Papírové portfolio

středa 27. července 2016
Už mám internetové portfolio, kam průběžně házím všechno, co vytvořím, taky svatební portfolio, kde "skladuji" vše, co se týká svateb, ale nemůžu si pomoct - papír je papír... V pondělí mi přijela kreativní návštěva, Dasha, která vždycky vytáhne z rukávu spoustu tvořivých tipů a nápadů a materiálu a udělátek, a tudíž byla super příležitost se do toho konečně pustit. Do papírového portfolia přáníček, která jsem zatím nechala natisknout. Nebudeme si nic nalhávat, v tom horku výkonnost nic moc... Ale začali jsme a to je důležité. Motivy se začínají kupit, a já bych měla ráda přehled... Některá přání už jsou doprodaná, tak abych vůbec sama věděla, co by chtělo nechat doplnit... 


P.S.1: Přemýšlím, jakou další papírovou vylomeninu vymyslet. Včera jsem byla tázána, jaké vánoční dárky se u mě budou dát pořídit. Kromě hromady přání mám zatím k dispozici kalendáře, pexesa, dopisní sady... Kvarteto je ještě na dlouhé lokte... Sady magnetek vám určitě ještě připomenu... Napadly mě nějaké sady na scrapbooking? Třeba? Obrázečky, ceduličky... Papírový betlém? Omalovánky...? Co myslíte? Co marně sháníte? Po čem toužíte...? (Některé dny jsou prostě vhodnější k plánování než k činům... To dusno...)

P.S.2: Takhle nějak to vypadalo v průběhu tvorby prvních listů portfolia...


P.S.3: Pexeso odesláno. Omlouvám se za malou obsahovou chybku, kterou jsem v něm našla, pexesářům už jsem odeslala email... Další tisky už budou bez chyby. A snad to byla poslední chyba, která nastala, a jinak vše proběhne v pořádku. Mně se z tolika balíčků vždycky úplně točí hlava. Abych dala správný počet kusů do balíčku, napsala správnou adresu... Abych všechno zabalila tak, aby zásilka přežila cestu. Aby se i tak po cestě něco nezničilo... Aby balíčky vůbec dorazily nebo aby se mi nevrátily... No, jsou to nervy... Kdyby se přece jen něco zvrtlo, dejte mi vědět, určitě to vyřešíme...


Jak si uvázat pugét...

pondělí 25. července 2016
Nic to není, věřte mi... A já vám prozradím pár věcí, které vám celý proces ještě usnadní... Když už jsem vás na ty ekokytky tak nalákala... Květiny, které vidíte na fotkách, jsou uvázané z toho, co roste v okruhu do kilometru od našeho domu. Bydlím na okraji města...

* Na začátku se na něčem domluvíme, ano? Pokud chytáte panické záchvaty strachu, když kolem proletí moucha, vykašlete se na to... Už to tak prostě je, že v trávě a na kytkách žije spousta breberek... Ani když se potkáte se včelou, není nutné hystericky máchat rukama kolem sebe. Věřte mi, jste jí naprosto ukradení. Nechte ji udělat její práci a ona si poletí po svém...

* Doporučuji pozorně si květy prohlédnout, zda breberky nebydlí přímo v nich nebo na nich. Na louce jsou žádoucí, doma už tak moc ne. Květiny s mšicemi nebrat, broučky vytřepat...

* Nedělejte stejnou chybu jako já, a nechoďte na květinové výpravy jen v žabkách a s krátkými kalhotami. Pravidelně se vracívám s olezlými lýtky, a to nejsem alergická... Do povinné výbavy lučních květinářů bych v létě kromě ostrých nůžek zařadila i opalovák a repelent. Včera jsem utržila asi sto pichanců, au au...

* Ideální je vyrazit s přenosnou nádobou na vodu, aby květiny při sběru nevadly. Je jasné, že se člověku s sebou na procházku nechce tahat rovnou kýbl... Nosívám takovou tu starou bandasku na mléko...

* Ať už vyrazíte s vodou nebo bez ní (a to pak platí dvojnásob), je dobré si trasu sběru projít s očima na šťopkách a koukat, kde co roste. Trhám až při zpáteční cestě, a to je pak fofr (zase kvůli vadnutí).

* Časem si vytvoříte trasy, na kterých budete mít přehled o tom, co kde roste. Já už mám svá bezpečná místa... Všímejte si i různých bobulí, pupenů a trav, dodají kytkám úžasný objem... 

* Jestli je to možné, stonky čistím od zbytečného listí přímo při sběru. Nezdá se to, ale když otrhávám až doma, zbude poměrně dost odpadu. Takhle mám aspoň přehled o skutečném objemu květin, a koš není plný listí...

* Pokud jste to nestihli po cestě, doma rozhodně očistěte stonky květů do hladka. Zbytečné listí ve vodě zahnívá, a kytka rychleji vadne. Když jsou stonky očištěné, květy si rozdělím na hromádky dle druhů, a pak už jenom randomize přikládám jednotlivé kvítky k sobě. (Většinou tak tři květy jednoho druhu, pak další, a tak pořád dokola...)

* Hotový pugét svážu kousek pod květy lýkem nebo režným provázkem, aby držel tvar. Stonky dole zastřihnu tak, aby i nejkratší stonek dosáhl do vody. (Chcete-li dlouhou kytku, trhejte dlouhé stonky.)

* Jestli máte zvíře (kočku) květinářku, dávejte bacha, aby vám příliš intenzivně nepomáhala. Maty mi jednou v nepozorované chvíli sežrala kus obilí s dlouhým vlasem. Její dušení, chrchlání a sýpání a následně poblinkaný celý byt, no, nic příjemného... A to to mohlo dopadnout mnohem hůř, kdyby si vybrala něco jedovatého...


Kytky z koláže bych zařadila do kategorie menších. Jejich kompletní příprava včetně úklidu po práci. nafocení a úpravy fotek trvala asi hodinu. Pokud budete mít ale specifické požadavky na barevné ladění či květinové složení, počítejte s delším časem sběru... Podle toho, co jsem zatím vypozorovala, je ve volné přírodě nejméně k dostání červená. To se dá parádně dohnat různými bobulemi, ovšem až na podzim...

P. S.: Dnes jsem při odvozu kamarádky pozorovala paní u autobusáku, jak trhá krásný divoký pugét... Takovou radost mi udělala!

Africký sen

neděle 24. července 2016
Jednou za čas to na mě sedne, začnu projíždět nabídky cestovek, a usilovně přemýšlet, kde sehnat hromadu peněz, abychom mohli vyrazit na naše vysněné africké safari. Občas propadnu skepsi, že takový balík nemůžu nikdy našetřit, a že se tam nikdy nedostaneme, pak ale podlehnu příjemné vlně snění a řeknu si, že se to nějak vyvrbí a představuju si všechny ty baobaby, žirafy a západy slunce nad savanou. Pak začnu plánovat, co si vezmu s sebou a jaké fotky uděláme, a co nesmíme zmeškat... A pak se znova kouknu na stránky cestovek a ujistím se, že ceny zájezdů opravdu neklesly aspoň na polovinu, povzdechnu si a jdu vydělávat na hypotéku... Ale jednou nám to vyjde, vím to!

Po svatbě jsem byli už jen kousíček od splnění našeho společného snu. Chtěli jsme za penízky ze svatebních darů jet objevovat krásy naší milované Afriky. Jenže to tak asi nemělo být. V tu dobu byla panika kolem epidemie eboly na vrcholu, a my jsme se fakt báli... Asi se to stalo, abychom objevili magické Bali, na které bychom jinak nikdy nejeli... 

Moje láska k Africe trvá už od dětství. Od dědy Lexy jsem dostala úžasnou knížku Kimuri od Josefa Vágnera a byla jsem lapena. (Opravdu doporučuji, jsou v ní příběhy českého cestovatele, i africké pohádky, krásné ilustrace...) V pubertě jsem pak přešla na romány od Wilbura Smitha, a moje touha po africkém dobrodružství byla zpečetěna. (Nedávno jsem se jednu z jeho knih snažila přečíst znova, a po pár stranách jsem to vzdala. Nechci si kazit idylické vzpomínky...) A pak jsem poznala Toma, a zjistila jsem, že jeho největší sen je podívat se do deštného pralesa a na safari... A tak už si o té cestě společně dvanáct let sníme... Ke kulatinám jsem Tomovi dala obraz s názvem "Africký sen", který nám každé ráno po probuzení připomíná, že je na dosah...

Letmo jsme se ho dotkli během cesty do Maroka. Pořád na ni vzpomínám, Maroko je tak nádherná země... A na naměstí Jemaa el-Fnaa v Marakéši, tam jsme na sebe nechali dýchnout Afriku se vším, co k ní patří. S živočišnou krásou, nepříjemnými pachy, exotickými vůněmi, neskutečnými barvami, odpornými pokrmy, lidmi všech barev a vyznání, ubíjejícím horkem a dokonalými rukodělnými trhy...

Mimochodem, inspirace africkým uměním a tradičním řemeslem je mi opravdu velmi blízká. Různé etno vzory a batiky na textiliích nebo keramice v interiéru zbožňuju. Přírodní materiály, surové dřevo všech odstínů, barva písku, země a nebe... "Primitivní" (dle mého geniální) malby z daleké prehistorie... 

A móda? Safari styl se mi vždy líbil. Nedávno jsem neodolala a koupila si klobouk. A taky by se mi velmi hodily pohodlné, ale dobře vypadající sandály a stylový batoh. Viděli jste třeba batohy, co teď ušila lochta? Tak takový... Šedohnědorezavý, možná s malinkou kapkou modré... Abych na tu cestu byla dostatečně připravená, že jo...

P.S.: Kdyby se vám líbil můj linoryt, mám tady jeden hnědo-tyrkysový tisk s červenými detaily. V případě zájmu ráda pošlu do emailu foto a info o ceně...

Zdroje obrázků najdete na mém Pinterestu.