Když dlouho nepíšu...

úterý 19. května 2015
Když dlouho nepíšu, může to znamenat dvě věci... Buď se neděje nic, co by stálo za řeč a všechny dny tak nějak splývají a nebo se toho děje naopak zase moc a moc a není ani kdy fotit... (Obdivuji bloggerky, které mají tolik elánu, že dokážou psát pravidelně, nedejbože každý den a ještě se to dá pořád číst...) Momentální stav je kombinací obojího. Kde se vůbec nic neděje, tak to je výtvarná činnost. Výkaz práce nula. Takové to hloupé hluché období na mě sedlo zrovna v překrásném máji... No jo, asi se mám více věnovat rodině a kamarádům. A to já se zas věnuju ráda, to jo. Jdeme z návštěvy na návštěvu, z výletu na výlet, z oslavy na oslavu... Náš týden po přiběhnutí z práce vypadá tak, že honem rychle vzpomínáme, kde za půl hoďky máme být. (Zatím jsme se vždycky trefili.) Za poslední dva týdny jsem stihla jednu dámskou snídaňovou jízdu (končila ve čtyři - milá tradice z mojí rozlučky se svobodou), kulaté oslavy sedmdesátin s půvabnou procházkou domů mezi odkvetlými pampeliškami, výlet na Hukvaldy s kamarádkami z výšky, přes týden oslavit s další kamarádkou její čerstvě získaný titul, do toho nějaké to pravidelné sportování, výšlapy za město, badmintonové čtvrty... 

Aktuálně mám za sebou úžasný víkend v Praze. Třetí květnová sobota a neděle už čtvrtým rokem patří cestě do hlavního města. Bývá totiž knižní veletrh Svět knihy. Každý rok mi dělá při pohodovém toulání městem a při nepřetržitých hodinách povídání průvodkyni některá z milých kamarádek. Takže relaxace na sto procent zajištěna.

Příští víkend nás čeká další kulatá oslava, tentokrát šedesátinová, potom svatba kamarádů a pak v práci projekty, výlety, konec školního roku, což bývá vždycky šílený blázinec...

Je to moc fajn, žít naplno, ale už se docela i těším na letní zklidnění a opětovné přišpendlení k papíru a barvám... A k blogu taky samozřejmě!

P.S.1: A víte, co je úplně největší krize? Že jediná pěkná fotka z posledních dní, kterou mám, je ta, na které jsem já na farmářských trzích v Praze na Jiřáku... A to jsem si říkala, když jsem před lety blog zakládala, že vás svými fotkami rozhodně obtěžovat nebudu, protože kdo by se na mě chtěl koukat, že... No jo, fakt platí: "Nikdy neříkej nikdy." (Jakože když už jsem to tolikrát porušila kvůli svatbě, tak už je to äsi stejně šumák...) Tak to berte tak, že vám na ní růžovým připíjím na začátek letní sezóny!



Gratulanti

sobota 9. května 2015
Rodina mého muže je neustálými oslavami pověstná. Plánují-li naši kamarádi nějakou akci, rovnou se ptají - a nemáte ten víkend rodinnou oslavu? No... Většinou máme. Ačkoliv se snažíme oslavy co nejvíce "osekat"... Na velmi významné události... Svatby... Kulatiny... Pořád je jich spousta. Což je ale moc fajn, mít kolem sebe velkou rodinu! (Jen kdyby to tak nelezlo do peněz a člověk nebyl imrvére přecpaný k prasknutí...) Tuto sobotu jsme frčeli na sedmdesátiny Tomovy tety. Pro květinový materiál jsem si tentokrát musela zaběhnout do květinářství, někdy se ekofloristika prostě nestihne. V přání je samozřejmě "plnotučná" náplň. Na splněné sny... A zpátky domů jsme ťapkali malebnými polními cestami, mezi loukami posetými pampeliškovým chmýřím. Abychom aspoň trochu tu nálož dobrot vychodili. A já jdu spát, prodloužený víkend je úžasný, intenzivní i vyčerpávající...

Modřence a konvalinky

neděle 3. května 2015
A už je to tady. Čerstvým květinovým vazbám doba zaslíbená. Tolik materiálu na záhonech a loukách zadarmo!!! Konvalinky a modřence, ááách. 

Podle mě je konec dubna ideální doba pro svatbu. Kvete tolik překrásných květin! Pokud někdo neřeší ekologickou šetrnost vazeb z místních květů (což je ovšem velká škoda), mohla by ho zajímat aspoň nižší cena... Moje vysněné byly právě konvalinky... Ovšem v srpnu jaksi smolík... A taky svatební fotky v nějakém takovém starém rozkvetlém sadu, to musí být velká nádhera...

(Proč jsme se teda brali v srpnu? Z několika lakonických důvodů. Jednak mívám v srpnu minimálně o pět kilo míň než v dubnu a taky jsem aspoň trochu opálená, oproti jaru, kdy se zelená všechno, včetně mě... Taky mívám volno v práci a tudíž velké operační pole pro přípravy... No, a ještě jsme v srpnu tak nějak slavili desetileté výročí, což je docela pádný argument...)

(Hele, ale nemít zadek jak dostihová kobyla, mít normální barvu pleti, nebýt učitelka a potkat se s mužem dřív, tak teda rozhodně duben...)