Domácí skřítci

středa 23. května 2012
Hrneček jako by objevený na babiččině půdě jsem si pořídila během pondělního výletu. Doprovázela jsem muže na cestě do Bruntálu. Místní odpusťte mi prosím, ale vzpomínky z raného dětství na toto město mám docela nepěkné. Konec světa. Nikde nic, oprýskané fasády, jedna sámoška, šedo...  Reálně uprostřed devadesátých let, atmosférou někde v sedmdesátých. Byla jsem docela zvědavá, co se zde za těch víc jak dvacet let událo. Mnoho. Užila jsem si úplně prázdninové odpoledne. Od ledové kávy a literárních novin (rok po státnicích a už nemám vůbec přehled, uch...) jsem se těšila pohledem na docela příjemné náměstí a užívala si napětí těžké oblohy plné mraků hrozících pořádným slejvákem. Nespadla ani kapka. Za kafe jsem zapaltila půlku toho, co bych vysolila u nás. Obchůdek, kam jsem (já blbec, říkám si vždycky a peněženka úpí) při toulkách uličkami zašla, byl plný naprostých úžasností. Hrnek jsem tam prostě nemohla nechat. Bude mi připomínat tu milou chvilku u kavárenského stolku.

Látkovou číču Lízinku, která dostala čestné jméno po naší první kočence, jsem dnes vysvobodila z pošty a následně z krabice. Poslala mi ji Jana Blůprintka. Mám z ní dvojnásobnou radost, protože zaprvé prostě proto, že je báječná a zadruhé proto, že Janinka je také členem našeho pomáhací klubu a penízky za čičinu poputují ke koníkům... Hračka vznikla do naší poslední folklórní akce -  tvoření na společné téma. Nejprve to vypadalo, že tentokráte se nám akci nepodaří příliš rozproudit, ale protože se přece jen sešlo pár opravdu skvělých kousků zboží, tak se nám s nimi podařilo dostat až na titulku Fleru, z čehož mám převelikou radost. A jen tak mimochodem, kdy jste si jen tak sami pro sebe koupili hračku? Výborná terapie, radost nepopsatelná.

Na poslední fotce je čestná strážkyně naší knihovny. Porcelánová skřítka, která na nás starostlivě shlíží z prostřední police a po nocích odhání všechny nebezpečné knihomoly, kteří by si chtěli pochutnat na knižním listovém salátu (právě jsem dočetla Lichožrouty, to jen abyste věděli, odkud vítr mé poetické psavosti vane).





7 komentářů:

  1. Ej juch!!! To je to u tebe pěkné, Peťko! :o)
    Blů

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Janinko, Lízinka vzkazuje, že může být:-)

      Smazat
  2. Juch, lichožrouti jsou nejlepší! Četla jsem oba díly, nicméně i audio má své kouzlo. Třeba Báru Hrzánovou zpívající:

    "Lichožrout mé ségry Božky
    labužník je na ponožky.

    Přišel k nám už předloni
    a nic mu tak nevoní
    jak ponožky její.

    Vážně!

    Nic jiného nejí.

    Jenom jednou – za totáče –
    spořádal i punčocháče
    od tetičky z Francie.
    (Chudinka, už nežije).

    Jé, to bylo pláče
    pro ty punčocháče!

    Prohledala každý kout
    a ten prevít Lichožrout
    v koši prádla sedí zticha
    a počítá:

    Sudá, lichá…"

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jeee, audio, to je nápad, v pátek nás čeká dlouhá cesta, už vím, co bychom mohli poslouchat:-)
      A knížka je vážně super, moc se mi líbila. Dneska ji beru do školy, něco si z ní přečteme:-)

      Smazat
  3. Díky za připomenutí Bruntálu! Vzpomínky z doby "před tím" mám podobné - šedo, chudo, nevlídno. Před třemi lety jsme se do Bruntálu zatoulali během prázdnin v Jeseníkách a byli jsme mile překvapeni, jak město zkrásnělo. A co teprve koupaliště jako malované!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak na koupališti jsem pravda nebyla, ale pocit z toho města mi i tak zůstal prázdninový:-) Třeba se tam zase někdy obě vydáme;-)

      Smazat
  4. Peťulí paní Kočičáková je krásná a hezky se tam vyjímá :) Skřítka vypadá, že hlídá svědomitě :) A jelikož mě zaujal název Lichožrouti, už je mám nachystané na poslouchání :) Hrozně se na ně těším! Užívej víkend, Blaňule

    OdpovědětSmazat

Děkuji za komentář!