Pomněnka

úterý 12. května 2020
Přesně takhle si představuji pomněnkové děvčátko. Dívku křehkou, s přirozeným odstínem vlasů a hustou ofinou. S velkýma očima a něžným pihovatým nosem. V rozevlátých bavlněných šatech odstínu právě pomněnek. Nebo květnového nebe... Myslím, že tak nějak vnímám tu holku, ke které mluvím, když rozmlouvám sama se sebou... A myslím, že ji tak budu vnímat i za třicet, čtyřicet let, dá-li Bůh a budu ještě živa...

Můj postřeh ke květinovým holkám. Soukromý "aha moment". Květinářky se velmi dobře prodávají, není jediná, která by si ihned nenašla spřízněné srdce. Možná proto, že i ty ostatní odráží něžné vnitřní holky, ke kterým vy ostatní promlouváte, když mluvíte samy se sebou... A já jejich tvoření miluju. Neskutečně mě baví modelovat perem jejich roztomilé obličeje a nadýchané účesy a halit je do květinkového hávu. Jestli nějaké obrazy vznikají s naprostou lehkostí, tak právě tyto... Jedná se vlastně o dokonalý produkt. Já jsem šťastná, když vzniká a někdo další je šťastný, když obrázek koupí. Tak proč jsem si ještě nedávno zakazovala je tvořit častěji? Ano, sama sobě jsem si to opravdu zakazovala... 

Uvědomila jsem si, jak zbytečně bojuji sama se sebou. Že prostě nikdy nebudu tvořit minimalistické jednoduché grafiky a malby, které obdivuji u ostatních. Že nemá smysl stylizovat se do něčeho, co mi není dáno, ale naopak že bych se měla naučit vážit si toho, co mi dáno bylo. Květinky a spousta detailů...

Uvědomila jsem si, že na cestu ke štěstí sama sobě neustále kladu nějaké překážky. Jako bych si radost musela vydřít a zasloužit. Jako by něco, co vzniká s lehkostí, nezasloužilo obdiv a odměnu, protože to není vykoupené velkým úsilím, a snad i trápením...

Začala jsem tyhle dva bloky odbourávat, a to nejen ve vztahu ke květinovým kráskám. Snažím se své uvědomění aplikovat na všechno. Přijímat samu sebe přesně takovou, jaká jsem a s radostí tvořit to, co je pro mě přirozené. Užívat si lehkost bytí a radost vnímat jako přirozený stav, nikoliv jako něco vykoupeného "potem a krví"... Posledních pár týdnů se mi to docela daří, a kéž mě tohle prozření už neopustí...  








12 komentářů:

  1. Je krásná, jemná, milá a modrá :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že jste to přesně vystihla. Jak často si sami nedovolíme být sami sebou. A Pomněnka je nádherná. Krásný den přeji, Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cesty k sobě bývají náročné, ale krásné... Děkuju moc! P.

      Vymazat
  3. Patří k tobě,ty holky. Peti, máš v nabídce ještě Marušku a Andělku? Vymalovala jsem doma, přesunula Jeřabinku a Kočičkovou a teď mi tam vzniklo místo akorát na ty dvě krasavice, o kterých jsem si původně myslela,že by se nevešly.... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivčo, ještě jsem jeden páreček našla...:-) Takžeee, napiš mi prosím na email, můžou být Tvé...;-) P.

      Vymazat
    2. Supeeeeer. Mám radost. Ivča

      Vymazat
  4. ...to jsem toho tolik promeškala?,tolik krásného psaní a těch fotek a těch krásných obrázků.
    Já to tak hltala,že si to musím dát zítra ještě jednou a pěkně pomalu.No a ty jarní kytice.No prostě všechno skvělé.Moc zdravím
    db

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aspoň to máš jednou za čas jako pořádnou nálož...;-) Moc ráda Tě vidím! Přeju krásné jarní dny. P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!