U Oringle: Oka mžiky

Červenec v mých barvách...

Kyanotypie neboli fotochemický modrotisk... Každý rok v létě se s kamarádkou Dášou sejdeme a snažíme se něco pěkného vidět nebo tvořit. Vloni jsme spolu byly poprvé smaltovat a letos padla volba na tuto modrobílou krásu. Zvolily jsme pro začátek "light verzi" s připravenými papíry, a myslím, že to byla ideální volba, abychom si mezi tvořením stíhaly říct, co je za ten rok nového, a taky jen tak odpočívat na dece pod sto padesát let starou lípu a kochat se kulisami letité chalupy u Vsetína. Radost, když z obrázku "leze" bílá osvícená rostlinka a tmavě modré okolí, je úžasná, pojuchaly jsme si řádně. A i ty ostatní fáze osvitu jsou nesmírně půvabné. Měla jsem předpřipravené nějaké základy přáníček, takže jsem si přímo na místě zkusila do pár motivů i dokreslovaní, a funguje to spolu parádně. (Letos na jarmarcích budu mít pro vás modrobílé handmade úžasnosti. Modrotiskové náušnice, přáníčka z kyanotypie... Ach...) Shodly jsme se, že těch výtvarných technik, které bychom chtěly ještě prozkoumat nebo jejich znalosti prohloubit, je tolik, že setkávání asi budeme muset nejspíš rozšířit i na Daščiny jarní prázdniny... Tak co příště?

Originálu "Na rozcestí" jsem chtěla dopřát lepší péči. Motiv miluju, ale chtělo to kvalitnější paspartu a antireflexní sklo. Teď je přesně tak, jak má být. Příběh, kterým jsem obraz doprovázela, si můžete přečíst v minulém příspěvku... Rozměr obrazu v rámu a paspartě je 45 x 55 cm. Zatím nevím, jestli ho chci aktuálně prodat, a říkám si, že vážný zájemce mi kdyžtak napíše i tak... Mám tu v podobném rozměru připravený ještě jeden rám s apspartou. Původně jsem do něho zamýšlela další letní motiv, ale možná se pustím do něčeho podzimně-zimního, ať se dočkám ochlazení aspoň na papíře.

Procházky pod letním sluncem... Pár dnů, kdy to šlo. Přiznejte se, máte tu někdo rád horko?

Cesty do Olomouce... Třeba do knihkupectví Zlatá velryba. A ty umělecké objekty v ulicích, ach... Jinak bude fajn, když už jezdit nebudeme muset...

Toulání Frýdkem po kafíčkování v kavárně pod mými obrazy. Do antikvariátu, který bohužel zavírá... A moje oblíbené motto: "Milý Bože, dělám, co můžu. Franta". A krásné sochy Olbrama Zoubka na zámku... A jedna malá milá zmínka o mně v místním plátku...

Náušničky z modrotisku. Konečně mi začalo jít vytvoření puzetek natolik, že si je možná troufnu nabídnout k zakoupení na některém z jarmarků. Třeba 19. 9. ve Vlastivědném muzeu v Olomouci... (To bude ale rozhodně radostná cesta do Olmiku.)

Handmade přání na darování peněz. Co kus, to originál. Z modrotisku... Z kyanotypie... Z akvarelu... Uvnitř je vlepená obálka pro darování peněz nebo dárkového poukazu. A přání se dá potom zarámovat a pověsit na zeď. Formát A5. Cena za kus 1200 Kč. Do emailu ráda pošlu detaily vybraného přání. Aktuálně je dostupných osm originálků.

"Za horké letní noci, pozvi heřmánek ku pomoci." Originál k mání. Celková velikost v repasovaném rámu 20 x 26 cm. Sklo antireflexní. Cena 3000 Kč.

Odpradávna lidé věřili, že rozcestí cest jsou magická místa. Ale ne ty naše dnešní hlučné a uspěchané křižovatky, které musíme řídit značkami a světelnými znameními, abychom se vůbec domluvily, kdo zrovna může pokračovat v cestě. To byla rozcestí dávná, v polích a lukách, daleko za lidskými obydlími, kde se člověk o obdělanou půdu dělil spravedlivě s hmyzem, ptáky a polní zvěří. V lidových pověrách kolují příběhy o tom, jak čert v člověčí podobě pokouší poutníky, aby je svedl z té správné cesty, jelikož právě na křižovatkách se svět lidský a podsvětí střetávaly nejúžeji. Pro ochranu nevinných duší se na rozcestích často stavěly drobné sakrální stavby, kříže, boží muka či kapličky, a k těm se sázely stromy, které měly poskytnou stín i ochranu před deštěm nejen poutníkům, ale i samotným stavbám…

Pod vzrostlou lípou jsi našla odpočinek, ochranu i jistotu, že pokračuješ správně, když ses vydala zrána na svou pouť. Možná za rodinou, možná za prací, možná na sběr rostlin… Kdo ví, co jsi v poledním horku, znavená dlouhou chůzí a slunečním žárem, viděla? Tam za kapličkou, máchal to křídly holub nebo tvůj anděl strážný? A ve zlátnoucím obilí, byla to něčí kráva, která utekla z pastvy, komu čouhaly z klasů rohy a kdo řinčel zvonci? A třeba i tebe z dáli v mihotavém světle někdo pozoroval, jak s košíkem sbíráš květiny a obilí, a spletl si tě s Bludičkou nebo dokonce Polednicí… A nebo snad viděl někoho, kdo pokradmu sledoval tvoje kroky a čekal, až vkročíš někam, kam bys neměla? Zkus se taky někdy zatoulat na křižovatku polních cest. Poslouchat křik dravců a poslouchat i příběhy krajiny, které tu vypráví...

(Originál "Na rozcestí". Akvarel, perokresba neblednoucím perem, stálobarevné fixy. Formát A3. Podlepeno grafickým kartonem. Rám repasovaný, nabarvený a dekorovaný akrylovými barvami, zalakovaný. Celkový rozměr v rámu 45 x 55 cm.)

Na jedno moje nejmilovanější rozcestí jsem pověsila smaltovanou cedulku. "Svět touží po rovnováze. Proto jsou nedaleko sebe DOBROtice a ŽELkov." Myšlenka vznikla vloni v rámci výzvy "Krajina a znamení", ve které jsem sice neuspěla, ale proč bych nemohla tenhle malý umělecký počin realizovat na vlastní triko. Netuším, co s cedulkou bude, až tudy budu příště procházet. Jestli bude pořád viset na stromě... Nebo bude spadlá a zarostlá plevelem pod ním... Nebo se někomu zalíbí tak moc, že si ji odnese s sebou. Inu, uvidíme. Celý ten den byl dokonalý. Višně z polního stromořadí... Temné nebe a zlatá pole... Nikde nikdo, jenom já a kamarádka a místa, kde se cítím, jako bych letěla. Až mi bylo hanba, jak je mi krásně, když jsme v dáli pozorovali hustý černý dým, který se valil z hořící tovární budovy ve Zlíně...

A další prototyp letních dokonalých dnů jsem prožila na chatičce v Beskydech. Už tradiční víkend s kamarády a dlouhé toulání po kopcích. Jaké já mám štěstí, na jak nádherných místech můžu být. Ve svěží zeleni lesa, u chladivé vody v horském potoce, že si můžu natrhat maliny do hrnku, pozorovat koníky na loukách... Jaké já mám štěstí, že to moje nohy ujdou a plíce udýchají, i když je letos moje kondice mizerná.

A taky mám konečně svoji malovanou židli s područkami. Na lodžii. Kafe jsem na ní ještě neměla, čekám, až vyschne lak.

A taky už jsem dvakrát snídala s kamarádkami v kavárně pod věží. A raduju se, jak se výstavě daří. Dnes se prodalo největší plátno z výstavy, a dříve taky dva smaltovaní andělé. Ach...

Jak krásné léto prožívám. A zase je mi hanba, protože se všechny ty úžasnosti dějí na pozadí velikého strachu o člověka, kterého máme nesmírně rádi. A nebo to štěstí prožívám tak moc právě proto, protože tváří v tvář takové situaci se najednou všechny ostatní problémy zdají být marginální, a každé štěstí obrovské...

P.S.: A ten text a obraz jsem měla vymyšlený dávno před tím, než mi ho ten blbeček hnusnej slizkej svojí divokou jízdou a tupostí zaktualizoval... Jen aby bylo jasno, tahle se na křižovatkách rozhodně nechová!

P.P.S.: Na fotkách vidíte i zakázkový obraz "Lada". Máte-li podobně půvabné zadání, ráda se vám budu taky věnovat.