Čarodějnici jsme spálili, májku postavili. Čarodku jsem umotala ze suchých trav a větví a bafla tak rychle, že jsem ji ani nestačila vyfotit. Díky májce vím, že předloni už kvetl šeřík, jabloně i pomněnky, zatímco letos je jaro studené, a na horách teprve vykukují první květy... Díky květinovému tvoření se propojuju s místem, kde se zrovna nacházím. Nic nehodnotím, jenom pozoruju...
Poslední víkendy jsou plné těžké práce, ale taky života venku, vaření na ohni, a to já dost můžu... A vlastně i tu práci, takový ten pocit, že je zase uděláno kus něčeho, co vám už dlouho leželo v hlavě... Ale upřímně prohlašuji, že ani stěhovákům, ani kopáčům jejich zaměstnání nezávidím...
Jeden z mých nejvíc nekoblíbenějších vjemů jsou bílé květy rozkvetlých stromů v kontrastu proti dramatickému temně modrému nebi hrozícímu bouřkou. Obdivuji teď každý den... Pokusila jsem se ten pocit vložit do malého akvarelku (obrázek je prodaný.) Pod obrázkem je autorský modrotisk, který mi přišel nedávno vybarvený, a ze kterého si ušiju polštář... V balíčku mi přišlo ještě neco krásného modrotiskového, ale to vám ukážu, až se mi to podaří reprezentativně vyfotit...
Hezoučký obrázek ! A nápad s májkou se mi moc líbí.
OdpovědětVymazatMěj se hezky!
Hanka
Děkuju moc, milá Hani...♥ P.
Vymazat