M a T s bříškem

pátek 1. března 2019
A že nám dnes začal březen, mám tu vzpomínku na lednový zachumelený čas... Po dlouhé době jsem se nechala přemluvit ke stylizovanému focení na památku... A jsem ráda. Byl to krásný den s milými lidmi. Marťa si moc přála zasněžené zimní fotky, což klaplo myslím dokonale. Občas foukalo tak, že jsem ty dva ani neviděla. A upřímně, zabořená po pás ve sněhu jsem taky ještě nefotila. Vybrala jsem pěkné zátiší, usadila fotomodely, a pak mi teprve došlo, že na místě, kam bych si měla stoupnout já, je super vysoká závěj. A tak pěkně hop, hop, do bílé peřiny, a hlavně udržet foťák v suchu... Pro přátele všechno, že jo... 

Po focení jsme byli všichni zmrzlí jak preclíci. Tondova maminka nám v chaloupce zapadané sněhem nejdřív vyhubovala, že jsme nedali vědět, že přijedeme, a ještě s takovou vzácnou návštěvou (čímž myslela mě), že neměla vůbec čas nic pořádného přichystat... A pak jsme k obědu dostali polévku, hlavní chod, a kávu se zákuskem... Ach ty maminky! K nám když někdo nečekaně přijde, tak mu většinou můžu nabídnout tak maximálně čaj. Budu jak kolovrátek, ale proto mám tu svou práci tak ráda. Strávila jsem krásný půl den s kamarády, se kterými se často míjíme (oni jsou dost akční a vytížení), zavzpomínali jsme, jak nám Tonda odsvědčil svatbu, Marťa primášovala cimbálovce, jak jsem jim já načančala tu jejich, a taky na všechny "lumpárny" společné táborové bandy, kde jsem se s mým Tomíkem i Toníkem kdysi dávno poznala, a kam si Tonda přivedl Marťu... No, a přitom jsem vlastně jen tak mimochodem nacvakala památeční fotky, které jim budou připomínat těšení na první miminko.







4 komentáře:

Děkuji za komentář!