U nás za městem, na mojí oblíbené procházkové trase, je stavení, kde chovají husy. Mně se husy nesmírně líbí, ale taky se jich dost bojím. No, a tyhle kejhalky jim občas utečou z výběhu, a pak se různě pasou v pomněnkách, nebo pod rozkvetlými stromy... Což jsou samozřejmě nesmírně půvabné výjevy... V tu chvíli jde strach stranou, a vítězí fotografické oko. Ono se to ale panihusám většinou dost nepozdává, že si je chci cvaknout... Takže kdybyste náhodou někdy za Frýdkem zahlédli ženskou s foťákem, jak prchá, co jí nohy stačí, a za ní dost naštvaně a hlučně následuje husa, tak to jsem byla nejspíš já... Já husa, a stejně si příště zase nedám pokoj... (Originál, malba akrylem, plátno z druhé ruky - původní malba přemalovaná, 60 x 60 cm. 7500 Kč + doprava).

Zařekla jsem se, že dokud nezpracuju hromadu nakupeného materiálu, nebudu pořizovat další. A daří se mi to. Zbývají poslední dva velké rámy... Do těch nejmenších jsem udělala andělky strážné. Ty už všechny ulétly, rozprodaly se na sítích... K dispozici je ovšem zamilovaný obrázek "Máj - ráj". Blíží se sezóna svateb, tak třeba jako svatební dárek někomu padne do oka... (Celková velikost v rámku 20 x 26 cm, cena 2400 Kč)

Nedávno mi jedna paní psala, že obdivuje mou práci, a že mi v dobrém závidí, jak mám všechno vychytané a jak mi to všechno pěkně šlape... A já jsem si uvědomila, že ty internety opravdu klamou... Mně naopak připadá, že za ty roky nemám vychytané lautr nic, a naopak v tom všem někdy dost plavu. Jsou období jako sen, to ano. Ale někdy se ten sen zhoupne spíš do noční múry. Zimní oddych byl fajn, hodně mi prospěl a pomohl, ale před problémy neutečeš. Připadá mi, že se poslední dobou dost motám v kruzích, a všechno, co mě trápí, před sebou tak nějak hrnu, aniž bych viděla východisko. Že by krize středního věku? A prosimvás, hlavně žádné seberozvojové fráze... Jak je potřeba netlačit na pilu a plynout a že krize je možnost k rozvoji a já nevím co ještě... To všechno mám v hlavě... A dokonce to mám i odžité a odzkoušené, že to i funguje... Ale taky jsem se naučila, že je fajn si přiznat, že teď se necítím úplně nejlíp a nedusit v sobě emoce, které pak akorát nadělají paseku. 

A ještě jsem se naučila, že i když člověk ledasco řeší, nemusí se v tom topit 24/7... Protože kolem je pořád tolik krásy a radostí... Letos si hodně užívám kvetoucí stromy. Kdyby bylo teplo, už jsou dávno fuč. Díky deštivému a chladnému jaru ovšem nakvétají postupně... Trnky z fotek už svou bílou koruny shodily... Ale to nevadí, protože právě nakvetají hrušky a jabloně...  A když popojdete kousek výš, tak tam stihnete ještě i ty trnky... Třeba o víkendu na Pardusu, při procházce po mých milovaných Hostýnkách a rusavských kotárech, to teprve všechno propukalo...