Čmeláci

středa 20. června 2018
Pamatujete, jak jsem vyprávěla, jak jsem na Sdílku prodala dva modré kočičí obrazy? "Rozhodla jsem se, že si nechám jeden z obrazů vytvořených na výstavu Modré kočky - Kočičí Múzu. Zbylé jsem vzala s sebou. V sobotu ráno jsem dorazila do boxu pozdě. Měla jsem za sebou nějakou bolavou noc, ne moc kvalitní spánek, houkla jsem směrem k holkám omluvu a běžela pro kafe. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se před naším boxem tulili dva "tuleni" ve stejně zelené bundě, a trochu mě to rozveselilo... Že se mají lidi rádi a tak... Ani jsem si to kafe nestihla vypít, a už jsem balila dva koupené originály. Ano, právě těm "zelenáčům!" Vyhlídli si obrazy při večerní procházce Porubou, a hned ráno se pro ně vydali. Jenže je odradila cena... Naštěstí mě Anička úplně profi zastoupila, vysvětlila jim, že se jedná o originály, na jakou akci vznikly, a tak... No, a když jsem dorazila já, a zahlédla je v objetí, právě se radili, jestli do nich teda investovat... Ráda jsem jim dovyprávěla historii obrazů, a ještě raději jim je prodala. Je to obrovské štěstí, když se dílo dostane ke svému dokonalému kupci...♥" 

Tak ono to mělo celé pokračování... Pár dnů nato se mi ozval pan Dušan, jestli je k dispozici ještě ten třetí kus z triptychu, že by si ho moc přáli... Váhala jsem, protože jsem byla odhodlaná si Kočičí Múzu nechat jako památku na první výstavu. Nakonec jsem mu ji ale slíbila, protože jednak mi byli opravdu sympatičtí, a také se mi líbila představa, že budou všechny tři obrazy pohromadě. Domluvili jsme se na předání, když tu mi přišel email od paní Petry, jestli je Kočičí Múza volná, že by si ji přáli. V hlavě mi bliklo varovné světýlko. Ti dva se k sobě příliš měli, aby doma vůbec nekomunikovali... Napsala jsem tedy panu D., co mám jeho milé napsat, abych mu případně nepokazila překvápko. To bylo děkování a pochval, jaká jsem prozíravá! Petru jsem musela "zklamat", napsala jsem jí, že obraz k dispozici není, ale myslím, že měla potom fakt krásné narozeniny...

A to ještě není všechno. Pan D. si totiž při vyzvednutí objednal rovnou další tři obrazy! Prý to nechá úplně na mně, motivy, barvy, total "volná ruka"! Sen a noční můra v jednom. Jediné, co jsem z něho dostala, že je námořník, a že se teď rozhodl chovat čmeláky. Obojí je krásné téma, tentokrát jsem ovšem dala přednost hmyzákům. V pondělí ráno jsem vyrazila za město, poslouchala všechno to cvrlikání a švitoření a šumění, a plná letní atmosféry, stylově poštípaná od mravenců, jsem se pustila do práce. Asi jsem poštípat potřebovala, protože práce to byla vskutku mravenčí. Ale... Taky to slyšíte? Ty bzučící čmeláky? Bzoukající brouky? Oceán šustivé trávy?

Ještě mě čekají dva pestré mikrosvěty, a už teď se nemůžu dočkat, až se k nim skrz ostatní povinnosti i radosti dostanu...






6 komentářů:

  1. Krásný příběh a obraz taky. Včera jsem konečně zakoupila rám na ten náš a asi ho daruji předčasně, ať už nám dělá radost na zdi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu se těšit na foto!♥ A za celou tu výměnu ještě jednou díky, všechno nám dobře slouží! Taška je tak krásná, že ji nosím jako kabelu...;-) A háčkovaná srdíčka dorazila v pořádku a jsou nádherná! P.

      Vymazat
  2. Dobře Ti tak a ještě víc:-))
    Mám z(a) Tebe radost!!!
    Magda

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné a inspirativní...už vím, co si nadělím...napišu během prázdnin...a děkuji za nádhernou kytici. Mávám. M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není vůbec zač, jsem ráda, že potěšila!♥ Užívejte krásné léto, zahradu, ptačí trylky, však víte...;-) P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!