Kolaudační

čtvrtek 15. září 2022

Doufala jsem, že by se zářím mohlo přijít příjemné nadechnutí, a taky přišlo, tak jsem za to vděčná... Děje se mi toho v životě poslední měsíce spousta. Jsou to věci osobní, o kterých se mi nechce psát... Třeba někdy, až si je zpracuju, až se odžijí, až je pochopím... Ke všem se snažím přistupovat co nejstatečněji dokážu, a taky jimi projít co nejvědoměji... Naštěstí jsem už v průběhu let ledasco pochopila, tak si ty turbulentní časy ještě víc nekomplikuju. Třeba to, že když je "blbý období", tak člověk nemusí tak nějak trpět pořád, a ňahňat se v tom svém bahýnku, ale naopak by se měl soustředit na to hezké, co se děje...

Potěšilo mě, že se mi na září sešla hezká práce. Po mizerné letní sezóně je to pro mě vzpruha. Už jsem i přemýšlela, jestli třeba není čas najít si na chvíli nějaké zaměstnání... Což by mi asi urvalo srdce... Ale co, bylo by to jen období, a každá změna člověka obohatí... Nicméně jsem vděčná za každou objednávku, a za každé zajímavé zadání, které mi umožní jít dál mou vysněnou tvořivou cestou.

Na začátku měsíce jsem se odhodlala vypsat menší komorní workshop, a tuto neděli už bude... Ani jsem o tom nestihla napsat na blog. Moc se na setkání a společné tvoření těším. Workshop bude odpolední, a povedu ho sama. S Luckou jsem se dohodly, že než zase nastanou lepší časy, bude pro lidi dostupnější zaplatit jednu lektorku... Takže si teď každá organizujeme svoje kurzy... Přátelíme se stále, žádný škandál! Jsem tolik ráda, že Lucku v životě mám...♥ 

Definitivně jsem se rozloučila s rodným domem. Nebylo mi úplně lehko, při představě, že jsem v něm naposledy, ale jakmile odezněl sentiment, hrozně se mi ulevilo. A to je přesně ono. Před třemi lety vypadala situace naprosto zoufale. A teď... Mamčinými slovy: "Takový domov jsem si vždycky přála..." (Minule jsme obrazy svěšovali, tentokrát jsme věšeli. To bylo hned veselejší... Nad postelí visí vedle narozeninové grafiky grafika kolaudační... Ta narozeninová je díky fotkám osobní, ale kdyby vás oslovila kolaudační, můžu nechat natisknout...) Takže věřím, že i to, co si odžívám nyní, povede přesně k tomu, co si přejeme. Když budu odvážná a vytrvalá... Co vás napadne, když vás život zkouší? "Co jsem komu udělala? Proč zas já?" Já se snažím si říkat: "Co se mám naučit? Kam se mám posunout? Co mi to přinese? " Je to hodně úlevné. Prožívat události jako cestu k rozvoji...

Sháním první dárky. Při cestě do antikvariátu, kde jsem ulovila moc pěkný kousek, jsem se konečně stavila na zámek, abych obkoukla sochy od Olbrama Zoubka. Vůbec jsem netušila, že je tu máme. Jsou nádherné... Pobýt v jejich blízkosti pro mě byla krásná vzpruha. A to jsou přesně ty chvilky, které se teď snažím lovit a užívat...














6 komentářů:

  1. Děkuju, Peťulinko! Máma

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem ráda, že jsem kdysi Tvůj blog objevila. Ráda čtu Tvoje úvahy, obdivuji nápady na Tvých obrázcích, moc se mi líbí Tvoje fotky. Vše má v sobě kus Tebe. A o tom to je.
    Hezké dny, Petro !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, a já jsem moc ráda, že Tě baví se vracet, a pokaždé si najdeš chvilku něco milého napsat...♥ Měj se krásně. P.

      Vymazat
  3. Proč zase já? Co mi to má dát? Co se mám naučit? ano tyto otázky si kladu taky často...snad na to jednou přijdu :) mimochodem na Hostýn se koukám každý den, když jedu z práce domů, krása, jednou v mlze, jednou je jasně vidět :) přeji ať se splní všechna přání..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, kříž svůj neseme... Každý máme něco... Tak hlavně odvahu a vytrvalost nám všem...♥ A pozdravte mi tam Hostýnek, že snad brzo...:-) P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!