Předvěnec

úterý 19. září 2017
Letošní podzim bych definovala jako zmítání mezi létem a Vánoci. Moc mi to sychravo venku nelze uchopit jako samostatnou disciplínu... Rozumějte, podzimní plískanice mám ráda, mají své kouzlo, musí být ale proložené zlatou září babího léta...  Ta mi tak moc chybí... Když se v lese pere mlha s horkými paprsky, a ze stromů padá s neslyšným cinkáním listí... Momentálně padá akorát splín, a to na mě... Trochu škodolibě mě těší, že nejsem samotná, koho lapá panika při představě, že tohle bude až do jara... Je to teprve měsíc, co jsem chytala horko u Mácháče, ale připadá mi to jako nejméně tři...

Zatímco v pátek jsem na louce paběrkovala poslední zbytky letních kvítek, dneska mě přepadla neodolatelná touha odkvetlý pugét nahradit mini verzí adventního věnce... Jak říkám, z léta do Vánoc... Hned za uvadlými zvonky letěl do koše i letní věnec... Bylo načase rozloučit se... 
S ulitami, které jsem sbírala, když se v pupenech a prvních výhoncích rodilo jaro. Když všechna ta krása byla teprve před námi.
S obilím, a s ním i s červnovým vzduchem, který voní nejvíce z celého roku, třeba i po šumící pšenici. Miluju, když stojím na polní cestě, vítr se závratnou rychlostí pustí mezi klasy, a se šustěním profičí k okraji pole, kde čekám, a lapám po dechu, jako by se na mě už už měla vyřítit vlna,  jako by měly každou chvilku dopadnout první kapky vody. Přitom mě jen lehce ovane horký bezový vzduch. 
S červencovým lenošením u řeky, grilovanou rybou na ohni a sbíráním omletých dřívek a oblázků...

Hele, a divíte se mi, že jsem to až do adventu nevydržela? Kdo by odolal bodlákovým kouličkám, sušené hortenzii, lišejníku a drátovci. Každý rok si říkám, že už se mi nic nového vymyslet nepodaří, a pak se mi z přírody vyloupne zase nová, neokoukaná kombinace struktur i odstínů...  Zatím jen minivěneček kolem jedné svíce, ale takhle nějak bude vypadat i ten velký, adventní, snad jen dozdobený pár perníčky... I v něm je a bude spousta vzpomínek. Bělotrnovou historku znáte z vyprávění z našeho putování po Slavonicku. Lišejník jsem pro změnu sbírala v Krkonoších... A hortenzii jsem dostala darem, díky, Dášo, vidíš, jak jí to sluší! 

P.S.: A taky mám zabalené dárky... A pálím svíčky jednu za druhou... A piju litry voňavého čaje... A vůbec se na mě nikdo nemůže zlobit, protože už nejmíň dva týdny jedu v PFkách, a někde tu inspiraci brát musím... A kdybyste chtěli někdo něco nevánočního, tak bych se na vás vůbec nezlobila, fakt... 





6 komentářů:

  1. Zmítání mezi létem a Vánoci..jak výstižné:-)moc krásný věnec Petro!

    OdpovědětVymazat
  2. Nostgicky voňavo perfektné!
    Krásne vankúše máš a ja som si spomenula, že som ti do konvičky zabudla vložiť dva moje bodkované vankúe Ikea, kt sú ako z tvojich obrázkov, aj keď staršie, iste by ti zapadli s čierno-bielymi pásikmi, však?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, nevadí, konvička byl dostatečný dárek, který mi udělal obrovskou radost...;-) Mám ji teď v v chodbě, na očích, a čekám, až pro ni přijde to správné uplatnění:-). Děkuji:-* P.

      Vymazat
  3. Podzim je moje milované období, možná i proto, že v přírodě můžeš najít tolik krásných dekorací....
    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!