Rok zajíce... Nebo králíka... Nebo prostě kýho šlaka... Podle čínské astrologie prý do zaječího doupěte taky patřím. Když jsem si tak pročítala charakteristiku zástupců tohoto znamení, pasovalo to na mě až děsivě přesně. Ty dobré pasáže, i ty méně lichotivé... Podle předpovědí nás prý čeká rok harmonický plný naděje. To zní dobře... Tak kéž by! Navíc zajoši k jaru prostě patří, tudíž inspirace posledního originálku byla jasná. (Formát A4. Akvarel, perokresba. Signováno, datováno. V dřevěném patinovaném rámečku. Obraz je k mání, stojí 4000 Kč.)

Poslední roky jsem moc toužila po sněženkovém výletu. Předloni byly zavřené okresy a my přišpendlení s koronáčem v posteli. Vloni bylo docela chladné jaro, a já jsem byla tak nedočkavá, že jsem se na všechny květinové výlety vydala dřív, než květinky stihly pořádně vykvést... No, a letos se to tak nějak seskládalo, ani jsem nevěděla jak. O oblasti "Sedlnické sněženky" jsem nikdy dřív neslyšela. Přitom je za rohem. Tak jsme tam o víkendu vyrazili, a byla to fakt krása...

Jinak jsem pilně motala, všechny jarní věnečky na přání už jsou u svých majitelek, a teď už střádám poklady na pondělní vítání jara do Roubenky...

Jo, a ještě ty krásné "porcelánové" perníčky! Tady najdete fondánový list s cibulákovým vzorem. (Mají i vykrajovátko patřičné velikosti.) Z něho vystříháte předtištěný motiv vajíčka, spodní stranu potřete vodou a nalepíte na perník. Nápad jsem stejně jako perníkové slépečky obkoukla u Aleny Chovancové, a dle jejího vzoru jsem fondán ještě obkroužila cukrovou polevou...

Jak je vidno, sníh nesníh, vichr nevichr, rýma nerýma, já už frčím naplno na jarní vlně...

Estetické vjemy na nečekaných místech... Jako třeba v naprosto fantasticky pomalovaném podchodu pod dálnicí... Za takovou "instalaci" by se nemusela stydět nejlepší galerie. Nepodařilo se mi dohledat autora, škoda. Nebo když jdeš na vlak a takové ty válce původně na jízdní řády jsou polepené působivými plakáty k výstavám... Nebo na toaletách v nové restauraci... Fotografie starého města na skleněné ploše... Jo jo, ani to kolem mě na fotkách není galerie, ale s prominutím... hajzlíky... (Měšťanský pivovar Kojetín. Rozhodně stojí za návštěvu.) Miluju to. Když mě do očí udeří čirá krása na absolutně nepatřičném místě...

P.S.: Nějak se mi nedaří fotonávštěva Chebu. Jak čas plyne, chce se mi sdílet jiné věci... Nevadí, třeba ještě přijde ten správný impuls. A nebo taky ne... Každopádně na svou lázeňskou kúru vzpomínám moc ráda a s vděčností. Nejvíc si uvědomuju, jak moc mi prospělo, že se mi tam podařilo to, co se mi jindy poštěstí málokdy. Zcela si pročistit hlavu a zastavit (často zbytečné) víření myšlenek... 

Jaro klove na dveře! Když jsem viděla úžasné slepičkové perníčky od Aleny Chovancové, nešlo jinak než si takové taky upéct a nazdobit. Alena vymýšlí se svou kamarádkou Lucií Arichtevou různé druhy vykrajovátek. Alča perníčky originálně nazdobí na ukázku, Lucie nechá vykrajovátka vyrobit a prodává. Tento způsob podnikání zdá se mi velmi sympatický... Kdybyste chtěli mrknout na tvary, tak tu. (Já jsem si vykrajovátka taky zakoupila, a info a odkazy dávám, protože mi to přijde jako fajn tip.) Recept na perníčky jsem použila od Peti Bududub. Je výborný, i já patla jsem těsto zvládla bez problémů, a perníčky jsou hned po upečení měkkoučké a moc dobré. 

Brácha jarního věnce z Ráje putoval do Roubenky. Úplně se tetelím, že moje výtvory zdobí taková fantastická místa. První jarní den a s ním i náš kurz v chaloupce se blíží. Střádám skořápky, sbírám ulity, domlouvám, komu "oholím" krušpánek na zahradě, a hlavně se opravdu moc těším. (Volné je poslední místečko.)