Ujasnit si to...

úterý 12. června 2018
Je celkem logické, že s růstem mé výtvarné značky a navazováním dalších a dalších pracovních kontaktů, stále více narážím i na své profesní limity. Každá cesta má své překážky. Tyhlety zádrhely jsou pro mě velkou školou pracovní i osobnostní. Žít v kůži perfekcionisty, který má pocit, že musí vyhovět všem a ve všem, někdy není vůbec snadné. A dostat se občas k něčemu, co prostě nedokážete, není vůbec na škodu. Uvědomíte si, že vážně nemůžete umět všechno, a že všem a ve všem vyhovět nelze. Mám obrovské štěstí na zadavatele, kteří jsou na mě kolikrát vlídnější než já sama, a kteří mě ve výsledku ještě uklidňují, že jsem neselhala... 

Tak třeba vloni jsem dva dny brečela u počítače, protože jsem naprosto netušila, jak vytvořit návrh webových stránek. Až když jsem si přiznala, že tohle je nad moje síly, kontaktovala webmastera, se kterým jsem spolupracovala, a jen mu poslala potřebné "součástky", byly webovky do pár dnů v provozu... A nejčerstvější zkušenost... Dlouho jsem se trápila při navrhování jedné etikety, která začala vznikat poněkud živelně, a u které jsem kvůli tomu hned na začátku porušila svou zásadu - mít podrobné zadání. Vybojovaly jsme ji s neskutečně trpělivou zadavatelkou Lucií, a až byla hotová (etiketa, ačkoliv Lucka možná taky), zjistily jsme, že v nákladu, v jakém se bude tisknout, je moje měsíční práce pro tiskárnu nepoužitelná... Vytvořená v nevyhovujícím barevném režimu, nefunkčním písmem, atd. Na chvíli mě to úplně paralyzovalo. Zase pocit totálního selhání. Jakože bych s tím teda měla začít konečně něco dělat, a vrhnout se do studia grafiky a vektorů, a tak... Jenže... Pak mi to začalo hlavou šrotovat ještě víc. Opravdu to chci? Chci se naučit ovládat technologie a věnovat se počítačové grafice naplno, nebo chci zůstat především u vymýšlení motivů, realizování nápadů a tvorby ilustrací...? Hmm, co myslíte? Jak to dopadlo s další spoluprací? Pro mě je zázrak, že vůbec nějaká další bude, protože firma o mou práci stojí. Líbí se jim, co dělám! Budu tvořit motivy, a to kolem, to už zvládne kovaná grafička... Hodně mě zahřálo u srdce, když mi kdysi jeden pán v tiskárně řekl, když jsem bojovala se spady na vizitce: "Tím se netrapte, já to budu mít za minutu hotový. A vy se to taky časem naučíte. Ale víte co, já ani kdybych se rozkrájel, tak nikdy nebudu umět tvořit tak krásné obrázky jako Vy..."

Nechvástám se, ale píšu si to tady a formuluji především sama pro sebe. Abych si, až budu příště zase panikařit, že něco nedokážu, uvědomila, jaké je moje směřování a know-how. Neříkám, že se nechci rozvíjet. Chci, a budu. Ale až na to bude čas, energie a prostředky. Člověk by se měl učit pořád, aby nezakrněl. Taky je ale důležité uvědomit si, co je moje hlavní devíza, co opravdu umím a ovládám, a toho se držet nejvíce. 

(Abyste se neděsili, za optimálních podmínek s každým zakázku předem proberu, a objeví-li se něco, co nejsem schopná splnit, rovnou vám to napíšu. Někdy ovšem nastanou situace, za které takříkajíc prostě nikdo nemůže...)

S obrovskou chutí jsem se včera pustila do tvorby obrazu na přání. Papír, kresba, barvy. Žádná úskalí techniky, tiskových parametrů. Nechat ruku klouzat po kartonu, hlavu tvořit nápady. "Nic víc". Ptačí mandala s dominantami našich milovaných Beskyd...





10 komentářů:

  1. Mooooooooóc krásný obraz - tenhle je pro mě asi nejkrásnější ze všech vašich výtvorů. Protože se ve svém věku (73) potřebuji spíš věciček zbavovat, než si pořizovat nové, tak odolám touze si jej pořídit a budu se chodit dívat na něj na Váš blog.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nemusí Vás to mrzet, tento svou majitelku už má...;-) Ale radost si má člověk dělat pořád, ne?:-) Nicméně chápu, a těšit Vás může i takto...;-) Děkuju moc! P.

      Smazat
    2. Milá Petro, obraz je krásný a jen škoda, že má majitele. Hned bych ho brala.
      Malujete krásně a i mě občas trápí vlastní nedokonalost. I když s přibývajícím věkem už méně.
      Krásné dny. Lenka B.

      Smazat
    3. Leni, děkuji...♥ A není problém, stačí si přát...;-) Taky si říkám, že je to se mnou lepší, než bývalo, ale občas bych vyliskala samu sebe...:-) P.

      Smazat
  2. Krásný Peti, a ten rám mu dal šmrnc!;-) A jinak tvé pocity si umím moc dobře představit, jsem na tom podobně, (že by ti blíženci?:-) ) až na tu vypracovanou značku:-D musím ještě zamakat;-) Měj se krásně, pa;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rám je jen na nafocení, bude jiný, ale taky mi k tomu pasoval...;-)
      Lucko, vypracovanou bych neřekla. Myslím, že mám před sebou stále kus práce, je to vývoj... Ale věřím, že ta dvou a půl roční dennodenní péče je snad vidět...;-) A před už jsem si Oringli taky nějaký ten rok hýčkala...;-)
      Ať se Ti moc daří! A děkuju♥. P.

      Smazat
  3. Taky bych někdy chtěla umět vše, být dokonalou dcerou, partnerkou...no jo, asi to přichází s věkem, že vše prostě nejde :) obrázek krásný!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jitko, když je to tak v osobní rovině, je to ještě "horší". Na to už jsem si přišla, že všem vyhovět nelze, a člověk musí mít sám sebe "až na prvním místě". Moje zkušenost je taková, že jsem pro své okolí mnohem prospěšnější i milejší teď, spokojená a usměvavá, než dříve, uhoněná a přepracovaná, abych každému vyšla vstříc... Jen v té práci to chce ještě ustálit...;-)
      Děkuji!♥ P.

      Smazat
  4. Peťulko ta mandala je nádherná! Moc nádherná!

    OdpovědětSmazat

Děkuji za komentář!