Kouzlo zimního lesa

neděle 9. prosince 2018
"Lepší" počasí pro páteční výplaz na Praděd jsme si nemohli vybrat. Ledovka, studený vichr, mlha. Potkali jsme jednoho jediného blázna, který se v té slotě taky vydal na hory. Ale tak co, na zadek jsme sice spadli několikrát, ale naštěstí bez následků, přežili jsme to, a wellness pro duši to byl dokonalý. Výmaz mozku na jedničku. Když se musíte soustředit na každý krok, není v hlavě místo na nic jiného... Wellness pro tělo jsme si pak dopřáli ve vířivce a sauně, a přiznávám, že jsem to potuplovala i léky proti bolesti. No jo, zničená jsem byla fest... Moc jsem nefotila, protože jsem si fakt nebyla jistá, kdy sebou švihnu o zem, a nechtěla jsem o foťák přijít, ale při funících pauzách jsem ho občas vytáhla, protože to všechno kolem, to byla nádhera. Les a jinak nic. Kapky vody, korálky z bublin, mechové pelíšky, nádherné "plantáže" borůvčí, milion odstínů zelené, šedé a hnědé... Praděd jsme zdolali, a rozhodně se tam vydáme znova, protože jsme všude viděli jen "rozlité mlíko"...

V sobotu už jsme se do větších akcí raději nepouštěli, a zvolili jsme jen miniprocházku kolem Rejvízu, abychom protáhli namožené svaly. Mechové jezírko jsem ještě nikdy na vlastní oči neviděla, a jsem ráda, že jsem mohla tento nedostatek napravit... Zbytek víkendu se sestával z dobrého jídla, relaxu a knížky. Bydleli jsme v Horském hotelu Vidly, a můžeme doporučit. Loňská Villa Regenhart, to byl teda superluxus, ale tady se o nás taky starali moc hezky. Jediné, co nám chybělo, byl plavecký bazén, (což jsme ale předem věděli, že tam nebude, aby nedošlo k mýlce...) Jinak má hotel fajn pozici pro poznávání Jeseníků, je kousek od Karlovy Studánky i Lázní Jeseník, a přímo od hotelu se dostanete přímo na Praděd (za lepšího počasí!)...

Při klouzání svahem dolů jsem občas sebrala nějaký ten lišejník či větvičku, a tak jsem si na balkon uvázala pořádně velký věnec, který ovšem zatím nemám vyfocený, protože než jsem ho domotala, byla tma jako v pytli... Mimochodem, ta nás dohnala i v lese, naštěstí už jenom kousíček od auta, protože být v noci v zimním lese, to je teda pro člověka s bujnou fantazií přímo adrenalinová disciplína... 



Chvíli jsem na to koukala, kde se tam teď vzal žabinec, než mi došlo, že jsou to "jen" bublinky vody. Brouzdaly z kopce dolů jako korálkové náhrdelníky...


Lesní bytosti. Znáte píseň Běs od Tomáše Kočka? Tak asi tak...


Korálový lesní útes?




Naučná stezka Rejvíz.


Velké mechové jezírko.

7 let doma a začátek adventu

úterý 4. prosince 2018
Přijde mi to neuvěřitelné, ale dnes je to opravdu už sedm let, co jsme se nastěhovali do našeho bytu...




Náš letošní adventní. Při předadventním motání věnců jsem našla ve staré kredenci ve sklepě tuto nádhernou skleněnou mísu. Babi a děda ji dostali jako svatební dar. Chtěla jsem si ji jen vypůjčit, ale byla mi věnována, a já z ní mám upřímnou radost. Utvrdila mě v tom, že si letos necháme jednoduchý ořechový věnec, protože s ní a dlouhými bílými svícemi krásně ladí. Ještěže jsem si ten květinový uvázala už na podzim, aspoň mi to není líto. 


Dana Lindenthalová alias lind vyhlásila moc milou soutěž o krásné tašky z jejího autorského modrostiku a tištěných látek. První čtyři soutěžící, kteří vytvořili na Fleru tři po sobě jdoucí nominace s fotografií jejího výrobku, dostali jednu z tašek dle svého výběru. Bohužel pro mě soutěž vyhlásila zrovna v den, kdy jsem jednu nomku ráno už udělala, a nominace se mohou tvořit pouze jednou za tři dny. I tak jsem se ráda zapojila, protože mě skládání koláží z krásných výrobků těší tak jako tak, a málokdy se stane, že bych nějakou Daninu fotku nepřipojila... A víte co? Danka byla tak hodná, že i když jsem nebyla mezi prvními čtyřmi, poslala mi poštou radost... Kus nádherného, její rukou zdobeného, modrotiskového plátna. Jelikož jsem na šití levá, rozhodla jsem se ho využít po svém. Z většího kusu jsem vytvořila paspartu panence Marii. Obraz vypadá překrásně, tudíž jsem se sobecky rozhodla, že si ho nechám. I menší kousky využívám k rámování obrázků. V rámci zužitkování věcí, co mám doma, jsem se rozhodla využít co nejvíce rámů, které mi tu jen tak leží ladem, a tak rámuju a dekoruju... Některé schovám Ježíškovi, jiné s sebou vezmu na poslední letošní prodejní akci...


Když půjdete do Místku na Náměstí Svobody, najdete tam adventní městečko, a v něm i Ježíškovu poštu. No, a v Ježíškově poště i tyto andělské pohlednice. Teda doufám, protože když jsme tam byli v pátek na rozsvěcení vánočního stromu, tak jsem jednu vzala a zbaběle utekla, jelikož taková mačkanice, to není nic pro mě... Přiznávám ovšem, že bych si tam ráda zašla uloupit ještě aspoň jednu. Dali mi volnou ruku, a tak je zase celá taková modrošedá... ("Svůj" betlém jsem ani letos bohužel nikde "nepotkala".)


Dnes máme sv. Barbory, a tak jsem si nařezala větvičky ovocného stromu, čili "barborky". Říká se, že který den od vložení do vázy rozkvetou, ten měsíc bude nejšťastnější. Já to dělám trochu jinak. Je celkem logické, že nerozkvetou hned zítra nebo pozítří, proč by ale leden či únor nemohly být šťastnými měsíci? Uříznu proto 12 větviček, a na každou pověsím číslo. Ta, která vykvete první, prozradí, že se daný měsíc stane něco úžasného. Což ovšem neznamená, že i ty ostatní měsíce nebudou moc fajn...


Nástěnku jsem od kamarádky dostala už vloni na narozeniny. No, někdy to prostě trvá, ale o víkendu jsme ji konečně pověsili. Tu nástěnku, samozřejmě. Je skvělá. Nástěnka i kamarádka. Nasprejovala starý rám, natřela starou desku a tradá, krása je na světě. Když jsme teď procházeli jedním nákupním centrem, měla jsem chuť ječet. Hrůzou. Letos jsem se dárky snažila co nejvíce pořizovat u drobných tvůrců, s ekologickým přesahem, tak aby vydržely co nejdéle, a těm, co se neurazí, naopak to ocení, i v bazarech a antikvariátech a starožitnictvích... A že mi někdo ze starého krámu vytvoří něco takhle úžasného, toho já si cením moc... Slíbily jsme si, že až bude v lednu volněji, roztřídíme staré nepotřebné oblečení, našijeme z něho dárkové pytlíky, a ty pak budeme místo papíru používat na dárky celý rok. Snad to klapne...

Tak takový je náš začátek adventu. Doufám, že se máte taky hezky, a užíváte si pohodu prvních prosincových dnů...♥

Když nemůžeš...

čtvrtek 29. listopadu 2018
...tak zpomal, klidně se úplně zastav, vydechni, udělej pro sebe něco hezkého a milého, a pak můžeš vesele pokračovat. Takové to heslo: "Když nemůžeš, přidej!" mě vždycky dost znervózňovalo... Chápu, že jsou lidé, které hecování baví a žene k větší výkonnosti, především v oblasti sportovní, já to tak nemám ale ani právě při sportu. Jakmile mě někdo začne tlačit na sílu, zaseknu se, a je zle. Tom by mohl vyprávět, kolikrát mě našel v půli kopce zuřící a plačící, kolo mrštěné v pangejtu... Když mi ale nabídnete příjemné povídání, pravidelné pauzy, a možnost kochat se krásou krajiny a občas sebrat nějakou tu šišku nebo větvičku, to já vám ujdu kilometrů, kolik budete chtít... Na závody mě zkrátka raději neberte...

Když jsem si před dvěma týdny představila, jaký nápor mě čeká, místo hecování jsem si rozepsala činnosti, zda je vůbec reálné to všechno zvládnout, každý dílčí krok jsem se snažila vykonat s radostí a bez stěžování, a slíbila si, že až to všechno zvládnu, udělám si volný čtvrtek a pátek. Zvládla jsem to, jupíjou, a tak mám dneska volný den... Asi mi jde to odpočívání dost dobře, protože je cca 10 dopoledne, a já jsem zatím stihla jen dva čaje, ustlat postel a posnídat... (A tenhle příspěvek píšu už od sedmi, tudíž rychlostí jedna věta za deset minut...)

Tak jo, máme tady jedenáctou, a já po dlouhém příjemném zírání do blba ťukám další řádky. Včera jsem byla na druhé letošní akci, příjemně komorní a klidné. Mám jeden zvláštní poznatek. Věnce, které dřívě někomu na internetu káply do noty, se neprodaly. Oběma dámám jsem prve napsala, že nechci jet na akci s prázdnou, a nevím, jak je to možné, všechny ostatní se v Písmodílně udaly, jen ty dva chtěné prostě zůstaly... Asi bych si z toho měla vzít ponaučení, že když si někdo něco vyhlídne, nemám kolem toho dělat cavyky...

Taky bych chtěla nadhodit "farplán" do Vánoc. Na poště to začíná být k nesnesení už teď, a už teď se dodací doba značně protahuje... Máte-li zájem o nějaké zboží, objednejte a zaplaťte prosím do 5. prosince, potom už si nejsem jistá, zda můžu zaručit dodání do svátků. Nejsou to plané řeči, dodávání před Vánoci bývá fakt sázka do loterie. Jedna várka je na místě druhý den, a další se toulá dva týdny... Objednané zásilky vám pošlu samozřejmě i posléze, ale víc jak jednou týdně, a to v pondělí 10. a 17. mě na poštu nikdo nedostane, na to jsem příliš trop na nervy. Od 6. do 9. prosince o mě nikdo neuslyší, budu se toulat po Jeseníkách a válet se ve vířivce... Osobně si budete moci koupit přání a plakáty v sobotu 15. prosince na Nekonvenčním vánočním jarmarku v Ostravě. Zakázky až do konce roku bohužel nepřijímám, ale moc se těším na vaše zadání na leden a únor, a tak dále... 

No, a najednou je večer, a já už jsem se k dalšímu psaní nedostala. Tak dneska prostě stačí, a já se zase brzy ozvu. Ono je to odpočívání strašně časově náročný...

Hrnečky TADY.