Letní svatební malovanosti

pátek 17. září 2021

Během léta jsem měla tu čest připravit několik svatebních darů. Co do velikosti jim vévodila malovaná okenice... Původně léta sloužila na turistické chatě na Prašivé. Když se tam v rámci rekonstrukce rozhodli dřevěná okna vyměnit za plastová, ta původní zachránila moje jmenovkyně paní Řehová. A když se tam teď v kostele svatého Antoníčka vdávala její dcera, nápad na dokonalý svatební dar byl na světě... Jako, říkala jsem si, že rodinný portrét s dvaceti šesti lidmi letos asi už nic nepřekoná, ale teda umíte mě svými zadáními neustále překvapovat... Mile! Vendulce a Vítkovi jsem stejnou svatbu taky zdobila květinami, a občas to bylo vzrůšo, abych poslala info a fotky té správné Řehové a dárek nepropálila... Malovaná okenice pak zdobila i svatební hostinu a na chvíli se tak vrátila na původní místo svého působiště...

Hezký nápad měla nevěsta Terezka. Obvykle dělám personalizovaná přáníčka pro novomanžele. Ona je objednala pro rodiče a svědky. Vepsala do nich osobní vzkazy a poděkování a vložila náramek na památku. Prima, že?

Krásný dar je podle mě i malovaná bedna na vzpomínky. Něco jako patchworková deka, symbol domácího štěstí... Zadání si cením o to víc, že objednávala Lenka, která bednu sama dostala před pár lety ke svatbě, a poslala mi její foto, že opravdu přetéká vzpomínkami... Fotkami, přáníčky, vstupenkami... Dojalo mě to...

Všem novomanželům přeju báječný život manželský a spoustu radosti a štěstí na společné cestě...












Jaké byly "Dožínky pro žínky"...

úterý 14. září 2021
 Bořetice, vinice... 
Andělské makovice do kytice...
Parádní účastnice...
Všechno skvělé převelice...

Asi tak bych shrnula náš sobotní kurz "Dožínky pro žínky". Ještě mě napadlo "zdravá bio mňam žranice", abych nějak zahrnula i Lucčino výborné menu, ale to už mi nepřipadá tak zvukomalebné... Ráno jsme měli kváskový chleba s fazolovu pomazánkou nebo domácí meruňkovou marmeládou, na oběd dýňovou polévku a luštěninový salát s jednozrnkou a po práci schwarzvaldský dortík. Během celého dne samozřejmě kávu nebo čaj ze Sonnentoru... U Lucky je navíc skvělé, že člověk může mít naprostou jistotu, že peče a vaří z nejlepších surovin... Já jsem si opět pochutnala maximálně!

Mým úkolem bylo připravit prostředí tak, aby se kurzistky hned od začátku cítily příjemně. Mám zkušenost, že první "wau" dojem je k naladění hodně důležitý, takže jsem hlavní místnost se stolem nazdobila ručně umotanými korpusy na věnce, grafikami "Bělotrn", kterou od nás každá kurzistka dostala na památku, a samozřejmě i květinami. Každá z účastnic taky dostala makovičku s malovanou andělkou, kterou si mohla vetknout do věnce. A zatímco se Lucka starala, aby nikdo neměl hlad nebo žízeň, já jsem dělala průvodkyni do tajů aranžování květin. Vzhledem k tomu, jaké krásné pugéty i věnce vznikly, tak se asi povedlo...

Materiál jsme s Luckou sbíraly a sušily během celého léta, a ač ho byly hromady, vyšel nám tak tak. Ono se to těžko odhaduje, jak se kdo při tvorbě rozmáchne... Materiál na kytici jsme vyrazili "nakoupit" mezi vinohrady. Vzhledem k tomu, jak nádherné počasí nám ten den připravil, byla procházka úžasná. Vtipné bylo pozorovat, jak na krajinu reagují dámy místní a dámy odjinud. Ty zdaleka (i já) se kochaly, ty místní s povzdechem sledovaly, jak jim na révě zraje lopota při sklizni...

Když jsme se rozloučily, všechno uklidily a odnosily... L: "Uděláme ten vánoční kurz...?" P: "Ne! Kytku už nechci ani vidět..." O lahev vína a osm hodin spánku později... P: "Kdy že teda uděláme ten vánoční kurz?" Neděle odpoledne... P: "Lucko, představ si, našla jsem při procházce ještě vratič! Tak už ho suším..." Tak asi tak. Je to náročné, ale vybrali jsme si to samy a milujeme to...











Připomenutí kalendáře "2022"

pondělí 6. září 2021

Stala se taková bezva věc. Nechala jsem teď tisknout nějaké pohlednice, a když jsem si je vyzvedávala, dostala jsem i patnáct kalendářů. Já jsem úplně zapomněla, že je v tiskárně ještě mám! Říkala jsem si, že kalendáře nebudu už moc tlačit, abych si nějaké kusy nechala na předvánoční prodejní akce, a nějaké jako dárky, ale tohle teda trochu mění situaci. Taky jsem si všimla, že s přicházejícím podzimem už je na ně asi zase i trochu čas, protože mi přišlo pár kalendářových objednávek...

Takže, kalendář "2022", jeden kus za 700 Kč, dva za 1200 Kč♥.

Mám k tomu i pragmatické pohnutky. Už nejmíň dva roky si slibuju, že si konečně koupím nové brýle. A to je pořád "po Vánocích, po lockdownu, po dovolených"... Až to nakonec dopadne, jak s tím foťákem... O tom jsem taky mlela tak dlouho, až se prostě pokazil, a nešlo to jinak... Je pravda, že už jsem brýle během léta párkrát nemohla najít, a několikrát mi třískly na zem, což beru jako jasná znamení. "Pořiď si nás vědomě a bez stresu, nebo to zas bude hekticky a v nervech."

Taky jsem včera po dlouhé době zapnula zprávy, a tam úplně vážně mluvili o tom, že budou letos fakt strašně chudé Vánoce, protože jsou zpožděné dodávky z Číny a drahá doprava, a říkali to tak, že nás čeká minimálně hlad a mor a bída a já nevím co... Jedna paní, se kterou ohledně toho dělali rozhovor, skoro plakala... No, tak možná je načase vykašlat se na milion zbytečných caparů z levných obchodů a podpořit místní produkci... Věřím, že spousta rukodělných tvůrců během podzimu vyrukuje s krásnými kolekcemi, stačí sledovat...  A nebo "low cost" varianta - bazary, sekáče, antikvariáty + zapojit ruce a nápady. Kdysi jsem takto dárky tvořila z nouze, teď z přesvědčení a s radostí...

Já bych ráda vytvořila nějaké nové vánoční pohlednice. Vloni to nějak vůbec nešlo... A letos to teda zatím taky moc nevypadá, ale snad inspirace ještě přijde... I z toho důvodu jsem momentálně úplně pozastavila přijímání zakázek. Úkolů mám v diáři až dost...♥ A jak zjišťuju, tak moje tělo má momentálně nulovou toleranci ke stresu. Stačí trochu větší zápřah, a hned mi to dává vyžrat. Asi se můžu poplácat po rameni, že za dva týdny udělám měsíční práci, k čemu mi to ale je, když se pak o víkendu, kdy bych mohla být na horách a užívat si babího léta, třepu doma se zimnicí v posteli... Samozřejmě že mívám takové ty sebemrskačcké záchvaty, že "nic nevydržím" a "že jsem fakt slabý kus", ale snažím se na to dívat jinak, laskavěji k sobě. Výkony jsem podávala a sebe popírala už dost dlouho, tak když už jsem se jednou pustila do toho, že to chci změnit, tak si pak za to přece nebudu nadávat...

Za krásné fotky děkuji Lucii Michalčíkové...♥