Rubíny a smaragdy

středa 17. června 2020
Znáte seriál Příběh služebnice? Nebo knihu? Já jsem o obojím samozřejmě slyšela, ale nějak jsem si bez jakéhokoliv dalšího zkoumání zařadila do kategorie "nějaká ta americká červená knihovna", aniž bych vlastně doopravdy věděla, o co jde. Ach, ty předsudky, jak snadno jim podléháme. Nedávno jsem narazila na čétéjedničce na první díl seroše, a pustila si ho k práci. Co vám budu povídat, po třičtvrtě hodině jsem s otevřenou pusou koukala do obrazovky a na papír neudělala ani čárku. Na(ne)štěstí máme předplacené "ejčbíoučko", kde jsou k dispozici všechny tři řady, takže jsem se do toho příběhu úplně zažrala. Až děsivě a slídivě mi vrtá v hlavě pořád. Uvědomila jsem si, jak křehký stav je svoboda. A že si vlastně možná ani nedokážu naplno představit, jak obrovské štěstí mám, že jsem ženou v této době, v této zemi a po boku svého muže... Že si můžu žít svým ženským způsobem, podnikat ženským způsobem, myslet ženským způsobem, a že to nikdo v mém okolí nepovažuje za méněcenné, nesprávné nebo snad zvrácené. A přitom by možná stačilo vystrčit nos z vlastní bubliny, a zjistila bych, že klidně za rohem, ve vedlější ulici, ve vedlejším vchodě, to může být úplně jinak. Rozebírat otázku rovnosti různých bytostí a přijetí jinakosti a strachu z odlišnosti by bylo na hodně dlouho, na mnoho písmenek a stran... Já jsem jen chtěla říct, že ten seriál nabízí spoustu témat k zamyšlení a uvědomění... A taky, že jsem teď byla asi dost ovlivněná i jeho vizuální stránkou, mimochodem výbornou, protože lidé jsou v něm kastování podle oblečení, které nosí... Služebnice jsou oděny do rudé a Manželky do smaragdové a petrolejové... A zrovna tahle paleta se mi teď na snímcích objevuje docela často.

... Dokonalá snídaně od kamarádky. Lucka rozjíždí svůj srdcový projekt Divoká pekárna, který chce vést tak, aby ji naplňoval a těšil. Zkrátka tak, jak se snažím i já pečovat o svou Oringli. Bez šablon a aniž by mě někdo někam tlačil... Musím říct, že něco tak dobrého jsem už dlouho nejedla. Kváskový chleba dlouho kynutý, z bio mouky, která se s chemií opravdu nepotkala... Jahodový koláč z neumělohmotných jahod, marmeláda rovněž, jen s pektinem a třinovým cukrem. Bezová limča z jihomoravských úvozových cest a filtrovaná káva ze Sonnentoru... A teď v sobotu prý budou vafle, tak se těším. Takovou dobrou snídani jsme měl asi naposledy v Jítravském dvorci, na svatbě kamarádky, kde měli taky všechno domácí, pečivo, marmelády a sýry, a bylo to znát...

... "Naše" pole vlčích máků z loňska obsadila kukuřice. A tak je to asi správné, jsem ráda, že jsem si jedinečnost toho zážitku dokázala vychutnat... Rudá moře se ovšem objevila jinde, a vlastně mnohem honěji než vloni. Makové panenky mají asi rády deštivo. (Já taky.) Tohle se vine v krajině nad Velkými Pavlovicemi...

... Seňorita. Pro španělštinářku jako poděkování. Ano, i takové dary se dávají učitelům... Někteří si to zkrátka zaslouží. Líbí se mi, že si někdo dá tu práci, a zamluví obraz pro oblíbenou učitelku u oblíbené výtvarnice, aby jednu potěšil a druhou podpořil. Protože co si budeme povídat, není to tak jednoduché a ani levné jako vzít v sámošce první bonboniéru, která je po ruce...

... Jahody jsou skvělá věc. A co teprve ty dorty pod nimi! Mě to neskutečně dojímá, že si někdo dá tu práci, a upeče mi dort. Dojímá mě to proto, že pro mě je pečení něco, co neprovozuji moc ráda. Ale mlsat, to zase jo! Od kamarádky Barči cheesecake a od mámy Pavlova...

... Malované domovní číslo. Dřevěná deska uřezaná do tvaru domku, pomalovaná akrylovými barvami a zalakovaná dvěma vrstvami lodního laku, aby vydržela i déšť. Chtěla jsem tak původně zpracovat i prkna naší staré postele, nařezat z nich domečky a pomalovat. Přiznám se ale, že jsme většinu postele nakonec prostě spálili... A že to byl moc hezký letní večer...













6 komentářů:

  1. To je věcí, člověk neví, k čemu se vyjádřit dřív ... a tak pěkně od začátku:
    Příběh služebnice - slyšela jsem, ale neznám. Ovšem Tvá recenze mě zaujala natolik, že si snad někde pořídím aspoň čtení, když kanály předplacený nemám. Někdy je docela škoda, že na ejčbýou jedou daleko zajímavější věci než normálně v telce. Proto radši čtu ...
    Divoký pekárně moc fandím - mám pocit, že se mnozí opravdu vracejí zpátky ke kořenům a zjišťují, že tam je jejich "doma". Moji známí si počátkem června otevřeli kavárnu, která je jiná. Ještě jsem nestihla zajít, ale už jen to, co prezentují na fb, svědčí o jejich neskutečné pokoře a vděčnosti, o lásce k přírodě, k domovu ... třeba domácí koláče :-)
    Makový pole - nutně potřebuju v létě, kdy jsem loni posbírala zralé makovičky, které pak krásně zdobily mé dorty. Letos jako na potvoru těch makových polí ubylo, resp máku jako "plevele", tak si budu muset hodně vyhledávat. Jako zázrakem se nám na dvorečku zakořenil jeden rudý velký mák, který těch makoviček taky pár bude mít, tak kdyby mi pole nevyšlo, tak aspoň to domácí nečekané semínkové kouzlo potěší.
    Jahodový moučníky jsou top!!! Však jahody a maliny sama nejradši používám, je to prostě mňamka ♥ A vůůůůbec nic na tom není :-)
    A nakonec seňorita - bože - zase nádhera, zase krása, zase okouzlení. Ona je!!! A ty barvy jsou!!! Tak moc mě Tvoje malování baví, že to snad ani nejde napsat.

    Uff, komentář je dlouhý jako hrom, snad Tě neunaví, ale já se k tomu, co děláš, prostě stručně vyjádřit neumím ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak by mě mohl tak krásný komentář unavovat?:-) Právě naopak, je to radost, že to orpavdu četeš a že to v Tobě probouzí touhu reagovat...;-)
      Knihu jsem nečetla, nějak jsem se nejdřív ponořila do toho seroše, a teď už se mi nějak nechce. Ale vyšla teď úplně nová, který zachycuje danou společnost po patnácti letech od známého příběhu a to mě docela láká... Jinak HBO je "zlo", jak se normálně na telku taky skoro nedívám, tak teď jsme všem těm seriálům strašně propadli:-). Ale tak co, i relax je třeba.
      Jee, vidíš, a mně připadá, že je letos máků jako máku:-). Aspoň tady u nás i na jihu je jich fakt moc, a je to krása.
      Moc doufám, že se bude Seňorita líbit, byla to taková trochu špionská práce, zjistit, jaká by měla být...:-).
      Hele, a třeba až se jednou někde sejdeme, tak já Ti moc ráda udělám soukromý "workshop", jenom teda asi ne přímo v levandulce...:-)
      P.

      Vymazat
  2. Služebnici mám zkouknutou a čekám netrpělivě na další :D. Na mě všechny apokalyptické filmy i seriály působí hodně silně. Toto téma je nepředstavitelné, ale taktéž naivita o bezpečném civilizovaném světě.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně na tom děsí, Marťo, hlavně to, že je to naopak představitelné až moc. A obdivuju, že Amíci dokázali tak skvěle vystihnout podstatu totality... A žena jako věc, to taky není zase tak dávno, kdy to i u nás býval standard... A v jiných zemích? Brr, je mi z toho úzko... P.

      Vymazat
  3. Peti, Příběh služebnice mě taky pohltil, je to fakt mrazivé. Poslední série už mi přišla oproti první málo věrohodná, jako by všichni nějak změkli a June procházely věci, které by jí v jedničce určitě neprošly. Jsem zvědavá na čtvrtou sérii, má se kvůli koronaviru zpozdit a včera jsem četla nějaký článek o jejím obsahu... No,asi jsem ho raději neměla číst, trochu mi zkazil těšení... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak což o to, i u nás byla "zlatá šedesátá", tak je možné, že každá totalita sem tam poleví, třeba i v Gileádu:-). Ale je pravda, že jsem taky občas čekala, co z toho bude a ono se nestalo nic. Přála bych si, aby 4. sérka byla už poslední a aby skončila happyendem, ale mám tušení, že se mi ani jedno nesplní...:-) P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!