Tahle svatba byla hodně barevná, hodně veselá, plná muziky a smíchu. Přesně na míru novomanželům, protože právě takoví oni jsou. Přiznávám, že pro mě osobně byla taky hodně náročná. O to víc mám dobrý pocit, že jsem to všechno zvládla. Opravdu, cítím se jako svatební profík, a je to fakt hezký pocit. Musím říct, že s výzdobou mi vydatně pomohla celá rodina. Tolik kvíteček bych sama v životě nenastříhala. I při zdobení sálu jsem měla k ruce více než šikovné pomocnice, takže šlo vše jako po másle.
Ale jinak... Předsvatební focení, svatební oznámení, svatební menu a zasedací pořádek, květiny, výzdoba sálu i svatební tabule, přání, krabička na peníze, tác jako osobní dar od nás... To všechno já zvládnu! I auta našášit... Jsem ráda, že jsem mohla Marti a Tondovi svatebně oplatit, co oni pro nás udělali na naší svatbě, protože bez tak skvělého svědka, a bez primášky Martiny a její cimbálovky Ostravice, by byla naše veselka poloviční... Tož vy dva, mějte stejně tak barevný a veselý manželský život, jako jste měli svatbu! A mějte se pořád tak moc rádi, protože znám několik párů, kteří k sobě pasují jak hrnec na pr... pozadí, a vy k nim rozhodně patříte.
P.S.: Víte, co mě fakt dostalo? Když jsem si šla pro skleničku růžového, u baru se bavili dva mladíci v dobré náladě. Čekala bych jakékoliv téma, ale že uslyším: "Ale tu výzdobu mají fakt hezkou, že? Moc se mi to líbí..." "Jo, jo, mě už se děsně líbila i ta pozvánka... To jim prej všechno dělala nějaká kamarádka..." No, nepřiznala jsem se. Nalila si své dvě deci a odešla se s úsměvem bavit dál...
