Z modrotiskového setkání v Uherském Brodě jsme se maminkou a její sestřenicí přesunuly do vedlejšího Bánova. Toužila jsem vidět dům, do kterého se narodil dědeček. Poznat vzdálenější příbuzné, hledat v jejich obličejích povědomé rysy, v jejich gestech a povahách kořeny vlastní osobnosti. Jsem dědova, je to tak. Tak hezky mě přijali... Proto mám tak ráda vesnická stavení? Proto mi tak voní sušené seno? Proto mě tak hladí stín ovocných sadů? Ráno jsem brouzdala bosýma nohama rosou, po záhumenku, a vnímala, že tady chodil i děda. Žil, modlil se... Zase se mi honí hlavou tolik věcí o životě, o smyslu našeho konání, o pomíjivosti. Být šťastná, hodná k druhým a upřímná a laskavá k sobě. Prožívat, vnímat, nespěchat. A zbytečně se necyklit v myšlenkách a nebabrat se v emocích (kéž bych to tak uměla.) Čím dřív na to člověk přijde, tím líp...
A ještě pár snímků, které mi mimoděk uvízly ve foťáku. Setkání s tvorečky i květinami...
A jako vždy nádherné obrázky...
OdpovědětVymazatDěkuju moc, opravdu... 💙 P.
VymazatKrásné ❤️ slova i obrázky...snad proto máš tak ráda modrou-modrotiskovou, že tvé kořeny jsou na Slovácku😊.. krásný kraj...u nás doma máme rádi seriál Slovácko sa nesúdí😉 můžeme na něj koukat pořád a neomrzí ❤️ Bára
OdpovědětVymazatTřeba proto:). Úžasný kraj. Miluju i nářečí. Bylo krásné zase slyšet, jak mluvíval i děda. Snad se zase brzy vypravíme. Děkuju. P.
VymazatTaková místa se do člověka zapíší, duši pohladí.....
OdpovědětVymazatHezké stále letní dny!
Hanka
Hani, taková místa už jsou někde uvnitř zapsaná, rodovým přenosem, někde to tam je, a člověk ani neví, proč ho přitahují, má to prostě "v krvi". Děkuju moc. P.
Vymazat