První adventní...

sobota 28. listopadu 2020

Přeju vám krásný první adventní víkend.

Náš první letošní sníh jsme okoukli při výšlapu na Prašivou... Cítím to v kostech, letos je velká naděje na bílé Vánoce. Jsem šťastná za život v Beskydech a možnost vyjít každý víkend na jiný kopec... Jsem vděčná za tu pestrost české přírody. Pokaždé obdivuju jiné zázraky...

Konečně jsem vytvořila domečkový betlémek. Od srpna jsem sháněla domečky, až jsem nakonec vymyslela překližkovou harmonikovou verzi... Destičky mi vyřezali v místním hobby krámku na přání. Funguje to, domečky stojí a pak je jde jednoduše složit do úhledného balíčku. Myslím, že jich ještě pár vytvořím. Zatím nejspíš jen jako dárky, ale buďte ve střehu, kdyby náhodou...

A teď je čas na knížku (Senzibil od Markéty Pilátové, zatím pecka), čaj a lenošení...










Co vám ještě do Vánoc můžu nabídnout...

čtvrtek 26. listopadu 2020

Už mám pro letošek vyčerpáno... Myslím tím zásobu nápadů a tvůrčí energie, která mi měla protéct rukama. Cítím, že mi bylo přiděleno opravdu štědře, a že bych už o víc prosit neměla. Že to chce pauzu, oddych, čas to všechno vstřebat a dostatečně projevit vděk... Do Vánoc jsem přijala určité množství zakázek, které snad ještě zvládnu splnit, a zbytek prostě až příští rok. Nedá se nic dělat, nedokážu vyhovět každému, i když bych moc ráda... A jak to tak vypadá, ani příští rok se nudit nebudu... Jestli se zrealizují všechny náznaky nabídek, které ke mně zatím přiletěly, a i vlastní nápady, máme se myslím na co těšit. 

Je to pro mě zase jednou velká lekce, že bych si měla vážit toho, co teď zrovna mám a nehnat se někam, kam se stejně jednou dostanu, jenom prostě až budu připravená... Mít tyhle možnosti třeba ještě před třemi lety, úplně bych se zlikvidovala. Prostě bych makala a makala, až by ze mě zbyla úplně vycucaná nešťastná rozinka... Vnímám důležitost minulých období, kdy mi nepřišla jediná objednávka, jediná zakázka. Období, která jsem neuměla využít k relaxaci a odpočinku, protože jsem ještě nedokázala důvěřovat ve správný chod věcí ani vlastní schopnosti, a klepala jsem se obavami o budoucnost. Letos jsem zase o kousek povyrostla, pochopila, naučila se... Vážím si zase o kousek víc sebe samé. Uvědomila jsem si spoustu důležitých věcí. Mimo jinými třeba to, že hodnotu vlastní práce opravdu stanovuji jen já sama, a stačí si dovolit mít se fajn. A taky to, že se můžu vždycky na sebe spolehnout, a není třeba se ničeho bát... A tak už tato hluchá obdobínastávat nemusí, protože si je umím vytvořit sama. Období k odpočinku...

Neznamená to, že jakmile odevzdám poslední zakázku, sednu si s rukama v klíně a nebudu dělat nic. Znamená to, že nebudu vydávat energii ven, ale využiju ji pro péči o domov, o své blízké, o sebe. Využiju ji k hraní si, tvoření jen tak, bez účelu a pro radost... Protože z toho nakonec vznikají ty nejlepší nápady...

Děkuju moc vám všem, kteří mě na mojí cestě provázíte a umožňujete mi po ní kráčet. Moc dobře si uvědomuji, že bez stejně naladěných lidí by to nešlo. Jsem vám vděčná. Že nakupujete, že věříte v to, co dělám, že čtete, píšete mi, že sami žijete tak, abyste tvořili hezčí svět...

Co vám momentálně můžu nabídnout... Adventní herbář ještě do úterka, tedy 1. prosince, stíháte s přehledem natisknout. Andělář pro ženy v tištěné podobě je bohužel pro letošek vyprodaný. Váhala jsem, zda nechat udělat dotisk, protože žádné trhy, karanténa, apod. ... Až jsem prošvihla ten správný čas. Ještě by se jich pár sešlo. Tak příští rok... Elektronicky ho už nezasílám, nezlobte se. A ani Andělář pro děti vám nemohu nabídnout, protože se letos nedá správně napasovat na adventní neděle. To jsem ještě nebyla poučena, a napasovala tento soubor na konkrétní rok... Parádní cestovatelský ebook s mými ilustracemi nabízí Lucka Letochová TU. Parádní kartičky s adventními úkoly vytvořila Jana Z lesa, a nabízí je dokonce zadarmo, TU. A úžasnou adventní želvu dobrých skutků vymyslela Terezka Kramerová, TU. (Na tu si sama myslím...)

Do série Malých zázraků jsem nakonec sáhla, zájemce o celou sadu se momentálně neobjevil. Zbývá 11 zarámovaných grafik, takže jestli chcete někomu nadělit zarámovaný obraz, není problém... Motivy můžete očíhnout TU, TU a TU. Prodaný je červnový obrázek... Prosincová panenka Maria je pod stromek jako dělaná. Říjnové křečky bych nadělila někomu, kdo se čerstvě nastěhoval do vlastního domova. A zářijová jablečná žínka by se zase mohla hodit pro nějakou nastávající maminku... Však vy si s tím jiste poradíte...) (770 Kč za kus včetně rámu)




Zarámované mám i dvě grafiky Domovy I. a Domovy II. (770 Kč za kus včetně rámu.) Rám je tenký, bílý, hliníkový, jednoduchý a sklo je "plexi". Celková veliksot 31 x 41 cm.




A ještě tady mám stále všechny malované "vývěsní štíty". (Popis v odkazu.)



Ještě tu mám i pár pohlednice "V lese" a "Za komínem". (Cca 20 kusů od každého motivu.) 14 x 14 cm, bez obálky. Cena 40 Kč za kus. Od motivu "Za komínem" mám i otvírací přání (cca 10 kusů, uvnitř bez textu, s obálkou, cena 60 Kč za kus).


Věnce a vinohrady

úterý 24. listopadu 2020

Všechno zlé je pro něco dobré... Kdyby se konaly adventní trhy jako se obvykle konávají, asi bych pro podobnou akci nenašla čas a energii... Ale že se nekonají, naplánovaly jsme si s Luckou tvořivý víkend. Objednávek na adventní věnce se nám sešlo tak akorát, aby se to dalo všechno stihnout, aby nám vyšel materiál, a abychom mezi motáním stihly i nějakou tu oddechovou "neplechu". Píšu to rovnou. Ne, žádný věnec nezbyl, všechny mají majitele, a ne, už další nezvládneme, jelikož se nám z toho všeho motání už dočista motá hlava... Ale jsme šťastné, jaký ohlas věnce vyvolaly. Asi budeme muset příští rok naplánovat motací víkend o dost prodloužený...

Původně jsme měly v plánu kurzy, ale vzhledem k situaci jsme se daly do díla jen samy. A i tak to byla pecka. Neskutečně jsem si celý ten čas užila. Jsem šťastná z dobře odvedené práce, z přátelství, z toulání mezi ojíněnými vinohrady. Věříme, že na jaře to půjde, a nějaké kurzy uspořádáme, protože tohle motání, to je to čirá euforie...

Já nejsem moc týmový hráč, vím to o sobě. Neumím se příliš přizpůsobovat a očekávám výsledky více než stoprocentní. Umím být pěkně protivná, když projekt nešlape tak, jak si představuju. Když se nadchnu pro věc, jsem schopná jít za hranice vlastních sil... Lúca je jeden z mála lidí, se kterým ale spolupracuji nesmírně ráda. Tohle není jen "být na společné vlně", tohle je přímo tsunami. Lucka je schopná, pracovitá, kreativní. Navíc máme stejný pohled na život, takže si rozumíme i v osobní rovině. Kde já silně pokulhávám, Lucka září, a kde zářím já, nemá potřebu se mnou "bojovat". Myslím, že se prostě dobře doplňujeme... A taky vím, že je na ni spolehnutí a že jsme spolu schopné upřímně a otevřeně komunikovat, čehož si nesmírně vážím...

V čem je naprosto obdivuhodná, je pečení a vaření superzdravých jídel... Dejte mi dýni, a já uvařím dobrou polívku. Dejte dýni Lucce, a ona vykouzlí božskou manu... Takže zatímco já jsem svazovala větvičku k větvičce, Lucka mě vykrmovala fantastickými dobrotami. A co víc, zdravými, vyváženými, tudíž bez výčitek. Třeba by mě nikdy nenapadlo, jak dobrý může být luštěninový salát s jednozrnkou a klíčky. A celozrnných perníčků jsem si objednala rovnou celou várku, protože takhle dobré já je nikdy neupeču... Webovky Divoké pekárny najdete TU

Splnilo se mi přání, a během sobotního i nedělního rána jsme stihly procházku ojíněnou krajinou. Chtěla jsem vidět jižní Moravu mimo turistickou sezónu, a moje tušení, že bude krásná i v listopadovém hávu, se mi potvrdila. Třpytící se krystalky jinovatky na vinicích jsou magickou podívanou...

Sečteno potrženo. Výsledkem tohoto víkendu je patnáct přírodních, a troufám si říct opravdu krásných adventních věnců, dvě šťastné holky, a následně i spousta dalších šťastných spokojených duší, a hladivé vzpomínky, ze kterých budu čerpat ještě dlouho... Miluju svou práci, fakt, naprosto!