Krajina jako život sám. Místy k zbláznění krásná, místy prosáknutá tíhou k neunesení... Rychlebské hory. Podivovala jsem se i sama nad sebou. Už jsme tu párkrát byli, ale je to docela dávno. A teprve nyní, jako bych to byla opravdu já, zbavená šupin z očí, vnímající všechny ty příběhy kroužící kolem... Moc jsem si putování alejemi, objevování opuštěných hřbitovů i hledání zaniklých vesnic užila. Bílá Voda, Javorník, Tančírna v Račím údolí, Borůvková hora, chalupa ve skoro opuštěném Zálesí... Moc pěkné dny to byly...

Nabrala jsem zase trochu sil. I inspirace... Oboje se bude hodit... Pustila jsem se před časem do kalendáře, a aktuálně mám hotové čtyři strany. Zatím se to vyvíjí moc hezky. Kdo ví, jestli tohle nebude na nějaký čas moje umělecká "labutí píseň", tak ať stojí za to. A bude to kalendář s básničkami, a bude o krajině, a bude fakt krásný, tak já doufám, že se vám bude taky líbit, a že bude brzy hotový...