Lednová koláž

sobota 20. ledna 2018
Jak už jsem psala, letošní leden má nezvykle hladký průběh. A i přes to, že jsem veselejší, než obvykle v lednu bývám, se mě snaží semlít, potvora jedna. On už to má asi leden "v povaze". Já jsem na něho ale vyzrála. Prostě se nevzpouzím. Nebojuju, nevzpírám se, přijala jsem zimní "nastavení". Skoro vůbec nefotím, píšu málo, dělám jen nejnutnější úkony, pomalé pohyby, jsem smířená s tím, že mi práce trvá třikrát déle než normálně. Šetřím si vzácné zbytky energie, snažím se dělat si radost. Včera jsem si třeba objednala nové štětce a akvarelové papíry. Těším se! (Na krásnou sadu akvarelových barev si musím teprve našetřit...) I podvědomí si mě hýčká, a aniž bych se o to nějak snažila, posílá mi v noci krásné květinové sny. Prostě se mi snívá, že procházím nádhernou krajinou zalitou sluncem, většinou kolem zurčivého potoka, a vážu kytici. Předvčerem jsem třeba trhala plné náruče dobromyslu...

Tedy ne že bych neměla úplně co ukazovat, ale většinou teď fotím hlavně hotové zakázky. Nejvíce jsem teď pracovala na rodinných obrazech a přáních, které budou věnovány ke kulatinám či svatbě, a tak bych nerada pokazila překvapení. Taky jsem dopracovávala plakát na jednu úžasnou akci u nás ve městě, který povětšinou vznikl už před Vánoci, ale bylo ještě třeba ho trochu doladit. A ten vám moc ráda ukážu, až bude přímo "v akci" někde ve městě...

A tak mě napadlo, že bych mohla zrecyklovat fotky starší. A že bych z toho letos mohla udělat každoměsíční tradici. Kdysi mě k založení blogu přiměly právě i krásné náladové koláže, které vytvářela jedna autorka z fotek posbíraných různě po síti. Líbila se mi ta souhra barev a vjemů. No, a považte, že za těch šest let, co už píšu a fotím, si můžu takovou náladovku sestavit z fotek vlastních. Je to příjemný relax, dívat se na hezké vzpomínky, vybírat dle mého mínění nejpovedenější záběry, a tvořit z nich jeden celek. Říkám si, že bych mohla vždycky vyjít z jednoho aktuálního snímku, který mi určí barevné ladění. Lednová aktuální fotka je detail seschlé ojíněné kapradiny, kterou jsem vyfotila minulý víkend při výšlapu na Grůň.


Výšlap na Prašivou. 2016

Návrat domů po ne příliš vydařené dovolené v Maďarsku. Radost z domova, radost ze shledání. 2016

První lednová procházka za město, na místa, kam od té doby chodívám pravidelně. 
Právě při ní jsem pro sebe objevila tento krásný kout světa za naším městem. 2014

Uskladněné staré školní židle v nepoužívaném včelíně v Kunčicích pod Ondřejníkem. 
Moje úlovky zatím stále marně čekají na zpracování na půdě. 2017

Fotky na počest prvního života v kůži umělkyně. Autorka série: Jitka Zahumenská. 2016

Planetky v kávě, příliš tučné mléko. 2016

Ojíněné Kopanice na Žítkové. Výprava ke stavení poslední bohyně. 2016

Ořechy čerstvě napuntíkované, na adventní věnce čekající. 2017

Kapradina z Grůně. Krásný výšlap nad městskou inverzi. 2018

12 komentářů:

  1. Tak takovéto koláže mám taky moc ráda! Krásné fotky!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc povedené lednové barevné ladění. Na každoměsíční koláž se teda budu těšit! Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Och, tak snad jsem si na sebe neupletla bič, a nezklamu...;-) Děkuji! P.

      Vymazat
  3. Peti to je kraaaaasa,moc se těším na další měsíce!

    OdpovědětVymazat
  4. Taky se těším, tohle je úžasný nápad (a úžasné fotky)! B.

    OdpovědětVymazat
  5. Krása, krása, krása! Těším se moc na další měsíce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad ne zbytečně, a něco kloudného z toho vznikne...;-) Děkuji! P.

      Vymazat
  6. Veď ja sa tu nielen vylaďujem do života, ale si skladám z peknoty podľa Teba aj šatník, to si musela zaznamenať...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!