Dny plynou příliš rychle, a já jsem příliš pomalá... To není dobrá kombinace. Obráceně by to bylo mnohem výhodnější...
Kupodivu mi vůbec nechybí letní učitelské prázdniny. Po čem se mi ale docela nepochopitelně stýská, jsou prázdniny jarní. Nevím proč, ale prostě ten závan svobody na konci února nebo začátku března, ten jsem milovala. Svobody, kterou nyní prožívám pořád, proto "nepochopitelně". A tak jsem si jarní prázdniny půjčila od mamky... Bylo to skvělé, udělat si vprostřed týdne výlet do Kroměříže, dát si kafe a zákusek ve stylové kavárničce, pochodit si po městě, po buticích, koupit si maličkost pro radost... V těch malých krámcích bych si sestavila šatník stokrát snadněji než ve velkých nákupních krabicích...
To je snad snad už skoro blogerská povinost, mít tady první jarní sněženky... Po výletu jsme si mákly na zahradě. Pročistily jsme ji od šlahounů i suchých trav, a já všechno samozřejmě poctivě smotala do kruhů...
Brusinka je čímdál tím větší pusinka...
U mamči už kalendář visí. A moc mu to tam sluší! Zbývá předat tři kousky, jinak už mám všechen předprodej vyřízený, juch! Poslat jsem stihla ještě před změnami v poštovném. Tak snad vám všem přišly zásilky v pořádku... Přišly? K prodeji zbývá 24 kousků kalendáře, cena je 670 Kč, poštovné momentálně nevím, musím teprve vyzkoušet...
A z Holešova do Ostravy... Na knižní veletrh, za Alenkou a naším Zakletým zámkem. Na začátku roku jsem byla taky oslovena, zda nechci udělat nějaké workshopy knižní ilustrace, ale já na tyhle akce moc nejsem. Vlastně nechápu, že jsem dokázala učit, když mi práce s větším publikem dělá docela nedobře. To Alča je profík. V pohodě ukočírovala malé děti, velké děti, a pak i dospělé zájemce... Podívala jsem se díky ní, jak to vypadá v hotelu Imperial, a potom jsme si zašly na skvělý oběd do Bistra Boule za ušima. Alenku poznáte podle kouzelného prstenu, a mě... tak to je snad jasný.
Mimochodem, v Bistru jsem si uvědomila, jak je všechno se vším provázané. Volala mi totiž zrovna Lucka z levandulové farmy ohledně nějakých pracovních záležitostí, a mně došlo, že se o mně doslechla právě díky Boulím, kde jsem v tu chvíli seděla... Když ještě žila na severní Moravě, dovážela do restaurace kvalitní maso z farmy, a tak se poznala s jeho bývalou majitelkou Evou. Ta ji seznámila s Lenkou Láskočaskou, která pro Bolu dělá květinovou výzdobu, a Evě mimo jiné pořádala i svatbu, a ta jí řekla o mně, když Lucie hledala nějakého výtvarníka pro levandulové produkty...
I ty korpusy věnců, které průběžně motám, připravuju na workshopy ve Starovičkách. Jak já se na to fialové políčko a pohodu jižní Moravy zase těším! A vám, máte-li zájem o účast, doporučuju sledovat FB Levandulová farma z jižní Moravy. Zatím vše ladíme a vymýšlíme, ale už brzy vyhlásíme termíny a další info...
A protože už mám muže doma, zakončili jsme tento rozlítaný týden oslavou. Jakou rodinu jsem si vyvdala, takovou mám, a v této se prostě pořád slaví... A stihli jsme to, ještě než z nás bude už čtyřnásobná tetka a stréc... Někdo ten průměr dětí v rodině zachraňovat musí, že jo...
Jo jo, brblala jsem, že jsem pořád sama doma, tak jsem si uplynulý týden užila pěkně společensky a v rychlém tempu. Abych se mohla těšit, že budu ten příští zase v klidu doma. Už je březen, jarní sezóna se rozjíždí, takže je třeba zasednou k pracovnímu stolu, sklepnout ze sebe zimní letargii a s chutí se pustit do práce...
Kalendář došel v pořádku, je boží! A nejlepší na něm je to, že je v něm přestupný únor a víkendy a svátky v něm úplně nesvítí, takže jej můžu mít vyvěšený i víc let a bude vždy aktuální. I když jsem si původně chtěla malby vystřihnout a zarámovat, teď váhám.
OdpovědětVymazatNa fotkách mě zaujala podoba rodičů s dětmi - ty a mamka, a myslím švagrová a její tři děti (to je Tomova sestra, že? podoba s ním také neskutečná.)
Tak třeba na následující rok zase něco "vystřihnu", a budeš si moct grafiky zarámovat...;-) Mám radost, že se líbí!
VymazatČím jsme starší, tím víc jsme si s mamkou podobné, protože nám to říká každý... Já si teda myslím, že jsem hlavně po babičce Anně, ale tu se mnou už bohužel nikdo nepotká. Mám dobré geny, mamka je kočka a vypadá pořád mladě...;-)
Ano, je to švagrová, a máš pravdu, že tam se podoba fakt nezapře. Však když jdou děti někam s námi, tak je k nám hned automaticky každý přiřadí, protože Tom a jeho sestra jsou podobou skoro jako dvojčata:-). P.
Tak jsem se dnes, po delší době začetla, Petí... A vidno, neotálíš, makáš na všech frontách. Kalendář je krásný moc! Moc pozdravuji! Jana
OdpovědětVymazatJee, ahoj Jani, moc ráda Tě vidím...:-* Díky moc!♥ P.
Vymazat