Kdyňsko a Domažlicko

středa 1. července 2020
Kam se letos chystáte na dovču? Poznávat nějaký zajímavý kout naší krásné vlasti? Jestli plánujete cestu na Domažlicko a Kdyňsko, čekají tam na vás, myslím, vydařené suvenýry... Jana, šefová kdyňského kulturního střediska, je člověk na svém místě. Když nám s Alenkou Vorlíčkovou vyšla první pohádková knížka Zakletý zámek, šla nám tehdy "za kmotru". Od té doby jsme v kontaktu, i když já existuju tady na severu Moravy, a ona na západě Čech... Ještěže máme ty internety. Protože člověka "stejné krevní skupiny", který dělá věci srdcem a naplno, toho si chcete v životě podržet, že jo... Nedávno se Jana rozhodla, že je načase pozvednou ne jen úroveň kulturního vyžití, ale i turistických a propagačních materiálů... A k mé velké radosti oslovila právě mě. Zase nová zkušenost, to já ráda... A tak vznikly tyto dvě ilustrace. V Kdyni už prý chodí v triku s potiskem takřka všichni, juch! (No vážně, přišla mi kouzelná fotka otričkovaného pana starosty a paní místostarostky...)  

Já zatím cestuji aspoň takhle s barvičkami, ale už se moc těším, že brzy vyrazíme i skutečně. Potřebuju akutně aspoň na pár dní vypnout. Jsem oblažována množstvím nádherné práce, ze které mám velkou radost, ale víte jak to je... Harmonie musí být. A tak se třesu na poslední letošní jihomoravský víkend, tentokrát prodloužený, tudíž i více odpočinkový a výletnický. Ale levandulka bude, to zase jo! Nějak to uteklo. Člověk se na vůni při práci s touto úžasnou bylinkou těší celý rok, a on už bude poslední kurz...

Tak si moc užijte cestování a výletování a vůbec celé léto! A jestli někde narazíte na Oringlí suvenýry, dejte vědět, takové zprávy já ráda... (Kromě Frýdecko-Místecka a jižní Moravy - levandulových produktů ve Starovičkách, sluníčkového čaje v Čejkovicích a výmalby obchůdku v Mikulově, už začínám expandovat i do Čech, cha!)





Bahno, stroje, levandulka

úterý 23. června 2020
Když to vezmu pozitivně, tak horko a dusno jako minulý týden vážně nebylo... Ale co, já to ani jinak než pozitivně uchopit nemůžu, protože i propršený levandulkový workshop byl bezva. Měly jsme s Luckou na výběr. Buď kurz vzhledem k vývoji počasí zrušit, a nebo zkusit účastnice obvolat, a zeptat se, zda přijmou i dešťovou variantu. Zjistily jsme, že se všechny těší tak moc, že rušit se nic nebude. A tak jsme se s hrdinným pokřikem: "Kdo se bojí, nesmí na pole!" vydaly k lánu, kde jsme minulý týden nechaly pracovní pomůcky. Lucka jako zkušená farmářka šla bosky rovnou, já jsem si boty obalené bahnem zula po pár metrech a pokračovala boso taky. Z pole jsme vyhodily dvě slečny, které nám anglicky tvrdily, že česky nerozumí, přičemž jim Lucka velmi důrazně vysvětlila, že je jí to úplně putna, a že zamčená brána je dostatečně nadjazykový symbol, který snad chápe i ten největší tupec. Zatímco statečná farmářka hlasitě vyprovázela tyto dvě, nahoře na poli se k odchodu ani trochu neměli další dva, kteří to na nás posléze pro změnu zkoušeli německy. (Já vám nevím, ale kdybych viděla, jak dole na poli majitel křičí na někoho jiného, tak bych se asi dál nevzrušeně levandulí kochat nedokázala...) Od rakouského páru jsme se dozvěděly, že oni chtěli na (rozbahněném a zamčeném) poli strávit hezký čas, protože jsou na dovolené, a že nejsme ani trochu příjemné... Co k tomu dodat... 

Chudák traktor musel na déšť, abychom my mohly vnést květinovou něhu mezi stroje a další technická udělátka. Jak je vidno, i v garáži může panovat příjemná tvůrčí atmosféra, při které vznikají krásné pugéty a věnce, a i v pláštěnkách a gumácích se dá nasbírat plná náruč květin. Jsem ráda, že se nic nerušilo. Ani o zážitek z pole kurzistky nebudou ochuzené, jen si budou muset udělat výlet ještě jednou. Rozdaly jsme jim volňásky pro ně i rodinné příslušníky... Poslední levandulový kurz bude za dva týdny, a když už jsme měli horko k padnutí i celodenní liják, tak teď by třeba mohlo být počasí "tak akorát", což? 















Rubíny a smaragdy

středa 17. června 2020
Znáte seriál Příběh služebnice? Nebo knihu? Já jsem o obojím samozřejmě slyšela, ale nějak jsem si bez jakéhokoliv dalšího zkoumání zařadila do kategorie "nějaká ta americká červená knihovna", aniž bych vlastně doopravdy věděla, o co jde. Ach, ty předsudky, jak snadno jim podléháme. Nedávno jsem narazila na čétéjedničce na první díl seroše, a pustila si ho k práci. Co vám budu povídat, po třičtvrtě hodině jsem s otevřenou pusou koukala do obrazovky a na papír neudělala ani čárku. Na(ne)štěstí máme předplacené "ejčbíoučko", kde jsou k dispozici všechny tři řady, takže jsem se do toho příběhu úplně zažrala. Až děsivě a slídivě mi vrtá v hlavě pořád. Uvědomila jsem si, jak křehký stav je svoboda. A že si vlastně možná ani nedokážu naplno představit, jak obrovské štěstí mám, že jsem ženou v této době, v této zemi a po boku svého muže... Že si můžu žít svým ženským způsobem, podnikat ženským způsobem, myslet ženským způsobem, a že to nikdo v mém okolí nepovažuje za méněcenné, nesprávné nebo snad zvrácené. A přitom by možná stačilo vystrčit nos z vlastní bubliny, a zjistila bych, že klidně za rohem, ve vedlější ulici, ve vedlejším vchodě, to může být úplně jinak. Rozebírat otázku rovnosti různých bytostí a přijetí jinakosti a strachu z odlišnosti by bylo na hodně dlouho, na mnoho písmenek a stran... Já jsem jen chtěla říct, že ten seriál nabízí spoustu témat k zamyšlení a uvědomění... A taky, že jsem teď byla asi dost ovlivněná i jeho vizuální stránkou, mimochodem výbornou, protože lidé jsou v něm kastování podle oblečení, které nosí... Služebnice jsou oděny do rudé a Manželky do smaragdové a petrolejové... A zrovna tahle paleta se mi teď na snímcích objevuje docela často.

... Dokonalá snídaně od kamarádky. Lucka rozjíždí svůj srdcový projekt Divoká pekárna, který chce vést tak, aby ji naplňoval a těšil. Zkrátka tak, jak se snažím i já pečovat o svou Oringli. Bez šablon a aniž by mě někdo někam tlačil... Musím říct, že něco tak dobrého jsem už dlouho nejedla. Kváskový chleba dlouho kynutý, z bio mouky, která se s chemií opravdu nepotkala... Jahodový koláč z neumělohmotných jahod, marmeláda rovněž, jen s pektinem a třinovým cukrem. Bezová limča z jihomoravských úvozových cest a filtrovaná káva ze Sonnentoru... A teď v sobotu prý budou vafle, tak se těším. Takovou dobrou snídani jsme měl asi naposledy v Jítravském dvorci, na svatbě kamarádky, kde měli taky všechno domácí, pečivo, marmelády a sýry, a bylo to znát...

... "Naše" pole vlčích máků z loňska obsadila kukuřice. A tak je to asi správné, jsem ráda, že jsem si jedinečnost toho zážitku dokázala vychutnat... Rudá moře se ovšem objevila jinde, a vlastně mnohem honěji než vloni. Makové panenky mají asi rády deštivo. (Já taky.) Tohle se vine v krajině nad Velkými Pavlovicemi...

... Seňorita. Pro španělštinářku jako poděkování. Ano, i takové dary se dávají učitelům... Někteří si to zkrátka zaslouží. Líbí se mi, že si někdo dá tu práci, a zamluví obraz pro oblíbenou učitelku u oblíbené výtvarnice, aby jednu potěšil a druhou podpořil. Protože co si budeme povídat, není to tak jednoduché a ani levné jako vzít v sámošce první bonboniéru, která je po ruce...

... Jahody jsou skvělá věc. A co teprve ty dorty pod nimi! Mě to neskutečně dojímá, že si někdo dá tu práci, a upeče mi dort. Dojímá mě to proto, že pro mě je pečení něco, co neprovozuji moc ráda. Ale mlsat, to zase jo! Od kamarádky Barči cheesecake a od mámy Pavlova...

... Malované domovní číslo. Dřevěná deska uřezaná do tvaru domku, pomalovaná akrylovými barvami a zalakovaná dvěma vrstvami lodního laku, aby vydržela i déšť. Chtěla jsem tak původně zpracovat i prkna naší staré postele, nařezat z nich domečky a pomalovat. Přiznám se ale, že jsme většinu postele nakonec prostě spálili... A že to byl moc hezký letní večer...