Dětství v kraji pod Hostýnem

sobota 17. září 2022

Ačkoliv jsem už předlouho zasazená do Beskyd, které miluju, mojí krajinou domova bude navždy podhostýnský kraj. Mírně zvlněné kopečky, které u rodného města přechází v naprosto placatou Hanou. Zbožňovala jsem, když jsme s mámou putovaly z Hostýna pěšky až domů. Byly to takové naše soukromé poutě, ačkoliv ty se tradičně chodívaly na svatý kopec, ne z něho... Myslím, že odtud pramení ta moje láska k dlouhým pochodům... A taky absolutní pocit vděčnosti, když se vrátím domů, do tepla, do bezpečí, do pohody... To v dospívání nebývalo pravidlem... Často nás čekal nějaký "bubák", který nám energii načerpanou z přírody zase hned vysál...

Aktuálně vlastně jenom seběhneme z kopce dolů, žádná pouť přes několik vesnic. K obědu nám zvoní zvony z chrámu. Ani nevíte, jak moc se těším na další návštěvu, kdy už bude snad i čas prozkoumávat okolí, vyšlápnout na Hostýnek... Do teď se především makalo...

Mám v sobě vepsané vzpomínky na ocúny ze slavkovské louky. Na jalovcové stráně na Pardusu a rusavské kotáry. Na sousoší v Jankovicích. Na pověstmi opředený mlýn v Dobroticích. Na úvozové cesty vedoucí k Želkovu. Na atmosféru zašlých časů uchovanou v rymickém skanzenu...

Tento obraz musel vzniknout právě teď. Jako reakce na odpoutání se od rodného domu. Několikaletý proces nebyl vůbec snadný, ale spadla ze mě veliká tíha. Prožitek domova je nakonec stejně nejlepší nosit v sobě. Ne ho limitovat věcmi nebo stavbami... Ještě ho tak číst v krajině domova. V ocúnech... V jalovcích... V úvozových cestách...

(Obraz originál je k mání. Akvarel, perokresba, fixy. Signováno, datováno. Celková velikost v rámu 32 x 42 cm. Rám původně z Ikea, natřený šedobéžovou křídovou barvou. Cena 4800 Kč + doprava.)

Ty malé rozkošké bílé baby boo dýněčky jsem si pořídila u Vaška z Country wreath Moravia. Pokukovala jsem po nich už vloni, a tentokrát jsem v rámci hesla "dělat si radost, co to jen jde" neodolala. Koupila jsem si taky kovové zapichovací svícny na adventní věnec, na které jsem si rovněž myslela už pěkně dlouho. Myslím, že budou skvěle sloužit i k prosvícení sychravých podzimních dnů. Jestli Vaška neznáte, určitě se na jeho web nebo i Instagram koukněte. Váže nádherné věnce, které umí báječně nafotit. Chodím k němu moc ráda pro inspiraci... 











6 komentářů:

  1. Hodně často na ty naše "POUTĚ" vzpomínám....a protože už bych to asi neušla bez problémů, musela jsem se přestěhovat blíž k Hostýnku :-). Taky už se těším na to, jak to tady budu objevovat. Už jsem chtěla začít, místo toho pořád polehávám.......bude líp :-) . Máma

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musíš na to objevování nabrat síly...;-) Těším se! P.

      Vymazat
  2. Opět moc hezký příspěvek.Takové vyznání přímo od srdce. O tom je i obraz.
    Měj se hezky a měj pěkné podzimní dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Hezké povídání, krásné fotky.
    Liba

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!