala jsem vždycky sprdunk, že bych se měla věnovat pořádným věcem, tedy učivu. Učit se matematiku, fyziku i chemii je jistě velmi důležité, tedy pro ty, kteří na to mají hlavu, a jsou schopní poznatky nějak zužitkovat. Já jsem v tomhle směru naprosto tupá a nepoužitelná, naprosto... A tak jsem si raději čmárala ty hezké paní. Na ZUŠce jsem zase vždycky dostala kázání, že oči jsou moc velké, obličej nereálně poskládaný, ruce malé, postava nesouměrná. Trápila jsem se s realistickou kresbou, a výsledek byl pokaždé tak nějak ufuněný a těžkopádný. I dnes by byl, realitu věrně zachytit neumím. A víte co? Ani matematika, ani fyzika, ani chemie, ani realistická kresba, ale ty hezké kreslené paní, ty mě teď živí. Jsem v jejich "zajetí" posledních pár týdnů, a moc si to užívám. A vy očividně také. Tak proto jsem únorovou koláž ladila podle poslední z nich. Na počest, že si můžu hezké paní s nereálně velkýma očima a malýma rukama kreslit a malovat pro radost svou i vaši. Lednová koláž tady.


Anenský věnec uvitý pro babičku Annu, jako vzpomínka, rok poté, co odešla... 2016

Židle pro dcerky do Báry Lochty. Projela jsem si všechny fotky, jak jsem je tvořila, a rozhodně už se 
konečně musím pustit i do těch svých...  2016

Svatojánská sklizeň v lihu. Budoucí ořechovka a smrkovice. 2016

Ach, sladké začátky. Proto jsem "Oringle". Moje první pokusy s náušnicemi. 
A já o deset let mladší... Ach... 2008

Tahle nezestárne! Levandulová, na přání. 2018

Nadšení ze zařizování nového bytu. Konečně moci vytáhnout všechny knihy a další krásné věci
 z krabic, a mít je na očích... 2012

Moje první i poslední kafe na Libušíně. Rok nato vyhořel, taková škoda!
 I tak ráda vzpomínám naše květnové vysokoškolské srazy. 2013

Náš první podnájemník. Pak k nám přibyla Matylda, a ptáčci už jí létají provokovat jenom na zábradlí. 
Ona se jich strašně bojí, a teprve až frnknou, tak s obrovským řevem vyběhne zpoza bedny 
jako hrdinka, že je jako vyhnala... 2012

Kdybych měla zahradu, rododendron si rozhodně zasadím. Abych měla z čeho vázat i v zimě. 
Tenhle je z Jeseníku. 2017