U Oringle: Křeslo pro královnu

Děkuji za objednávky přes blog i všechna zastavení na jarmarku v Rymicích. Jsem ráda, že se vám cedulky a přání líbí a snad udělají radost i obdarovaným. Zbytek ukládám zase na příští rok. (Předchozí příspěvek "blogový jarmark" jsem stáhla, myslím, že kdo chtěl, už objednal...) Rymice byly fajn, i když jsem nakonec ve stánku osiřela, protože ostatní lehli... Těším se, až si udělám do rodného kraje výlet i nepracovní, a zase se trochu potoulám s foťákem. U tety jsem po jarmarku dostala horký vývar a krásnou dávku sváteční atmosféry a nostalgie. Ona je fakt neskutečně šikovná, a umí z každého prostoru udělat tak milé útulno, že se vám nechce pryč. Díky, Jani, za pohlazení po náročném dni/dnech...

Obraz "Adventní krajinou" je už prodaný. Mám velkou radost.

Každý rok se stane kouzlo a krajina s prvním krajkovím ranních mrazíků tak nějak celá zposvátní. Při toulkách po starých cestách i osvětlených náměstích můžeš potkat prazvláštní bytosti. Uslyšíš cinkání podkov bělouše svatého Martina, když se z komínů začne linout vůně pečínky a ořechových rohlíčků... Zahlédneš Kateřinu s Barborou naposledy divoce křepčit po střechách mezi závoji mlhy, než nastane klidná doba rozjímání. Noc svatého Ondřeje ti poodhalí tajemství budoucího, stejně jako děvuškám, které v noci u plaňkových plotů doufají, že se jim zjeví jejich milý... S vůní oloupané mandarinky a cinkáním řetězů i zvonků kdesi v dáli se navrátí příjemné mrazení v zátylku, jako když jsi byla malá a vyhlížela jsi, jestli k vám zavítá Mikuláš, čert a anděl. Před Ambrožem raději uteč, nenech se zlákat jeho sladkým vábením, rozpáral by ti břicho... Luckám poděkuj za světlo, které vnesou do temnoty. A ukliď, kolem sebe i v duši, aby se při ometání temných koutů husím brkem nerozzlobily, co za stíny z nich vyšťárají. Ať můžeš předstoupit před zrození nového zimního slunce čistá a lehká a přijmout všechnu naději a radost, kterou pod stromečkem najdeš...

Konečně jsem dokončila i naše štokrlátko. Ono to vzniklo tak... Pořídili jsme si větší pohovku, a tudíž musíme mít menší stromek. A ten je potřeba na něco umístit. Hledala jsem po bazarech nějakou vhodnou stoličku a nenacházela, až mi do oka padlo dřevěné štokrle z Ikei. Tak jsem ho pomalovala, nafotila... a prodala. Pak se proces opakoval. A pak ještě jednou dokola. Ale protože teď už je stomečkový čas, tak tohle rozhodně prodávat nebudu, to je definitivně naše. (Na seznamu na leden už mám dvě...)

U mamky už Ježíšek naděloval. Židli jsem nazvala "křeslo pro královnu". Že jsme ten náročný šílený rok plný změn a výzev, ty vole, zase nějak přežily... Zdravím čtenářku, která mi nabídla krásné židličky, a já jsem ji odmítla, že by to bylo moc příprav... Odříkaného chleba největší krajíc! Tahle židle měla tlustý červený lakový nátěr, a při jejím opalování a škrábání mi málem slezly dva nehty. Těch asi "milion" teček, to už byla vlastně jenom taková srandička... Výsledek ale stojí za to, a už se těším, až nás bude židle provázet při výborných večeřích, odpoledních kafíčkách i večerech u skleničky vína...

Tak já jdu zase kreslit, malovat, tvořit, ať jsou všechny slíbené radosti pod stromečkem včas...