Slíbila jsem, že o víkendu, snad po dvou letech, sednu na kolo. Kdysi jsme jezdívali hodně, ale mně se to nějak zprotivilo. Asi proto, že muž sedne na stroj a jede jak střela, a naprosto mu to tak vyhovuje, jelikož je to přesně to, co potřebuje k vyčištění hlavy. Já za ním většinou funím jak parní mašina, a mám co dělat, abych zvládla šlapat, natož abych na pokraji infarktu vnímala svět kolem sebe. Potřebuju jít po svých, abych tam mohla něco utrhnout, tam něco vyfotit, tady se zastavit a pozorovat, co se děje, a pak zase nasadit tempo, a chvilku jít rychle... Na kole je to strašně komplikovaný. Něco mě zaujme, musím někde zaparkovat kolo, vyštrachat foťák nebo nůžky, mezitím už je Tom někde o dva kilometry dál a nebo nervózně popochází, že zdržuju... Tentokrát jsme zkusili kompromis, jakože mi teda dovolí zastávku u jetelového pole (konečně jsem na tu krásu někde poblíž narazila!), v konvalinkovém lese (to už je tradiční "destinace" touhle dobou) a v rymickém skanzenu (krásná lidová architektura...)... A jako jo, kompromisy jsou fajn, manželství je o kompromisech, ale podle mě, pokud chce mít člověk plný požitek z činnosti, kterou má rád, tak by ji měl vykonávat s někým, kdo s ním sdílí jeho nadšení... Takhle to dopadlo tak, že Tom na mě pořád někde čekal a já jsem ho pořád doháněla. On se pořádně neprojel, a já jsem si nezastavila všude, kde jsem chtěla... Nicméně, jelikož on se mnou začal občas sdílet moje "procházečky", já se taky sem tam hecnu a pokusím se při cyklistice neleknout... Nakonec, každý pohyb ke shazování pokaranténních špeků dobrý, že jo...
Ale aby to teda nevypadalo, že jsem "ukrutně trpěla". V pátek jsem si přála prožít "krásný víkend", a myslím, že mise byla do puntíku splněna. Užila jsem si naplno vlahé štavnaté májové dny. Hodně venku, v polích, na loukách, i na mámině zahradě, která je teď prostě úchvatná. (Myslím zahradu, máma je samozřejmě úchvatná pořád...) Uvázala jsem si travinový věnec. Jsem naprosto paf z toho, jak rozmanité druhy tráv jde teď natrhat. Zelenobílý pugét pro mamku, modrorůžový pro mě... Kopretinky všude, divoká šalvěj všude, orlíčky všude, nádhera... A už kvete bez! A i první šípkové růže...
Krásně májový.A věnec je úžasný
OdpovědětVymazatDěkuji!♥ P.
VymazatJarní louky jsou něco úžasného, taky se "kochám", kde můžu. Kousek od nás se letos jedno malé jetelové políčko, jak píšeš, taky objevilo, tak se o víkendu k němu chystám blíž :) Přeji krásné dny a hodně tvůrčích nápadů!
OdpovědětVymazatJe to nádhera, ta nachová záplava jetele! Moc si ji užij, a i všechnu květinovou krásu kolem... Měj krásné jarní dny...♥ P.
VymazatNa kole jezdím ráda, ale sama. Když jedu s mužem, tak si to neužiju. Nemám ráda, když se na mně stále někdo otáčí, zda jedu. A on jede a jede. Já jedu, dívám se, zastavuji, fotím, kochám se. A je fakt, že když jde člověk pěšky, tak si přírodu užívá takn ějak intenzivněji.
OdpovědětVymazatVěnec i kytice jsou parádní !!!!
Měj se hezky!
Hanka
Kolo má nepopiratelnou výhodu, že se člověk dostane dál než po svých... Ale stejně, chůze je chůze...:-) Děkuju moc a přeju spoustu jarního kochání!♥ P.
VymazatZase to vidíš a cítíš stejně...……..MAT.
OdpovědětVymazatJaká matka, taká...:-) P.
Vymazat