Konečně mi trochu po včerejšku rozmrzly prsty, tak můžu naťukat pár myšlenek. První sníh a mráz dodal jarmarku u roubenky v Horním Sklenově úžasné kouzlo, ale řekněme si upřímně, že pohodlné to zrovna nebylo... Akce to byla krásná, jako vždycky koneckonců, ačkoliv se mi tedy letos ani zdaleka nedařilo tak jako vloni. Já mám ten poslední půlrok celkově spíš na amplitudě směrem dolů. I to patří k životu a podnikání... Taková období jsou většinou pobídkou k tomu, aby člověk nestagnoval a zapojil kreativitu a někam se posunul. Bohužel na to mi nějak nevybývá síla, elán ani odhodlání, tak to nechávám všechno samovolně plynout a snažím se důvěřovat v proces... Však ono se to zlomí, a já věřím, že zase směrem nahoru... A abych nevyzněla nějak poraženecky či nevděčně, moc děkuju všem, kteří se za mnou zastavili, a třeba i nakoupili, a podpořili tak můj malý výtvarný ateliér vedený s obrovskou láskou... Některé pohlednice poletí do Austrálie, jiné do Kanady, a to je přece krásné...

Moje fotografie jsou tentokrát proložené snímky od úžasné Lucie Michalčíkové, která mi cvakla pár snímků s charitativním kalendářem. Domlouvaly jsme se, že kdyby měla minutku, tak se staví. A já trdlo nechala kalendář doma... K mému velkému překvapení i radosti ho ale měli k prodeji ve stánku místní knihovny, tak mi ho laskavě zapůjčili, a Lucka během pár vteřin vykouzlila moc milé snímky... Děkuju za ně! 

První vločky nás zastihly ale už ve čtvrtek na chatičce. Den svobody jsme strávili u ohně, a až ochlazení nás zahnalo dovnitř, a pak už se to okny začalo sypat... I první věnce už jsem odevzdala. Musím je odbavovat postupně... Příští týden bude celý jen o nich. Pár jich rozdělím u nás na severu, pak budu sbírat, co mi počasí dovolí, a pak jich hodně umotáme s Luckou z Divoké pekárny na nedělní akci v Sonnentoru v Čejkovicích. Třeba se tam nad větvičkami potkáme...♥