Nechci strašit...

čtvrtek 27. července 2017
Je to v pytli. Už se dá uvázat i úplně podzimní kytka... Já teda podzim miluju, ale ještě ne... Ještě je letní čas a je třeba si ho náležitě vychutnat, že jo?! (Poprvé jsem zkusila zakomponovat nezralé ostružiny. Strašlivě se mi v kyticích líbí... Vypadají fakt nádherně, ale to trhání, au...) No nic, dneska už se podzimní nálady asi nezbavím... 



Trocha svatební nostalgie... (a rad... a nápadů...)

středa 26. července 2017
Vždycky, když v létě prší, a začnou kvést ty modré boláky, co se protivně trhají, ale v kytici vypadají nádherně, si vzpomenu... Už jen pár dní, a bude to tři roky... Lidi, berte se! Dělejte svatby, dělejte je podle svých představ, a hlavně si je naplno užijte, fakt to má smysl...


A ty svatební cesty potom, ach... 


... Každoroční výroční focení na mostě a večeři u Svatého Jána jsme skrečovali hned druhý rok, páčto jsme se nacházeli zrovna v Hevízu, nikoliv u Žermanické přehrady... No, a letos budeme zase pryč, takže ani letos se na hrázi nevyfotíme...


... Tradici výročních dárků jsem na rozdíl od focení udržela i na druhé výročí, ovšem letos jsem tak trochu v pytli... Třetí výročí je prý kožené, a mně prostě nenapadá žádný smysluplný a vtipný dárek... Na první papírové výročí jsme si dali lístky na koncert, na druhé bavlněná trička s Matyldou, a letos fakt nevím... Teda věděla bych... Tetování!... Ale to je pro mě momentálně trochu velká investice do výročního dárku... Máte nějaký nápad? Sem s ním! Budu vám neskonale vděčná!


... Mám radost, jak se svatební styl za ty tři roky vyvinul. U čím dál tím více svatebních snímků od různých fotografů, květinářek, organizátorů, i samotvůrců si říkám: "Tak to je fakt krása..." Nepřeplácané a originální šaty, krásné kytice, hezké snímky, vkusná výzdoba... Viděli jste třeba nádhernou svatbu od Anie Songe? Nádhera! 

Kdybych si vybírala dneska... 
... Kytku a věnec na hlavu bych si pochopitelně udělala sama. Už jsem vázala kytice na stoly, věnce na auta, ale ta pravá nevěstovská na mě stále čeká. Tak jsem zvědavá, která nevěsta mě jako první tímto krásným úkolem pověří.... A jestli mě máte daleko, tak třeba Kytky od potoka nebo Loukykvět dělají fakt krásné vazby...
... Nečekáte, že bych vám doporučila oznámení od někoho jiného, že ne?
... Šaty bych si vzala zase ty samé, protože pro mě byly dokonalé... Ale jestli vy hledáte ty svoje dokonalé, tak nádherné kousky šije Marie Mukařovská. A u nás ve městě je jedna šikovná módní návrhářka, Inéz Bortoliová, a ta měla na Femme Artale jeden úžasný model, ve kterém bych se z fleku vdávala taky. A myslím, že by vám na míru ušila jakýkoliv svatební sen... 
... Dort jedině od Pečworku! Na pohled dokonalost, a když ochutnáte... To je nepopsatelné, to musí okusit... Můj narozeninový byl, no mňam!
... Moje spolupráce s Lenkou z Láskočasu nakonec nevyšla, ale její realizace jsou prostě skvělé. Jestli patříte k těm, kteří rádi svěří organizování svatby někomu jinému, a máte vkus a cit, určitě se ozvěte práce Lence. Je fakt dobrá!
... Skvělých svatebních fotografů sleduji hned několik. Řekněme si, že svatební fotografie nepatří k nejlevnějším položkám na seznamu...  Ale určitě se do nich vyplatí investovat. Naposledy mě hodně zaujaly fotky od Vojtěcha Hurycha...
... A pokud nemáte s rozpočtem problém, tak tohle místo by mohlo být pro svatbu dokonalé... Mezi plůtky...


...Zrovna včera mi psala kamarádka otázku, co vymyslet jako svatební dar... No, tak zase zcela nečekaně doporučím svou vlastní tvorbu... Hodně novomanželů si přeje hotovost. Pokud ji chcete darovat vtipně a originálně, ráda  udělám přání na míru s obálkou, kam můžete obnos vložit. Přání může stát tři stovky, a pokud byste chtěli něco opravdu spešl, leporelo dělám za 850 Kč. Korunky se taky dají vložit do malované krabičky nebo k ceduli na dveře s novým společným příjmením novomanželům. Na jednu svatbu jsem dělala třeba i kapesníkovník, ze kterého místo kapesníčků trčely bankovky, taky dobrý, ne? Novomanželům pak zůstane i nějaká ta hmotná památka... Pokud si novomanželé nepřejí peníze, můžete jim nechat udělat obrázek či obraz na míru... Klidně i plakát z fotek... A nebo třeba malovaný podnos na snídaně do postele. No, a na krásné snídaňové stolky od stolkarna.cz  si jistě ještě pamatujete...
                                                                         

Jak je vidno, svatby mě v soukromém i pracovním životě provází neustále. A doufám, že ještě dlouho provázet budou, je to radost... 

Hledání motivů...

pondělí 24. července 2017
Přiznávám, že zatím dost hřeším na to, že nápady přichází tak nějak samy. A přichází jich dost... Už jsem si ale prožila i pár "horkých chvilek", kdy jsem seděla nad papírem, a nic... Nezdá se to, ale vymyslet takovou malou vánoční kartičku, to může být větší fuška, než udělat obraz na přání. Když mám zadání, je předem vytyčená cesta, kterou budu směřovat. Inspiraci stačí naťuknout barevností nebo motivem... Když ale sedíte nad papírem a máte jako úkol prostě jen "vánoční přání", člověk se občas i zapotí. Letos se teda potím, a to ne jen skrze venkovní teploty... 

Motiv by měl být dostatečně univerzální, aby oslovil co nejvíce lidí, byl pro ně snadno "čitelný" a přijatelný. Neříkám, že masový, takové věci nedělám. Ale své publikum by si měl najít... Přitom by však měl být dostatečně originální a netuctový, nový, neokoukaný... Což se na Vánoce vymýšlí docela blbě, že jo... Řekněte mi, co ještě nebylo na Vánoce vymyšleno? No, dá to jednomu zabrat... Poměrně dost vánočních motivů jsem vymyslela už na jaře, skoro žádný mi ale nezbyl. A tak se potím... Zatím jsou na světě dvě pohlednice. Jak jsem avizovala, tak trochu "punkové", barevností, pojetím... No, mám ještě co dělat, abych na vánočních trzích měla vůbec co nabízet... 

Jak se teda líhnou v hlavě nápady? Jak se to stane, že to v mozku sepne, a najednou je co "hodit" na papír...? Důležité je mít spoustu zdrojů inspirace a pořádně se koukat kolem sebe... Vnímat chutě, barvy, vůně... Každého k dílku popostrčí něco jiného... U mě je to dost často folklór, koloběh roku, rituály... Taky květiny, a příroda vůbec...  Naprosté nutkání něco vytvořit ve mně většinou vyvolá krásný koncert, divadelní představení, výstava, kniha. Zkrátka nějaký opravdu hluboký umělecký prožitek. Je zvláštní, v co se občas dokážou pocity a vjemy přetavit...  Nikdy bych si nedovolila vědomě kopírovat nebo krást nápady. Když mě dílo nějakého autora opravdu zaujme, a já mám neodbytnou potřebu udělat "variaci" (kopii nikdy), vždy jen pro vlastní potřebu, a vždy o tom autora zpravím... 

P.S.: Kopírování a kradošení, to je věčné téma... Vtipné je, když někdo, kdo nejde pro přivlastnění nápadu daleko, nadává, že byl okraden. Ano, i to se děje... Taky by mě zajímalo, jaktože jsou někteří autoři kopírovanější než jiní? Je to tím, že jsou oblíbení, nebo prostě jen proto, že mají tuctový styl, který se dá snadno uchopit...? 

P.S.S.: Velká muka pro mě nastávají, když narazím na skvělý nápad s podprůměrným zpracováním. To si vždycky říkám: "Sakra, že to dříve nenapadlo mě..." No, bohužel, nenapadlo...