Vlahý máj

pondělí 18. května 2020
Slíbila jsem, že o víkendu, snad po dvou letech, sednu na kolo. Kdysi jsme jezdívali hodně, ale mně se to nějak zprotivilo. Asi proto, že muž sedne na stroj a jede jak střela, a naprosto mu to tak vyhovuje, jelikož je to přesně to, co potřebuje k vyčištění hlavy. Já za ním většinou funím jak parní mašina, a mám co dělat, abych zvládla šlapat, natož abych na pokraji infarktu vnímala svět kolem sebe. Potřebuju jít po svých, abych tam mohla něco utrhnout, tam něco vyfotit, tady se zastavit a pozorovat, co se děje, a pak zase nasadit tempo, a chvilku jít rychle... Na kole je to strašně komplikovaný. Něco mě zaujme, musím někde zaparkovat kolo, vyštrachat foťák nebo nůžky, mezitím už je Tom někde o dva kilometry dál a nebo nervózně popochází, že zdržuju...  Tentokrát jsme zkusili kompromis, jakože mi teda dovolí zastávku u jetelového pole (konečně jsem na tu krásu někde poblíž narazila!), v konvalinkovém lese (to už je tradiční "destinace" touhle dobou) a v rymickém skanzenu (krásná lidová architektura...)... A jako jo, kompromisy jsou fajn, manželství je o kompromisech, ale podle mě, pokud chce mít člověk plný požitek z činnosti, kterou má rád, tak by ji měl vykonávat s někým, kdo s ním sdílí jeho nadšení... Takhle to dopadlo tak, že Tom na mě pořád někde čekal a já jsem ho pořád doháněla. On se pořádně neprojel, a já jsem si nezastavila všude, kde jsem chtěla... Nicméně, jelikož on se mnou začal občas sdílet moje "procházečky", já se taky sem tam hecnu a pokusím se při cyklistice neleknout... Nakonec, každý pohyb ke shazování pokaranténních špeků dobrý, že jo... 

Ale aby to teda nevypadalo, že jsem "ukrutně trpěla". V pátek jsem si přála prožít "krásný víkend", a myslím, že mise byla do puntíku splněna. Užila jsem si naplno vlahé štavnaté májové dny. Hodně venku, v polích, na loukách, i na mámině zahradě, která je teď prostě úchvatná. (Myslím zahradu, máma je samozřejmě úchvatná pořád...) Uvázala jsem si travinový věnec. Jsem naprosto paf z toho, jak rozmanité druhy tráv jde teď natrhat. Zelenobílý pugét pro mamku, modrorůžový pro mě... Kopretinky všude, divoká šalvěj všude, orlíčky všude, nádhera... A už kvete bez! A i první šípkové růže... 














 




8 komentářů:

  1. Krásně májový.A věnec je úžasný

    OdpovědětSmazat
  2. Jarní louky jsou něco úžasného, taky se "kochám", kde můžu. Kousek od nás se letos jedno malé jetelové políčko, jak píšeš, taky objevilo, tak se o víkendu k němu chystám blíž :) Přeji krásné dny a hodně tvůrčích nápadů!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to nádhera, ta nachová záplava jetele! Moc si ji užij, a i všechnu květinovou krásu kolem... Měj krásné jarní dny...♥ P.

      Smazat
  3. Na kole jezdím ráda, ale sama. Když jedu s mužem, tak si to neužiju. Nemám ráda, když se na mně stále někdo otáčí, zda jedu. A on jede a jede. Já jedu, dívám se, zastavuji, fotím, kochám se. A je fakt, že když jde člověk pěšky, tak si přírodu užívá takn ějak intenzivněji.
    Věnec i kytice jsou parádní !!!!
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kolo má nepopiratelnou výhodu, že se člověk dostane dál než po svých... Ale stejně, chůze je chůze...:-) Děkuju moc a přeju spoustu jarního kochání!♥ P.

      Smazat
  4. Zase to vidíš a cítíš stejně...……..MAT.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za komentář!