Ať už začne nová kapitola...

sobota 28. prosince 2019
Myslela jsem, že osmý rok blogu zakončím, a devátý načnu, něčím jiným... Ale to je život... Je pro mě čím dál těžší vybalancovat, co na blog napsat, a co ne. Zvláště když vidím, jaká hysterie se, kolikrát "v dobré víře", strhává na jiných blozích u článků o citlivých osobních informacích. Když někdo, kdo blog pravidelně chodí číst, čerpá z něj inspiraci, a očividně o něho má zájem, protože ho často navštěvuje, klidně napíše: "Však co, když vystavuješ svůj život, tak já mám právo ho soudit." Nevím, kam se poděla lidskost a empatie... Asi zapomínáme, že na druhé straně "monitoru" je živá bytost, ne nějaký stroj na ťukání písmen do klávesnice... A že ta bytost v časech dobrých rozdává, jak může, a v časech špatných tiše nese svůj kříž... 

Nevím, jak tento blog vybalancovat. Začala jsem ho psát čistě pro vlastní potěchu, jako osobní deník, ale postupně se stal i pracovním nástrojem. Neumím tyto dvě své stránky oddělit, vytvářet nějaké čistě profesní prostředí, a jinde psát, co prožívám. Ale možná by to chtělo... Chci, aby ke mně práce chodila na základě toho, co tvořím, a ne jako pro tu, která má na čele nálepku "problém xy"...

Vy víte, že dokážu psát i o věcech nepříjemných, a já vím, že mnohým pomohlo, že jsem o nich napsala. I mně pomáhá si přečíst upřímně napsané příběhy, abych věděla, že v tom nejedu sama... Většinou to ale dokážu, až mám téma zpracované, ustálené, abych se nerozsypala na tisíc kousků, když někdo jen lehce rýpne drápkem. Teď to tak není. A přesto cítím, že si tato kapitola zaslouží ukončit, aby mohla začít nová, krásnější, šťastnější...

Zmínila jsem to opakovaně, že rok 2019 byl rokem těžkým, plným strachu, zkoušek i ztrát. A jeho závěr probíhá ve stejném duchu. Kromě odchodů blízkých, jsme se po dlouhém odhodlávání, přičemž už jen to mě stálo dost sil, pustili do velmi osobních "bitev", a obě jsme prohráli. První byla protkána loučením s babičkou, velikou nadějí v zázrak po letech čekání, a hlubokým sešupem a zlomeným srdcem nad ztrátou vytouženého. Druhá skončila neslavně vlastně ještě než pořádně začala, což mi ovšem momentálně připadá docela milosrdné, protože nevím, zda bych podobný prožitek jako v létě ustála. Zklámání je mírnější než bolest. A do toho ten děda... Ten to snad vydrží, zbrchá se, musí... 

Přeju všem, kteří bojují své větší i menší bitvy, aby vše zvládali s jemností a lehkostí, aby měli sílu nést případné prohry, a hlavně, aby se jim nakonec dostalo toho, po čem jejich srdce prahne... A aby se nikdy nevzdávali, a nikdy se nevzdali sami sebe... Uzavřeme kapitoly nepěkné, otočme list a začněme psát řádky plné blaženosti...♥                                                                                                  

18 komentářů:

  1. Peti, osobně Vás neznám, ale mám plno Vašich obrázků a z nich dýchá, krom jiného, lidskost. Moc Vám přeju, aby Vaši čtenáři a sledovatelé byli "lidští". Nesoudili, jen podpořili a soucítili. Pak, myslím, bude Váš blog právě tím místem, jaké jste chtěla mít...
    Dneska navečer byl na ČT krátký pořad s Jiřinou Šiklovou. Nádherných, moudrých asi 15 minut. Doslova jsem je "hltala". Pokud jsou v archivu, doporučuji.
    Přeji Vám pokud možno klidný závěr roku. A ten nový - ať je jiný, lepší :-).
    Lída

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lído, napsala jste to trefně a naprosto výstižně, děkuji. Místo, kam si člověk může zajít pro "obejmutí"... Pořad si zkusím dohledat, děkuju za tip. Přeju Vám jen to nejlepší. P.

      Vymazat
  2. Ahoj, na tvůj blog chodím moc ráda a obdivuji všechny, kdo takhle dokáží o sobě psát... Do nového roku ti přeji, ať se ti splní i ta nejtajnější přání, která nosíš v srdíčku :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, ono to není jednoduché, a já už vůbec nejsem tak otevřená, jak jsem bývala. Nějak ale neumím některé věci pominout, a tvářit se, že se nestaly. Jsou mojí součástí, a tudíž jsou i součástí mé tvorby... Děkuji za přání, a taky přeju jen to nejlepší. P.

      Vymazat
  3. Peťo, umíš krásné popsat i ty nejtěžší emoce a pocity. Tak jak to cítí mnoho z nás,ale nedokážou to napsat/ vyslovit a za to to patří velký dík. Přeju Ti laskavé a přející čtenáře a mnoho lásky, radosti a síly do další kapitoly ❤️ B

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, díky. Raději píšu o věcech hezkých a okamžicích šťastných, ale ne jen o tom je život. Díky za přání, všechno, cos napsala, budu moc potřebovat... Taky přeju jen to dobré. P.

      Vymazat
  4. Milá Petro a já sem chodím asi právě proto, že zde vždycky najdu přesně to, co potřebuji a hledám. Jako třeba před vánoci, dokonalý Andělář pro jednu úžasnou bytost a dnes, dnes právě proto, abych si přečetla i tady, že nikdy, nikdy by se člověk neměl vzdávat. I když přichází nejtěžší období, i když ztrácí naději, že bude dobře, bojí se a pomalu nedoufá...
    Přeji i Vám a ze srdce, aby jste tu víru v sebe a ve Vaši sílu nikdy neztrácela, i když jdete bahnem
    Dělejte jen to, co chcete, žijte jenom tak, jak sama si přejete.
    Do nového roku přeji Vám i Vaší rodině dny bez ztrát a aby jich bylo co nejvíce šťastných...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, děkuju moc. Napsala jste to tak mile a citlivě, že ani nevím, co více dodat... Taky přeju jen to nejlepší!♥ P.

      Vymazat
  5. Peti, nečtu tvůj blog pravidelně, takže přesně nerozumím o jakých ztrátách píšeš. Ale znám tě osobně a vím, že jsi velmi (ale opravdu velmi) citlivý člověk. Hledat pochopení na blogu, respektive na internetové síti, je riskantní. Ono je ale obecně pravda, že hledat pochopení u druhých je poměrně riskantní. Já jsem na svém blogu velmi neosobní. Na svůj Youtube kanál jsem si ale dala své video (rozhovor s člověkem na velmi kotraverzní téma) a reakce? Z převažující části kritika. I od známých i od cizích. Nekvalitní záznam, špatný zvuk, hloupé otázky z mé strany, neprofesionální, lživé odpovědí, fake,....Přitom mě to stalo tolik energie....Video jsem stáhla a poučila jsem se. Ale!!! Rodičům "mého hosta" video velmi pomohlo. A o to jde. Nenakrmit všechny a ani se o to nesnažit.:-)
    Peti, měj krásný Nový rok 2020, Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, řekla bych, že není potřeba zase až tak přespříliš důvtipu, aby mohlo dojít, o čem píšu. Záměrně to nerozepisuji více... A taky bych řekla, že povzbuzení a pochopení tady na blogu hledají spíše čtenáři. A ne jen tady, samozřejmě, ale i jinde na oblíbených blozích. A za to sdílení se člověk očekává jenom trochu slušnosti, to je celé. Asi mám štěstí, že sem chodí očividně empatičtí lidé, zatím... Konstruktivní kritika je fajn, může člověka posunout, ale nesmí být nevyžadaná a nesmí se dotýkat témat, která jsou příliš osobní... Díky za Tvůj příklad. P.

      Vymazat
  6. V Novém roce a radši už dneska teď hned přeju úlevu, příjemné časy, radosti, málo námahy, žádné přemáhání, hodně porozumění s blízkými, štěstí při naplňování přání!

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Petro, moc děkuji za krásné pokoukání, fotečky i obrázky, za spoustu inspirace i zamyšlení...Ať je nový rok plný radosti, pohody a tvůrčího elánu. A samozřejmě zdraví pro všechny v rodině, bez toho by to nešlo. Vaše pravidelná čtenářka Mirka

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za tak výstižná slova a přeji už jen vše dobré v novém roce.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Petro, chodím k vám, protože mě prostě bavíte. Nejen tím krásnem, které tvoříte, ale i tou otevřeností a dobrotou, která z každého vašeho slova dýchá. To, že se člověku prostě občas nevede, nebo se mu zase daří až k nevíře, smutno i veselo, všechno umíte tak krásně a lidsky podat. Z vašeho textu tu ztrátu vnímám velmi intenzivně, i já si prošla ztrátou, byť "jen" kočičí, ale ono když duše bolí steskem, tak si asi nevybírá. Znám i tu vaši bolest, byť vědomou ... a proto doufám, věřím, přeji, ať ten dvacítkovej rok je lepší. Sama tomu věřím jako už dlouho ničemu. ♥♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byly to bolestné lekce. Ještěže člověk neví, co ho čeká, protože kdyby mi někdo vloni touhle dobou řekl, co všechno mě čeká, asi bych to zabalila rovnou... No nic, díky tomu se s nadějí můžeme dívat do budoucnosti, víra v lepší zítřky je důležitá.
      A kočičí ztráta nemůže být "jen". Naše Matynka je plnohodnotný člen rodiny, a kéž by se mohla dožít tolika let jako člověk. Každá kočička je u nás vždycky oplakávaná a s láskou vzpomínaná...
      Renčo, díky za podporu, ať se Vám daří!
      P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!