Povýstavově

čtvrtek 8. března 2018
Nějak se mi nedaří zformulovat souvislý nezmatený text, tak to rovnou nahodím v bodech. Potřebuju si všechny ty myšlenky v hlavě nějak utřídit, abych se dnes vůbec mohla pustit do práce.

♥ Rozhodně musím chodit častěji mezi lidi, a opouštět svou ulitu! Nechci to dělat, není mi to příjemné, ale je to absolutní nutnost. Začínám se v tom svém pohodlném zaběhlém malosvětě pořádně zarůstat do rituálů a z každé změny jsem úplně rozhozená.

♥ Vernisáž kolem mě tak nějak profrčela, a já ani nevím jak. Jsem naštvaná sama na sebe, že jsem ty chvilky nedokázala lépe zachytit a vychutnat. Mrzí mě, že jsem se více nebavila s lidmi, třeba i s těmi, kteří nepřišli přímo za mnou. S těmi, kteří se za mnou stavili, jsem pár slov prohodila, a moc děkuju, že jste se ke mně hlásili! A že jste přišli, a vůbec. Opravdu díky.

♥ Návštěvnost byla překvapivě vysoká. Lidé chválili, obrazy se jim líbily. Ty jo, moje obrazy se líbí lidem... Ty jo, já mám první výstavu. Ty jo... A měli jsme na vernisáži jednoho z četníků z Luhačovic, ty jo...

♥ Rozhodně, za žádnou cenu, NESMÍM  páchat tvůrčí harakiri! Ono je sice hezké, že ze sebe dokážu vykřesat tři obrazy na poslední chvíli, snad jedny z nejlepších, které jsem vůbec schopná udělat, ale potom ty následky... Rozložená, oslabená, emocionálně nestabilní, unavená už po snídani...

♥ Neumím být sama. Teda rozumějte. Umím být sama, když jsem doma, nebo někde zalezlá v bezpečí, v přírodě, v lese, na louce, na známých místech. Neumím být sama, když jsem mimo své teritorium. Vychutnat si oběd, zajít si do kavárny, na výstavu, po městě, nic z toho neumím dělat sama. Připadám si divně a nekompletně. 

♥ Pronásleduje mě sníh! V pondělí padla věta, že celou zimu v Praze pořádně nebyl, a už v úterý ho ležela za okny souvislá vrstva. My ho tu na severu máme teda už měsíc v kuse, a rozhodně z toho nejsem odvázaná. Kdyby to byl aspoň Jon Sníh... Haha... Pokus o vtip.

♥ Z čeho mě jímá opravdová euforie, která mi došla hned a v daném okamžiku, byla návštěva v nakladatelství Smart Press. Paní Olga, se kterou jsme elektronicky komunikovaly ohledně jejich loňského PF, přišla i na vernisáž, a už na ní mi bylo jasné, že patří k těm lidem, které chcete "chytit", a ze svého života nepustit. To já už tak nějak poznám, kdo v sobě nosí opravdovou radost ze života. A druhý den, u nich v redakci, nad voňavou kávou, u krásného dřevěného stolu, to byla asi první pražská chvilka, kdy jsem se konečně uvolnila a vydechla. Vůbec se nedivím, že jsou jejich knihy tak vymazlené, když vznikají v tak příjemném prostředí, a pod rukama moc milých žen, které do nich vkládají svou energii... Mimochodem, dvě krásné knížky jsem dostala darem pro vás, čtenáře mého blogu. A ještě dnes si o ně zasoutěžíme. Ovšem v samostatném příspěvku...

♥ Co jsem ve Smart Pressu dělala? Osobně se seznamovala, přece! Abychom všichni zjistili, že tohle by vzájemně fungovalo a klapalo. A co já vím, třeba to byl první krůček ke splnění dalšího obr snu...

♥ Rozhodně se musím brzy přichomejtnout k další výstavě, a nebo ji uspořádat sama. Těší mě dělat originály. Někdy se k nim pro zakázky a tištěné věci nedostanu dlouho, předlouho, a výstava je rozhodně pádný argument, proč to změnit. Takže, hlásí se někdo s příjemnou kavárničkou a vstřícnými zdmi?

P.S.: Jak si to tak čtu, tak jsem vás k návštěvě výstavy asi úplně nenaladila... Ale ona je fakt povedená a krásná! Jděte se mrknout! A poňuňat kočenky. A taky si všechny ty krásné obrazy koupit, chi... Však mrkněte na fotky, že to stálo za to. Díky Lucce za většinu snímků!









13 komentářů:

  1. Peti moc gratuluju, mám radost s Tebou :-*

    OdpovědětSmazat
  2. Peti, já Ti tak rozumím.. I když nejsem výtvarnice :) Moc hezkou kavárnu jste si vybrali, alespoň podle fotek, a sluší vám to tam..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Baru, je to opravdu sympatické místo, a ještě ty čtyřnohé krasavice všude kolem, prostě ideální prostor...;-) Děkuju moc! P.

      Smazat
  3. Peti,a proč by ses měla nutit do něčeho,v čem se necítíš přirozeně? Je spousta tvůrčích osobností,kterým je nejlépe v jejich tvořivé bublině a vernisáže a podobné akce berou jako nutné zlo, které patří k tomu,co je baví a naplňuje... Držím palce, ať se plní další z tvých snů... Ivča

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ivčo, protože cítím, že vůbec není špatné občas z té své bubliny vylézt, kvůli rozhledu, myšlenkám, nápadům... Neříkám, že to budu dělat často, ale občasnou terapii šokem si asi naordinuju...:-) Děkuju moc!♥ P.

      Smazat
  4. To je krása! Kočičí výstava, navíc s odborným čtyřnohým dohledem, no to je něco!:-) Wáu:) Mňáu! Ty Tvé kulaté "tři poslední" jsou úžasné!! Možná by jim i slušel čtvercový rámeček, což? (Pardon, moje matematické já...) :D
    ... a se samotařením v kavárnách to mám podobně, neumím to. Myslela jsem, že s Josífkem si to už budu umět tak nějak "užít" i sama. Zajdu si na kafčo, dítě si pohraje... no, sama (nebo jen s mládětem) jsem nebyla ani jednou, nejde mi to:D Třeba je to nějaké "prokletí" kočkomilek:D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Veru, určitě by jim slušel i čtverec. Já jsem byla moc ráda, že mi tyhle krásné patinované rámy zapůjčila Barča, která je vyrábí, a čtverce bohužel zatím v repertoáru nemá... Líbí se mi křehkost a čistota v kombinaci s bílým orámováním:-).
      Řekla bych, že je to prostě tím, že jsme zvyklé žít a být neustále s někým, a buďme vděčné, že to tak je...;-) Děkuju! P.

      Smazat
    2. Jj, já to nemyslela nějak proti těm rámům,rámy jsou nádherné!:-) A vděčná jsem a budu!!!:-)

      Smazat
  5. Veľká krása a akoby to bolo u nás na tehlovej stene, ešte aj biela pohovka a kočena by bola:-)...vlastne pohovka nám práve doslúžila a nechali sme len kresielka.
    Rámiky veľmi sedia, tie belavé, patinované, no, híkam!
    Páni, klobúk dole milá moja Petra!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alenko, děkuju moc, jsem ráda, že se Ti líbí! Jsem zvědavá, kam to obrazy odvane...:-) Křesílka už jsou obě opravena? Jakou barvu sis teda nakonec vybrala...? P.

      Smazat
    2. Peti, to hnedé mám už doma, ale druhé ešte nemôžem zadať, možno tento rok ani nebudem môcť, musí mu stačiť v susedstve naše staré biele, je to vidno na blogu, aj s keramickými soškami od malej Nadi, veď kukni:-).

      Smazat

Děkuji za komentář!