Tak jsem si letos hezky plynula, ale pak mě život čapnul za límec, a prý: "To ne, děvče, ty máš svoje úkoly, a usínáš na vavřínech. Tu máš stopku, navrch bloklý záda, migrénu a úzkosti, a dokud se nepustíš do řešení toho, co vyřešit máš, tak se nehneš z místa..." Když něco udělat musíš, tak před tím stejně neutečeš... Takže ač se zdánlivě nic neděje, u mě "pod kapotou" to vře a bublá. Naštěstí je tak krásně, že je stále čím a kde tišit pocuchané nervy. 

Čarodějnice jsme oslavili na chatičce... První máj jsme s kamarádkou přivítaly nad květinovými věnci v nádherné krajině kolem Rožnova... A další prodloužený víkend jsme strávili v polozapomenutém kraji plném příběhů. Ale o tom zase příště...

A včera jsem konečně našla čtyřlístek. Už dva týdny čumím do trávy, a nic. A přitom vím, kde rostou. To tak někdy my lidé máme, že víme, kde nám štěstí roste a přitom urputně hledáme jinde, že? Tak jsem šla na jistotu, a byl tam... Dokonce dva. První dávku štěstí si nechám pro sebe. V první řadě musíme vždycky zajistit sebe... Ale zase když máme nadbytek, tak není nic hezčího, než se podělit. Tak tu druhou dávku štěstí posílám každému, kdo ji potřebuje. Na, chytej! A pak mi klidně napiš, jestli ti čtyřlístkové štístko něco hezkého přineslo...