Milý Ježíšku, do příštího roku mi prosím naděl všeho, čeho se mi letos nedostávalo. Hlavně to pevné zdraví, duševní rovnováhu a životní stabilitu. A taky čas a prostor na činnosti, které mě těší a naplňují. Třeba na chození na horách. Letos jsem tomu moc nedala. Prostě z mnoha příčin většinou nebyly síly a ani nebylo kdy. Moc mi to chybí. Poslední dva dny jsem strávila venku, po kopcích, a je mi z toho tak hezky na duši in a těle. Prostě nějaký krpál, potrápit faldy, vyčistit hlavu, nahoře polívku, většinou milá společnost, a jsem nejšťastnější...

Slunovratový Hostýn byl tichý, klidný a skoro bez lidí. V barokním chrámu se sluneční světlo, které ten den bylo opravdu zářivé, šířilo tak působivě, že člověk nemohl nepochybovat, že všechno bude v pořádku a světlo navrátí se k nám. Dokonalé místo k rozjímání. Už několikátý rok je chrám vánočně ozdobený jednoduchými bílými háčkovanými a paličkovanými ozdobami a tato kombinace se zdobností baziliky je opravdu působivá.

Na Hostýn mě přivedla poslední letošní zakázka. Však se na ní i objevuje... I mě zabrzdily adventní bacily. Byla jsem z toho poněkud rozvrkočená, protože jsem myslela, že už budu mít dávno všechno odevzdáno a místo toho jsem ležela jak bláto... Uklidnila jsem se, až když jsem si naplánovala cestu do rodného kraje a osobní doručení rodinné grafiky. Pak se mi podařilo na ni krásně naladit a procítit ji tak, abych byla s výsledkem spokojená. Tahle vaše zadání, kdy zachycuji příběhy starých domů a útržky vašich životů, to je balzám i pro moji duši. Moc se těším na další podobná zadání. Co takhle třeba nějaká odvážná vesnice či městečko či instituce? Takový pohled nebo plakátek, to by byla paráda, ne?

A když jsem teda zdárně všechno dokončila a odevzdala, stihlo se i nějaké to cukroví, poslední sváteční věnce i procházky po adventním městě... Frýdek musel být kdysi opravdu krásný. A včil? Teď už vám přeju "jenom" překrásné svátky vánoční a přesně to, co jsem si na začátku přála pro sebe... Pevné zdraví, duševní rovnováhu a životní stabilitu.