U Oringle: listopadu 2018

Když nemůžeš...

čtvrtek 29. listopadu 2018

...tak zpomal, klidně se úplně zastav, vydechni, udělej pro sebe něco hezkého a milého, a pak můžeš vesele pokračovat. Takové to heslo: "Když nemůžeš, přidej!" mě vždycky dost znervózňovalo... Chápu, že jsou lidé, které hecování baví a žene k větší výkonnosti, především v oblasti sportovní, já to tak nemám ale ani právě při sportu. Jakmile mě někdo začne tlačit na sílu, zaseknu se, a je zle. Tom by mohl vyprávět, kolikrát mě našel v půli kopce zuřící a plačící, kolo mrštěné v pangejtu... Když mi ale nabídnete příjemné povídání, pravidelné pauzy, a možnost kochat se krásou krajiny a občas sebrat nějakou tu šišku nebo větvičku, to já vám ujdu kilometrů, kolik budete chtít... Na závody mě zkrátka raději neberte...

Když jsem si před dvěma týdny představila, jaký nápor mě čeká, místo hecování jsem si rozepsala činnosti, zda je vůbec reálné to všechno zvládnout, každý dílčí krok jsem se snažila vykonat s radostí a bez stěžování, a slíbila si, že až to všechno zvládnu, udělám si volný čtvrtek a pátek. Zvládla jsem to, jupíjou, a tak mám dneska volný den... Asi mi jde to odpočívání dost dobře, protože je cca 10 dopoledne, a já jsem zatím stihla jen dva čaje, ustlat postel a posnídat... (A tenhle příspěvek píšu už od sedmi, tudíž rychlostí jedna věta za deset minut...)

Tak jo, máme tady jedenáctou, a já po dlouhém příjemném zírání do blba ťukám další řádky. Včera jsem byla na druhé letošní akci, příjemně komorní a klidné. Mám jeden zvláštní poznatek. Věnce, které dřívě někomu na internetu káply do noty, se neprodaly. Oběma dámám jsem prve napsala, že nechci jet na akci s prázdnou, a nevím, jak je to možné, všechny ostatní se v Písmodílně udaly, jen ty dva chtěné prostě zůstaly... Asi bych si z toho měla vzít ponaučení, že když si někdo něco vyhlídne, nemám kolem toho dělat cavyky...

Taky bych chtěla nadhodit "farplán" do Vánoc. Na poště to začíná být k nesnesení už teď, a už teď se dodací doba značně protahuje... Máte-li zájem o nějaké zboží, objednejte a zaplaťte prosím do 5. prosince, potom už si nejsem jistá, zda můžu zaručit dodání do svátků. Nejsou to plané řeči, dodávání před Vánoci bývá fakt sázka do loterie. Jedna várka je na místě druhý den, a další se toulá dva týdny... Objednané zásilky vám pošlu samozřejmě i posléze, ale víc jak jednou týdně, a to v pondělí 10. a 17. mě na poštu nikdo nedostane, na to jsem příliš trop na nervy. Od 6. do 9. prosince o mě nikdo neuslyší, budu se toulat po Jeseníkách a válet se ve vířivce... Osobně si budete moci koupit přání a plakáty v sobotu 15. prosince na Nekonvenčním vánočním jarmarku v Ostravě. Zakázky až do konce roku bohužel nepřijímám, ale moc se těším na vaše zadání na leden a únor, a tak dále...

No, a najednou je večer, a já už jsem se k dalšímu psaní nedostala. Tak dneska prostě stačí, a já se zase brzy ozvu. Ono je to odpočívání strašně časově náročný...

Hrnečky TADY.

Předadvent

pondělí 26. listopadu 2018

Jakmile se upečou a nazdobí perníky, je to tu... Zahajujeme jimi advent. Na pečení moc nejsem, ale perníčky musí být. Teda, nemusí, ale chci, aby byly. Tím víc, že je děti v mém okolí mají rády. Já je nemlsám, ale zdobím jimi stromeček, věnce, dárky... Krásně provoní byt. A pečivý a zdobivý víkend u mamky je pro mě malá svátost... Ve dvou se to lépe... však to znáte... U něčeho rukodělného a tvořivého se prostě nejlíp povídá.

Ve volných chvilkách jsem od pečení "odpočívala" u motání věnců. Tvořila jsem sadu věnců na přání, jeden na stůl, druhý na dveře, a zvládla jsem i nějaké navíc na středeční akci. No, trvá to, když každý věnec motám od základu a všechen materiál sbírám nebo vytvářím... Chtěla jsem jich stihnout mnohem více, bude jich muset stačit jen pár, ovšem s láskou uvitých...

P.S.: Než jsem se dostala k tomu text dopsat a odkliknout, najednou je pondělní večer... Ach, tohle období bývá prostě hektické. Dokonce i ta nachlazenina se raději nějak vytratila, protože jsem na ni neměla čas. (Zlehčuju to, dva týdny jsem bojovala, to už se mi dlouho nestalo...) Jsem unavená, ale víte co? Moc hezky unavená, úplně jinak, než jsem bývala kdysi...

Nasněžilo

úterý 20. listopadu 2018

Trochu jsem vám všem ty zasněžené fotky záviděla, ale už i já si můžu zapsat, že letos poprvé nasněžilo. Zatím jsem ze sněhu nadšená, protože se kochám z tepla domova. "Home office", který mám mimochodem vlastně pořád, jsem povýšila na "postel office"...

Zimní kabát mi ani po dvou měsících od objednání ještě nepřišel. Nevím, jestli mi padne, a jestli mi v něm bude teplo. A jestli bude tak čupr jako na fotce. Objednala jsem si dva. Jeden už přišel. Je mi malý a vypadá úplně jinak než na snímcích. Už nikdy si neobjednám nic zaoceánského. Šaty z dílny české návrhářky Anuk oproti tomu padnou skvěle...

Na adventní věnec mám nachystanou plnou krabičku sušených vzpomínek na celý rok. Když se tak ale dívám na ořechového krasavce putíkatce, jsem dost nalomená, že se přikloním k této variantě. Krása v jednoduchosti. Psí víno, ořechy, bílý fix a bílá barva ve spreji...

Udělala jsem si radost a objednala jsem si super stylovou tavnou pistolku. A v obchoďáku jsem narazila na puntíkaté pracovní rukavice. Květinářčiny radosti. Taky jste rádi obklopeni hezkými pracovními předměty?

Chystat dárky dopředu podle mě není žádné šílenství, naopak... Je to ekonomicky dost gramotné, protože každý měsíc utratíte jen sumu, kterou unesete, a nezjistíte tak dva týdny před Vánoci, že to finančně nedáte. Půjčky na dárky jsou nesmysl. Můžu si výběr dárků vychutnat a užít. V přeplněném obchoďáku plném vystresovaných lidí vánoční atmosféru nehledám... Letos dost podporuju kolegy rukodělné tvůrce. Tipy vám dát ale nemůžu, protože bych prozradila překvapení, že jo... Tom už mi dokonce jedno překvápko odhalil. Vešel do pokoje zrovna, když jsem ho balila. (To překvápko. Toma už jsem sbalila dávno...) Nejdřív mě to trošku mrzelo, když ale vidím, jakou má radost pokaždé, když si vzpomene na to, co dostane... Jednou jsem zahlásila: "Já ti ten dárek snad ani nedám, pokud na něho okamžitě nezapomeneš." "To bys mi pokazila celý Vánoce..." Asi jsem se trefila, no...

Co vám ale prozradím je, že už jsou zase k sehnání sluníčkové hrnečky od Sonnentoru...

Chtěla jsem Ježíškovi nenápadně naznačit, že mám v ložnici novou polici na knížky. Nevím ovšem, jak se to stalo, police je zcela zaplněna, a na jiných knížek neubylo... Zázrak?

Objevila jsem v šuplíku dlouho odložené rozkreslené karty na kvarteto. Nemám na ně vůbec čas, ale mám obrovskou chuť se do nich zase pustit. Tak mi držte palce, ať mě ta chuť neopustí, než se k nim dostanu...

Po Dizajntrhu

neděle 18. listopadu 2018

Včera jsem nestihla žádnou demonstraci, ani jsem nikde u pomníku nezapálila svíčku. Přijela jsem domů úplně zničená před desátou večerní a pleskla jsem sebou tak akorát do postele... Přesto jsem 17. listopad oslavila nejlépe, jak dokážu. Svobodným podnikáním. Nesmírně si toho cením, že se můžu živit tím, co mě těší na světě nejvíc, a že o mně (zatím) nemá právo rozhodovat nějaká "vyšší moc" a ochromovat mou svobodnou vůli zaobírat se právě tvorbou...

A jestli někdo teskní po českých zlatých ručičkách "minulého režimu", měl by se na podobnou akci rozhodně vydat. Státní podniky možná nefungují, ale řemeslo rozhodně neumřelo. Tolik šikovných a nadaných lidí na jednom místě, to člověku vykouzlí dobrou náladu, i kdyby nechtěl. Lidí, kteří si věci dělají po svém, volně, svobodně, často s velkým rizikem na hřbetě, a přesto s obrovskou vůli a nadšením. Obdiv skládám ne jen tvůrcům, ale i nakupujícím. Balzám na duši, lidé, kteří na Dizajntrh přišli! Kultivovaní, slušní, přející. Prosím, víc této socbubliny! Velké díky patří i organizátorům. Jasně, pár chybek by se najít dalo, ale proč to dělat. Mnohem více celá akce šlapala jako dobře namazaný hodinový strojek. Opravdu si vážím toho, že jsem se mohla zúčastnit.

Děkuju moc všem, kteří jste se za mnou stavili, pozdravili mě, něco si koupili... Vědět, že sem chodíte, čtete to tu, že vás inspiruje, co dělám, to je krásný pocit. Jedna z vás, paní Květa, mi třesoucíma se rukama předala balíček, jako poděkování za motiv sluníčka, které jsem jí před časem poslala. Bylo v něm dřevěné srdce, "to máte mazlicí", a já pokaždé, když ho hladím v dlaních, jsem stejně dojatá jako ona... Tím láskyplným lidským gestem, udělat někomu radost...

Taky si nesmírně cením toho, že si zákaznící vybrali zboží k nákupu právě u mě. Já jako nakupující jsem byla tou pestrou a kvalitní nabídkou až zahlcena, a pokaždé, když jsem prošla mezi stánky, ráda jsem se zaparkovala za svůj pultík, a v hlavě mi ze vší té krásy hučelo jako v úlu. Nakonec jsem si úplně sobecky pořídila hlavně šaty pro sebe. Černé, což je u mě dost nezvyk. Perfektního střihu, z nesmírně příjemného materiálu. A pak už jen pár drobností jako dárečky pro radost. Objevila jsem pro sebe ale několik tvůrců, které jsem neznala, a je dosti pravděpodobné, že si u nich časem něco objednám. Letos se snažím při koupi dárků hodně podporovat lokální tvůrce. Balíček kosmetiky z obchoďáku teda ani náhodou... Okouzlilo mě něžné sklo od Dosena, surové šperky do Samesis a perfektní "vzdělávací pomůcky" od Juchuuu. Bylo mi ctí, že jsem mohla mít prodejní stánek ve stejné řadě jako skvělé výtvarnice Jana Z lesa a Andrea Tachezy. Moc ráda jsem se po dlouhé době viděla i s jiskřivou Janou Grešákovou, a rozhodně nesmím zapomenout za celodenní milou společnost "mojí" květinkové Aničky, která mi poskytla i azyl na noc... A to je opravdu jen zanedbatelný zlomeček tvůrců, kteří na Dizajnu byli. A když si představím, že si někteří z celé té plajády vybrali právě u mě, připadá mi to jako zázrak...

Dnes bez fotek. Nějak jsem nezvládala fotit. Už druhý týden bojuju s urputným nachlazením, takže jsem se snažila energii distribuovat do nejnutnějších úkonů. A taky jsem si to chtěla v rámci možností především užít, což se myslím fakt povedlo...

Jak se slaví Vánoce po celém světě...

středa 14. listopadu 2018

Tak to teď velmi intenzivně zjišťuji díky krásnému zadání Lucky, která mě přizvala k tvorbě svého adventního ebooku. Lucka se svým mužem a dvěma malými synky ráda cestuje. Umí přesně to, co já jsem nikdy neuměla. Za pár korun poznat svět. Díky tomu má po celé zeměkouli přátele, a díky tomu se mohla pustit do realizace svého nápadu. Obeslala své známé, od Austrálie až po Grónsko, a poprosila je, aby se svými potomky sepsali krátké povídání o tom, jak se Vánoce slaví zrovna u nich... Jaké zvyky dodržují, co baští, jaké rodinné tradice si vymysleli...

24 příběhů, na každý den adventu jeden. Tak na tom teď velmi intenzivně pracujeme. Lucka překládá a sepisuje, já ilustruju podle fotek, které rodiny poslaly. Je to něco úžasného, moci takhle nahlédnou do domovů v Lotyšsku, Maďarsku nebo třeba Tanzánii. Zítra mě třeba čeká cesta do Vietnamu či Brazílie... Sešly jsme se dvě, které věříme, že s dostatečně silnou vůlí se dá zvládnou všechno, a tak se těště! My to stihneme, a vy si budete moc ještě o letošním adventu s dětmi užívat tuto krásnou elektronickou knížečku... (Součástí bude i stromeček a postavy dětí, které si budete moci vytisknout a udělat si z nich tak trošku jiný "betlém". Najdete v ní také list na dopis pro Ježíška nebo třeba visačky na dárky, a spousty dalších krásných nápadů...)

Střapatci

neděle 11. listopadu 2018

Odevšad se na mě valí příspěvky, jak se prodejci chystají na Dizajntrh. A tak jsem ze všech těch krásných výrobků chytla nerva (sakra, to bude konkurence!), že já nechystám nic, protože už mám vlastně dávno nachystáno, a začala jsem se chystat aspoň na akci následující v Písmodílně. A protože je to přece jen ještě za dlouho, zkouším zatím věnce bez zeleného, z větví a se suchými dekoracemi, které by i za dva týdny měly být pořád stejně hezké, a pak samozřejmě vydržet až do Vánoc...

Přiznávám svůj ústupek z ekozaměření vstříc estetice. Zapojila jsem bílý sprej, protože bílé větvičky ve věncích vypadají naprosto peckovně, což? No, tak pak do té Ostravy hlavně přijďte, a všechny je kupte, protože co já budu jinak dělat s tolika věnci, to fakt netuším... (Leda mě napadá... Ve vchodě máme 24 bytů... No... Tak bychom měli aspoň nejnazdobenější paneláček ve městě, že jo...)

Andělář 2018

pondělí 5. listopadu 2018

I v tomto roce přicházím s Andělským adventním kalendářem. Vloni mě oslovila Biba se zakázkou na jeho tvorbu na poslední chvíli, takže byl trochu šitý horký jehlou, ale byla jsem i tak ráda, že jsme ho stihly. Letos jsem si na něho vyčlenila více času, je tedy propracovanější, a úkoly na každý den jsou podle mě vyladěnější a smysluplnější... Vymyslet je byla pro mě ta nejnáročnější část projektu, přece jen 24 drobných úkolů, které se dají vmáčknout na pruh papíru, to není jen tak. Snad jsem Bibin krásný nápad důstojně zpracovala, a snad se bude hodit a líbit i vám...

Úkoly jsou připravené tři na jednu A4, stačí vytisknout a nastříhat podle vyznačených čar. Titulní stranu můžete nalepit na podlouhlou obálku a vybarvit a všechny kartičky do ní vložit. Nebo jednotlivé kartičky zabalit zvlášť a nějak hezky naaranžovat nebo nechávat děti, aby je každý den našly v pokojíčku, to už vážně nechám na vás, vašich časových možnostech a vaší kreativitě.

Cena za Andělář je 170 Kč, a jeho velká výhoda je, že jím můžete podarovat tolik dětí, kolik uznáte za vhodné. Náklady na tisk nebudou nikterak vysoké, obrázky jsou černobílé a postačí 9 listů kancelářského papíru a třeba jedna ta podlouhlá obálka... Můžete tak za pár korun podarovat neteře, synovce, vnuky, vnučky, i děti přátel, protože kdo má co pořád vymýšlet, a kde na to brát, že jo... A dětská radost je přitom k nezaplacení! (Beru to jako samozřejmost, ale přece jen, užití ke komerčním účelům je pochopitelně zakázáno.)

Jak už jsem se zmínila, kartičky můžete samozřejmě i trochu "vytunit". Nechat je třeba natisknout na kvalitnější papír, a vymyslet pro ně nějaký hezký obal na každý den. K některým dnům můžete přidat tematické dárky, třeba křídu ke kreslení na chodník, popcorn k filmovému večeru nebo pastelky či fixy k vykreslování. Větší děti zvládnou úkoly samy, ačkoliv kouzlo celé řady z nich spočívá v tom, že si je užijete společně. Můžete na ně návázat další činnosti, dále je rozvíjet, povídat si u nich a o nich. Snažila jsem se, abyste se na chvilku zastavili v uhoněných dnech, a strávili spolu nějaký ten čas, ale na druhou stranu, abyste se nestali "otroky" plnění úkolů, nebude-li to daný den možné...

Máte-li zájem o Andělář, napište mi prosím na oringle@email.cz. Já vám zašlu 9 stran připravených k tisku a fakturu k proplacení...

Předvánoční prodejní akce 2018

čtvrtek 1. listopadu 2018

Letos jsem zvolila trochu jinou taktiku než obvykle. Zatím jsem si vybírala akce menšího rozsahu v okolí F-M, ale tentokrát jsem se pustila do akcí větších a tak nějak "designovějších". Bohužel se většina vyhlédnutých trhů, kam jsem plánovala jet, koná tento rok 17. listopadu, takže jsem musela vybírat, a zvolila jsem Olomouc. Je to tak, ale letos poprvé nebudu na Vánočním jarmarku pro dobrou věc u půvabné roubenky v Horním Sklenově. Potkat se budeme moci na třech akcích, ačkoliv jednu teda ještě nemám stopro potvrzenou, a možná předbíhám... 16. - 17. listopadu na Dizajntrhu v Olomouci, 28. listopadu na Vánočním mini designmarketu v Písmodílně a 15. prosince na Nekonvenčním vánočním jarmarku v Ostravě. Odkazy a podrobnější povídání najdete níže...

1. DIZAJNTRH

Mezi Hukvaldy a Olomoucí jsem váhala už vloni, a nakonec jsem zůstala raději "doma". Jenže, moje parťačka Barča si letos našla nové zaměstnání, a na prodejní akce jezdit nebude... Druhá parťačka Anička ovšem ano, a tak jsem si řekla, že se tentokrát přidám k ní, a s Olomoucí to zkusím. Po atmosféře u roubenky se mi bude stýskat, ale na Dizajntrh se upřímně těším. Když vidím tu plejádu skvělých prodejců, kteří se zúčastní, obávám se trochu o svůj rozpočet. Na druhou stranu někde dárky pořídit musím, tak proč ne originální a rukodělné. Už teď jich mám několik v merku... Olomoučáci, stavíte se? Stavte se, moc ráda vás poznám!

2. Vánoční mini designmarket v Písmodílně

Akce Renaty Gebauerové a jejich kolegyněk z Písmodílny mě zaujala hned, když ji Renča publikovala, už jen díky půvabnému plakátu, ale říkala jsem si, že je to pro mě pasé, vzhledem k tomu, že Renata sama tvoří vánoční přání... Já kdybych pořádala ve svém ateliéru prodejní akci, na které bych chtěla prodávat svá přání, asi bych si konkurenci nezvala... Jenže světe div se, ona mě přece jen pozvala, a vymyslela to velmi chytře. Zúčastním se se svým minikvětinářstvím. Jak už jsem se zmínila, s květinami jsem ještě na prodejní akci nebyla, a musím říct, že i když je to risk, dost se na to těším. Všechno nové a neozkoušené je vlastně velká zábava a vzrušení. Takže, jste-li z Ovy a okolí, a máte-li rádi přírodní dekorace, stavte se. Budu mít pro vás přichystány věnce a další adventní květinové dekorace...

3. Nekonvenční vánoční jarmark 2018

Tak, a tohle je ta akce, kterou ještě nemám potvrzenou, ale cítím v kostech, že to vyjde... Jestli si pamatujete, jarmark v Cooltouru byl před třemi lety úplně první prodejní akcí, na které jsem byla po odchodu ze zaměstnání. Nemám na něho úplně hezké vzpomínky, a to je potřeba změnit. Nebyla to chyba akce, ale okolností. Po odchodu ze školy na mě plně dopadly následky dlouhodobého stresu, byla jsem vyčerpaná, ze všeho vyklepaná, neměla jsem ujasněný sortiment, vyrobené zásoby, a vlastně jsem neměla vůbec náladu na lidi, což je na prodejní akci docela problém, že... Už je to všechno zaplaťpámbu jinak, já se na setkání s každou novou duší těším, sortiment mám vyladěný, stojánky na přání i plakáty epesní a chuť zúčastnit se velkou, tak mi držte palce, ať se letos setkáme i v Cooltouru. (A taky Markétě Bylinkářce, protože jsem jí o akci napsala, a ona se zkusila přihlásit rovněž. To by bylo moc prima, kdybychom se tam potkaly...)

Stránky