Pro knihovnu

čtvrtek 20. dubna 2017
Další spolupráce, která nabyla dlouhodobějšího charakteru, je ta pro knihovnu ve Vratimově, a její místní odnože v Řepištích, Paskově, Žabni, Oprechticích a Horních Datyních. Začínám se tu po okolí konstantně rozpínat, jak je vidno... Zatím jsem pro ně vytvořila dva zvací plakáty, a taky pamětní list pro prvňáčky, který dostanou při pasování na čtenáře. Můžu já svou práci nemilovat? Když mám možnost vytvářet takové úžasné věci? Občas mnou projede až bolestná vlna údivu a štěstí, že se tohle vážně děje. Je důležité si to neustále připomínat, abych na tyhle pocity vděčnosti nikdy nezapomněla... Víte, to co mi ještě před dvě lety přišlo jako neskutečné a nedosažitelné, se teď opravdu děje, a já si moc ráda připomínám každý krok, který mi k tomu pomohl. Nadšení nad každou novou zakázkou. Když jsem s otevřenou pusou koukala, jaké emaily mi chodí, a skoro ani nevěřila, jakou práci můžu a dokážu udělat... Nevím, jestli se z tohohle někdy stane rutina. Věřím, že ne. Že to nejde. Že ty endorfiny se budou vyplavovat při každé další nové šanci...

Z knihovny mě oslovili proto, že je zaujaly doprovodné materiály na jedné akci ve Frýdku. Což mě přivedlo k zamyšlení, jak "získávám" své zákazníky a "fanoušky" (nějak to slovo nemám ráda, ale vy mi rozumíte, jak to myslím, že jo...) Nějak neumím všechny ty správné marketingové tahy. Když zkusím "zatlačit na pilu", a zaplatím si třeba nějakou reklamu, vždycky to dopadne stejně. Nasbírám pár nových "duší", které ale postupně zase odplují... Naopak, kdo si mě najde sám, většinou už zůstane. Nevím, jak se to dělá, mít stovky "lajků" a tisíce "čtenářů". Možná na to prostě nemám, kdo ví. A třeba bych až takový masový zájem nezvládla. Heslo kvalita před kvantitou u mě zřejmě funguje na všech frontách. Což ale neznamená, že nejásám nad každým novým čtenářem, komentářem, lajkem, to veřejně přiznávám. Zájem mě těší, je pro mě zpětnou vazbou, protože komunikace na internetu je někdy dost podobná samomluvě. A stejné je to i s prací. Když si mě zákazník najde sám, na základě doporučení, portfolia, blogu, většinou spolupráce probíhá hladce a výsledek je ku spokojenosti obou stran. Když mě osloví někdo, kdo mě blíže nezná, na základě inzerátu nebo nějaké neosobní reklamy, a chce po mně něco, co tak nějak nezapadá do mého konceptu, k výsledku se většinou nedobereme... 




12 komentářů:

  1. Je úžasné vidět, jak jedno rozhodnutí dá do pohybu kolotoč tak příjemných věcí. Stačí se jen nebát a překročit tu komfortní zónu a zónu jistoty.
    Moc ti fandím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to obrovský skok, když si člověk přestane říkat, proč to nemůže udělat, a prostě to udělá...:-) Ono už se pak všechny problémy vždycky nějak vyřeší. Pokud teda člověk maká a nevzdává se...;-) Ta dřina za to ale opravdu stojí! Díky, Marti! P.

      Vymazat
  2. Peti, máš pravdu, taky mám pocit, že to takhle nějak funguje a taky se pořád divím..
    A když si představíš, že si tyhle pamětní listy za dvacet let nějaký dnešní prvňáček vyloví ze zaprášené krabice... Taky bych chtěla takové poklady najít. Nějak mě to dneska zase sentimentálně bere :) Měj se, B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barčo, právě to mě dnes rozněžnilo:-). Já si přesně pamatuju, jaké jsem kdy dostala diplomy, a myslím, že bych je ještě i někde našla:-). A přesně jak píšeš, že i já budu takhle součástí něčíxh vzpomínek, to je prostě krásný... P.

      Vymazat
  3. Už se k nám, Peti, přibližuješ, vesničky jsou na dohled;-) Tak třeba se někdy příště dočkáme i u nás:-) L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ooo, kéž by se zájem šířil jako vlna, to by bylo hezké:-). A nebo prostě občas zajet o vesnici dál...;-). P.

      Vymazat
  4. Peti, gratuluji a přeji ti to!!! Ivana :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Já sice nejsem za tisíce, ale fanouška ve mně určitě máte. Vždycky mě potěší, když najdu dalšího člověka, který to dokázal a žije si svůj sen s prací, kterou dělá vlastníma rukama a od srdce. (Patetický, já vím.)
    Mějte se prima, a ať nadšení vydrží :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A právě, že jo... Jeden takovýto komentář je za tisíce nezaujatých sledujících...;-) Děkuju moc za to! A ani patetický to není, je to spíš zázrak, a já to sama občas nechápu, že se to děje...;-). P.

      Vymazat

Děkuji za komentář!