Malé červnové prázdniny

pondělí 4. června 2018
Někdy jsem fakt husa. A přitom stačí dodržovat jednoduchý princip. Co vydáš, to přijímej. (A obráceně to platí samozřejmě taky...) Prostě rovnováha. Jenže my lidé máme všeobecně jednu blbou vlastnost, a to takovou, že tahle vlastně úplně prostá pravidla bytí pomíjíme, a pak hledáme složitá řešení, jak to napravit... 

A tak jsem o víkendu, a vlastně už před ním, přijímala, a to hojně. Udělala jsem si takové malé červnové předkolo prázdnin. Lovila jsem divoké jahody z trávy. Kytic jsem uvázala ani nevím kolik. Ukradla pár klásků pšenice z pole. Nechala si udělat celkovou údržbu u nejšikovnější kadeřnice Marti. Doplnila si garderobu snad na dva roky dopředu. (A zase samá modrá a šedá! Pruhy, puntíky, kytičky, ale prostě všechno modrošedý...) Rozbalovala překrásné dárky. Trávila čas s nejmilejšími. Rochnila se v bazénu. Lenošila s knížkou v houpací síti... (Mimochodem, to byl snad první dárek, který jsem od Toma kdysi dostala, a od té doby je každé léto v permanenci.) Snídala palačinky od babičky a svačila dort od mámy. Obědvala venku pod stromem, třeba koprovku, mňam...

Za zpomalené pracovní tempo se neomlouvám, pouze na něho upozorňuji, nerada bych si vyrobila nějaký "pracovní úraz", jak už se mi to kdysi povedlo... Tehdy to mělo svůj význam, abych se rozhoupala, a splnila si sen. Nyní ale profesi měnit nechci, jsem naprosto spokojená! Tak si to přece nepokazím, že jo... Slíbené zakázky samozřejmě dodám, jenom na mě netlačte. Já vím, že "normálně" dělám zázraky na počkání, ale teď to prostě nejde. No, a pokud máte nějaké přání, na které si myslíte,  především většího rozsahu, tak až v červenci, jo? 



Pan Bojínek. Naprosto zlatý kocourek. I tu naši uřvanou dámičku toleruje, ač mu ji nasazujeme do teritoria, a ona mu ještě při každém setkání pobrblá... Tom mu říká "Polobojek", protože už se tak moc nebojí, jak když se k mámě nastěhoval. Občas to v něm ještě cukne, ale většinou se nechá klíďo píďo drbat na bříšku. Asi mu chtěl kdysi někdo ublížit, pusinkovi... Vidíte, a jsme zase u toho. Co duší vyléčí nejlépe? Blízkost, bezpečný domov, spousta lásky, a taky pravidelný přísun dobré bašty!







Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář!