Imbolc

sobota 2. února 2019
"Svátek Imbolc je svátkem nového počátku a všeho, co se odehrává poprvé. Keltové jej slavili za soumraku 1. února. Slované oslavovali 2. února svého boha Peruna, vládce bouře, hromu a blesku. Později, kdy byl Perun zapomenut a bouře se stala pouhým atmosférickým jevem a křesťané všechno mocné, silné, divoké a burácivé poslali do klatby, stal se tento svátek dnem posvěcených svíček za oknem, ochraňujících dům před bleskem (a svátkem Uvedení Páně do chrámu). Imbolc má ještě jedno keltské jméno a to zní Oimealg, slavnost mléka - oimelc je ovčí mléko. Svátek Mléka vyjadřuje vděk matce, která živí své děti plamenem života a lásky. Je to svátek ženství a mateřství. V tento očistný den bylo třeba sundat ze dveří, stěn a domů veškerou výzdobu náležející zimnímu slunovratu, zvláště břečťan a jmelí, a obřadně ji spálit v ohni. Zkuste plastové stromky a věnečky spálit nad plamenem plynového sporáku, tam jsme to dopracovali. Vše zimní, strnulé, temné a chladné musí pryč z našich domovů, těl i srdcí. Zapalovaly se očistné ohně nebo svíce, domovní oheň v krbu a kamnech byl uhašen stejně jako oheň v kovárně, aby mohl být slavnostně zapálen oheň nový. Imbolc je rovněž svátek vody a pohybu. Začíná se probouzet a proudit voda v podzemí i na povrchu, stejně jako míza a energie, všechno dosud spící pomalu otevírá oči. Spánek, nehybnost a pasivita je u konce, nyní nastává čas procitání a pohybu. Kdysi se březovými metličkami vymetaly domácí kapličky a oltáříky a i my dnes cítíme jasný imperativ v podobě "jarního úklidu", i když jej provádíme většinou až o měsíc později. Naši předkové v tento den navštěvovali rituální potní lázně a sauny, kde taktéž za použití panenské břízy vyháněli z těla "čerta". Poprvé po zimě se obřadně omyli v řece nebo potoku. Všechno zatuchlé, zkažené a nečisté musí pryč z kůže a vlasů, ale i z nejtajnějších záhybů duše. Zbavme se toho. V přírodě se s únorem začínají probouzet stromy a další vegetace. Ačkoliv my ještě zdaleka nic nepozorujeme, něco se hluboko v zemi a pod kůrou děje. Ještě může přijít krutá zima, sníh a mráz, ale život už nic nezastaví. Během oslavy svátku Imbolc se světí zemědělské nástroje a provádí se rituální orba, první v novém roce. Přírodní duchové vyžadují úlitbu, aby s láskou požehnali dobré úrodě, proto se jim na pole nebo záhony přináší jídlo a pití. Nemá smysl takovou věc dělat jen proto, že se nám to líbí nebo protože se to tak kdysi dělalo a my to chceme zkusit. Bez víry v duchy přírody a v jejich pomoc to je jenom směšná fraška. Kromě první orby a prvního obřadního rytí záhonů se 1. únor spojuje také s první láskou, vše, co je v tento den poprvé, má požehnání bohů. Imbolc je ten pravý den pro nový začátek."

Celý text je doslova převzat ze stránky Kuchařka ze Svatojánu.

Do potoka jsem nevlezla, to bych nezvládla, nejsem otužilec. Ale prošla jsem se ztichlou zimní přírodou, otrhala suché trávy, větve, posbírala jmelí popadané ze stromů, nějaké poslední bobule, a zkřehlýma rukama jsem umotala věnec. Jako poděkování za to, co bylo, a jako prosbu za to, co přijde. Na zahradě jsem pak věnec zapálila, ale přiznávám, že neshořel celý, moc se mu nechtělo. Aspoň symbolicky. Nechala jsem ho na ohništi. Možná se rozpadne, a možná ho spálíme, až budeme vyhánět Moranu... 






2 komentáře:

  1. U nás Hromnice, naozaj je iné svetlo, sneh sa od včera úplne rozpustil, cítim závan nového;)...vymyslela som si modrotlačové závesy a bieločierne kožené adidasky, uvidíme.
    V prírode sme boli, ale je to zápas, venčíme troch psov:našeho, dcérinho a v dočaske.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se u nás úplně rozpustil...;-) A ještě měsíc tu zimu vydržím, ale pak ať už je jaro! Tak ať se Ti přání splní...;-) P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!