Procházkový mišung

sobota 12. ledna 2019


Kytici uvázat, studánce ji darovat, aby pramen nikdy nevyschnul...
No, moc se mezi ostatní plastové nehodila.
Proč někdo dává jako obětinku kus plastu?
Taky se někdy cítím jako divoké chrostí mezi umělohmotnými kytkami...



Taky máte vždycky strach, že se pohne?


Krajkoví na silnici.


Tak kolik???


Na poli jsem našla i zapomenuté klasy obilí. To by se asi kdysi nestalo... Ani klásek na zmar...


Minulý víkend byla zmrzlá procházka na kopec tak nějak povzbudivější. (Stromy pod Prašivou. na Tři krále.)


A doma za odměnu ňu ňu ňu...♥

4 komentáře:

  1. Zdravím, Petro,
    kytice je nádherná. Že v jednoduchosti je krása nepřestanu nikdy ctít.
    A kocour je k sežrání :) Jak mu říkáte?
    Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já nikdy nepřestanu žasnout, co se dá i teď v zimě posbírat a svázat dohromady...:-) Děkuji♥. "Kocour" je hvězda největší, slunce naše jasné, mylady Matylda:-D. Jo jo, kdo jednou propadne britským ňufíkům, miluje je navždy... Já se nad Tvými fotkami buclíků taky vždycky rozplývám:-). P.

      Vymazat
  2. Krásná kytice. Je to umění provést takovou vazbu.
    Jinak, já se bojím voskových figurín. Nad sochami jsem nepřemýšlela, ale od teď budu.
    Kocour je STAR.
    krásné dny. Lenka B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, umění je něco, co se nedá předat, naučit, třeba autorský rukopis... Ale takovouhle kytku bych vás klidně vázat naučila...;-) Je to velká radost a krásný relax, hra, odpočinek, a určitě nic složitého... To se sochami mě teda mrzí, já z nich mám strach, zvlášť když se na ně upřeně dívám, a ony na mě... Kočka je hvězda největší, to je jasné...;-) Děkuju moc! P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!