Po Dizajntrhu

neděle 18. listopadu 2018
Včera jsem nestihla žádnou demonstraci, ani jsem nikde u pomníku nezapálila svíčku. Přijela jsem domů úplně zničená před desátou večerní a pleskla jsem sebou tak akorát do postele... Přesto jsem 17. listopad oslavila nejlépe, jak dokážu. Svobodným podnikáním. Nesmírně si toho cením, že se můžu živit tím, co mě těší na světě nejvíc, a že o mně (zatím) nemá právo rozhodovat nějaká "vyšší moc" a ochromovat mou svobodnou vůli zaobírat se právě tvorbou...

A jestli někdo teskní po českých zlatých ručičkách "minulého režimu", měl by se na podobnou akci rozhodně vydat. Státní podniky možná nefungují, ale řemeslo rozhodně neumřelo. Tolik šikovných a nadaných lidí na jednom místě, to člověku vykouzlí dobrou náladu, i kdyby nechtěl. Lidí, kteří si věci dělají po svém, volně, svobodně, často s velkým rizikem na hřbetě, a přesto s obrovskou vůli a nadšením. Obdiv skládám ne jen tvůrcům, ale i nakupujícím. Balzám na duši, lidé, kteří na Dizajntrh přišli! Kultivovaní, slušní, přející. Prosím, víc této socbubliny! Velké díky patří i organizátorům. Jasně, pár chybek by se najít dalo, ale proč to dělat. Mnohem více celá akce šlapala jako dobře namazaný hodinový strojek. Opravdu si vážím toho, že jsem se mohla zúčastnit.

Děkuju moc všem, kteří jste se za mnou stavili, pozdravili mě, něco si koupili... Vědět, že sem chodíte, čtete to tu, že vás inspiruje, co dělám, to je krásný pocit. Jedna z vás, paní Květa, mi třesoucíma se rukama předala balíček, jako poděkování za motiv sluníčka, které jsem jí před časem poslala. Bylo v něm dřevěné srdce, "to máte mazlicí", a já pokaždé, když ho hladím v dlaních, jsem stejně dojatá jako ona... Tím láskyplným lidským gestem, udělat někomu radost...

Taky si nesmírně cením toho, že si zákaznící vybrali zboží k nákupu právě u mě. Já jako nakupující jsem byla tou pestrou a kvalitní nabídkou až zahlcena, a pokaždé, když jsem prošla mezi stánky, ráda jsem se zaparkovala za svůj pultík, a v hlavě mi ze vší té krásy hučelo jako v úlu. Nakonec jsem si úplně sobecky pořídila hlavně šaty pro sebe. Černé, což je u mě dost nezvyk. Perfektního střihu, z nesmírně příjemného materiálu. A pak už jen pár drobností jako dárečky pro radost. Objevila jsem pro sebe ale několik tvůrců, které jsem neznala, a je dosti pravděpodobné, že si u nich časem něco objednám. Letos se snažím při koupi dárků hodně podporovat lokální tvůrce. Balíček kosmetiky z obchoďáku teda ani náhodou... Okouzlilo mě něžné sklo od Dosena, surové šperky do Samesis a perfektní "vzdělávací pomůcky" od Juchuuu. Bylo mi ctí, že jsem mohla mít prodejní stánek ve stejné řadě jako skvělé výtvarnice Jana Z lesa a Andrea Tachezy. Moc ráda jsem se po dlouhé době viděla i s jiskřivou Janou Grešákovou, a rozhodně nesmím zapomenout za celodenní milou společnost "mojí" květinkové Aničky, která mi poskytla i azyl na noc... A to je opravdu jen zanedbatelný zlomeček tvůrců, kteří na Dizajnu byli. A když si představím, že si někteří z celé té plajády vybrali právě u mě, připadá mi to jako zázrak...

Dnes bez fotek. Nějak jsem nezvládala fotit. Už druhý týden bojuju s urputným nachlazením, takže jsem se snažila energii distribuovat do nejnutnějších úkonů. A taky jsem si to chtěla v rámci možností především užít, což se myslím fakt povedlo...


2 komentáře:

  1. Oringličko, já to nestihla. Stěhovali jsme se. Už druhá noc v novém, v domečku. Velká radost a Tebe potkám příště, ale určitě:-) Ester z Olomouce

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Esterko, jasně, není přece všem dnům konec...;-) Ať se v domečků krásně bydlí! P.

      Smazat

Děkuji za komentář!