Sníh mě nezastaví, déšť mě nezastaví, ale horko jo...

sobota 11. srpna 2018
Kočka už třetí týden zmateně posedává uprostřed jídelního stolu. Je zvyklá, že právě na tomto místě je vždycky, VŽDYCKY, nějaká kytka... Poslední tři roky určitě... Když sněží, když prší, zkrátka pořád. A když ne kytice, tak věnec... A teď, nic... Tak to bere místo kytice a zdobí sama. To mi přijde dost vtipný...Co mi už tak vtipný nepřijde je, že mi chybí mé dlouhé květinové procházky... A vázání, a aranžování... Pardon, ale já si na to horko prostě musím postěžovat. Miluju světlou část roku, ale světlou, nikoliv horoucí. Nejmíň už tři týdny jsem nebyla na pořádné procházce za město. Minulý víkend v lese jsme teda s neteří kytky vázaly, abych úplně nekecala, ale jedna kytka za tři týdny, co to je v mém normálním průměru? To mě přece vůbec nemůže uspokojit... Vstávám docela brzo, ale už po šesté mám pocit, že se peču ve vlastní šťávě. Cesta na poštu mi připadá jako výprava přes půlku světa, a jsem ráda, když během dne udělám pětinu práce oproti normálním dnům... Hýbat se dá tak maximálně v klimatizovaném fitku, ovšem na běžeckém pásu toho člověk moc nenatrhá, že? Jsem TAK ráda, že žiju v mírném podnebném pásu. A lobuju, lidi, začněte se sakra konečně chovat zodpovědně, myslet ekologicky a žít v souladu s přírodou, nebo o krásné vlahé jaro a zlatavý babí podzim definitivně přijdeme... Teplota kolem 25 stupňů a vodou protkaný vzduch, to chci! Ale víte co? Od včerejšího večera u nás úplně báječně prší, pršelo celou noc, a déšť dosud neustal. Takže já myslím, že si z víkendu konečně přivezu krásnou kytici, a Matylda bude moci ukončit svou čestnou stráž na jídelním stole... A zatím pro potěchu oka aspoň kytice z workshopu na levandulové farmě ve Starovičkách... Dle mého gusta! Levandule, makovičky, bělotrny, šedivé bodláky a bílé miříkovité závojíčky. Celá modrobílošedobéžová... 




2 komentáře:

  1. Péťo, hýbat se dá, jen by sis musela přivstat ještě o kousek dřív a nebo vyrazit dál za město, třeba na hory po nějaké trase v lese... stromy totiž dokáží neuvěřitelně ochladit okolní teplotu, bohužel ve městech je jich zatím žalostně málo .-) Vstávám těsně po páté a chodím běhat každé všední ráno a s výjimkou čtvrtku a pátku, kdy bylo i v noci tropických přes dvacet, to bylo každodenní ranní osvěžení :-) Hezké deštíkové dopoledne A.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, Aničko, co Ti na to napsat, já k superhrdinkám, které vstanou o hodinu dříve, aby si šly zaběhat, nikdy patřit nebudu...:-) Raději už aby ta obr vedra vážně povolila...:-) P.

      Smazat

Děkuji za komentář!