Jsme doma. Chtěla bych napsat, že si zachumlaná v dece hřeju dlaně o horký čaj, ale kecala bych. Než jsem se vrátila z venčení Bertíka, tchánovic psa, čaj mi docela vychladl. Matylda kolem mě krouží a nadává a nadává, a chodí mi po klávesnici a vůbec se na sebe všelijak snaží strhnout pozornost. Včera večer, když jsme se vrátili, vrněla tak hlasitě, že nám rezonovaly zdi bytu. Ať mi někdo tvrdí, že kočka není vázaná na člověka... Jsem ráda, že jsme doma, ačkoliv bych klidně ještě týden u moře zvládla. Ovšem u takového, které nás těšilo od pátku do úterka, tedy u vesele vlnkovatého nebo hladkého a klidného. To šedivé a rozlobené, které lemovalo pobřeží poslední dva dny, bylo spíš děsivé než přívětivé. A má být prý ještě hůř. Dalo by se říct, že jsme fakt haluzáři, protože jsme včera v klidu a hladce odletěli domů, a o den se tak vyhnuli medikánu Zorbas, který se údajně na Řecko řítí. Nedokážu si představit, že by vlny mohly být ještě větší než ty, které jsme s otevřenou pusou pozorovali během středeční podvečerní procházky po posledním úzkém pruhu pláže, který ještě nesluplo moře. Věřím, že předpovědi přehání, a všichni místní i hosté přečkají vrtochy počasí v pořádku. A vy si se mnou pojďte zavzpomínat na uplynulé dny, kdy na Krétě ještě zářilo slunce a moře mělo snad všechny odstíny modři, které si jen dokážete představit...
Čtvrtek 20. 9. Dorazili jsme na místo vpodvečer, a musím přiznat, že to moje obří těšení asi trochu "zafungovalo", a první dojmy nebyly zrovna "uau". Co se týká hotelu, že bych ho vroucně a s nadšením doporučila, to se zrovna říct nedá. A přitom by asi stačilo málo, základ je dobrý. Pomohl by zásah designéra a trochu odvázanějšího a nápaditějšího kuchaře. No, ale protože na dovolenou nejezdíme kvůli hotelovému pokoji, řekli jsme si, že si nebudeme kazit náladu malou koupelnou a pitomě umístěným balkonkem, a vyrazili jsme na pláž. Přivítala nás sice červená vlajka a velké vlny, ale taky naprosto neskutečné světlo, liduprázdné pobřeží a takový ten mořský vzduch, který byste si nejraději zavřeli do lahvičky a doma si ho rozprostřeli po celém bytě. V tu chvíli mi bylo jasné, že jen co se vyspím z cestovní únavy a ráno si rozprostřu na písek naší novou kostkovanou piknikovou deku, nebude mi ke štěstí chybět vůbec nic.
Pátek 21. 9. A taky že jo. Druhý den se voda lehce uklidnila, a dovolila nám, abychom si užili první koupání. Vlézt do vody byl docela adrenalinový zážitek, ze kterého jsme si udělali celodenní zábavu. Tom na každé dovolené brblal, že jsou malé vlny, tak tady si je teda užil dostatečně. Ještě půl hodiny na dece se se mnou houpal celý svět... Tak jsme se už dlouho nenasmáli. Ale je pravda, že pro pohybově méně zdatné nebo znevýhodněné by to asi úplně nebylo. Večer jsme prošňupali naše městečko Adelianos Kabos, a s potěšením jsme zjistili, že je tady spousta taveren i obchůdků, ale ne zase příliš. Prostě tak akorát. Ani zapadákov, ani nic šíleně rušného.
Sobota 22. 9. Koupili jsme si lístky na místní dopravu a vyrazili na první výlet do nedalekého města Rethymno. Takové ty zkazky o autobusech, které si jezdí/nejezdí, jak se jim zlíbí, se nenaplnili, a my jsme se úplně v pohodě a bez čekání dostali na místo. Prošli jsme si benátsko-osmanskou pevnost - modré nebe, krásné výhledy na moře i město, kámen, historie a spousta mazlivých koťat, prostě paráda... Potom jsme prokroužili starobylými uličkami a přístavem. Rethymno je půvabné středomořské městečko a určitě stojí za vidění.
Mimochodem, co vy a suvenýry? U nás v rodině je zavedeno, že se z cest vozí dárečky. Někdy je to utrpení, vybrat něco vkusného v záplavě cetek a takových těch magnetek s nápisy, brr... Na Krétě bylo ovšem brouzdání po obchůdcích radost. Dražšími věcmi, třeba opravdu nádherným lněným oblečením, dřevěnými věcmi z olivového dřeva, vkusnou keramikou nebo stříbrnými šperky jsem se aspoň pokochala. Vybrat se ale dalo i z celé řady levnějších drobností pro radost. A všechna ta přírodní mýdla, mňamky, likéry...? Některé s opravdu super designem obalů, jiné příjemně přírodní a jednoduché. (Vysmátou babču a dědu na pohlednici jsme si koupili domů na nástěnku, abychom si každý den připomínali, že budoucnost bude růžová, budeme-li si takovou přát a tvořit...)
Neděle 23. 9. a Pondělí 24. 9. Znáte takovou tu hlášku ze Tří veteránů, kdy jeden z nich prohlásil: "Já bych se válel." Tak přesně v tomto duchu jsme strávili neděli i pondělí. Asi stárnu, nikdy mě poflakování na pláži nebavilo, ale panejo, jak já si to tentokrát užila. Osvěžit se v moři, poblbnout s podvodním foťákem, vyhřát se na slunci, přečíst pár stránek, zaplavat si, zajít si na oběd na kalamáry, opalovat se, nakreslit kousek stránky, potápět se, slunit se, a tak pořád dokola. Dolce vita!
Úterý 25. 9. Výletní den. Odhodlali jsme se, a zájezdy si koupili u místní cestovky, která byla hned přes cestu u našeho hotelu. Jen pro porovnání, cesta s českou cestovkou by vyšla na 61 euro, s místní cestovkou jsme platili 36 euro. Nejsme žádní slovutní spíkři, ale anglicky celkem rozumíme, a to nejnutnější vyřídíme. Náš průvodce mluvil plynule anglicky, německy, rusky a francouzky, a všechny organizační věci nám sdělil velmi srozumitelně. To jen jako info pro takové opatrníčky, jako jsme my dva, kteří se většinou bojí s místními průvodci cestovat. A kam že jsme se to vydali? Na pirátský ostrov Gramvousa, kde jsme vylezli na pevnost z 16. stolení a pokochali se opravdu idylickými výhledy na zátoku, a pak jsme přejeli do zátoky Balos. Kdybych někomu ukázala fotku, a řekla mu, že jsme byli v Karibiku, asi by neměl důvod nevěřit. Tyrkysové moře, bílé pláže s růžovým nádechem... A navrch adrenalinová "akupunkturní" masáž poryvy větru, které nám řádně promasírovaly záda i další části těla pískem. Zpáteční cesta na lodi byla veselá, ještě teď se houpu.
Středa 26. 9. Ráno jsme vstali v nesmyslných pět hodin, poslepu se pooblékali, "nalodili" se do autobusu a vyrazili směr soutěska Samaria. Po hodině jízdy nám průvodkyně oznámila, že se výlet bohužel ruší, protože na horách silně prší a fouká takový vítr, že byl národní park pro návštěvníky uzavřen. Vrátili jsme se tedy zpět do hotelu, dali si pořádnou snídani, a rozhodli se, že zajedeme podruhé do Rethymna. Přesně jsem věděla, za co peníze vrácené za poukaz utratím. Během prvního výletu mi padly do oka nádherné stříbrné naušnice, a nekoupila jsem si je jen proto, že jsem chtěla dát přednost duchovním prožitkům před hmotnými radostmi. Vzhledem k tomu, že příroda rozhodla jinak, nebyl důvod si tu krásu nedopřát... Náš hotel byl od Rethymna asi 6 kilometrů, a tak jsme se na zpáteční cestu vydali pěšky, abychom si aspoň trochu vynahradili pohybový dluh. Cesta po promenádě podél rozbouřeného moře byla impozantní, druhou část podél hlavní cesty jsme si klidně mohli odpustit. Večer jsme se pak prošli ještě na druhou stranu letoviska po pláži, a div že nás to neodfouklo. Umotala jsem si aspoň malý pugét, ačkoliv jsem si myslela na mnohem větší kytici, ale podmínky byly docela bojové...
Čtvrtek 27. 9. Poslední den. Chyběla nám už jen procházka směrem do kopce, a jsem ráda, že jsme ji ještě před odjezdem zvládli, protože jsem se dostali mezi půvabné olivové háje. Kousek od letoviska a úplně jiný svět. A pak jsme se vrátili zpět do toho našeho světa doma, a zjistli, že jsme uletěli hurikánu...
Tak takhle jsme se měli...♥
Ach Peťulko, jako bych byla na dovolené taky :) Díky, že umíš tak poutavě psát a tak nádherně fotit <3 A mořská víla je nepopsatelně krásná...
OdpovědětVymazatDěkuju moc, Blaňuli. Jsem ráda, že jsem mohla naši radost trochu posunout dál...♥ A díky moc za všechno to krásné, cos mi napsala...;-) P.
Vymazathmmmm…….pěkné čtení...….jenom mi chybí ten mořský vzduch...……..krásné fotky....
OdpovědětVymazatTo mně, mami, už taky chybí... A to moře... a slunce... a vůbec, už abychom zase někam jeli...:-) P.
VymazatNádherná reportáž z blankytně modré dovolené. Pěkné fotky. Květa
OdpovědětVymazatDěkuju moc, Květo. P.
VymazatMilá Oringle, Vaše mořská víla je nádherná. Narazila jsem na Váš blog už víckrát, ale dnes jsem si v klidu prohlédla i Vaše práce. Krása...
OdpovědětVymazatVítejte z dovolené :)
Katka
Katko, díky moc. Já jsem na ten Váš narazila docela nedávno a ráda chodím nakukovat...;-) P.
VymazatŘecko je pro vás barevně jako dělané! My ho milujeme. A nejlepší na něm je, že ty spokojené staříky člověk normálně potkává naživo :) (Ps: už to tu ťukám potřetí, na prodlouženém víkendu se mi to 2x neodeslalo z mobilu, tak teď z PC) A při zhlédnutí zpráv - počasí reportáže z Řecka dodávám, že jsem měli fakt štěstí Lucie
OdpovědětVymazatJejda, Lucko, tak to si Vašeho vzkazu moc vážím, já bych asi takovou trpělivost neměla...:-) Štěstí jsme opravdu měli, asi nám chtěl někdo tam nahoře dopřát opravdu krásnou dovolenou... A já jsem za to moc vděčná, moře a slunce mi udělali opravdu dobře...♥ Děkuju! P.
Vymazat