Duben mix

úterý 16. dubna 2019
Dnes by se nabízela koláž šedivá. Bude ovšem barevná, jarní. Zdůvodněme si to třeba tak, že se během "Šedivého úterý" doma smýčilo a uklízelo, a já jsem se tedy pustila do úklidu ve foťáku... Jaká byla  nálada uplynulých dubnových dní?



Když se nikdo nedívá, tak se do těch stromů fakt nořím. Nemůžu si pomoct. Áchám a óchám nad překrásnými výhledy do rozkvetlé krajiny. Vtipné je, že jsem si představovala, jak sestřenici nafotím v nějakém rozkvetlém sadu, protože se zakulatila zrovna tak trefně v dubnu, a ono u nich na horách ještě nekvetl jediný strom. Tak aspoň vím, kam zajet, až ta krása u nás pomine...



Pořád dělám přání na míru, i svatební leporela. Jenom o tom už skoro nepíšu. A taky je dost často nemůžu publikovat hned, abych neprozradila překvápko, a pak na to zapomenu... Je toho prostě už hodně, té mojí produkce, a to je dobře. Ale na doby, kdy jsem doslova jásala nad objednávkou každého minipřáníčka, pořád s pokorou vzpomínám, to si pište...

Oblíbila jsem si pořad Jana Šmída a Jana Šibíka "Jak se fotí..." Nejen že mám po každém díle chuť někam si vyjet na výlet, ale hlavně vzít foťák a cvakat. Obdivuju, že ukazují techniku focení, kterou já naprosto neovládám. Tedy reportážní. Líbí se mi, že zachycují život, pohyb... A tak když jsem šla do centra na kafe, zkusila jsem se na město podívat jako turistka. A co myslíte? Zase to skončilo u okýnech, střech, nápisů, prasklin, květin, detailů... Na pohybu a lidech a celkových pohledech budu muset teda ještě zapracovat.



Jeden velikonoční na přání. Jo jo, opuntíkovat se dají nejen ořechy, ale klidně i vajíčka a ulity a všechno prostě!



Jak mám tu hlavu plnou rozkvetlých stromů, nějak to na mě přišlo, a hodila jsem na plátno tuhle třešňovou vílu. Zatím spolu nemáme úplně vyjasněné vztahy, jakože jestli si jsme sympatické nebo ne, přece jen ta růžová a tak... Jediné, co je jisté, že ještě není hotovo...




Tak to snad ani nepotřebuje komentář... Klidně i ve větru a dešti. Vítej, období květinového rauše!



Citronky z Itálie. Tak jsem je konečně zkusila naložit do soli. Milujeme nakládáne limetky, tudíž jsem zvědavá, jak to celé dopadne. A v příští várce si pak zkusím pohrát i s ruznými bylinami a kořením... Jo, a mamčina nová podlaha je superfotogenická.



Další z fotopokusů při procházce Frýdkem. A kam jsem to šla...?



Do kavárny Pod věží, kam jsem se chtěla podívat už dlouho. Je blízko náměstí, v takové enklávě starých časů, řekla bych. Zkrátka v příjemné uličce, které ještě zbyly nějaké ty půvaby dob dávno minulých, a to je u nás ve městě docela vzácnost. Hezké prostředí, velmi milá společnost Aničky, za mě spokojenost. Čím jsem starší, tím víc mě to kavárenské poflakování baví.

Ve foťáku uklizeno, doma uklizeno v rámci možností, přede mnou prázdný stůl a čistý papír. Čeká mě teď krásná práce, fakt krásná, jen se do ní konečně vnořit... Vám přeju příjemné vnoření do jara i Velikonoc. Moje letošní velikonoční invence je v podobě věnce na lodžii a kytky na stole, na nic jiného není čas ani energie.  Koneckonců, stejně jako každý rok zvedáme kotvy a celý rodinný klan přesidlujeme do lúna přírody. Se těšim!

Modré pondělí

pondělí 15. dubna 2019
Musela jsem si založit složku na fotky "Duben mix", protože cvakám pořád a všude, ale k souvislejšímu textu se nemůžu dokopat... A tak je na čase všechny ty snímky pěkně shrnout, aby nevlály jen někde na socsítích, protože i blog si je zaslouží... Rozhodly jsme se, já a moje momentálně nejbližší společnice rýmečka (jupí), že rezignujeme na zběsilé tempo uplynulých dní, a pěkně zpomalíme a uděláme si čas na roztřídění snímků na blog...

A když máme dneska zase po roce ten bezva den, "Modré pondělí", vezmeme to pěkně po mé oblíbené barevné linii... (Musím přiznat, že některé snímky jsou vlastně ještě březnové.)


Tak tohle je zatím zaručeně největší rodinný obraz, který jsem dělala. Zatím...



Nemůžu se vynadívat! Ještě z mandloňového sadu... Ale je to trnka teda...


Když jsem vloni prodávala triptych obrazů z výstavy Modré kočky, byla jsem nesmírně šťastná, protože pro každého tvůrce je obrovským zadostiučiněním, když je jeho práce kladně přijata publikem. Obrazy mi přinesly štěstí i posléze, a já díky nim mohla vytvořit i další originály na přání, takže paráda... Přiznávám ale, že s obrazem "Kočičí Múza" se mi loučilo těžko, už visel v naší domácí galerii, přijala jsem ho za svůj, a dala jsem ho z ruky jen proto, že mi noví majitelé byli supersympatičtí a aby byl triptych pohromadě. Nyní konečně přišel čas pro malou náplast. Do kočičího rámu jsem si udělala pro radost "Malou kočičí Múzu" a ta už mi zůstane, tu nedám...



Aršík známek vydaný na počest stých narozenin cestovatele Miroslava Zikmunda je výtvarně velmi vydařený, co říkáte? A třeba takhle se dá zpracovat do podoby obrazu... Bude viset vedle obrazů vytvořených ze známek vydaných v roce 2015 na počest sira Wintona...♥



Andílek pro synovce ke křtinám.


Židle budou k vidění na holešovském zámku...


A budou tam i tisky v repasovaných starých rámech. 


Sestřenice Lenča a focení na "Větrné hůrce", ze kterého jsem si odvezla to "parádní" nachlazení. Jo, a taky jsme u mamky vyklidili celý sklep, ale to tak fotogenické nebylo.


Tomovi se konečně splnilo přání, a po cestě domů jsme se stavili u větrného mlýna v Partutovicích. 


A po cestě jsme objevili i krásný lom...

Nic dalšího ze sebe už nevypotím. Kašlu na to. Ha ha, to je takový ten chřipkový humor... 

Ještě pár detailů...

pátek 12. dubna 2019
... z mikulovského levandulového butiku.


Stěna je komplet. I s podobenkami všech, kteří za tímto krásným projektem stojí...


Vizitky...


A výdejní okno, ze kterého dostanete voňavou kávu, dortíky a další dobroty...

Zítra poprvé oficiálně otevřeno.
Tak, obchůdku, přeju, ať se daří, a taky spousty spokojených návštěvníků!