Rozhodla jsem se, že si krásné fotovzpomínky z uplynulých chorvatských prázdnin zaslouží publikování v lepším zpracování i kvalitě, než jen skrz omezenou úpravu na mobilu... Předchozí příspěvek nechávám, protože přesně vystihuje nadšení, které mnou kolovalo přímo na místě, ale fotky a pár dalších postřehů postuju znova, už s odstupem a z domova...

Nevím, jestli je to tím, že jsme se poslední měsíce doma naseděli až až, ale jak se normálně domů těšívám, tak tentokrát bych si klidně dala navíc ještě aspoň týden, dva... S čím to má ale souvislost určitě, je moje zostřené vnímání světa a jeho radostí všemi smysly... Naučila jsem se brát, co život dává tady a teď, nečekat, co přinese jednou, ale užívat si kouzlo okamžiku. Byla to opravdu úžasná dovolená...

Miluju život u moře... Vyhledáváme pláže přírodní, divoké. Nemohla bych vzít nafukovacího plameňáka a vyplácnout se někde přímo u hotelu, kde z barů řve nahlas hudba. Brr, to není moje gusto... Potřebuju pobřeží plné života a rostlin, zato co s nejméně lidmi. Objevili jsme nádherné místo, kde se mi přesně tohoto dostávalo. (Navštívili jsme tedy pláží více, ale tahle byla top.) Skály a bílé oblázky, stín borovic a nádherný azurový Jadran. Pravda, kolem nás většina dovolenkářů bez plavek, ale nikdo se na nás nemračil, že my jsme se koupali ne jen s plavkami, ale rovnou oblečení, poněvadž jsme se samozřejmě hned první den spálili... Šnorchlovali jsme hodiny. Potkali jsme několik sépií, pozorovali kraby i rybky... Pravidelně jsme potkávali místního kormorána, který se nás vůbec nebál, a když odpočíval na skále, nechal nás kolem plavat na dosah ruky. Úžasný okamžik byl, když se vedle mě najednou vynořil a zase ponořil, a já jsem si stihla nasadit brýle a chvíli ho pozorovat při prohánění hejna stříbrných rybek. Byl to mžik, celá vřava proběhla neskutečně rychle, ale byla to úžasná podívaná. 

Ne že bych musela nebo mě něco nutilo, ale vlastně jsem ani nestíhala dělat všechno, co jsem měla v plánu. Sbírat rostlinky na sušení, hledat mušle a kameny a omletá dřívka, uvázat si věnec přímo na pláži, nakreslit chorvatskou vílu a pohlednici, číst i jen tak koukat na tu krásu kolem, a pravidelně to prokládat pláváním a potápěním. Pomalovat kamínky a vytvořit z nich nějaký ten přírodní obrazec, to už jsem musela vynechat, příště... Jak se někdo může u moře nudit? Věnec jsem nakonec musela nechat na místě, protože se už nevešel do napěchovaného auta, a akorát by se rozdrolil... Odvezla jsem si ale nějaké "součásky", a tak se těším, že si uvážu jiný, smíchaný s českou květenou... 

Věnečky uvité z vavřínu vznešeného se ale přepravit podařilo, poněvadž "bobkáč", než zcela vyschne, je docela pružná rostlinka. Vedle našeho apartmánu byla taková malá "džungle", a v ní hned několik keříků této úžasné byliny. První dny, než jsme objevili obchůdky a Solanu v Ninu (o tomto městečku chci napsat v samostatném příspěvku...), to vypadalo, že se nám nepodaří vybrat hezké suvenýry. Kreativita roste z nedostatku, a tak nás s mamkou napadlo, že využijeme bobkáč. Respektive, dávná babiččina kamarádka, se kterou jsme stále v kontaktu, mamču poprosila, jestli by jí nepřivezla větvičku vavřínu... A já jsem si řekla, že věnci to bude v kuchyni slušet ještě víc. U nás už zdobí, a už jsem z něho uloupla i na vaření...

Chorvatskou vílu si koupila sousedka od nás z domu, sotva jsem ji vystavila. Mám z toho radost, protože trávili dovolenou u Jadranu ve stejnou dobu jako my, jen jižněji, takže jsme si sdělovaly dojmy a posílaly fotky... Vílu jsem namixovala z česneků, které rostly u pláže, olivovníků, "sea lavender", sépie a rybek, i z šedavých oblázků... Pak už jsem stihla jen jednu pohlednici, a více jsem se ke kreslení nedostala. Stejně jako si dokážu představit zavřít se na týden na chaloupce na Žítkové, stejně tak si by se mi líbilo tvoření v domku u moře... Jeden den bylo tak horko, že jsem malovala tak, že jsem si sedla po pás do vody a barvy si položila na skálu, bezva zážitek...

Ach... A k tomu všemu spousta dobrého jídla a společnost lidí, které mám nejraději. Tak snad zase brzy, kéž by...