Odmítnutí

pondělí 26. června 2017
Ach, kolik já jich prožila... Určitě se dnes nebudu pouštět do nějakých vztahových úvah. Mluvím o odmítnutích pracovních. Trvalo to. Trvalo to hodně dlouho, než jsem se vydrápala do pozice, kdy ke spolupráci oslovuje moje tvorba, a nemusím to dělat já sama... Tedy aspoň ne pořád. Pravda, občas někam napíšu, když se mi nějaký projekt nebo produkt obzvláště líbí. Bohužel je moje zkušenost dost často taková, že odpovědí je buď naprosté mlčení a nebo právě odmítnutí... 

Není to příjemné, není to snadné, ale je to potřeba. Prožít si pocit, kdy s vaší prací někdo nesouzní. Proč? Aby si člověk uvědomil, že ne každému se musí jeho styl líbit a vyhovovat mu. Ale hlavně aby si ujasnil, zda si i přes to za svou prací stojí či nikoliv. Dosáhnout autorského sebevědomí není nic snadného. Ale bez něho tvořit nelze. A když vás odmítnutí nakopnou, a donutí se zlepšovat, je to jen a jen dobře. A když se stále více mění v přijetí, nebo ještě lépe zájem zákazníků, kteří jsou na stejné vlně, není nic krásnějšího. Protože pak vidíte, že je dobře, že jste nedali odradit, a vytrvali. 

A víte co je úplně nejlepší pocit? Když vás časem sám osloví někdo, komu jste prve třeba ani nestáli za odpověď. Protože se dost často dozvíte, jaký je problém, aby se správný email dostal na správná místa a ke správným lidem. Důležité je nebrat si nic osobně, to už jsem se snad naučila... 

Měla jsem za ten rok a půl obrovské štěstí, že mi povětšinou byla nabídnuta spolupráce, ze které jsem byla nadšená. Myslím, že na tom má zásadní zásluhu právě blog a docela podrobné portfolio. Oslovují mě lidé, kteří ví, co dělám, a líbí se jim to. Už mám za sebou ale i zkušenosti, že jsem se octla v pozici, kdy jsem byla já tou, která odmítala. To je snad ještě horší, než když se odmítnutí dočkáte sami. Napsat někomu, že s jeho prací svoje jméno nespojíte, protože vás prostě nezaujala. Až moc dobře si dokážu představit, kolik do svého dílka dotyčný vložil úsilí i nadějí... Nedá se nic dělat, i to se jeden musí naučit. Rozhodnout se, kdy je pověst důležitější než všechny prachy světa... Většinou se řídím intuicí, zatím mě nezklamala. A pokud mi hned na začátku "říká", že tohle dobře nedopadne, neodporuju jí... Párkrát jsem to zkusila, a stejně se na konec ukázalo, že měla pravdu... 


2 komentáře:

  1. "Prožít si pocit, kdy s vaší prací někdo nesouzní." A neuzavřít se do depresivní ulity ala "já nic neumím".
    Je to těžké a závidím, že už máš tuhle fázi za sebou. :) Moc ti přeju ten úspěch a obdivuji kam jsi se sama vyšplhala jen vlastní šikovností a motivací. Občas je potřeba se zastavit, kouknout za sebe a pochválit se, kolik ti rukama prošlo skvělé práce.
    Přeji krásné dny a nekonečně dalších zakázek do budoucna!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hele, tuhle fázi asi nikdo nikdy nemůže mít úplně za sebou, ale víš co, je to čím dál lepší...:-) A opravdu hodně pomůže, když se něco povede, a když přijde nápad, který za to stojí... Ty máš super výhodu, že se pohybuješ už od školy v tomhle prostředí... Drž se, a tvoř, ten pocit za to stojí...;-) A díky moc! P.

      Smazat

Děkuji za komentář!