Blue dolce vita

neděle 2. srpna 2020
Nemůžu se dočkat, až se vykoupe v indigu můj květinový anděl. A Jana mi z něj pak ušije šaty... Takové krásné, jaké jsem si zkoušela u ní v ateliéru při páteční návštěvě. Skoro po deseti letech se nám podařilo zopakovat modrotiskové setkání v Uherském Brodě u textilní výtvarnice Jany Kubínové. A bylo to skrz naskrz fantastické a povznášející. Moje teta říká, že čas strávený s inspirativními lidmi je lepší jak dva týdny dovolené, a má recht... Horní patro mezonetového bytu je naprosto překypující tvůrčí atmosférou, a není divu, když zde Janě pod rukama dennodenně vzniká šitá krása. Mít takovou dílnu, to je sen každého výtvarníka. Třeba se mi taky jednou splní... Možná, když budu tak pilná a v řemesle i tvorbě vytrvalá a zručná právě jako Jana. A den nato, milou náhodou, jsme s mámou v Luhačovicích narazily na pěknou výstavu právě o modrotisku. Výstižná tečka za naším výletem. Samozřejmě až po palačince se slaným karamelem a šlehačkou na lázeňské kolonádě... Blue dolce vita.











2 komentáře:

Děkuji za komentář!