U Oringle: dubna 2018

Rozkvetlá (a pozvání na květnové akce)

pátek 27. dubna 2018

V pondělí jsme došily mé nové šaty. Lněné, rozkvetlé, překrásné. Věděla jsem, že na dnešek budu vázat kytici, která bude vypadat, jako bych ji tvořila podle vzoru z látky, tak jsem s dokumentováním posečkala. Pestrá dubnová kytice obtisknutá do blankytného nebe... Ach... A měla jsem recht, sluší jim to spolu. O focení na mně jsem se už raději ani nepokoušela. Džbánek a ramínko to jistí...

P.S.: Letos mi navrhování vánočních motivů opravdu nejde. Chci si užívat jaro! Nejraději bych celé hodiny seděla s tváří nastavenou slunci, a nedělala nic, nepřemýšlela, netrápila se, jen existovala...

P.P.S.: Pokud se v květnu chystáte na svatbu či oslavu narozenin, budete mít hned dvě super příležitosti pořídit přání, kytku i dárek na jednom místě...

18. - 19. 5. na SDÍLKU v Porubě. Budeme mít ještě s Ančičákem - kvítí v pryskyřici, laf trivia a Dyboart pronajatý parádní prosklený box, který zaplníme frýdecko-místeckým uměním...♥ Jedná se o pátek a sobotu, takže ideální doba nakoupit na víkendovou oslavu... Plakáty přímo v rámu, ke Květinářkám vyladěné květinové šperky, k tomu voňavý pugét... Ráda bych totiž na každý den připravila i pár vazeb. Moc se těším na setkání s vámi. Ostraváci, dorazíte?

24. - 25. 5. na Femme Artale ve Frýdku. Zatím neznám detaily, ale akce se bude konat na stejném místě jako vloni, tedy ve staré slezanské budově kousek od autobusové zastávky Na Veselé. Ve čtvrtek a v pátek, od tří do osmi... Stejné osazenstvo jako v Porubě, a mnozí další skvělí prodejci navíc! I tady bych ráda kromě plakátů a přání otevřela své minikvětinářství, tak se stavte.

Komiks o kytici

úterý 24. dubna 2018

Rozhodla jsem se, že tahle kytice je tak překrásná, že si zaslouží speciální fotku. Přehrabala jsem půl skříně, namalovala se, učesala, složitě vymyslela "stativ" ze schůdků a koše na prádlo, udělala při tom v bytě neskutečný bordel, dost se zapotila při držení "přirozené" pózy s těžkou kyticí v ruce, a při běhání od stativu před foťák jakbysmet, strávila jsem nad tím skoro dvě hodiny svého drahocenného času, a ve finále nemám jedinou fotku, se kterou bych byla stopro spokojená. Co stopro, aspoň pade na pade by mi stačilo... Víte co, příští kytky vyfotím zase někde úplně obyčejně na stole, jo? A nebo aspoň počkám, až přijde Tom z práce...

Z dubnového deníku...

sobota 21. dubna 2018

Okolo Frýdku cestička...

čtvrtek 19. dubna 2018

Kdeže by mě kdysi na základce v hudební výchově, kdy jsem skoro ani nevěděla, že Frýdek existuje, napadlo, jak ráda a často tu cestičku budu šlapat... Normálně čtvrteční odpoledne a podvečery využívám k práci, protože bývám sama doma, ale dnes bylo tak nádherně, ale TAK, že by byl hřích zůstat sedět doma. Nikdo se mnou nemohl jít, tak jsem pozvala na procházku aspoň foťák, a vydala se na jednu ze svých oblíbených tras... Taky si potřebujete k místu, kde žijete, vytvořit pevné vazby? Já si je tvořím skrze kouzelná místa, květinová zákoutí, voňavé vzpomínky... Díky všem pěším výpravám a objevování vlastního mikrosvěta jsem tady s tím městem už dokonale srostla.

Miluju staré prašné úvozové cesty mezi poli...♥

A hned za domem máme takové krásné rybníčky. Sice se to tu jmenuje sídliště, ale k betonové džungli to má fakt daleko. O letních večerech posloucháme při usínání kuňkání žab...

Nejznámější zastávka po cestě, kaple U Hájku. Ještě známější je hospoda, kam chodíme na výborné točené, když si vyšlápneme s chotěm. Dnes jsem ovšem pokračovala dále skrz očičkový les...

Moje vysněné místo na domeček. Místo té stodoly, nebo přímo z ní, ve stejném tvaru, s modrými okny, ach...

A pod slavobránou z rozkvetlých třešní, královna našeho kraje, Lysá hora...

Dvě věže, aneb poutní místo, Bazilika navštívení panny Marie... Obklopená paneláky! Víte, ono se říká, že kdyby se tady na tom městě tolik nevyřádili komouši, bylo by krásou srovnatelné s Českým Krumlovem. Když listuji historickými fotkami, je mi do breku... Ale co, hlavně že popenec už zase vykvetl, a na jednom místě jsem dokonce zahlédla už i zběhovec!

Zpovykaná

středa 18. dubna 2018

Jsem teď jako ta příroda. Zpovykaná. Venku se dějí neskutečné věci. V kyticích se mi potkávají květy, které by se normálně nesetkaly. Příroda se snaží dohnat ztracený čas, a co víc, předehnat samu sebe. Kdyby třeba náhodou zase přišla stopka. Užívám si ten dubnový zázrak, je opojný, ale říkám si, není to přece jen až moc rychle? Když jsme na něj tak dlouho čekali, kam teď pádí? Pod čím se budeme za dva týdny líbat?

Ani mně se nedaří nastolit rovnováhu. Jedna Petra běží v čele supermaratonu, a nemá sebemenší problém s dechem. Druhá se jí horko těžko drží za límec, a s vykulenýma očima a otevřenou pusou nechápe, co se to kolem ní vlastně děje. Na jednu stranu teď zvládám neskutečně moc práce, a "lezou" ze mě fakt parádní věci, na druhou jsem pořád jakoby deset kroků sama za sebou. Znáte ten pocit? Co s tím? Nechápu, jak a kdy jsem vytvořila přání, sluníčko, a nejčerstvěji i dubnovou vílu, jako by to šlo všechno nějak mimo mě, nebo asi spíš skrze mě. Ještě pořád nechápu, jak jsem zvládla všechny ty židle. (Mimochodem - budu se snažit sehnat další, především vhodné i pro dospěláky, ale je to běh na dlouhou trať. Momentálně mi zůstávají volné dvě pro malé prcky...) Nechápu, jak jsme v sobotu zvládli s Tomem umýt všechna okna v bytě, vypucovat lodžii a zvládnout spoustu dalších domácích úprav, konečně pověsit narozeninové závěsy, přesadit a rozsadit květiny, zkrátit čelo postele, a tak... Hlavně ta okna, která jsou v našem bytě fakt blbě řešená, obrovská, a ne nepodobná výkladním skříním, jsou hodna výkonu superhrdinů... Spadl mi obrovský šutr ze srdce, že od nich mám zase na chvíli klid.

Naše jarní doma mě teď hodně baví a těší. Čisto, uklizeno, aspoň na chvilku, na stole stále čerstvá kytice, na lodžii plno zeleně. O víkendu jsem si na chatě vyrýpla ze zahrady pomněnky, které se krásně v květináčích chytly a rozkvetly. Macešky jsou koupené, po dlouhé době jsem si udělala koupenou květinovou radost, a tentokrát se mi oplatila, macešky prospívají už třetí týden... Taky mám obměňovací roupy, jako pokaždé na jaře. Ráda bych si pořídila nové šedé potahy na židle, stínidla na světla, prostěradlo, vše by Ikea. Žádné velké investice, ale stejně je pořád něco důležitějšího... Nevadí, těšení je taky fajn...

Přání na darování peněz

pondělí 16. dubna 2018

Jedu na čtvercové a barevné vlně... Další kousky, které jsem pro vás připravila, jsou přání k darování peněz. V květnu se těším na dvě krásné prodejní akce, tak chci mít připravený hezký sortiment. Čtvercové sluníčko, čtvercové plakátky pro miminka, čtvercové přání pro děti, čtvercová kniha, koneckonců i vánoční kočky, a k tomu tahle přání na peníze, to bude myslím pěkná série. Jedna řada hodně veselá, barevná, druhá květinová, romantická, to bude Oringlí "stánek", juch!

Mimochodem, ty akce jsou Sdílko v Porubě 18. - 19. května, a druhý ročník Femme Artale ve Frýdku-Místku 24. - 25. května.

V přání bude vlepená malá obálečka pro vložení penízků. Cena za jedno přání bude 90 Kč. Ani zde se nebráním předobjednávkám. Počítám, že hotové tisky k odeslání bych mohla mít někdy na začátku května... Líbí?

Jak vzniklo slunce?

pátek 13. dubna 2018

Rozhodně se nechci pouštět do nějakých vědeckých, nebo snad dokonce teologických tezí. Myslím slunce, které zdobí třeba oblíbené čajíky od Sonnentoru. Slunce, které je středobodem koloběhu roku, a vlastně celého lidského bytí...

V šestém ročníku ve výchově k občanství se hned na začátku bere téma "čas". Děti se učí chápat čas lineární a čas cyklický. Čas, který běží od počátku ke konci, a čas, který se stále opakuje a nabaluje. Lineární čas znázorňuje přímka, cyklický spirála či kruh. Nakreslila jsem žákům sluníčko, kolem něho kolo, a to jsem rozdělila na jednotlivá roční období. Měli za úkol kolem středu zaznamenat události, které se každý rok opakují, a které jim dělají radost. Nedokážete si představit (a nebo možná jo), jaká byla fuška z nich něco vymáčknout... Já jsem se do svého cyklického roku pustila s obrovskou chutí, a třeba v roce 2014 jsem na základě nákresu vytvořila naše rodinné PFko... A protože některé nápady stojí za to uchovat, rozhodla jsem se, že i vám takové cyklické sluníčko vytvořím a nabídnu...

Mrzí mě, jak se někteří lidé kolem mě neustále trápí kvůli malichernostem, živí v sobě pocity křivdy a nenávisti, kazí si život zlobou, a vůbec se neumí radovat z toho, co nám život nabízí... STÁLE JE NA CO SE TĚŠIT! Mohla bych hodiny nadávat, jak to mám v životě těžké, a trumfovat se s ostatními, kdo že je osudem více zkoušen. Mohla bych, naloženo mám slušně. Ale proč bych měla? Já chci být šťastná, a taky že jsem! Raduju se z voňavého vzduchu po dešti, třpytící se hladiny horské řeky, sytého podzimního horizontu, i tajemné adventní krajiny... Lapám každodenní zázraky a nikdy jich nemám dost... A toto pestrobarevné cyklické sluníčko třeba i vám, nebo někomu dalšímu, bude každý den připomínat, jak je život nádherný...

Nechám ho natisknout ve formě plakátu o rozměru 30 x 30 cm, aby pasoval do tohoto nebo i tohoto rámu. A také jako pohlednici, 14 x 14 cm, kterou budete moci použít k narozeninám, jako novoroční přání nebo prostě jen tak pro radost... Během dvou týdnu by měl být motiv snad k dostání, ale nebráním se ani předobjednávkám. Plakát 200 Kč, pohlednice 40 Kč.

Užijte si krásný víkend, a nezapomeňte lapat všechny ty zázraky, které vás jistojistě obklopí!

Židle revival

čtvrtek 12. dubna 2018

Na podzim roku 2016 mi přivezl manžel od Barči Lochty tři staré školní židličky. Připravené, s natřenými nožkami, abych je mohla v rámci další naší parádní výměny pomalovat. Hned jak jsem je dokončila, bylo mi jasné, že takové si musím domů taky udělat. A tak jsem začala pátrat po tom, kde se někde ve školním skladu skrývají poklady... Ozvala se mi moje milá čtenářka a (zatím) virtuální spřízněná duše Bohunka, že se u nich ruší stará škola, a že si židliček můžu odvézt, kolik jen chci... Spojila jsem se s Lenkou Láskočaskou, která po školních kráskách také toužila, protože u svatebních obřadů by jim to moc slušelo, (kdo je vlastně vymyslel, nevíte někdo? to je tak geniální tvar a design...), a naplánovaly jsme dlouhou cestu za židličkami. Asi nám byly přány, protože se nakonec ozvala ještě moje bývalá kolegyňka, že jestli chci, je jich na Čeladné plný starý včelín... Jupí! Čeladná je "za rohem", a tak se pro židličky jelo podstatně blíž, než bylo původně v plánu... To bylo přesně před rokem. Od té doby židličky čekaly, až na ně konečně dojde. Už v lednu jsem si vymezila jarní týden, a rozhodla se, že tohle bude doba židličkám zaslíbená. V pondělí jsem se stavila po cestě ještě pro jeden kousek, do naprosto překrásného domečku milé Hanky, která si přála židli k narozeninám, a mně je obrovskou ctí, že bude součástí tak krásného interiéru, a pak už se zavřela na tři dny na půdu... O tom, jak mi dal tenhle maraton fyzicky zabrat, jsem si ufňukla už v minulém příspěvku, tak teď už jenom ta "sladká odměna" v podobě výsledku...

V plánu bylo zpracovat 11 židlí... Ha ha! Ha haaaaaahaaa. (Hysterický smích.) Na rozdíl od podzimního tvoření jsem musela tentokrát natřít i nožky kovářskou barvou, a to ve dvou vrstvách, aby se co nejvíce zakryly různé nedostatky. Kromě toho, že to byla nimravá práce, jsem musela mezi vrstvami čekat, aby se barva nelepila. Další fází byl první nátěr dřeva. Toto jsem stihla u všech jedenácti kusů. Dále už jsem pokračovala jen se třemi zamluvenými židličkami. Natřít spodní stranu židlí, nanést druhý nátěr barvy, a pak už konečně, hurá, malovat! Musím říct, že u tvůrčí fáze jsem zázračně ožila, a šlo to najednou nějak snadněji. Rutina mě prostě neba... No, a pak už jen zalakovat dvěma vrstvami laku. Židličky nechám ještě pořádně vyschnout, než je oddeleguju do nových domovů, a budu se těšit, že příště už se třeba dostane i na ty moje. Nebo třeba vaše? Zbývá osm nezpracovaných židlí. Jedna má pajdavou nožku, tu ani nabízet nebudu. Dvě větší si chci nechat. A tak zbývá pět židliček, které budu prodávat. Dvě vyšší, tři nižší... A víte co? Určitě to nebude zase až za rok. Další kolo je v plánu už za dva týdny. Snad na to moje záda do té doby zapomenou...

P.S.: Jedna vyšší a dvě nižší...
P.P.S.: Tak už jsou volné jen dvě pro prťata.

Zatímco židle schnou...

středa 11. dubna 2018

... já vybíhám ven, lapat čerstvý vzduch a sluníčko. Teda, vybíhám... Spíš se belhám, protože ta tři patra xkrát denně nahoru a dolů, a navíc imrvere skrčenecká poloha u malování mi dávají zabrat. Trochu jsem si po včerejšku říkala, jestli se dnes vůbec normálně postavím, ale horká koupel, a mamčina zázračná biotronová lampa mě celkem srovnaly/narovnaly.

Jak se to říká ve fitcentrech? Předvčerem jsem měla fakt výživný "leg day". Zajímavé je, že mě bolí celé tělo...

Víte, jak se drhne rozlitá barva z takovýhle kachliček? Fakt blbě... Modrou mám ráda, ale když se rozpíjela po podlaze, tak jsem se zrovna esteticky nevyžívala. To je takový to, jak si říkáte: "Udělám ještě kousek, a pak si dám pauzu..." Ještě kousek, ještě kousek, a pak už jste tak unavení a nemotorní, že akorát uděláte nějakou blbost, a ještě si přiděláte práce. Škoda té krásné modré, a škoda hodiny a půl, kterou jsem strávila šúrováním... Systém dvě židle a pauza se ukázal jako mnohem výhodnější. (Nemůžu si ale neodpustit i trochu optimismu. Ještěže jsem nerozlila ten kovářský antracit!)

Ve starém domě nový život. A zpoza roky zamčených dveří vyplouvají poklady. Třeba tato zarámovaná fotografie: "Na památku prvního svátku věnuje Evičce kmotřička. V Bystřici 24. 12. 1941" Jsem ráda, že se tu objevila "nová krev". Snad se trochu pročistí vzduch v zatuchlých zákoutích domu (i rodu)...

Příroda se může ztrhat, aby dohnala, k čemu neměla příležitost. A já se skoro ani nestačím divit a radovat, co kde nového zase vypučelo... Ach...♥

Tak já jdu pokračovat a plnit své nereálně vytyčené cíle. Jedenáct hotových židlí vzhledem k podcenění schnutí barev a přecenění vlastních sil fakt nezvládnu... Některé nicméně dokončím, a zbytek tu na mě bude čekat pěkně připravený, a já už si pak užiju jenom tu nejpříjemnější část - zdobení.

Jarní zázrak zahájen!

neděle 8. dubna 2018

Četla jsem nedávno moc hezké moudro, že sedm nejúčinnějších léků pro člověka jsou: sluneční svit, voda, klid, čerstvý vzduch, sport, ovoce a zelenina, radost. Naprosto souhlasím. (Za sebe bych přidala ještě spánek a tvorbu...)

Sluníčka se nemůžu dočkat. Až mi trochu osmahne tvář, a zahojí jizvičky v obličeji. Ve slunečné části roku vypadám vždycky tak nějak hezčeji. Vlasy mi zesvětlají, pokožka zezlátne, oči víc září.

Voda je život, o tom žádná. Moje nejkrásnější sny bývají o čiré živé vodě, nejhorší můry o temných hlubinách a špinavých stokách. Výšek se bojím, ale ve vodě se cítím bezpečně, i přes všechny její nástrahy. Miluju koupání v řekách, potocích, jezerech, umělá voda koupališť není nic pro mě. A jarní déšť? Neznám krásnější vůni než vzduch po takovém mrholení... Snad jen čerstvých zelených lístků. Které koneckonců existují zase jen díky vodě...

Klid. K tomu se pojí další krásné moudro, které jsem kdesi pochytila. Když se pohybujete ve městě, v ruchu, neustále něco útočí na vaše smysly. Mysl nemá prostor pro vlastní produkci. Když jste v přírodě, v klidu, můžete se obrátit do svého nitra a hloubat a tvořit. Člověku se pak nabízí opravdu niterné prožitky, které by v chaosu vnějšího světa pochytil jen těžko. Já ke svému životu potřebuju klid jako sůl. Však víte, jak to s velkými městy mám...

Čerstvý vzduch. Neznám lepší terapii než ráznou procházku za město. A teď už se dá vyběhnout jen tak, v mikině, a za světla až do pozdních hodin. Všechno voní, a bzučí, a kvete... A sbírání je jedno velké dobrodružství. Pátrání, co kde nového rozpučelo. Šmajrá, už je to tady, já mám takovou radost!

Sport. No jo, i já největší lenoch uznávám, že hýbat se je potřeba. K chůzi mě nikdo nutit nemusí, a na ostatní pohyb mám naštěstí externí vůli v podobě Toma, který mi zakrnět rozhodně nedovolí. Upřímně závidím těm, které sportování těší a naplňuje je. Já cvičení beru jako nutné zlo, a užívám si až fázi po, a všechny výhody pravidelného pohybu.

Ovoce a zelenina. A vůbec všechny zelené dary, které příroda nabízí. Jarní únava je prevít, a naším úkolem je teď dočerpat energetické zásoby. Už se těším, až vyrazím na poklady, a dostanu do sebe sílu země v podobě různých lístků a pupenů...

Radost. Říká se: "V zdravém těle, zdravý duch." Já si myslím, že to funguje hlavně obráceně. Když jsme šťastní, jsme mnohem zdravější, a nikdo mi nevymluví, že mnohé neduhy těla vznikají jako reakce na nemoci duše... Někdy je to dost těžké, příčinu najít, ještě těžší ji přijmout, a vůbec nejtěžší ji změnit. A trvá to, fakt to trvá... Každopádně v opojném oparu radosti jde všechno tak nějak líp.

Duben, květen a červen jsou pro mě nejkrásnější měsíce roku, které štědře nabízí všechnu výše zmíněnou meducínu. Děkuju Ti za ni, přírodo, ráda ji využiju plnými doušky. Ať máte i vy krásné jarní dny...♥

Plakát pro Mezinárodní folklórní festival ve Frýdku-Místku

pátek 6. dubna 2018

Kdybyste věděli, jakou mi odezva na tuto grafiku udělala radost! Jak je vidno, festival se u nás ve městě už nějaký ten pátek koná, a je to báječná akce. Vizuální stránka zatím ovšem bohužel trošku pokulhávala za tou organizační a hudební... Jsem ráda, že jsem dostala příležitost s tím něco udělat. Nepouštěla jsem se do žádných extravagancí a zvolila mírný zpívánkový styl. I tak jsem musela o velký kus ustoupit, především, co se barevnosti týče. Nakonec ale i tahle pestrost folkloru sluší... A evoluce bývá přece jenom lepší než násilná revoluce. Věřím, že výtvarník pro další rok má půdu kvalitně připravenou. "Konečně trochu té estetiky, chválím nekýč! I ve F-M je vkus, jupí! Díky." "Úžasný plakát ještě úžasnějšího festivalu ve Frýdku-Místku. My se už těšíme, a vy? " "Jestli bude letošní Mezinárodní folklorní festival Frýdek-Místek tak dobrý jako tenhle plakát, tak se máme na co těšit!" No jo, chvástám se, ale vám by to neudělalo radost...?

Další akce 2+1

úterý 3. dubna 2018

Akce na plakáty s květinářkami se vám líbila, z čehož mám velkou radost, a tak jsem si řekla, že by vás třeba mohla zaujmout podobná akce i na zvířátkové plakáty. 2 + jeden zadarmo. Konkrétně: 3x plakát A4 za 300 Kč, 3x plakát A3 za 500 Kč. (+ poštovné - A4 52 Kč, A3 80 Kč) A pozor, sleva se sčítá, takže ve finále můžete mít devět plakátů za cenu šesti.

TADY najdete o plakátech více informací. Motivů je celkem 9 - kočky, pejsci, slepice, kachny, kravičky, ovečky, prasátka, králíci a koníci. Akce platí pouze do 5. 4., 20:00, a pro prvních 10 zájemců... Musím vás udržovat trochu ve střehu, cha!

P.S.: Došly kachny a prasátka ve formátu A4.

Stránky