Šestnáct a dost

středa 15. srpna 2018
Než jsem stihla odprezentovat čerstvě nafocené tisky, jsou některé fuč... Hlavně ty átrojkové... Děláte mi radost! Přiznávám, že jak je teď těch holek květinových už docela dost, přestávám se občas orientovat v tom, které mám hned po ruce, a které ne... Budu si v tom muset udělat trochu systém... Přece jen je jich už 12 kalendářových a 4 navrch... Chytáte se za hlavu, že když si nějakou vyberete, tak já vyrukuju s další, kterou taky "nutně musíte mít". "Co mi to děláš, Peťo?" je docela častá věta související s Květinářkami... Takže, enyky benyky na holý pupiky, těchle šestnáct květinek je na nějakou dobu, dlouhou dobu, kompletní soubor. Neskutečně mě květinkování baví, ale nechci "zahltit trh" a ani samu sebe... Tvořit je budu už jen jako akvarelové originály nebo na výslovné přání... (Takže samozřejmě, jen co jsem se zařekla, že dosti bylo Květinářek, hned jsem jednu na míru tvořila. Ale tu vám ukážu až příště...) Dnes ty naposled nafocené... 


To není podpis. To je kouzlo nechtěného...


Zářijová kráska má pro mě obličej nejmilejší, tvořila jsem ji podle své mámy. I ta barevná kombinace je její oblíbená...



Šípková, říjnová, třeba do dvojice s Jeřabinkou...



Dobromysl čili divoké oregano pro červenec... Takhle mi voní oblíbené prázdninové koupací místo.



Listopadka s chryzantémami. Taková malá čarodějka, že? Pro někoho spíš zimní, ale já takhle vidím sešedlou, mlhou zalitou zahradu, kde na pozadí pokroucených černých větví stromů září nezdolné růžovofialové kateřinky alias listopadky alias chryzule.



 Únorovu břečťanovou už znáte, ale v zimě jsem byla líná vytáhnout paty z domu a jít ji nafotit, tak jsem ji nacvakala trochu neautenticky v horkém letním dni. Paráda je, že břečťan je skoro pořád stejný...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář!