Pomalu

úterý 21. srpna 2018
Jen tak existuju. Volně a pomalu. Můj nízký výkonnostní režim stále trvá, připadá mi, že už více jak měsíc, a já s ním nebojuju, a vlastně ani nepátrám po jeho příčině. Tělo a mysl si říkají o pomalost, tak jsem pomalá. Pracuju, ale jen tak, abych splnila, co jsem kde slíbila, po dlouhé době se začínám blížit ke konci seznamu zakázek. Všechno mi strašně trvá, ale co, důležité je, že k výsledku a spokojenému zákazníkovi se nakonec vždycky doberu. Do vlastních projektů mi chybí zápal a inspirace. Těším se, že se snad dostaví s podzimem, většinou to tak mívám, že mě babí léto naplňuje radostí a chutí tvořit. Rýsuje se i ta vytoužená dovča, a já pevně věřím, že se vjemy z ní podaří uschovat, a posléze přetavit v něco moc hezkého... Moje nečinnost se samozřejmě odráží i na blogu. Já totiž skoro ani nefotím, nevážu, nikam se mi nechce chodit, nic sdílet. Všechno si prožívám tak nějak pro sebe, uvnitř... Připadá mi, že už jsem všechno napsala, vyfotila, a že nemá smysl zahlcovat svět dalšími zbytečními snímky či "mlácením prázdné slámy". Přitom sama vím, že mě to bude za pár týdnů mrzet, až si za dlouhých zimních večerů budu chtít připomenout letní dny. Zapomenu na radost z dárků k svátku (mám co číst, jupí!), z návštěvy mamky u nás, z neskutečného setkání s jednou uměleckou vílou, se kterou se vlastně známe léta, a přitom jsme se potkaly poprvé... Hotové zakázky hážu aspoň "do sítí", ale doprovodné texty na blog mi nejdou přes prsty. Moc ráda bych napsala něco o suchu, o událostech před padesáti lety, o svém dědovi hrdinovi, který bránil Kojál, vytvořila památeční plakát s osudovými osmičkami, ten už mi leží v hlavě dlouho... Ale... Ach jo... V sobotu jsem měla den jen pro sebe. Nechápu, kam se ztratil. Ráno jsem si uvařila kafe, a najednou byl večer, a já šla spát. Tak to teď prostě mám. Člověk nemusíš být pořád jen "happy" a nebo naopak totálně nešťastný, ne? Někdy se to může, být tak trochu dutá mýdlová bublina, co říkáte? (Řekněte, že jo, ať nemám špatný svědomí..)


Těším se na příliv energie, však ona už je jistojistě někde na cestě. Ta moje dost pravděpodobně chvátá na hřbetě kočičím, ale ilustrace z pozvánky veselé Blanky myslím přesně vystihuje to, co bych potřebovala. Pořádnou dávku euforie do žil.

6 komentářů:

  1. Je to normální, to asi bude tím těžko snesitelným horkem venku. Taky miluji podzim, asi nejvíc z roku, pro mě jako kdyby rok začínal 1. zaří (není to tím, že jsem milovala školu a po prázninách návrat do ní?). Já musím fungovat, po 3týdenní dovolené jsem v pondělí naskočila do práce a že je tady co dělat. Naštěstí klimatizace nám funguje, takže se mi nepaří z hlavy horkem, ale tím pracovním zápalem. Užívej hezké letní dny.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. My v obýváku (moje "kancelář") klimu nemáme, a je to peklo...:-D Zachraňuje mě jen důmyslně vybalancovaný systém průvanu...:-) Fungovat musím taky, ale opravdu jedu jen to nejnutnější... Jsem šťastná, že si od jisté doby můžu září a říjen, které mám moc ráda, zase naplno užívat...;-) Tož práci zdar!:-) P.

      Smazat
  2. Tovíšžejo, to se může - napřed spát, pak si něco číst a u toho usnout a pak už je večer.

    Ten obrázek je dobrej - je v pohybu, jízda, a přitom ten rám kytek okolo to drží na místě. Líbí se mi, že to není strnulý, statický, není to obrázek dělanej podle fotky - někdo vyfotí strnule zvíře v divný pozici a jinej to pak obkreslí, ztuhle, bez pč¨řamýšlení o skutečných proporcích toho zvířete; to nemám ráda, chybí tomu pak často živost, uvolněnost, prostě šťáva.

    A tenhle konkrétní rám z kytek se povedl hodně, to určitě ještě použij, ty k sobě perfektně jdou (s tou modrou dohromady).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, Liško! Já jsem v tom realistickém ztvárnění děsný barbar. Prostě to na ten "papír" sázím, jak mi to prijde pod ruku, a aby to ladilo mému oku. Úvahami, jestli by to takhle mohlo vypadat v reálu, se nenechávám deptat...:-) Nemohlo, to je jasný... A s kytkami souhlasím. Kdybych je nějak seskládala do plošné podoby, byla by z nich třeba krásná látka... Snad by mi to paní Blanka dovolila... P.

      Smazat
  3. Také si myslím,že je to tim horkem. Kdyz jsem měla dovolenou, vstávala jsem strašne brzy (i když jsem nemusela) a seděla pod stromy a jen pozorovala včely a ptáky. Květa

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je moc hezké, Květo... Třeba nám má to horko ukázat, že bychom se měli všichni sem tam na chvíli posadit, a jen tak pozorovat krásný svět kolem sebe...:-) P.

      Smazat

Děkuji za komentář!