Okolo Frýdku cestička...

čtvrtek 19. dubna 2018
Kdeže by mě kdysi na základce v hudební výchově, kdy jsem skoro ani nevěděla, že Frýdek existuje, napadlo, jak ráda a často tu cestičku budu šlapat... Normálně čtvrteční odpoledne a podvečery využívám k práci, protože bývám sama doma, ale dnes bylo tak nádherně, ale TAK, že by byl hřích zůstat sedět doma. Nikdo se mnou nemohl jít, tak jsem pozvala na procházku aspoň foťák, a vydala se na jednu ze svých oblíbených tras... Taky si potřebujete k místu, kde žijete, vytvořit pevné vazby? Já si je tvořím skrze kouzelná místa, květinová zákoutí, voňavé vzpomínky... Díky všem pěším výpravám a objevování vlastního mikrosvěta jsem tady s tím městem už dokonale srostla. 



Miluju staré prašné úvozové cesty mezi poli...♥


 A hned za domem máme takové krásné rybníčky. Sice se to tu jmenuje sídliště, ale k betonové džungli to má fakt daleko. O letních večerech posloucháme při usínání kuňkání žab...


Nejznámější zastávka po cestě, kaple U Hájku. Ještě známější je hospoda, kam chodíme na výborné točené, když si vyšlápneme s chotěm. Dnes jsem ovšem pokračovala dále skrz očičkový les...


Moje vysněné místo na domeček. Místo té stodoly, nebo přímo z ní, ve stejném tvaru, s modrými okny, ach...


A pod slavobránou z rozkvetlých třešní, královna našeho kraje, Lysá hora...


Dvě věže, aneb poutní místo, Bazilika navštívení panny Marie... Obklopená paneláky! Víte, ono se říká, že kdyby se tady na tom městě tolik nevyřádili komouši, bylo by krásou srovnatelné s Českým Krumlovem. Když listuji historickými fotkami, je mi do breku... Ale co, hlavně že popenec už zase vykvetl, a na jednom místě jsem dokonce zahlédla už i zběhovec!

Zpovykaná

středa 18. dubna 2018
Jsem teď jako ta příroda. Zpovykaná. Venku se dějí neskutečné věci. V kyticích se mi potkávají květy, které by se normálně nesetkaly. Příroda se snaží dohnat ztracený čas, a co víc, předehnat samu sebe. Kdyby třeba náhodou zase přišla stopka. Užívám si ten dubnový zázrak, je opojný, ale říkám si, není to přece jen až moc rychle? Když jsme na něj tak dlouho čekali, kam teď pádí? Pod čím se budeme za dva týdny líbat? 

Ani mně se nedaří nastolit rovnováhu. Jedna Petra běží v čele supermaratonu, a nemá sebemenší problém s dechem. Druhá se jí horko těžko drží za límec, a s vykulenýma očima a otevřenou pusou nechápe, co se to kolem ní vlastně děje. Na jednu stranu teď zvládám neskutečně moc práce, a "lezou" ze mě fakt parádní věci, na druhou jsem pořád jakoby deset kroků sama za sebou. Znáte ten pocit? Co s tím? Nechápu, jak a kdy jsem vytvořila přání, sluníčko, a nejčerstvěji i dubnovou vílu, jako by to šlo všechno nějak mimo mě, nebo asi spíš skrze mě. Ještě pořád nechápu, jak jsem zvládla všechny ty židle. (Mimochodem - budu se snažit sehnat další, především vhodné i pro dospěláky, ale je to běh na dlouhou trať. Momentálně mi zůstávají volné dvě pro malé prcky...) Nechápu, jak jsme v sobotu zvládli s Tomem umýt všechna okna v bytě, vypucovat lodžii a zvládnout spoustu dalších domácích úprav, konečně pověsit narozeninové závěsy, přesadit a rozsadit květiny, zkrátit čelo postele, a tak... Hlavně ta okna, která jsou v našem bytě fakt blbě řešená, obrovská, a ne nepodobná výkladním skříním, jsou hodna výkonu superhrdinů... Spadl mi obrovský šutr ze srdce, že od nich mám zase na chvíli klid. 

Naše jarní doma mě teď hodně baví a těší. Čisto, uklizeno, aspoň na chvilku, na stole stále čerstvá kytice, na lodžii plno zeleně. O víkendu jsem si na chatě vyrýpla ze zahrady pomněnky, které se krásně v květináčích chytly a rozkvetly. Macešky jsou koupené, po dlouhé době jsem si udělala koupenou květinovou radost, a tentokrát se mi oplatila, macešky prospívají už třetí týden... Taky mám obměňovací roupy, jako pokaždé na jaře. Ráda bych si pořídila nové šedé potahy na židle, stínidla na světla, prostěradlo, vše by Ikea. Žádné velké investice, ale stejně je pořád něco důležitějšího... Nevadí, těšení je taky fajn...







Přání na darování peněz

pondělí 16. dubna 2018
Jedu na čtvercové a barevné vlně... Další kousky, které jsem pro vás připravila, jsou přání k darování peněz. V květnu se těším na dvě krásné prodejní akce, tak chci mít připravený hezký sortiment. Čtvercové sluníčko, čtvercové plakátky pro miminka, čtvercové přání pro děti, čtvercová kniha, koneckonců i vánoční kočky, a k tomu tahle přání na peníze, to bude myslím pěkná série. Jedna řada hodně veselá, barevná, druhá květinová, romantická, to bude Oringlí "stánek", juch!

Mimochodem, ty akce jsou Sdílko v Porubě 18. - 19. května, a druhý ročník Femme Artale ve Frýdku-Místku 24. - 25. května.

V přání bude vlepená malá obálečka pro vložení penízků. Cena za jedno přání bude 90 Kč. Ani zde se nebráním předobjednávkám. Počítám, že hotové tisky k odeslání bych mohla mít  někdy na začátku května... Líbí?