Nevím, proč to mám tak prapodivně nastavné, ale vždycky v létě, když všeobecně vládne jásavá nálada, mně kolují v žilách nejtěžší energie... Světlo, teplo, hojnost, jeden by čekal lehkost bytí, a ono prd. Asi že jsem v minulosti od života dostávala ty největší ťafky právě v létě, podvědomí tak nějak čeká, odkud přiletí... Abych letošnímu červenci nekřividla, hodně se snažil napravit si reputaci. Byl to dobrý tah, udělit si volno, a prostě jen být a čerpat... Kromě krásného cestování k moři jsme zvládli i nějaké výlety u nás... Koupání u přátel, kterým se na krytu bazénu dělá tak krásný efekt z kapek vody, že jsem kvůli němu riskla vlézt do vody i s foťákem... Koupání u řeky, která bývá normálně ledová, ale v těch horcích byla jako kafe... A jako každý rok nádherně obrostlá mátou... A minulý týden jsme si s "divokou" Luckou udělaly minidovču v Beskydech. Moc rády společně pořádáme workshopy, a spřádáme plány, a vyvíjíme nové produkty... Ale shodly jsme se, že je na čase se taky jednou setkat úplně nepracovně... Vylezly jsme na Pustevny, obešly okolí chatičky pod horami... Samozřejmě nastříhaly nějaké květiny... Snídaly venku, večeřely u ohně... Sbíraly borůvky a ostružiny... Chladily se v horském potoce... A hlavně hodně mluvily a sdílely. Není nad to mít spřízněné ucho k vyslechnutí a srdce k pochopení...

I přes všechnu radost a odpočinek červenci mávám tak trochu s úlevou, že jsem ho teda letos nějak přečkala bez flákanců... Říkám si, že možná je ke mně život vlastně vlídný, že mi transformační zážitky a seberozvojové nálady posílá právě v létě, kdy se lze nejvíce připojit na vnější zdroje... 

Jinak mi tedy skončilo měsíční volno. To neznamená, že bych vůbec nepracovala. Naopak, udělala jsem toho hodně. Rozdíl je v tom, že jsem si dovolila ten luxus nemyslet u toho na obživu. Pustila jsem se do věcí, na které jindy není čas a energie... Nebo je investice časová i materiálová do nich riskantní, protože jsou vlastně neobchodovatelné... Kéž bych takto mohla tvořit pořád. S lehkostí, úplně nelogicky a plně srdcem... Směřuju k tomu krok za krokem... Teď už bych na obživu začít myslet měla, ale vůbec se mi nechce. Fotit, nabízet, propagovat... Nechce se mi ani moc sdílet a existovat na sítích. Cítím se v tomto směru poněkud frustrovaná... Připadám si tak trochu na mrtvém bodě. Ale i taková období jsou potřeba, že? Aby člověk nezlenivěl a nezačal stagnovat...