Zobrazují se příspěvky se štítkemPomocná pac. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPomocná pac. Zobrazit všechny příspěvky

Hrnkové ploty

pátek 3. února 2023

Plaňkový plot s hrnečky... To je další úžasný prvek v krajině, kterého si já a můj foťák rozhodně vždycky všimneme... Plátno inspirované krásným podzimním výjevem ze Štramberka je pátým obrazem na téma "krajina a stopy starých časů v ní", který se mi podařilo v lednu dokončit. Ještě na mě čeká jedna volná plocha na malbu, kterou triptych doplním, ale na tu se motiv zatím skládá v hlavě...

Všechny obrazy časem budou k mání, a až to tak bude, samozřejmě zveřejněním jejich ceny a rozměry... Zatím je ale prodávat nechci, myšlenka výstavy mi umanutě dřepí v hlavě...

P.S.: Padl zajímavý dotaz, na který neznám odpověď... Nevíte, jestli tyto hrnkové ploty měly třeba i nějaký hlubší smysl než jen estetickou funkci?






Kalendář pro Ranou péči 2023

středa 26. října 2022

Ukázala já jsem vám vůbec tady na blogu charitativní kalendář na příští rok, který už je dávno v prodeji? Neukázala, že? Ach jo... Začíná mě to nějak zmáhat, to pendlování mezi sociálními sítěmi... A nějak nevím, jak z toho... 

Na Instagramu mám největší odezvu, kterou prostě potřebuju, a kdybych řekla, že ne, tak jsem pokrytec... Ovšem se všemi změnami, které se tam dějí, to i tam začíná váznout... Tvořím věci, píšu texty, a myslím, že fotím fakt hezký fotky, ovšem kroutit se kvůli tomu, aby se tohle dostalo k lidem, na nějakou profláknutou písničku jak žížala, tak to fakt dělat nebudu... Přes Facebook se mi zase prodá nejvíce věcí, aspoň mi to tak připadá... A blog mi dává největší prostor pro text i fotografie, a taky je to takové nejstálejší a nejpřehledněší médium... Ale zase je hodně jednostranné, reakce a dopady se ke mně dostanou málo nebo s delším odstupem... A když k tomu přidám ještě Fler... Tak si říkám, jestli by nebylo lepší to nějak sjednotit, sloučit... A pak stejně nevím jak, a vykašlu se nato. Ale aspoň jsem se z toho vypsala, že jo...

No, ale zpátky ke kalendáři. Aspoň vidíte, jakej já jsem "marketér". Než se dostanu k tomu podstatnému, zahltím vás spoustou odstrašujících slov. Tenhle svět není pro zdlouhavé grafomany... 

TO DŮLEŽITÉ: Letos jsem dostala volnou ruku ve výběru tématu a mohla jsem tak zpracovat opravdu krásný námět - tradice a ornament v průběhu roku... "Koláč s láskou merhovaný? Kdo ho dostane? O hodech můj milovaný!" "Na poli kvetla modře, sní se v ní sladce a dobře. Víš, kdo střeží náš sen? Duchna co bývala len..." Ani tentokrát jsem si neodpustila doplnit ilustrace drobnými veršovánky. Musím říct, že letošní tvoření bylo velmi naplňující. Mít možnost tvořit něco, co mi připadá smysluplné, k čemu se budu ráda vracet i po letech, a ještě i se zázemím a v materiální pohodě, to je opravdu velká radost. A protože bych byla moc ráda, aby se Rané péči investice do ilustrací vrátila, tak ten kalendář, prosimvás, vykupte... Jestli máte ve svém okolí milovníky tradic a folkloru, rodiny, které využijí plánovací kalendář, nebo prostě jen máte rádi obrázky ode mě, směle do toho! Koupí podpoříte opravdu smysluplnou činnost Rané péče...

***KUP TU!***














P.S.: TraDiář jsem si pořídila na příští rok pro sebe, a myslím, že je to taky moc pěkný počin. Zatím si jeho prolistování nechávám na klidnější chvíle, takže podrobněji referovat nemůžu, ale takhle zběžně se mi líbí moc. Vydal Smart Press, TU.

Hledáme zázrak

pondělí 19. dubna 2021

"Stává se mi, že jsem do snídaně schopná uvěřit i v šest nemožností." Jsem tak trochu jako ta Alenka. A vždycky, když opravdu uvěřím, že něco dobře dopadne, tak se tak taky stane. Většinou samozřejmě po útrapách a zkouškách a prozřeních... Tak už to prostě bývá... Momentálně jsem uvěřila, že se nám povede splnit mojí mámě sen o vlastním malém domečku. O klidné oáze, kde by byla svou vlastní paní a kde by se cítila v bezpečí. 

Nechce se mi zabíhat do detailů, jedná se o hodně osobní věci, ale bohužel nám bylo oběma v životě přisouzeno vyrovnat se s lidmi, a to i těmi nejbližšími, kteří se na nás snaží parazitovat nebo nám chtějí škodit... Fázi kotrmelců, vyjednávání, sebezpytování, hledání cest, slz i vzteku už jsme si doufám vyžraly dostatečně a teď je čas jít dál... 

Od mala nás v našem domově pořád někdo ohrožoval nebo šikanoval. Já jsem si svůj klidný přístav už našla a vybudovala. Po tom, čím jsem si prošla, si ho vážím nadevšecko... A teď je na řadě mamka. Nebudu kecat, hledáme zázrak... Peněžní možnosti jsou omezené a momentální nabídka na realitkách katastrofální. Vždycky, když se něco zajímavého objeví, nestačím se ani dovolat makléři, a je to hned fuč... Tak prostě zkouším štěstí a osobní přístup. Třeba je mezi vámi někdo, kdo chce prodat část zahrady nebo chatu nebo prostě kousek pozemku a měl by za sousedku rád jednu bezva ženskou, které všechno kvete pod rukama, a s hojnými Oringlími návštěvami... 

Co hledáme: malý pozemek ke koupi (tak do 500 m) ve Frýdku-Místku a okolí, na kterém by se dal postavit malý modulový domek k celoročnímu obývání, tudíž by zde měla být i možnost připojení k elektřině a vodě.

Jestli o něčem takovém víte, dejte mi prosím vědět. Nevím, co jiného nabídnout, ale v případě, že dostaneme tip, který opravdu využijeme, tak nabízím odměnou třeba obraz, nebo rovnou pomalování celé stěny nebo prostě cokoliv, co vám z mé dílny udělá radost...

Jako doprovodné fotografie připojuji ty od Lucie Michalčíkové, které cvakla nedávno u nás, než jsme vyrazily do sychravého dne fotit kalendář...
















O kočičce...

pondělí 26. září 2016
Tak takhle to dopadne, když já potkám kominíka, chytnu se za knoflík a přeju si mimino... Hodinu na to mi volá tchán, že se k němu na zahradu přitoulalo bílé kotě, které strašně pláče, a že jestli ho nechci... Moji milí, věřte mi, že kdyby to šlo, tak chci a hned... Už jsem kvůli tomu probděla dvě noci, vymýšlením variant a možností, a prostě to teď nejde... Jenže už jsem zaháčkovaná. Kdybyste viděli, jak je koťátko mazlivé a společenské, a jak moc pláče, když odcházíme pryč... Taky by vám to srdce trhalo...

Rozhodla jsem se, že udělám všechno pro to, abych mu našla bezpečné útočiště! Bílé holčičce, které zatím pracovně říkáme Polárka. Tenhle blog je úžasná věc. Pomohl mi v životě už se spoustou věcí, pomohl mi splnit už tolik snů. Věřím, že to klapne i tentokrát! Moc vás prosím, ptejte se, sdílejte, hledejte, napište mi, aby kotě našlo láskyplný domov... Sice jsme z Frýdku-Místku, ale jsem ochotná ho přivézt do Ostravy, Hranic, Přerova, Zlína, Kroměříže, Holešova, zajistit by se dal i odvoz do Brna, Olomouce... Když je dobrá vůle, jde všechno na světě.

A protože chci kočičce opravdu pomoci, rozhodla jsem se, že zkusím prodat svůj nejoblíbenější obraz. Dívku s kočkou. Jak příhodné. Jedná se o malbu temperami na tvrdý karton, formát 30 x 30 cm, podlepeno tmavě modrým papírem do formátu 50 x 50 cm. V případě zájmu mohu dodat i s bílým rámem. Cena 3000 Kč, poštovné 300 Kč (cenný balík). Nevím, z jakého jiného důvodu bych ho byla ochotná prodat, než pro tohle zviřátko...

Zatím jsem koupila lék proti parazitům (300 Kč), určitě bych kotě chtěla vzít k základnímu vyšetření (200 Kč), základní nutné očkování a přeočkování vyjde na 700 Kč. Tohle jsou nejnutnější úkony, které je nutné udělat, abych kočičku případně na čas mohla vzít k nám (v noci už je prostě zima) a neohrozila nás a nedejbože Matyldu (která si stejně sbalí zavazadla a odstěhuje se pryč...) Kdo má doma kočičku, jistě si dokáže všechny ty další náklady představit, kastraci, kočičí toaletu, jídlo...

Znáte pohádku o kočičce z kávové pěny? Krásná knížečka o toulavé kočce, která mě vždycky rozpláče. "Žuch, kávová kočička dopadla do čerstvě napadaného sněhu. Už se nevracej, ty potvoro!!! Kočička smutně kráčí ulicí, zebe ji kožíšek a studí tlapky." Dojímá mě i proto, že dopadne dobře. Kočičku si najde Josífek a celý příběh končí větou: "Teď už klidně může začít podzim..." Jenže ten už přece začal, a naše Polárka je pořád venku...

Update 27. 9.: Vypadá to velmi, velmi, velmi nadějně! Asi se podařilo pro kotě najít láskyplný domov! držte palce, ať vše klapne!

Update 30. 9.: Jak jsem psala, zázraky se dějí... Koťátku se podařilo najít úžasné útočiště, už tři noci si chrupká v teple a bezpečí nového domova. Děkuju moc všem za emaily s nabídkou pomoci. Finanční příspěvky nejsou potřeba, o kotě se zcela postarají noví majitelé, moje náklady byly nakonec mizivé. A ten obraz... si asi teda nechám... dlouho jsem váhala, zda ho dát do prodeje, až mi přirostl k srdci... Co nejdřív ho doma pověsím...


Koláž adventní...

neděle 2. prosince 2012
Přeji všem krásný adventní čas! Kéž by byl celý voňavý, pohodový a láskyplný jako tento víkend... Včera pečení perníčků. Z těsta od babičky a od dědy, vatikánský recept, sázka na jistotu. Byt provoněný tak, až se hlava od radosti točila... a možná trochu i  z červeného vína... Večer na rozsvěcení stromu na náměstí a potom ztichlými tmavými uličkami na místa, kam člověka srdce táhne jako magnet. Cestami prošlapanými od vzpomínek... Dnes dostaly perníčky cukrový kabátek. Jako každý rok. Rituály jsou úžasná věc. Mít se na co spolehnout. Až budu jednou chystat svým vnoučatům těsto na vatikánské perníky, přivoním k badyánu a usměje se na mě babička, přivoním k hřebíčku a bude se mnou zase na chvíli děda...


Tři kočky spí v teplém pelíšku a za okny padá sníh. Svírá se mi srdce radostí, že je jim tak dobře. Svírá se mi ještě víc starostí, kolik kožíšků takové štěstí nemá. Abychom pomohli aspoň některým, "napekli" jsme pro vás v klubu Zvířata v nesnázích taky něco málo "perníčků". V tomto FLERBOXU najdete všechno naše zboží... Prosím, nahlédněte, třeba vám něco padne do oka. Třeba narazíte na dárek, který udělá radost nejen obdarovanému, ale i pejskům v péči p. Nešpora a útulku Lesan, ke kterým vydělané peníze poputují...

Domácí skřítci

středa 23. května 2012
Hrneček jako by objevený na babiččině půdě jsem si pořídila během pondělního výletu. Doprovázela jsem muže na cestě do Bruntálu. Místní odpusťte mi prosím, ale vzpomínky z raného dětství na toto město mám docela nepěkné. Konec světa. Nikde nic, oprýskané fasády, jedna sámoška, šedo...  Reálně uprostřed devadesátých let, atmosférou někde v sedmdesátých. Byla jsem docela zvědavá, co se zde za těch víc jak dvacet let událo. Mnoho. Užila jsem si úplně prázdninové odpoledne. Od ledové kávy a literárních novin (rok po státnicích a už nemám vůbec přehled, uch...) jsem se těšila pohledem na docela příjemné náměstí a užívala si napětí těžké oblohy plné mraků hrozících pořádným slejvákem. Nespadla ani kapka. Za kafe jsem zapaltila půlku toho, co bych vysolila u nás. Obchůdek, kam jsem (já blbec, říkám si vždycky a peněženka úpí) při toulkách uličkami zašla, byl plný naprostých úžasností. Hrnek jsem tam prostě nemohla nechat. Bude mi připomínat tu milou chvilku u kavárenského stolku.

Látkovou číču Lízinku, která dostala čestné jméno po naší první kočence, jsem dnes vysvobodila z pošty a následně z krabice. Poslala mi ji Jana Blůprintka. Mám z ní dvojnásobnou radost, protože zaprvé prostě proto, že je báječná a zadruhé proto, že Janinka je také členem našeho pomáhací klubu a penízky za čičinu poputují ke koníkům... Hračka vznikla do naší poslední folklórní akce -  tvoření na společné téma. Nejprve to vypadalo, že tentokráte se nám akci nepodaří příliš rozproudit, ale protože se přece jen sešlo pár opravdu skvělých kousků zboží, tak se nám s nimi podařilo dostat až na titulku Fleru, z čehož mám převelikou radost. A jen tak mimochodem, kdy jste si jen tak sami pro sebe koupili hračku? Výborná terapie, radost nepopsatelná.

Na poslední fotce je čestná strážkyně naší knihovny. Porcelánová skřítka, která na nás starostlivě shlíží z prostřední police a po nocích odhání všechny nebezpečné knihomoly, kteří by si chtěli pochutnat na knižním listovém salátu (právě jsem dočetla Lichožrouty, to jen abyste věděli, odkud vítr mé poetické psavosti vane).





Pro koníky

úterý 8. května 2012
Koníková akce. Na Fleru. Ještě běží...

Slunečko vychází...


Halí belí...


Kočky na pomoc koníkům

Belí halí...


Pryč s oringlemi...

neděle 22. dubna 2012
Rozhodla jsem se vyřadit na Fleru (a tím pádem vlastně úplně) z nabídky naušnice. Ne že by se mi přestaly líbit, sama několik párů nosím, ale tak nějak cítím, že mě lidé hledají a mají rádi spíše jako tu s pastelkami... Navíc zatímco na papír občas zvládnu hodit i něco ne úplně průměrného (nebo si moc fandím?), tak výrobky z oblasti bižuterie jsou zaměnitelné až až... Toho, že jsem se před pár lety na výrobu bižu vrhla, v žádném případě nelituju a to hned z několika důvodů.

1. Jsem straka. Mám ráda "čačané" věci. Je fajn umět si vytvořit doplňky v barvě, kterou zrovna potřebujete... A každý, kdo někdy navštívil nějakou tu korálkárnu, jistě chápe, jaké to je, hrabkat se v těch třpytivých kulatých věcech, kombinovat je, vybírat...

2. Oringle mě přivedly na Fler, který mi velmi rozšířil obzory a kde jsem potkala skvělé, inspirativní a zajímavé známé... Taky jsem se naučila propagovat své výrobky. A hlavně fotit. A taky jsem získala aspoň nějaké tvůrčí sebevědomí.

3. Výroba naušnic mi dala "jméno", díky nim jsem si vytvořila svoji osobní značku. Věřte, že jsem nad jménem, které by pro mě bylo typické a neznělo úplně ordinérně, přemýšlela poměrně dlouho. Pamatuju si, že bylo rozkvetlo a voňavo a já zdánlivě lenošila pod ořechem v houpací síti (usilovně jsem duševně pracovala, přece...), když mě to napadlo. Znáte to, heuréka. A proč teda Oringle? Protože je to slovo milé, osobní a výstižné - mám jej spojené s milou babi Evou, od které jsem už od malička slýchávala: "No ty máš zase krásné oringle." Baví mě, že i když někdo nezná pravý význam toho slova, tak si jej může spojit s anglickým "original" nebo se mě občas někdo zeptá, proč si říkám po ovoci... A vůbec, je to pojmenování veskrze zvukomalebné, no ne?

4. Tvoření z drátků a korálků mě přivedlo zpět k vyjádření, které je pro mě nejpřirozenější, k papíru, ke kresbě, k malbě... Po poměrně dlouhém období "ticha" jsem si znovu navykla na pravidelnou dávku tvořivého adrenalinu a ruce si časem samy řekly, čím se chtějí zabývat....

Co s přebytky? Nemám ráda výprodeje, přijde mi to nedůstojné. Některé páry už tak nějak samy nenásilně přešly do mé šperkovnice a jiné tam možná ještě zařadím. A ty zbývající pošlu do BRNĚNSKÉHO MAXE. Pořádají internetové aukce, i kdyby se v nich měly prodat za pár kaček, budou aspoň užitečné. Taky se blíží květnová PLNÁ MISKA, tak třeba se udají tam. Jestli máte věci, které se vám doma nehodí, ale někomu by se mohly líbit, můžete pomoct podobným způsobem. Stačí poslat na uvedené adresy v odkazech.



S-lepičkové páskování

sobota 31. března 2012
Nikdy jsem módním vlnám příliš nepodléhala. Jako dítě mě proti nim úspěšně chránila máma, později se mi naštěstí vyprofiloval vlastní vkus, takže nepotřebuju, aby mi někdo říkal, že zrovna tohle je teď to, co by se mi mělo líbit. Dvěma mániím jsem se ale neubránila. Pubertu jsem prožila někde ve Středozemi a vše kolem Pána Prstenů pro mě bylo skoro posvátné. No a aktuálně jsem se přidala do klubu washi nadšenců. S-lepičky už u mě taky přistály, díky lišky. Shodou náhod jsem snad po sto letech pátrání narazila na bílé kalíšky na vajíčka, tak jsem je hned zapojila do lepení. A na focení kartiček a cedulek jsou pásky super! Modré přání a placka je na Fleru - TU. Koníková akce klubu ZVN, o které už jsem psala, pořád běží!